AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Březolupy – 28. září
Názory, které před finálovým závodem českého šampionátu jednotlivců favorizovaly především Adriana Rymela, se ukázaly být jako oprávněné. Jednatřicetiletý závodník pražského Olympu, jehož přímo v Březolupech povzbuzovala záplava štramberských a kopřivnických sousedů, nenašel přemožitele už ani v jedné rozjížďce základního rozpisu. Ve finálové jízdě nakonec dokázal ve druhém kole předstihnout svého kolegu Josefa France. Tomu už podruhé patří stříbro. Také Zdeněk Simota dokázal obhájit svůj loňský bronz, zatímco pro čtvrtého Luboše Tomíčka jde o nejlepší výsledek kariéry. Čtveřice finalistů předčila své konkurenty. Filip Šitera s Mariánem Jiroutem doplatili na defekty, Jan Jaroš na pád a Richard Wolff na necitlivé uplatnění dvouminutového pravidla. A ostatní minimálně jednou zaváhali.

Adrian Rymel plní roli favorita
Jednatřicetiletý Adrian Rymel letos prožívá skutečně povedenou sezónu. Jeho výsledky v reprezentaci i na domácích oválech ho nakonec přivedly na divokou kartu do pražské Grand Prix. A nebylo divu, že zástup lidí favorizujících ho i pro březolupskou bitvu, byl pořádně dlouhý.

A Adrian Rymel skutečně začal plnit roli favorita už od počátku mítinku. Na dráhu se poprvé dostal v rozjížďce s číslem tři. Její start zvládl nejlépe Richard Wolff. Ovšem v první zatáčce upadl Jan Jaroš a rozhodčí Zdenek Jansa byl nucen rozblikat červená světla. K opakovanému startu přijeli všichni, ale ani tentokrát jim nebylo souzeno dojet až do cíle.

Adrian Rymel si svého pražského klubového kolegu po startu ohlídal. Jan Jaroš sotva stihnul dvouminutový limit a také ze startovního roštu odjížděl až jako poslední. Pustil se však do razantního útoku. Na protilehlé rovince pořádně naložil, nicméně v nájezdu do zatáčky do depa se mu zvedl motocykl na zadní kolo. Při své cestě k zemi podseknul také Martina Málka.

Jan Jaroš byl samozřejmě vyloučen. Martin Málek se při pádu bouchnul do zad a divoké extempore se zle podepsalo i na jeho stroji. V jeho boxu tudíž nastal shon, aby domácí borec včas stihnul restart. Stejně jako při poslední extralize ve Slaném, bylo i v Březolupech uplatněno pravidlo aplikované z Grand Prix. Čas dvou minut začal být odpočítáván v momentě, kdy se otevřela brána z depa a jezdci vyjeli na ovál. A v případě, že někdo upadne, dostane možnost adekvátní přípravu pro opakování.

Při druhém repete rozjížďky s číslem tři začal čas dvou minut plynout v okamžiku, kdy se na ovále objevil Martin Málek. Do problémů s limitem se však dostal Richard Wolff. Od depa odjížděl v momentě, kdy spíkr Miloslav Čmejla odečítal z hodin osmnáct sekund. Pražan pospíchal k pásce, kde zastavil efektním smykem. Místo šance na body jej ovšem očekávala černá vlajka.

„Chyběla mi vteřina,“ láteřil po návratu do depa. „A mi teď někdo řekne, jestli to v depu troubilo a blikalo. Třikrát opakovanej start, ty to ani jednou nezaviníš a vyloučej‘ tě za blbou vteřinu!“ A tak či onak, současný výklad dvouminutového pravidla je stejně účinný asi jako bodový systém nového českého silničního zákona. Místo zrychlení se závody prodlužují, protože náhradník Karel Průša samozřejmě dostal nové dvě minuty. Během nich by už závodníci dávno byli zpátky v depu a jela se další jízda.

Ani při třetím startu Adrian Rymel nezaváhal a vítězstvím ve stylu start – cíl si připsal své první tři body. Nikdo ho přitom příliš neobtěžoval. Potlučený Martin Málek, jemuž páteční rentgenové vyšetření nakonec odhalilo i naštípnuté žebro, stačil v první zatáčce objet pouze Karla Průšu.

Po osmé jízdě Adrian Rymel v čele průběžné klasifikace osaměl. Nejlépe sice odstartoval Luboš Tomíček, který dokonce v první zatáčce útok svého staršího kolegy odrazil. Jenže Adrian Rymel nesložil zbraně a jeho úsilí bylo ve druhé zatáčce korunováno úspěchem.

Panoptikum proher a smůly
Nikdo jiný než Adrian Rymel se po dvou sériích nemohl pochlubit čistým štítem neporaženého závodníka. Ostatní konkurenti se dočkali větší či menší porce smůly. Nedobrovolným králem se v tomto směru stal Filip Šitera.

Začal dvěma body, které ve třetím kole sebral Hynku Štichauerovi. Do rozjížďky s číslem pět se však kvůli defektu ani nerozjel. „Praskla hadička na hladinu a vytékal tudy metyl,“ popisoval nešastný závodník. „Je to pech, že jsem si toho nevšimnul. Teď to bude těžký.“ V tom měl plzeňský junior pravdu. A to ještě netušil, co jej čeká vzápětí. Ve dvanácté jízdě skončil už v první zatáčce. Tentokrát jen bezmocně zakroutil hlavou. Dobře si totiž spočítal, že dva body na jeho kontě budou po třech sériích málo.

Dvě poruchy vystavily vysoký účet i Mariánu Jiroutovi. Po dvou úvodních třech místech vedl jedenáctou jízdu, když v první zatáčce zavřel Martina Málka. Ve druhém kole ale musel zastavit. „Bylo to jako, když vytáhneš svíčku,“ popisoval. V další sérii se bohužel závada opakovala, takže se pardubický závodník musel smiřovat s umístěním ve druhé polovině výsledkové listiny.

O úvodní smůle Richarda Wolffa už byla řeč. Pražan se ovšem statečně pustil do eliminace své ztráty. V šesté jízdě mu však plány zkřížil Matěj Kůs. Pražský junior při svém prvním finálovém vystoupení skončil druhý, když jeho útok v první zatáčce zmařil jedině Miroslav Fencl. Hned na to ještě v prvním nájezdu objel Richarda Wolffa.

Zkušený Richard Wolff ale osnoval pomstu. Dlouho jezdil za výfukem Matěje Kůse, aby udeřil až v předposlední zatáčce. Nájezd venkem mu přinesl úspěch. „Připravoval jsem si ho,“ popisoval Richard Wolff po svém vítězném průjezdu cílem. „Matěj jel pěkně, ale brzdil mě. Ale jedna věc je někoho dojet, druhá ho předjet. Párkrát jsem mu ukázal lajnu a pak všechno vsadil na jeden venek.“

Matěj Kůs měl při svém debutu ve finále šampionátu jednotlivců po dvou startech čtyři body. O další dva ovšem přišel v rozjížďce s číslem devět. Dlouho jezdil za Josefem Francem a vzdoroval Zdeňku Simotovi. Jenže mu došly všechny slídy a za odhození brýlí zaplatil vším. „Když jsem zahodil všechny slídy, už jsem nevěděl co,“ líčil o chvilku později v depu. „A tak jsem zahodil i brejle. A to byla konečná. Dostal jsem takovou cejchu, že se z toho probírám ještě teď.“

Do problémů se dostal i Josef Franc. Suverénně vyhrál rozjížďku s číslem čtyři, leč ve druhé sérii nepřidal svým úvodním třem bodům vůbec žádné bratříčky. Po nezdařeném startu osmé jízdy dlouho atakoval třetího Mariána Jirouta, avšak pardubický závodník byl nepřekonatelnou hrází. Dalším přesvědčivým triumfem v deváté jízdě se však Josef Franc vrátil zpátky do hry.

Ve jménu finálové jízdy
Po třech pětinách závodu mohl být absolutně bez starostí pouze Adrian Rymel. V desáté jízdě přidal další vítězství ve stylu start – cíl a s devíti body se opět přiblížil finálové jízdě. Na začátku čtvrté série odvedl Zdeňka Simotu. „Jde o všechno,“ komentoval své čtvrté vítězství. „Dráha je dobrá a motorky jedou. Tfuj, tfuj, tfuj.“

S dvanácti body už byl v klíčové jízdě čtveřice nejlepších o titul. Přesto však nezaváhal a v předposlední rozjížďce přidal další triumf ve stylu start – cíl nad Matějem Kůsem a Filipem Šiterou.

Ostatní finalisté si však minimálně jednou svou dráhu ke stupňům vítězů zkomplikovali. Po třech sériích na tom byl vedle Adriana Rymela nejlépe Luboš Tomíček. Na úvod porazil Zdeňka Simotu, jehož objel ještě v nájezdu do první zatáčky. V osmé jízdě vodil takřka celé kolo Adriana Rymela, ale nakonec mu jako každý podlehl. V rozjížďce s číslem dvanáct odvedl Richarda Wolffa a zaokrouhlil své skóre na osm bodů.

Zdeněk Simota měl o jeden méně, protože vedle zmiňované prohry s Lubošem Tomíčkem se musel sklonit ještě před Josefem Francem. Po defektu Mariána Jirouta zdědil vítězství v jedenácté jízdě Martin Málek, jenž měl také na svém kontě sedm bodů.

Naděje domácího závodníka však zhasly hned v další sérii. Zaspal na startu a pak už neměl šanci dohnat trio Hynek Štichauer, Luboš Tomíček a Matěj Kůs. Právě tady se podruhé blýsknul Hynek Štichauer. Spodní stranou první zatáčky se rázem dostal z třetího místa do vedení, aby už podruhé inkasoval tři body. Luboš Tomíček za jeho zády na konci druhého kola konečně udolal Matěje Kůse, leč pardubický junior mu nedal ani náznak šance.

Tím pádem se Hynku Štichauerovi zjevila vidina finálového postupu. Jenže stejný sen snili v sedmnácté jízdě také Zdeněk Simota a Richard Wolff. Pražanovi však nevyšel start a nula mu po smolném úvodním vyloučení definitivně zabouchla dveře ke stupňům. Vážnost situace si uvědomoval i Zdeněk Simota. „Zatím to jde,“ řekl magazínu speedwayA-Z cestou na start. „Docela to skáče. Je to rozbitý. Ale bojuju.“

Plzeňský závodník bojoval také v rozjížďce s číslem sedmnáct. Po rychlém startu jej sice na okamžik v čele vystřídal Marián Jirout, ale vše se záhy vrátilo do režie Zdeňka Simoty. Dosáhl na finále stejně jako vzápětí Josef Franc. Na něho sice odstartoval Martin Málek, leč Pražan se ujal vlády už po průjezdu první zatáčkou.

A protože Adrian Rymel v devatenácté jízdě porazil Matěje Kůse, byl čtvrtým finalistou Luboš Tomíček. Pražský junior měl po čtyřech sériích deset bodů, zatímco Martin Málek a Matěj Kůs, jeho nejbližší pronásledovatelé, už zakončili závod s devíti body. Oba však nakonec v celkové klasifikaci předstihl Miroslav Fencl. Vyhrál poslední jízdu, když odrazil všechny ataky Jana Jaroše, a větší počet lepších umístění ho dostal na páté místo. Luboš Tomíček dodal jeden bod jistoty a začal se chystat na finále.

Mistr od druhého kola
Jako první si volil postavení na startu finálové jízdy Adrian Rymel. Dlouho váhal mezi první a druhou, ale pak zvedl modrý terč. „Vím, že když bude Pepa pode mnou, nezabije mě,“ vysvětlil. Josef Franc skutečně hned na to sáhl po červené. Zdeněk Simota zvolil bílou, takže na Luboše Tomíčka zbyla prkna.

Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu Josef Franc. Hned za ním Adrian Rymel, zatímco Zdeněk Simota je v prvním nájezdu o malinký kousek nestihnul. Sám však držel na uzdě Luboše Tomíčka.

Adrian Rymel však větřil životní šanci. Zaútočil v prvním oblouku, ovšem Josef Franc se držel vedoucí příčky jako klíště. Ve druhém kole svůj manévr zvnějšku první zatáčce zopakoval. Znovu se však nedočkal kýženého výsledku. A tak v zatáčce u depa vyzkoušel vnitřní stopu.

Uprostřed oblouku se skutečně dostal do čela. Josef Franc se na chvilku vrátil dopředu, ale už mu bylo souzeno být opět mistrem necelých dvou kol. Stejně jako před rokem ve Mšeně, kdy mu za podobných okolností sebral zlato Lukáš Dryml.

Do třetího kola se Adrian Rymel přehnal jako první. Závěrečná dvě kola si už hlídal a po půl minutě slavil titul. „Nevím, jestli nemám špinavý trenky,“ smál se šastně v cíli. „Ale dvakrát jsem si cvrknul!“ Poklonu novému mistru vysekl i první poražený Josef Franc: „Na Aďu v týhle době nikdo nemá. Vyhrává ten lepší. A já jel včera ve Slaným dobrý závody poprvý po dlouhý době.“

Slavit mohl i třetí Zdeněk Simota, by v jeho případě šlo o zopakování loňského výsledku. Zato Luboš Tomíček byl trošku posmutnělý, i když právě zaznamenal svůj životní výsledek. Není divu, komu by se líbilo být čtvrtý… Důvod k úsměvu však měla dvojice Miloš Plzák – Josef Mizera, pohonné soustrojí organizačního štábu. Prakticky sami dva dali dohromady tým, který dokázal, že i na Moravě jsou schopní lidé pro pořádání vrcholných závodů.

Hlasy z depa
„Dobré,“ zářil Adrian Rymel cestou od stupňů vítězů. „Dráha mi sedla a Bobo Brhel dal dohromady úplně nový tým. Viděl jsi to včera ve Slaným. Je to náš nový tuner. Všechno vycházelo, až na ty poslední jízdy. Tam jsem musel předjíždět.“ Účast ve finálové jízdě si ovšem zajistil už po čtyřech startech. „Přemýšlel jsem o jedničce nebo dvojce,“ líčil novopečený šampión své dilema s volbou postavení na startovním roštu. „Ale vím, že Pepa mě nezabije. Jsme kamarádi a je lepší mít pod sebou jeho než nějakého kokota.“ Po vylétnutí pásky se mu však musel dívat na výfuk. „Po startu mi uletěl,“ připustil Adrian Rymel. „Chvíli to vypadalo, že už ho nechytím. Jenže pak to zjebal. Možná bych ho ale udělal i tak. Dnes jsem to totiž vyladil perfektně. Díky za to Bobovi.“

„Nadmíru spokojenej,“ odpověděl Josef Franc na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se cítí. „Jednu jízdu jsem zkazil, ale to se stává. Finále pak byla bomba. Zase jsem byl kolo a půl mistr jako loni ve Mšeně. Snažil jsem se, ale Aďa byl rychlejší. Můj start byla bomba a jel jsem taky dobrou lajnu, ale on byl nechytatelnej.“ Takže trošku zklamání? „Ne, jsem po tý bídě letos spokojenej,“ nesouhlasil pražský borec. „Ale ve finále jsem si myslel, že už to ohlídám. Ale Aďa byl prostě lepší. Starty mi šly a ještě díky BoBr tuningu.“

„Poslední dobou jsem rozházenej a unavenej,“ narazil Zdeněk Simota na vrtochy českého kalendáře s nabitým zářím. „Je toho dost. Pořád lítat sem a zpátky do Anglie.“ Plzeňský junior se stejně jako loni dostal do finálové jízdy a zopakoval své umístění na nejnižší příčce pódia. „Šel jsem z trojky,“ vrátil se ve svých vzpomínkách ke klíčovým momentům. „A když Pepa vyvez‘ Aďu, o kousek jsem to nestihnul. Nakopávaly mě díry, bylo to fakt těsně. Podruhý za sebou jsem třetí, doufám, že příští rok mi to vyjde.“

„Získal jsem nevděčný čtvrtý místo,“ posteskl si Luboš Tomíček. „Bedna je bedna. Doplatil jsem na start. Zbyla na mě čtyřka. A navíc se mi poslední dvě tři jízdy nedařily starty. Možná jsem mohl zkusit druhou motorku. Ale to je to kdyby, kdyby…“ Bramborová medaile je však nejlepším umístěním Luboše Tomíčka v šampionátu vůbec. „Je to můj nejlepší výsledek, takže spokojenej určitě jsem,“ reagoval pražský závodník. „Ale pořád je na čem makat. A doufám, že ty výsledky půjdou ještě dál. Příští rok bych chtěl hlavně ty juniory ve světě…“

„Pátej flek je pěknej,“ řekl Miroslav Fencl magazínu speedwayA-Z. „Ale zase o to víc mrzí, když se teď dívám, jak se připravujou na finálovou jízdu. Rozhodla ta nula. Nepovedl se mi start. A pak se mi rozpůlila plechovka. Na začátku mi ještě ulítali štefty u spojky. Trošku smůla.“ Nicméně dnes by se našli borci, kteří by s ním rádi měnili. „Letos to zatím byl nejlehčí mistrák,“ komentoval slánský závodník toto téma. „Hodně jezdců bylo omarozenejch. A v minulosti jsem už ve větší konkurenci pátej byl. Takže nevím… Když se daří, daří se, když je smůla, je smůla.“

„Před závodem jsme se bavili, že do šestýho místa to bude úspěch,“ bilancoval Hynek Štichauer. „A jsem šestej. A jsem rád. Nasadil jsem si laku hodně vysoko.“ Ale ta mohla být klidně ještě výše… „Mohlo to bejt vejš,“ souhlasil pardubický junior. „Kdybych mohl bejt třetí a skončil šestej, mrzelo by mě to. Takhle ne.“

„Dneska to bylo hodně se štěstím a trošku s neštěstím,“ filozofoval Martin Málek. „Jak jsem spadl s Honzou, hodně jsem se bouchl do zad. A čím dál víc mě začíná bolet. Poslední dvě jízdy už byly trošku trápení.“ Přesto měl březolupský závodník na dohled finále, o nějž ho připravila nula z rozjížďky s číslem šestnáct. „Škoda té jízdy,“ litoval Martin Málek. „Zaspal jsem u startu. Zapomněl jsem si natáhnout budík (smích). Ale s výsledkem jsem spokojený. Speciální díky Pepovi Mizerovi, takovi, Láďovi Šímovi a Mirkovi Brdíčkovi.“

„Zaříz‘ mě rozhodčí,“ vrátil se Richard Wolff k osudnému vyloučení zkraje závodu. „Z tý první jízdy jsem nasranej. To je pak hrozná ztráta, když víš, že to mohlo bejt jinak. Tady jde o to udělat finálovku a pak to může bejt všechno obráceně.“ Navzdory diskvalifikaci však Richard Wolff dlouho držel naději na postup mezi nejlepší čtveřici. „Posral jsem tu poslední jízdu,“ přiznal. „Až na ní to bylo všechno dobrý. Zvedlo se to. Bylo to nachcaný a už jsem je nestačil objet.“

„První finále a jsem desátej,“ liboval si Matěj Kůs. „A tak jsem spokojenej. Před závodem jsem to nečekal.“ Ovšem po dvou sériích mohl pražský junior myslet na ještě lepší výsledek. „Po první jízdě jsem čekal o hodně víc,“ přitakal. „Škoda. Byla to moje vlastní blbost. Doufám, že se mi už povede dotahovat všechno do konce. Ale jsem spokojenej.“

„Zkurvenej den,“ ulevil si zklamaný Filip Šitera pěkně od plic. „Nic víc ti k tomu nemůžu říct. Podruhý to udělalo to samý. Celá elektrika je vyměněná. Nevím, čím to je. Nejhorší je, že odsud jedu do Polska. A na druhý motorce byl kus ventilový pružiny nalepenej na ventilu.“ Problémy technického rázu přišly v ten nejméně vhodný okamžik, takže se Filip Šitera umístil až ve druhé polovině startovní listiny. „Co naděláš?,“ pokrčil plzeňský junior rameny. „Když to nezkurvíš ty, posere to technika. Motor je dělanej stejně jako od začátku sezóny, ale pak se to vysere.“

			FIN
1. Adrian Rymel, Olymp Praha	3 3 3 3 3	15	1.
2. Josef Franc, Olymp Praha	3 0 3 3 3	12	2.
3. Zdeněk Simota, Plzeň	2 3 2 2 3	12	3.
4. Luboš Tomíček, Olymp Praha	3 2 3 2 1	11	4.
5. Miroslav Fencl, Slaný	3 1 2 R 3	9
6. Hynek Štichauer, Pardubice	1 3 1 3 1	9
7. Martin Málek, Březolupy	2 2 3 0 2	9
8. Richard Wolff, Olymp Praha	M 3 2 2 0	7
9. Jan Jaroš, Mšeno	X 2 1 2 2	7
10. Matěj Kůs, Markéta Praha	2 2 R 1 2	7
11. Filip Šitera, Plzeň	2 E E 3 1	6
12. Marián Jirout, Pardubice	1 1 E E 2	4
13. Jakub Hejral, Mšeno	0 0 2 1 0	3
14. Věroslav Kollert, Mšeno	1 1 0 1 0	3
15. Antonín Galliani, Markéta Praha	0 1 1 1 0	3
16. Jaroslav Petrák, Pardubice	0 0 1 0 1	2
17. Karel Průša, Mšeno (res)	1	1
18. Martin Gavenda, Březolupy (res)		DNR

Pozn.: finálová jízda se uskutečnil jako 3. ročník Slováckého oválu. Z finalistů nestartovali Bohumil Brhel (zraněný v srpnu v ruské lize) a Tomáš Suchánek (zraněný během poslední extraligy ve Slaném). Bohumila Brhela nahradil Richard Wolff a toho na postu náhradníka Karel Průša. Místo Tomáše Suchánka startoval Jakub Hejral. Vzhledem k minimu času na operativní změnu se jako traová rezerva objevil domácí Martin Gavenda. Ten by se na dráze objevil pouze v případě, že by Karel Průša odjel pět jízd nebo naskočil do závodu za v první sérii zraněného, ale nevyloučeného závodníka.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)