Archiv pro měsíc: Říjen 2006

Minirozhovor

Matěj Kůs zažil včera havárii i stupně vítězů

Pardubice – 14. října
Perný den prožil včera Matěj Kůs. Cestou do Pardubic měl lehkou dopravní nehodu, při níž naštěstí největší újmy doznal jeho časový harmonogram. Při Zlaté stuze bojoval jako lev, aby nakonec skončil na nejnižším stupni vítězů. Ve startovní listině Zlaté přilby zůstává dnes jako náhradník, ale magazínu speedwayA-Z řekl, že v pondělí na Markétě nepojede.

„V Kolíně jsem zastavil za náklaďákem,“ líčil dopolední incident závodníkův otec Milan. „Za mnou asi deset aut. A řidič toho náklaďáku dal najednou zpátečku. Troubil jsem, ale haubna je v prdeli. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Nám šlo hlavně o čas. Hlavně, že jsme to stihli.“

Matěj Kůs potom s vypůjčeným motorem Jawa od Bohumila Brhela proklouzl až do finále. V něm sice nestačil udržet Luboše Tomíčka, avšak Hynka Štichauera ano. Nicméně ozvaly se ještě dozvuky jeho pádu v italském Golden Gala. „Na noze mám výron,“ posteskl si pražský junior. „Navíc ji mám i propíchlou, takže nemůžu jet na sto procent.“

A na tiskové konferenci zazněla z jeho úst informace o rezignaci na pondělní Tomíčkův memoriál, o který měl usilovat v odpolední kvalifikaci. „Budu to muset vypustit,“ řekl. „Noha bolí. Už je to definitivní. Dá se říct, že jsem měl dneska poslední závod sezóny. Zejtra jsem náhradník, ale myslím, že minimálně dvakrát se svezu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Ostatní závody

Z českých závodníků začal nejlépe Filip Šitera

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 14. října
Filip Šitera byl smolařem Zlaté stuhy. Dostal se až do semifinálové jízdy, kde však vypadl. Zato v úvodních rozjížďkách Zlaté přilby skončil z Čechů nejlépe. Svůj úvodní start totiž proměnil ve vítězství. Výtečnou nástupní pozici před zítřejším pokračování ovšem mají i všichni jeho krajané. Josef Franc a Luboš Tomíček skončili na druhém, Marián Jirout na třetím. Pechově začal nejstarší plochodrážní závod světa pro Martina Smolinského. Němec byl po tréninkové pádu v bezvědomí odvezen do nemocnice.

První rozjížďky vylučovacích skupin Zlaté přilby:

1 – Filip Šitera, Alessandro Milanesse, Atila Stefani, Roberto Haupt, Izak Šantej, res Jaroslav Petrák
2 – Stanislaw Burza, Fredrik Lindgren, Marian Jirout, Zbigniew Suchecki, Fritz Wallner, Jannick de Jong
3 – Jernej Kolenko, Josef Franc, Krzysztof Kasprzak, Robert Barth, Joachim Kugelmann, res Jaroslav Petrák
4 – Jurica Pavlic, Luboš Tomíček, Steve Johnston, Sandor Tihanyi, Andrij Karpov, Guglielmo Franchetti E

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Ostatní závody

Čechům chybělo ve Zlaté stuze jedině vítězství

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 14. října
Znamenitým výsledkem pro české barvy skončila dnešní Zlatá stuha. Do finálové jízdy tradičního předzávodu Zlaté přilby se probojovalo hned trio našich borců. Po startu jim sice uletěl Christian Hefenbrock, ale další místa na stupních vítězů nám už neunikla. Z velikánské bitvy o stříbro nakonec vyšel nejlépe Luboš Tomíček. Ten v závěru stahoval i vedoucího Němce, ovšem k jeho přestižení mu dle jeho slov chyběla ještě dvě kola. Matěj Kůs sebral Hynku Štichauerovi třetí místo před domácím publikem. Za nimi protnuli metu Jurica Pavlic a Martin Vaculík.

Češi vesměs v pohodě
Nový háv Zlaté stuhy s pěti závodníky na startu každé jízdy změnil mnohé. Avšak základní charakter závodu, kdy vítězství bere první ve finálové jízdě, zůstal zachován. Základním předpokladem úspěchu bylo především udržet se po šestnácti základních rozjížďkách mezi prvními deseti. A v semifinále a finále děj se vůle boží.

Sedmička českých závodníků a jeden Slovák rozehráli závod různě. Po dvou sériích na tom byl nejlépe Luboš Tomíček. V úplně první rozjížďce dne svedl důraznou bitvu o druhé místo s Matějem Kůsem. Ten se od svého staršího klubového kolegy nenechal podjet ani ve druhé zatáčce druhého kola, ani vzápětí při vjezdu do třetího okruhu. Jenže ve druhém oblouku předposledního kola přece jen musel kapitulovat.

Vzhledem k duelu obou Pražanů měl Jurica Pavlic na čele volné pole působnosti, aby zvítězil ve stylu start – cíl. Své velké sólo zopakoval i v rozjížďce s číslem pět a s osmi body osaměl v čele průběžné klasifikace. Luboš Tomíček se však zařadil hned za něj. V sedmé jízdě válčil s Grzegorzem Zengotou, jenž ho na chvilku dokonce na chvilku zbavil vedení. Avšak Pražan dostal na začátku druhého kola situaci znovu pod svou kontrolu.

Na sedm bodů se po dvou sériích dostal také Hynek Štichauer. Účinkování domácího borce připomínalo vystoupení Luboše Tomíčka. Na úvod se musel smiřovat s porážkou od Martina Vaculíka. „Chtěl bych co nejlepší výsledek,“ ozývalo se z pod přilby šestnáctiletého slovenského závodníka cestou na rošt. A by nejlépe odstartoval Hynek Štichauer, z úvodního oblouku vyjel jako první právě Martin Vaculík. „Dobré,“ komentoval své počínání. „Podařil se mi start a pak už to šlo.“

Zato Hynek Štichauer se musel prát. Společně se Slovákem se okolo něj přehnal i Wojciech Druchniak. Pardubický borec však útočil a v nájezdu do druhé zatáčky byl ve druhém kole už před ním. Zato v šesté jízdě nenašel Hynek Štichauer vůbec přemožitele. krátce po startu minul Pavla Fuksu, aby posléze jeho čtyřem bodům už nestálo nic v cestě.

Triumfem začal i Filip Šitera. V rozjížďce s číslem tři perfektně odstartoval. A Grzegorz Zengota si při svém nájezdu akorát v prvním nájezdu vylámal zuby na jeho zadním kole. „Je to teprve první jízda,“ uvědomoval si Filip Šitera po návratu do svého boxu. „Uvidíme, jak to půjde dál. Nejdůležitější je dostat se do finále.“ V rozjížďce s číslem pět však jeho plán dostal mírnou trhlinku. Filip Šitera odstartoval takřka současně s Juricou Pavlicem. V prvním oblouku ho však překonal i Max Dilger.

Problémová cesta do vyšších sfér
Sedmibodoví Hynek Štichauer a Luboš Tomíček a Filip Šitera s jedním bodem méně byli na dobré cestě do nadstavbové části. Tam se konec konců vydal i Matěj Kůs. Jak už bylo řečeno, na úvod přišel o druhé místo v duelu s Lubošem Tomíčkem, ale při jeho druhém startu jej už trojice bodů neminula.

Zato Antonín Galliani, Martin Gavenda a Pavel Fuksa se jakoby v úvodních jízdách nemohli najít. Do problémů se nečekaně dostal také Martin Vaculík. Po prvním vítězství přišla studená sprcha v podobě nuly z páté jízdy. Slovenský závodník neodstartoval a už se mu nepovedlo své páté místo vylepšit.

Nicméně situace Martina Vaculíka se příliš nelepšila ani vzápětí. Rošt jedenácté jízdy opouštěl jako třetí za Wojciechem Druchniakem a Grzegorzem Zengotou. Jenže po pádu Matěje Kůse v první zatáčce se startovalo znovu. Tentokrát byl Martin Vaculík poslední. Na konci druhého kola předčil Wojciecha Druchniaka. Statečně se bil i s Matějem Kůsem o třetí místo až do cíle, z jejich rvačky ale vyšel lépe Pražan.

Pět bodů po třech sériích už bylo pro Martina Vaculíka na pováženou. A to tím spíše, vykoupal-li se Antonín Galliani na konci závodu v kádi se živou vodou. V patnácté jízdě držel krok s Filipem Šiterou a Grzegorzem Zengotou. A po chybě plzeňského závodníka se ochotně natáhl pro jeho druhé místo.

Skončil se sedmi body a bylo mu jasné, že o jeho dalším bytí či nebytí rozhodne výsledek Martina Vaculíka v poslední jízdě základního rozpisu. Christian Hefenbrock v ní čtvrtým triumfem zkompletoval své šestnáctibodové maximum. Matěj Kůs s Martinem Vaculíkem však po Němcovi tvrdě šli. Pražana ovšem ve druhé zatáčce popadla kolej a vystřelila jeho přední kolo do výše.

Matěj Kůs krizový moment zvládl, avšak Martin Vaculík za něj zaplatil propadem na čtvrté místo. Naštěstí pro svůj další osud stihnul v předposlední zatáčce překonat Kevina Wölberta. Tím pádem srovnal bodový krok s Antonínem Gallianim. Úvodní vítězství jej však zvýhodnilo, takže uklízet box mohl pražský jezdec.

Balit ostatně mohli také Pavel Fuksa a Martin Gavenda. „Na postup je to určitě,“ říkal Martin Gavenda s notnou dávkou sarkasmu v hlase po třech sériích, v nichž své konto zatížil pouhými čtyřmi body. „Ale na postup domů.“ Nicméně cenné zkušenosti z prvního výraznějšího mezinárodního klání se mu budou dozajista hodit. A stejně tak i Pavlu Fuksovi.

Slibná očekávání
Luboš Tomíček, Hynek Štichauer, Filip Šitera a Matěj Kůs se ve druhé polovině základního rozpisu vyhnuli všem extempore s možnými fatálními důsledky. Luboš Tomíček se dokonce stal druhým nejlepším závodníkem úvodní části, když vítěznou sérii Jurici Pavlice utnula jeho závěrečná porucha.

V rozjížďce s číslem deset měl na pražským závodníkem zpočátku vrch Hynek Štichauer. Ten si své vedení uhlídal i po průjezdu první zatáčkou. Ovšem Luboš Tomíček útočil ze všech sil. A jeho snaha se dočkala korunovace úspěchem ve druhém kole. Ve třinácté jízdě skončil Luboš Tomíček po vyřazení Jurici Pavlice druhý za Maxem Dilgerem.

Druhou příčkou se se základními jízdami rozloučil i Hynek Štichauer. Ve čtrnácté jízdě nejlépe odstartoval, ovšem zezadu se probíjel Dán Kenneth Krusse Hansen. V prvním oblouku překonal Christopha Demmela. A ve třetím kole byl ve stejném místě na řadě i Hynek Štichauer.

Matěj Kůs a Filip Šitera měli poněkud divočejší dráhu do semifinále. Matěj Kůs upadl v první zatáčce rozjížďky s číslem jedenáct, ale mohl nastoupit i při restartu. V něm uhájil třetí místo v bitvě s Martinem Vaculíkem. V šestnácté jízdě dokázal ustát i nebezpečně vypadající wheelie a udržet se na druhém místě za neporazitelným Christianem Hefenbrockem.

Na něm si prve ve dvanácté jízdě vylámal zuby i Filip Šitera. Zatímco Němec po vylétnutí pásky nezadržitelně směřoval do čela, před plzeňského šampióna se dostal i Guglielmo Franchetti. Jeho časy strávené na druhém místě však byly ohraničeny protilehlou rovinkou, na níž ho Filip Šitera předjel.

Ten poté dorážel i na Christiana Hefenbrocka, ovšem ten své hájemství ubránil. O vítězství se Filip Šitera pral také v rozjížďce s číslem patnáct. Lépe odstartoval Grzegorz Zengota, ale Plzeňák ho v prvním oblouku objel. Polák si ovšem udržel vnitřní linii a takřka současně se vrátil zpátky do vedení.

Leč druhá zatáčka zastihla na prvním místě zase Filipa Šiteru. Grzegorz Zengota neskládal zbraně. A v prvním výjezdu druhého kola se znovu mihl okolo Filipa Šitery. Tomu se nakonec na konci třetího kola zvedl motocykl na zadní, z čehož okamžitě profitoval Antonín Galliani.

„Přešel jsem na druhou motorku,“ popisoval Filip Šitera drama patnácté jízdy, když se vrátil do depa. „Honili jsme se. On mě vyvezl. Já ho nakonec chtěl vyvýzt od lajny. A nakonec jsem byl rád, že jsem nešel na držku.“

Dramata v české režii
Všechny předchozí boje však byly zapomenuty, když závod dospěl do semifinálové úrovně. Nejlepším katalyzátorem v ohni pod kotlíkem motivace byl kvalifikační klíč, který do finálové jízdy propustil pouze tři nejlepší semifinalisty.

První semifinále rozjásalo českou část publika. Luboš Tomíček rychle zbavil vedení Juricu Pavlice, aby od té doby nepustil vedení z rukou. Dopředu se dral i Martin Vaculík. V první zatáčce za sebou nechal Kennetha Krusse Hansena. A na začátku druhého kola objel i Juricu Pavlice. „Dobré,“ použil Martin Vaculík při hodnocení svého semifinálového účinkování své oblíbené slovíčko. „Změnil jsem převod a konečně ta motorka jela.“

Ve druhém semifinále jsme měli v ohni hned tři želízka. Jízda se bohužel stala konečnou stanicí pro Filipa Šiteru. Zbyla na něho pozice až u mantinelu a soupeři se s ním po vylétnutí vůbec nemazlili. „Vyvezli mě až já nevím kam,“ posteskl si plzeňský závodník, jemuž se rázem rozplynul sen o stupních vítězů.

V čele mezitím úřadoval Christian Hefenbrock. Ovšem za jeho zády se strhla mela. Matěj Kůs se zuby nehty držel druhého místa, na nějž si dělali čáku také Hynek Štichauer a Max Dilger. A ke všemu se Filip Šitera rozhodl, že první zatáčkou jeho show neskončila.

By dělal na motocyklu úplné maximum, poslední místo si nevylepšil. Hynek Štichauer se nakonec ubránil Maxi Dilgerovi, takže Česká republika měla ve finále hned trojí zastoupení.

Jenže všem českým závodníkům vypálil rybník Christian Hefenbrock. Nekoukal napravo, ani nalevo a pádil vstříc svému šestému vítězství, které mu zajistilo celkový triumf. V první zatáčce zavřel Luboše Tomíčka, což se ukázalo jako rozhodující krok. Pražan s velice rychlým strojem zkracoval Němcův náskok, ale k předjetí mu dle jeho slov minimálně dvě kola chyběla.

Na třetí příčce se usadil Matěj Kůs. Hynek Štichauer na něj v první zatáčce pokusil zaútočit, ale sám se stal obětí Jurici Pavlice. Nechtěl se však vzdát jen tak a častoval Chorvata jedním útokem za druhým. A vskutku, v prvním oblouku třetího kola se vrátil zpátky na čtvrté místo. Na útok na stupně vítězů však nebylo ani pomyšlení. Jurica Pavlic usiloval získat ztracenou pozici a pardubický závodník se musel ze všech sil bránit. I když byl Chorvat v předposlední zatáčce takřka úspěšný, nakonec protnul metu jako pátý.

Hlasy z depa
„Neptal jsem se, asi na mě zapomněli,“ smál se Luboš Tomíček otázce, proč se ve startovní listině objevil až jako náhrada za zraněného borce. „Asi si v Pardubicích mysleli, že mi je už jednadvacet.“ A nakonec jeho záskok skončil druhým místem. „Mám dva motory,“ vysvětloval pražský junior. „Jeden je schovanej na Tomíčkův memoriál, protože je lepší na menší dráhy a odjede od startu. Tenhle od startu neodjede.“ Ve finálové jízdě ovšem odjel všem kromě Christiana Hefenbrocka. „Po druhým místě v základní části a prvním v semifinále by mě šestý místo ve finále mrzelo,“ vysvětlil Luboš Tomíček. „Hefenbrock mě zavřel na lajnu a přetočil jsem se. Ale motor mi jel a v Pardubicích je to víceméně o motoru. Stahoval jsem Hefenbrocka, ale během prvního kola mi hodně ujel. Kdyby se finále jelo na šest kol, přiblížil bych se mu.“ Luboš Tomíček dojel ke svému nejlepšímu výsledku v předzávodě Zlaté přilby. „Jsem spokojenej,“ netajil se. „Ne úplně, vždycky může bejt líp. Mý výsledky v Pardubicích nikdy nebyly nic speciálního. Vždy jsem se trápil. Teď už to šlo.“

„Spokojenost,“ vystihl Matěj Kůs své pocity jedním slovem, aby vzápětí ovšem odhalil svou výzvu do budoucna. „Ale ještě je tam ta první příčka. Chybělo mi štěstí a odvaha dohromady. Výkon nebyl maximem. Mám propíchlou nohu a ještě výron, takže nemůžu jet na sto procent. Děkuji Bohoušovi Brhelovi, hodně mi pomohl. Mám od něj motor.“ A jak pražský junior prožíval finálovou jízdu? „Neodstartoval jsem,“ vzpomínal. „Kalda mi poradil, a to dám pod ně. Dal jsem to tam a ono to vyšlo.“

„Jsem rád aspoň za tu bramboru,“ řekl Hynek Štichauer magazínu speedwayA-Z. „Poslední dvě kola mě bolely ruce. Škoda, že si na tu jedničku stoupnul Luboš. Ale jsou to závody. Dráha byla připravená dobře. Ale dneska je to obráceně, než jsem se to tady učil.“

„Nevyšlo to,“ klopil Martin Vaculík hlavu po finálové jízdě. „Nevím proč. Startovní pozice byla dobrá. Nevyšlo to.“ Být pátý při premiéře v prestižním juniorském závodě však není špatný výsledek. „Poslední místo ve finále je hrozné,“ nesouhlasil Martin Vaculík. „Totálně jsem to pokazil.“

„Na hovno,“ cedil zklamaný Filip Šitera slova ze svých úst, když projel cílem semifinálové jízdy na poslední příčce a boj o vavříny pro něho skončil. „Vybíral jsem si dráhu jako předposlední. Zbejvala už jen čtyřka a pětka. A všichni mě vyvezli až já nevím kam.“ Pro vítěze všech juniorských šampionátů české republiky je desátá příčka ze Zlaté stuhy dozajista zklamáním. „Chtěl jsem na bednu,“ připustil Filip Šitera. „A pak to zkurvím v semifinále. Poslední dobou se mi nedaří vůbec.“

„Co se dá dělat,“ pokrčil Antonín Galliani nad výsledkem posledního závodu své juniorské kariéry, v němž nepostoupil do nadstavbové části jen díky horšímu počtu lepších výsledků. „Je jedno, že to byl můj poslední juniorskej závod. Ale příští rok to bude těžší.“ Při rovnosti bodů s Martinem Vaculíkem de facto o Slovákově postupu rozhodlo jeho vítězství. „Ani jeden start mi nevyšel,“ zněl komentář z úst Antonína Gallianiho. „Na týhle dráze se těžko předjíždí. Je to tady o startu a o motoru. A to když někomu vyjde, je to dobrý. Já měl problémy s technikou, příčiny zatím nikdo neví.“

„Tož takové…,“ nemohl Martin Gavenda najít ta správná slova, kterými by vystihl svůj debut ve Zlaté stuze. „Dalo se to. Byly problémy se spojkou. Jináč pěkný závody.“

„Zazávodil jsem si,“ říkal Pavel Fuksa po rozjížďkách základního rozpisu, v nichž byl vyřazen. „Možná by to bylo lepší, kdybych měl lepší startovní pozice. Pořád čtyřky, pětky. To nebylo dobrý. Jsem spokojenej, ale mohlo to bejt lepší. Ale jsem spokojenej.“

      SMF1 SMF2 FIN
1. Christian Hefenbrock, D 4 4 4 4 16   1. 1.
2. Luboš Tomíček, CZ 3 4 4 3 14 1.   2.
3. Matěj Kůs, CZ 2 3 2 3 10   2. 3.
4. Hynek Štichauer, CZ 3 4 3 3 13   3. 4.
5. Jurica Pavlic, CRO 4 4 4 E 12 3.   5.
6. Martin Vaculík, SK 4 0 1 2 7 2.   6.
7. Grzegorz Zengota, PL 3 3 4 4 14 4.    
8. Max Dilger, D 3 3 3 4 13   4.  
9. Kenneth Krusse Hansen, DK 2 3 3 4 12 5.    
10. Filip Šitera, CZ 4 2 3 2 11   5.  
11. Antonín Galliani, CZ 2 1 1 3 7      
12. Martin Gavenda, CZ 1 2 1 1 5      
13. Pavel Fuksa, CZ 0 2 0 2 4      
14. Wojciech Druchniak, PL 2 2 0 0 4      
15. Frank Facher, D 1 0 1 2 4      
16. Kevin Wölbert, D 0 1 2 1 4      
17. Guglielmo Franchetti, I 1 1 2 E 4      
18. Christoph Demmel, D E 0 2 E 2      
19. Maks Gregorič, SLO 1 0 0 1 2      
20. Manuel Nowotny, A 0 1 E 0 1      

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Extraliga

Oba barážoví soupeři si zasloužili stejný díl cti i slávy

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 13. října
Sláva vítězům, čest poraženým. Tímto prastarým úslovím se dnes komentuje většina sportovních bitev, v nichž jde o všechno Ve včerejší baráži si však svůj díl slávy i cti zaslouží jak Mšeno, tak Pardubice. Oba soupeři rozehráli mítink remízou, aby se po druhé jízdě dostaly do čela Pardubice. Mšeno však záhy srovnalo krok a po pádu Hynka Štichauera převzalo vedení. Záhy jej navýšilo až na osm bodů, ovšem Pardubice začaly svůj odstup snižovat. Leigh Adams vyhrál dvě jízdy po sobě a mšenský náskok už byl pouhé dva body. Jenže v rozjížďce s číslem deset explodoval Mateji Ferjanovi motor. V závěrečných čtyřech jízdách Antonín Kasper jistil vedoucí příčku třemi nasazeními Adriana Rymela. V úžasné bitvě, v níž oba celky fungovaly jako jeden muž, nakonec Mšeno předčilo Pardubice o pouhé čtyři body. Do městečka pod Kokořínem se tak po dvouletém prvoligovém intermezzu vrací vyšší divize.

Pardubice do čela a zpátky
Český plochodrážní kalendář má mnoho důležitých závodů. Obvyklé vtípky a hecování z rozprav jsou při nich vystřídány koženými a napjatými obličeji. Ovšem v případě baráže bychom asi museli dlouho vzpomínat na historický ekvivalent závodu, v němž šlo všem o všechno.

Napětí visící ve vzduchu snad ani nešlo krájet. Na to byste museli vzít přinejmenším motorovou pilu. Patnáct borců v obou týmech bylo odhodláno svádět bitvu do posledního dechu stejně jako středověcí rytíři. Nyní však nešlo o srdce nějaké feudální šlechtičny, nýbrž o extraligu 2007. A Pardubice ji nechtěly ztratit úplně stejně jako po ní Mšeno po dvou prvoligových sezónách prahlo.

„Bude to těžký mítink, dráha je dlouhá, takže asi bude pěkně rychlá,“ viděl situaci Leigh Adams, který podruhé ve své kariéře oblékl vestu s bílým pardubickým půlkoněm na hrudi. Zatímco ovšem před pěti lety plnil záměr přitáhnout slavnými jmény do ochozů více diváků, nyní by jej řada východočeských příznivců nejraději viděla v rouše mesiáše. A to tím spíše, že tentokrát nevzal zavděk vypůjčeným klubovým motocyklem, ale z Polska si přivezl svůj ostrý arzenál.

Nicméně ani domácí nezůstávali bez posil. A angažmá Sebastiana Ulamka, který v barvách Slaného byl vůbec nejlepším závodníkem letošní extraligy, nešlo označit jinak než mistrovský tah. Stejně tak nasazení Adriana Rymela na post náhradníka, což Antonínu Kasperovi dalo možnost jej elasticky využívat.

Proto se polská hvězda v rozjížďce s číslem jedna objevila po boku Jaromíra Otruby. Svitavský blonďák tak shodou okolností prošel svou letošní ligovou premiérou až v závodě, v němž šlo o všechno. Zatímco jeho polský kolega rychle odstartoval, před něho se dostali i Matej Ferjan a Jaroslav Petrák.

Matej Ferjan se sice snažil převzít vedení, ale na úvodní remíze už nemohl nic změnit. Vzápětí ale za delší konec provazu začali tahat hosté. Leigh Adams opanoval druhou jízdu, by se mu Věroslav Kollert snažil znepříjemnit život, seč mohl. Marián Jirout si ovšem ohlídal Jakuba Hejrala. Ten nastoupil do závodu navzdory bolesti kolene, pochroumaného při úterním pádu z motokrosové čtyřistapadesátky Yamaha.

Jan Jaroš vzápětí přivezl tři body za vítězství start – cíl, by se pořádně zapotil. Hynek Štichauer s Pavlem Fuksou, juniorské duo stmelené přátelstvím a starty v šampionátu juniorských družstev, záhy po vylétnutí pásky vyřešilo Karla Průšu. A Hynek Štichauer se okamžitě pustil do Jana Jaroše.

Pardubický junior měl první příčku několikrát na dosah. Ovšem Jan Jaroš vždy v pravý čas kontroval, aby nakonec projel cílem o chvilku dříve. „Je to super,“ komentoval své vítězství. „Dráha je dobrá. Bude záležet na každý jízdě a každým bodu. Je třeba si taky hlídat svýho kolegu a pomáhat mu.“ A co tip na výsledek závodu? „Myslím si, že naše vítězství není nereálný!“

S odstupem času a komfortem znalosti výsledku se tato slova zdají prorocká. Nicméně po třech jízdách bylo prohlášení Jana Jaroše přece jenom odvážné. A to tím spíše, vedly-li Pardubice 10:8. V depu se však na svůj první start chystal Adrian Rymel, aby po boku Sebastiana Ulamka zkompletoval mšenský pár snů.

A ten se skutečně po vylétnutí pásky ujal vedení. Mariánu Jiroutovi nepomohla výměna místa na roštu s Leighem Adamsem. Naopak Australan ze třetí dráhy nestihl mšenský tandem. S o to větší vervou jej stíhal. Adrian Rymel bojoval jako statečný lev. Při nájezdu do třetího kola ho zavřel na mantinel.

Avšak Leigh Adams neztratil chu na dva body a znovu a znovu dotíral na mšenského závodníka. V poslední zatáčce zaútočil lišácky vnitřní stranou. Dostal se dopředu. Adrian Rymel bleskově reagoval. Přidal plyn a oba se řítili vstříc šachovnicovému praporku. Ten je přivítal takřka současně, avšak Leigh Adams protnul metu přece jen o chloupek dříve.

Mšenské štěstí a pardubická smůla
Zásluhou heroického úsilí Leigha Adamse se Pardubice po čtyřech rozjížďkách udržely na smírném výsledku se Mšenem. Ovšem další vývoj baráže nehrál do pardubických karet. Po startu páté jízdy se dopředu dostali Věroslav Kollert s Jakubem Hejralem. Jenže za jejich zády upadl v první zatáčce Hynek Štichauer. Pavel Váňa musel rozblikat červená světla, ale ctil úzus první zatáčky.

Restart poslal do čela oba Pardubáky. Nicméně Věroslav Kollert s Jakubem Hejralem se jich drželi zuby nehty. Na protilehlé rovince ve druhém kole se Jakub Hejral dostal před Hynka Štichauera na druhou příčku. A v zatáčce u depa jej zavřel na vnitřek, až si pardubický junior škrtnul o jeho zadní kolo a upadl.

„Zatočil mě až na trávu,“ líčil Hynek Štichauer, který byl z dalšího opakování diskvalifikován. „Brnknul jsem si o něj. Už s tím nešlo nic dělat. Ale nevadí…“ Druhé repete však přineslo Mšenu prozatím nejvýraznější výsledek. Věroslav Kollert s Jakubem Hejralem ukázali Pavlu Fuksovi výfuk už po vylétnutí pásky. „Jsou to nervy jako sviňa,“ komentoval Jakub Hejral průběh závodu. „Už mě ty starty sraly…“

Matej Ferjan vzápětí uletěl Janu Jarošovi už po startu. Karel Průša však v první zatáčce objel Jaroslava Petráka. A pardubický závodník se navzdory své snaze už na bodované umístění nedostal. Skóre 20:16 však v rozjížďce s číslem sedm upravili Sebastian Ulamek s Adrianem Rymelem na 25:17. Pardubičtí junioři neměli šanci už po startu, by Hynek Štichauer počastoval Adriana Rymela nejedním útokem.

Josef Laštovka okamžitě reagoval na zvětšený odstup. A do osmé jízdy poslal Leigha Adamse místo Jaroslava Petráka. Australan ve spojení s Matejem Ferjanem pokořil Věroslava Kollerta a Jakuba Hejrala. Mšeno vedlo už jen o čtyři body a jeho náskok tál i nadále. Leigh Adams vyhrál také rozjížďku s číslem dvanáct. Jan Jaroš s Karlem Průšou najížděli do úvodního oblouku hned za ním.

Avšak Marián Jirout vlétl v první zatáčce mezi ně. Ale i když se pral až do cíle, Jan Jaroš dva body ze svých rukou nepustil. I tak průběžný stav 28:26 působil na domácí příznivce hrozivě. Sebastian Ulamek však vzal v desáté jízdě mšenskou věc rázně do svých rukou a odstartoval na Mateje Ferjana.

Slovinec ovšem nestačil zosnovat pomstu. Dojel pouze do druhé zatáčky, v níž si štěstěna opět zasedla na pardubický tým. Mateji Ferjanovi totiž explodoval motor. Jeho dva body ochotně sebral Jakub Hejral. A mšenský náskok vzrostl na šest bodů.

Další zvrat, který pomohl Mšenu, přišel s rozjížďkou s číslem jedenáct. Takřka za osmašedesát sekund na čele prolétl vítězně cílem Marián Jirout. Za jeho zády se zpočátku seřadil mšenský pár Jan Jaroš a Karel Průša. Jenže mezi ně se v první zatáčce dostal Jaroslav Petrák. Vítězství pro Pardubice však bylo triumfem Pyrrhovým. Východočeši se dostali na čtyřbodový odstup od vedoucího Mšena. A tím pádem bylo vyloučeno užití taktické rezervy, na níž tvůrci sestavy evidentně spoléhali.

Smrš Adriana Rymela
Naproti tomu Antonín Kasper disponoval ještě třemi možnostmi nasadit náhradníka Adriana Rymela. A v závěrečných čtyřech rozjížďkách je hodlal stoprocentně využít. Ve dvanácté jízdě se úřadující mistr republiky představil místo Jaromíra Otruby po boku Jana Jaroše.

A hodlal si vyřídit jistý účet s Leighem Adamsem. O vzruch se před startem postaral Hynek Štichauer. Přijel na ovál s bílým povlakem. Početné osazenstvo pardubických boxů však naštěstí jeho omyl zpozorovalo včas. Mechanik a někdejší závodník Petr Málek přeskočil mantinel se správným kouskem žluté látky, když časový limit teprve začal odtikávat druhou minutu.

Start vyšel nejlépe Leighu Adamsovi. Avšak Adrian Rymel prahnul po pomstě. Už na protilehlé rovince se vehementně cpal dopředu a ve výjezdu ze druhé zatáčky strčil svůj stroj před Australana. Jenže ten dobře znal hodnotu každého bodu. V zatáčce u depa třetího kola navedl motocykl spodní stranou. A v nájezdu do třetího kola se vrátil do vedení.

Jan Jaroš už od vylétnutí pásky držel v šachu Hynka Štichauera. Remíza se však do mšenských plánů náramně hodila. Čtyřbodový odstup zabraňoval soupeři vyrukovat s nějakým taktikem. A to samé platilo i pro třináctou jízdu, v níž Adrian Rymel tentokrát zastoupil Karla Průšu.

Tentokrát odstartoval jako první Adrian Rymel. Zezadu se ale řítil Matej Ferjan. V první zatáčce nekoukal ani napravo, ani nalevo a briskně se vnější stranou posunul do čela. Adrian Rymel s Věroslavem Kollertem ale nepustili k bodům Pavla Fuksu.

Před dvojicí závěrečných jízd šlo do tuhého. Vidina rozplývající se extraligy hnala Pardubáky do ofenzívy. Leigh Adams završil své barážové účinkování vítězstvím ve stylu start – cíl. Sebastian Ulamek jezdil druhý, ovšem o poslední bod vzplála bitva českých závodníků.

V ní měl zpočátku vrch Hynek Štichauer. Avšak ve druhé zatáčce se před něho prodral Jakub Hejral. Pardubický junior ale nehodlal kapitulovat bez boje. Hned na začátku druhého kola se před svého mšenského soka vrátil.

A bylo zaděláno na pořádné drama. Průběžný stav 43:41 pro Mšeno mohl do extraligy poslat jako domácí, tak hostující celek. Ovšem Adrian Rymel nechtěl nechávat prostor náhodě. Skvěle odstartoval a od té chvíle bylo všem ostatním souzeno dívat se pouze na jeho záda.

Marián Jirout se v sedle svého motocyklu doslova překonával. Nejprve odrazil Jana Jaroše, aby vzápětí permanentně zkoušel míchat karty ve hře o vítězství. Jenže jakkoliv skvěle útočil, Adrian Rymel se neméně brilantně hájil. A ve chvíli, kdy projížděl cílem, bylo Mšeno jistým účastníkem extraligy.

Jan Jaroš dodal jeden bod jistoty, když po nezdařeném náporu na Mariána Jirouta ohlídal Jaroslava Petráka. Neměl to přitom vůbec jednoduché. „Od třetího kola jsem měl problémy s motorem,“ říkal borec, který měl jako první odvahu na začátku mítinku veřejně vyslovit tip na mšenský postup. „Asi vylétlo koleno od výfuku.“

A bylo hotovo. Čtyřbodová porážka Pardubic spustila v mšenské části depa frenetické oslavy. Antonín Kasper létal při hobla od svých svěřenců vysoko k potemnělému nebi plném hvězd. A hned nato si společně se sedmičkou závodníků a Rudolfem Greplem labužnicky vychutnal potlesk hlavní tribuny.

Zato pardubické boxy zůstávaly potemnělé, mlčící a zklamané. Někdejším šampiónům nebyla útěchou ani skutečnost, že se své barážové mise zhostili se ctí. Za ní si však extraligovou příslušnost nekoupíte. Když Pardubice naposledy v sedmdesátém vypadly z ligové elity, nebyl nikdo z týmu ještě ani na světě. Proto jsou pro ně pojmy extraliga a ZP Pardubice synonyma. Důrazná prohlášení, že pro návrat na špici udělají napřesrok maximum, nejdou tedy vůbec brát jako pustá klišé.

Hlasy z depa
„Docela těžké,“ hodnotil závod Adrian Rymel. „Nevím, jestli jsem tam vůbec měl lehkou jízdu. Závodilo se mi dobře, ale chyboval jsem. Udělal jsem minimálně dvě jezdecké chyby. Ale nakonec to mělo své výhody. Pardubice nemohly nasadit taktickou rezervu.“ Nicméně při jeho formě, asi není příliš pravděpodobné, že by jej Olymp uvolnil do Mšena i v roce 2007. „To záleží na nich, já jsem jen figurka,“ neměl jasno ani Adrian Rymel. „Rád bych závodil ve Mšeně, ale asi to nevyjde. Mrzí mě to kvůli panu Greplovi. Ale jsem rád, že jsme mu dali tenhle dáreček.“

„Super, super, super,“ zářil Jan Jaroš. „Postoupili jsme. A splnili jsme sen nejen nám jezdcům, ale i pánům Kasperovi a Greplovi. Je to paráda, že se nám to povedlo. Mně všechno vycházelo. Až v tý poslední jízdě se ve třetím kole stalo něco s motorem. Ještě jsem nestačil číhnout, co to je.“ Jan Jaroš je ovšem závodníkem pražského Olympu a jejich pětiletá smlouva ještě nevypršela. Objeví se tedy Jan Jaroš v extralize 2007, kterou pomáhal vybojovat? „Tahle otázka spíš náleží funkcionářům,“ reagoval. „Uvidíme, jak se domluví.“

„Vypil jsem dvě litrovky sodovky a musel si doslova vyždímat péro,“ popisoval Věroslav Kollert dohru závodu. Společně s Karlem Průšou, Hynkem Štichauerem a Mariánem Jiroutem byl vybrán na dopingovou kontrolu. „Závody byly dobrý a jsem rád, že se všem líbily. Jsem spokojenej, že pan Grepl měl radost. A pan Kasper taky. všechno šlapalo, žádný problémy, pohoda.“

„Docela dobrý,“ řekl Jakub Hejral magazínu speedwayA-Z. „S Hynkem jsme si pozávodili. Chtěli jsme postoupit kvůli panu Greplovi a panu Kasperovi. A povedlo se to. Je to bomba a neskutečnej zážitek. První dvě rozjížďky jsem měl hodně vysokej předstih. Mydlilo to a já jel přetočenej. Od Březolup jsem na tom jel jen jednou. Naštěstí mi to Filip nastavil. Pak jsem začal závodit. Nechtěl jsem tam Hynkovi nechat místo jako on mě v poslední jízdě. Hynek je tvrdej, hezky jsme si pozávodili. Ale kdybych ho předjel, měl bych lepší pocit.“ Postup do extraligy však na druhou stranu znamená zmenšení závodnických příležitostí. „Jak to bude příští rok, uvidíme,“ komentoval Jakub Hejral ožehavou otázku. „Lepší je šest jízd v první lize než jedna v extralize. Je mi jedno, za jaký peníze budu jezdit, hlavně, že budu mít závody. Snad se domluvím na hostování. Kdyby to někdo čet‘, budu rád za každou nabídku.“

„Stalo se, stalo,“ zněl pragmatický názor posmutnělého Mariána Jirouta. „Byli lepší. Jestli Pardubice budou mít chu, je šance se vrátit. Je to ta nejdůležitější věc, co teď může bejt.“

„Přiznávám, že výsledek byla možná moje vina,“ říkal nešastný Hynek Štichauer. „Ztratili jsme čtyři body. A to byly ty moje. Hlavně ten pád. V první zatáčce mi Věrouš ukradl přední kolo. Kuba jel střed, já to zkoušel po lajně. Kuba byl rychlejší a zazdil mě na trávu. Zdvihlo se to a šel jsem do prken.“ Vyřazení z vyšší divize musí být opravdu hořkou pilulkou. „Mrzí to hodně,“ souhlasil Hynek Štichauer. „Doufám, že se pojede extraliga v pěti. Pokud ne, příští rok nevynechám ani jednu první ligu. A budu se snažit dnešní výsledek odčinit.“

„Odešel jsem na ruce, jak mě dvakrát zopakovali jízdu,“ připustil Pavel Fuksa. „Měl jsem motor od Tomáše Suchánka s karburátorem od Drymlů. Letělo to jako sviňa, ale pak už to nešlo na ty ruce. Mrzelo mě, že to zastavili, když jsem byl první.“ Shodou okolností chyběly Pardubicím k záchraně pouhé čtyři body. „Sere mě, že jsme spadli,“ netajil se Pavel Fuksa. „Ale snad se to přes zimu vymyslí na pět týmů.“

„Je to špatné,“ nechal se slyšet Jaroslav Petrák. „Snaha z mé strany byla, ale nevyšlo to. Mrzí mě ta jedna jízda s Karlem Průšou. Pak jsem mu to vrátil. Starty nebyly špatný. Jenže když se mi povede start, končím na prknech. Holt je to sport. Udělal jsem motor, jede to, nebyly ani nervy, ale na tak vysokou konkurenci to není.“ Poprvé od roku 1971 tak budou Pardubice bez extraligy. „Škoda, že Hynek upad‘ a Matej nedojel,“ litoval Jaroslav Petrák. „Bylo by to jiný. Ale třeba Mšeno ve finále neposkládá do extraligy lidi nebo se pojede v pěti.“

1. PDK Grepl Mšeno   47
Sebastian Ulamek, PL 3 3 3 3 2 14
Jaromír Otruba 0 – – – – 0
Věroslav Kollert 2 2 1 2 1 8(2)
Jakub Hejral 0 3 0 2 0 5(1)
Jan Jaroš 3 2 2 1 1 9(1)
Karel Průša 0 1 0 0 – 1(1)
Adrian Rymel, Olymp Praha 1 2 2 2 3 10(1)
 
2. ZP Pardubice   43
Jaroslav Petrák 1 0 – 1 0 2(1)
Matej Ferjan, SLO 2 3 3 E 3 11
Leigh Adams, AUS 3 2 2 3 3 3 16(1)
Marián Jirout 1 0 1 3 2 7
Pavel Fuksa 1 1 0 1 0 3(1)
Hynek Štichauer 2 X 1 0 1 4
Roman Andrusiv   DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Extraliga

Dnešní pátek třináctého bude pro někoho nešastným dnem

Mšeno – 13. října
Šest let je v řádech. Už jednou byla na spadnutí, ale nikdy se neuskutečnila. Letos se opět skloňuje ve všech sedmi českých pádech. A teprve dnes překoná hranici svého teoretického bytí. Řeč je samozřejmě o baráži, v níž Pardubice přijedou do Mšena hájit svou extraligovou příslušnost proti zdejším prvoligovým vyzývatelům. Kalendář ukazuje pátek třináctého, avšak ani jeden ze soupeřících týmů si nesmí dovolit luxus pověrčivosti. Všichni zúčastnění totiž dobře vědí, že se extraligové brány otevřou pouze vítězi.

Dvojutkání se vrací na českou ligovou scénu po více než jedenácti letech. Poslední extraligový závod se v tomto stylu konal 30. srpna 1995 v Plzni, kde domácí podlehli Slanému v poměru 34:56. Poté byla v průběhu několika dnů odvolána zamýšlená play – off a od sezóny 1996 se naše vyšší soutěž vrátila ke čtyřutkáním. Jistě není bez zajímavosti, že v první lize se dvojutkání udržela pouze v sezónách 1991 a 1992.

Střetnutí dvou celků jsme od té doby vídali pouze v rámci test matchů a jiných volných podniků. Rozhodně tedy nezaškodí zopakovat si pravidla. Každý celek je tvořen šesti závodníky základního kádru a dvojicí náhradníků. Na dráze se střetávají dvojice domácích a hostí. A pokud jeden tým ztrácí šest bodů, může kdokoliv ze základního kádru nastoupit taktická rezerva.

Oproti dřívějšímu ligovému schématu má baráž podstatný rozdíl. Protože se jedná o kvalifikační závod, není možná remíza. Pakliže tedy po patnácti rozjížďkách základního rozpisu budou mít oba celky stejný počet bodů, přijde ke slovu rozjezd.

Jak Antonín Kasper, tak Josef Laštovka neměli sestavení svých družstev jednoduché. Mšenu nakonec nenastoupí Tomáš Topinka, který má frakturu dlaňové kosti. Prosbu svého kouče nevyslyšel ani Michal Makovský. A ke všemu si Jakub Hejral při úterním tréninku v sedle motokrosové Yamahy pochroumal koleno. Podstoupil však terapii, která by jeho účasti neměla zabránit. Josef Laštovka přišel v průběhu sezóny o kompletní Dryml tým a sezóna předčasně skončila i pro Tomáše Suchánka.

Oba týmy se maximálně posílily hostujícími borci. Vedle pardubického Mateje Ferjana a mšenského Adriana Rymela, kteří se už plně osvědčili v předbarážovém stadiu, angažoval Josef Laštovka Australana Leigha Adamse. Antonín Kasper promptně sáhnul po Sebastianu Ulamkovi, nejlepšímu muži letošní extraligy.

Pokud se týká základního kádru, oba rivalové vyčerpali své možnosti až do krajnosti. Za Mšeno nastoupí Věroslav Kollert, Jakub Hejral, Karel Průša, Jan Jaroš a Jaromír Otruba. Proti nim Hynek Štichauer, Marián Jirout, Pavel Fuksa, Jaroslav Petrák a Roman Andrusiv. Osmé místo zůstává volné jak u Mšena, tak u Pardubic a to nejen kvůli jeho povinnému obsazení závodníkem juniorského věku. Nikdo použitelný už totiž nezbyl.

Baráž bude především soubojem taktiky. O extraligovém bytí či nebytí může rozhodnout jeden jediný bod. A za každou maličkost se může platit hodně draze. Manažeři evidentně stavěli své týmy s odlišnou filozofií. Antonín Kasper se rozhodl mít volnější ruce v nasazování Adriana Rymela. Úřadující mistr republiky proto oblékne vestu náhradníka.

Zato Josef Laštovka promyšleně pracoval s obsazením jednotlivých dvojic. A to nejen v prvních třech sériích, ale také v závěrečných dvou, kdy se oba partneři mění. Navíc využil skutečnosti, že Mšeno nahlásilo svůj tým s více než tříhodinovým předstihem. Můžete vzít jed, že během této doby stačil soupeřovu taktiku prostudovat.

Ani jeden z koučů by dozajista nechtěl příliš spoléhat na nasazení taktické rezervy. Šestibodová ztráta ve sprintu patnácti jízd může být nepřekonatelnou propastí. Vše tedy nasvědčuje, že nás večer čeká pořádný thriller. Lepší předkrm před Zlatou přilbou si fanoušci dozajista přát nemohli.

Klubové ambice z manažerského křesla:
Antonín Kasper, Mšeno:
„Samozřejmě bych byl rád, kdyby se nám to povedlo. I přes to všechno, co se semlelo. Tomáš Topinka měl snahu. Ale i kdyby neměl tu zlomenou kůstku, měl udělat všechno pro to, aby ho šéf z Anglie pustil. Sám vím, jak to tam chodí. Rád bych, kdybychom postoupili, by s tím budou problémy. Loni nás sezóna stála 750 tisíc, letos to bude milion… Teď jsem nervózní, vzteklej, když si na baráž vzpomenu. Manželka mě napomíná, abych se nerozčiloval, nebo to se mnou sekne, ale rád bych, aby to vyšlo.“

Josef Laštovka,. Pardubice:
„Kostky jsou vrženy. Myslím si, že nebudou rozhodovat hosté, ale základní sestava. My očekáváme od Mariána Jirouta a Hynka Štichauera, že hodně zaberou. Jarda Petrák by mohl odjet víc než letošní standard. A výkonnost Pavla Fuksy znáš. Nepředpokládám, že by překvapil. Hosté si dozajista odvedou svoje u nás i u nich a tak bude rozhodovat také taktika.“

Sestavy nahlášené včera k 18:00:

PDK Grepl Mšeno 1 Sebastian Ulamek, PL
  2 Jaromír Otruba
  3 Věroslav Kollert
  4 Jakub Hejral
  5 Jan Jaroš
  6 Karel Průša
  7 Adrian Rymel, Olymp Praha
 
AMK Zlatá přilba Pardubice 9 Jaroslav Petrák
  10 Matej Ferjan, SLO
  11 Leigh Adams, AUS
  12 Marián Jirout
  13 Pavel Fuksa
  14 Hynek Štichauer
  15 Roman Andrusiv

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Minirozhovor

Filip Šitera bude dnes ve Mšeně jen jako divák

Mladá Boleslav – 13. října
Filip Šitera je ve vztahu ke Mšenu ve zvláštním postavení. By se na jeho prvoligovém triumfu podílel jako bodově druhý nejproduktivnější závodník, v případě dnešního barážového úspěchu domácích je jeho spolupráce se středočeským klubem s největší pravděpodobností u konce. V baráži se nemůže jako třetí host uplatnit, a pokud Mšeno postoupí do extraligy 2007, on stejně zůstane věrný západočeské Plzni.

„Na baráž se přijedu podívat,“ řekl Filip Šitera magazínu speedwayA-Z, když společně s jeho redaktorem sledovali středeční trénink. Logicky se nabízí otázka, komu bude držet palce. Letos vyhrál první ligu se Mšenem, loni s pardubickou farmou. „Nebudu fandit nikomu. Mám jen vytipovaný jezdce, ale jejich jména nebudu sdělovat. A taky se mě neptej, jak to dopadne. Nevím. Bude záležet na Češích. Cizinci jsou vyrovnaný, takže uvidíme, jak zajedou Češi.“

Filip Šitera se však v roli diváka dlouho neohřeje. O víkendu jej čeká Zlatá stuha a Zlatá přilba. Především v sobotním předkrmu legendárního závodu patří jako trojnásobný juniorský šampión naší země k favoritům. „Uvidíme o tréninku a o závodech,“ zachovával plzeňský závodník opatrný postoj. „Připravuju motory, ale nechci dopadnout jak v Březolupech. Ještě jsme nepřišli, co to bylo. A to jsme měnili třikrát zapalování, třikrát svíčku, karburátor a měli motor úplně rozebranej.“

Zlatá stuha se letos poprvé pojede s pěti závodníky na startu každé jízdy. Finále proběhne dokonce v šesti. „Bude to zajímavější,“ ohodnotil Filip Šitera změny. „Tlačenice tam bude určitě. Uvidíme, jak to dopadne. Doufám, že dobře. Bylo by hezký kouknout se na stupně vítězů…“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)