AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Pardubice – 7. června
Český juniorský tým rozehrál dnešní semifinále světového šampionátu juniorských družstev v Pardubicích jako skutečný třetí nejlepší tým naší planety. Srdce mnohých domácích pochybovačů se musela zachvět studem, když se pětice českých juniorů na úvod vypořádala s ruským nebezpečím. Prakticky po celý závod se naši borci drželi na čele průběžné klasifikace a udržovali v šachu nejen Rusy, ale později i Brity a Švédy. Ti se nakonec vzmohli na mohutný finiš a na konci předposlední série nás o bod předstihli. Český nároďák však dnes fungoval jako skvěle namazané soukolí a švédské nájezdníky opět dotáhl. Jenže v předposlední rozjížďce praskla Matěji Kůsovi palivová hadička. A s metylem vytekly zároveň i poslední naděje na přímý postup. Filip Šitera však nakonec v nesmírně vyrovnaném klání, v němž všechny týmy dělily pouhých šest bodů, zajistil druhou příčku. Zatímco obloha se nad pechem statečných českých bojovníků rozplakala pořádným slejvákem, nezbývá než doufat v příznivé skóre z druhého semifinále v Diedenbergenu.
Češi do toho!
Čtvrt hodiny před závodem dostoupila nervozita v boxech svého vrcholu. Výjimkou nebyly ani ty nejblíže sjezdu na dráhu, které jsou ve Svítkově už tradičně vyhrazeny pardubickým závodníkům. Nyní však byli domácí všichni Češi. Závodníci se vrátili z nástupu a nezbývalo než čekat. A chladit se větráky na spojku, protože dešová sprška možná ochladila vzduch, avšak pod střechou depa bylo stejně k zalknutí.
Los byl k našemu nároďáku nemilosrdný. Švédové, Angličané a Rusové si dělali čáku na přímý postup, nicméně Češi nechtěli přijmout úlohu outsidera a podlehnout defétistickým myšlenkám. Zatímco závodníci se koncentrovali, jejich mechanici ještě jednou kontrolovali, zda je všechno v pořádku. Nad vším bděl Bohumil Brhel, jehož dílnou prošly všechny GM našeho družstva. Ve střehu zůstával i management. Milan Špinka měl k dispozici asistenta Františka Kalinu. A Josef Laštovka, až do roku 2006 manažer reprezentace, si modrou košili národního týmu neoblékl jen jako kouč honoris causa.
Nejdelší čtvrthodinka se nakonec dovlekla ke svému konci a první čtveřice závodníků se spustila z kopečka dolů na startovní rošt. Z našeho týmu závod rozehrával přímo kapitán Filip Šitera. A lepší počátek jsme si nemohli přát. Po vylétnutí pásky se pevně usadil v čele a po čtyřech kolech se přiřítil do cíle pro tři body.
Emil Sajfutdinov v té chvíli možná litoval, že nevyužil možnost otestovat svítkovský ovál při dopoledním tréninku. Bitva s Benem Barkerem a Ricky Klingem mu přinesla druhé místo, ale na druhou stranu pojistila Filipu Šiterovi komfortní vítězství. Rusové však ve druhé jízdě přesto pronikli do čela průběžné klasifikace. Artjom Laguta v nájezdu do druhého kola předjel vedoucího Williama Lawsona. A Adam Vandírek chvilku předtím přišel o třetí místo.
Rusomilná část publika by v těchto fázích mohla poznamenat cosi o prvním vyhrání. Jenže Michael Hádek v rozjížďce s číslem tři zahájil cosi jako národní obrození. Dokonalý start jej vynesl do čela. A by o ně v prvním oblouku přišel ve prospěch Tomase Jonassona, Artjom Vodjakov a Simon Lambert zůstali na jeho štítě.
Chvíle ruského vedení byly definitivně ohraničeny rozjížďkou s číslem čtyři. Hynek Štichauer neváhal ani na okamžik a po vylétnutí pásky se usadil v čele. Lewis Bridger, Igor Kononov a Ludvig Lindgren se za jeho zády postarali o pořádnou melu. Nicméně pardubický závodník se nenechal vyvést z klidu. V optimální stopě kroužil jedno kolo za druhým. A jeho tři body dostaly český nároďák zpátky na první místo průběžné klasifikace.
Rusové se však nemínili jen tak vzdát. Aleksander Kosolapkin se dostal do vedení páté jízdy. Tai Woffinden byl druhý a teprve za ním jel Matěj Kůs. Zatímco Brit vystřídal Rusa v prvním oblouku, Pražan zůstával třetí. Avšak v žádném případě se nehodlal vzdát. Na začátku druhého okruhu se posunul na druhé místo a vedoucího Tai Woffindena pronásledoval až k šachovnicové vlajce.
Česká trikolóra stále vede
První pětina nemohla pro náš nároďák skončit lépe. Dvoubodové vedení před Rusy a Brity, zatímco Švédové zůstávali vzadu s odstupem šesti bodů. A naši junioři vyučovali i nadále. Hynek Štichauer se rychle dostal do vedení také v rozjížďce s číslem šest, když ještě před první zatáčkou minul Simona Gustafssona.
Zezadu se řítil ještě Artjom Vodjakov. Pardubický borec se tak záhy ocitnul mezi dvěma mlýnskými kameny. Ve druhé zatáčce měl na výfuku Švéda zvenku, Rusa zevnitř. Artjom Vodjakov se ve výjezdu dostal do čela, ale druhé místo Hynek Štichauer udržel. „Dva body jsou lepší než nula,“ komentoval jeho přínos František Kalina.
Záhy se ukázala pravdivost jeho slov. Matěj Kůs stanul na roštu sedmé jízdy se svým druhým motocyklem. „Tahle motorka jela líp,“ konstatoval pražský junior poté, co po skvělém startu před sebe nikoho nepustil. Vzápětí udržel punc neporazitelnosti Filip Šitera. Prosadit se do čela ze startovní pozice až u mantinelu chtělo pořádnou dávku rozhodnosti. A ta plzeňskému závodníkovi nikdy nechyběla.
Nyní razantně vlétl mezi trojici soupeřů a ve výjezdu objel i vedoucího Billy Forsberga. Švéd ustupoval jen velice nerad. Nakonec mu nic jiného nezbylo, by ve výjezdu z druhé zatáčky kopal pravačkou jako profesionální fotbalista. České vedení vzrůstalo, navíc Rusové se museli smiřovat se ztrátou ambicí papírového favorita.
„Nějaká malá holčička se nám motala v boxech,“ intervenoval kouč Ruska u vedoucího depa Miroslava Štense. Nula Igora Kononova a jeden bod Aleksandra Kosolapkina v kombinaci s českých maximem posunula jeho stížnost do pravého světla. Češi unikali, navíc se Rusům na záda dostávali Angličané.
Leč i na naše barvy dosedly hubené časy. Adam Vandírek stále hledal správné nastavení svého motocyklu, ale prozatím marně. V rozjížďce s číslem devět vlétl nekompromisně do prvního oblouku. Chvíli byl třetí, nicméně poslední bod mu záhy odebral Lewis Bridger. Hned na to nevyšel start ani Michaelu Hádkovi. A v první zatáčce klesl na poslední místo za Ludviga Lindgrena.
Soupeři však nedokázali dvojité české nuly využít. Emil Sajfutdinov prohrál s Tomasem Jonassonem, Artjom Vodjakov s Tai Woffindenem. Právě Britové převzali po Rusech pozici hrozby na českém obzoru. Ben Barker triumfoval v rozjížďce s číslem jedenáct. Michael Hádek urputně hájil druhou příčku, ovšem ve druhém oblouku musel kapitulovat před Billy Forsbergem. A český tým měl rázem na Angličany jen jednobodový náskok.
Naši však na nebezpečí reagovali útokem. Hynek Štichauer v rozjížďce s číslem dvanáct proháněl nejlepšího Švéda Tomase Jonassona až do cíle. Dva body byly skvělou vzpruhou, a to tím spíše, vyšli-li Britové naprázdno nejen nyní, ale i ve třinácté jízdě. V ní se Matěj Kůs postaral o maximální zářez. Jeho hodnotu zvýšil skalp Emila Sajfutdinova.
Základem porážky úřadujícího mistra světa se stal Pražanům start třetí kosmickou rychlostí. Rus se mu pověsil na záda. Zkoušel to zprava, zleva, dostával se od vnitřní čáry až k mantinelům, nicméně Matěj Kůs mu vždy zkřížil cestu. „Bylo to na ostří nože,“ vyprávěl Matěj Kůs, který si vychutnal zasloužený aplaus publika. „Někde jsem ho slyšel, někde viděl jeho stín na dráze, sem tam jsem se podíval. S touhle jízdou jsem spokojenej‘. Jel jsem hlavou, snažil se bejt v ideální stopě, věděl jsem, kde to jede. Dařilo se mi ho brzdit. Byl o hodně rychlejší, ale oplatil jsem mu Žarnovicu!“
Artjom Laguta ve čtrnácté jízdě objel Filipa Šiteru v první zatáčce. Lewis Bridger však musel zastavit s poruchou, takže ani třetí triumf Taie Woffindena v rozjížďce s číslem patnáct neposunulo Brity před nás. Svět byl růžový, by Adam Vandírek přišel o třetí místo už v úvodním oblouku. Na světelné tabuli svítilo skóre Česká republika 26, Rusko 23, Velká Británie 21 a Švédsko 20.
Změna dráhy, vzpruha Švédů
V rozjížďce s číslem šestnáct po velké patnáctiminutové přestávce startoval Matěj Kůs až od mantinelu. A nepodařilo se mu vystřelit do čela. „Podělal jsem to,“ nezastíral. „Dráha ztvrdla a nestrkalo to dopředu.“ Nicméně pražský závodník byl dalek, aby házel flintu do žita a v první zatáčce objel Bena Barkera. Ovšem britský závodník byl těžkým oříškem a na konci protilehlé rovinky byl třetí zase on. Ve druhém kole se ale dopředu dostal Matěj Kůs, aby zachránil poslední bod, který mohl mít doslova a do písmene cenu zlata.
V sedmnácté jízdě si na nejvzdálenější místo na roštu musel stoupnout Filip Šitera. Do první zatáčky mířil jako třetí před Williamem Lawsonem. Oba dva společně s Ludvigem Lindgrenem záhy za sebe odsunuli Artjoma Vodjakova. Všichni tři se prali až do posledních metrů, přičemž český reprezentant ve finiši skončil druhý rozdílem jen několika centimetrů. Velké překvapení jej ovšem čekalo v depu. Přišel za ním Emil Sajfutdinov a upozornil ho na prasklý rám.
„Dali jsem o zub vejš a jinou trysku,“ říkal Petr Vandírek, když pohledem vyprovázel svého syna na rošt rozjížďky s číslem osmnáct. Změny se konečně projevily a Adam Vandírek odstartoval hned za takticky nasazeným Tai Woffindenem. Při průjezdu první zatáčkou sice klesl na poslední příčku, avšak ve třetím kole urval bod na úkor Igora Kononova.
Lewis Bridger vyhrál devatenáctou jízdu ve stylu start – cíl. Dopředu se hnali i Švédové a Čechům nezbylo než bojovat. Michael Hádek statečně hájil druhou pozici před bojovným Ricky Klingem, ovšem v cíli za ním přece jen zaostal. Jeho bod však udržel Českou republiku na čele. Jak se však záhy ukázalo, momenty našeho vedení byly bohužel u svého konce…
Hynek Štichauer startoval ve dvacáté jízdě ze čtvrté dráhy. A ta byla vysušená jako ústa alkoholika po týdenním flámu. Sousední místo však bylo optimální. Billy Forsbergovi dala skvělý základ. Postupně během necelých dvou kol předčil Tai Woffindena i Emila Sajfutdinova. Hynek Štichauer v obláčcích prachu nenašel cestu dopředu a Švédové byli rázem o bod před námi.
Co zbylo českým reprezentantům jiného než bojovat?! Ludvig Lindgren svým velkým sólem v jednadvacáté jízdě zvýšil švédský náskok. Adam Vandírek však uhlídal Bena Barkera a Igora Kononova. Angličané a Rusové byli zpacifikováni a záhy došlo i na Švédy. Michael Hádek tlačil na Simona Gustafssona, až ho ve výjezdu ze druhé zatáčky spodem poslal na poslední místo. Emil Sajfutdinov se konečně dočkal vítězství, a otupil tak hrot anglického útoku.
České šance strhnout vítězství na svou stranu opět stouply v rozjížďce s číslem dvacet tři. Hynek Štichauer vypálil do čela s odpichem formule jedna. A by musel kapitulovat před velice rychlým Artjomem Lagutou, Rickyho Klinga před sebe nepustil. Rázem jsme měli stejně bodů jako Švédové.
Ovšem smůla si dnes vybrala číslo dvacet čtyři. V této jízdě se Matěj Kůs najednou otočil od pásky a vrátil se zpátky k vratům do depa. Mechanik Vladimír Kalina mu briskně přistavil druhý stroj. Nicméně pražský závodník dal přednost opravě toho, který se v průběhu klání ukázal jako rychlejší. Do limitu zbývalo čtrnáct sekund, když se vydal zpátky na rošt. Všechno klaplo, časomíra ukazovala tři sekundy a mohlo se startovat ve čtyřech.
Vedl Lewis Bridger, Matěj Kůs se v prvním oblouku probil na druhé místo přes Artjoma Vodjakova. Avšak ještě před cílem úvodního kola musel zastavit. „Praskla palivová hadička od karburátoru,“ líčil nešastně. „Než jsem dojel k depu, vytek‘ metyl. A pak už jsem neměl na čem jet.“
Ke vší české smůle se před Artjoma Vodjakova probil i Billy Forsberg. Filip Šitera směřoval k poslední jízdě za stavu Švédsko vs. Česká republika 38:36. Poslední jiskřička naděje ale uhasla s letem pásky vzhůru k oblakům. Tomas Jonasson skvěle odstartoval. Plzeňský borec hned za ním. By jej častoval jedním útokem za druhým, dopředu se nedostal. Česká reprezentace si po fantastickém závodu nakonec musela přijít pro stříbrný věnec. A zatímco dekorování vítězů skrápěly provazy deště z plačící oblohy, nezbylo než věřit, že naděje neumře za čtrnáct dnů v Diedenbergenu.
Hlasy z depa
„Před závodem jsem nečekal, že po prvních jízdách budeme vést,“ komentoval závod Filip Šitera. „Byli jsme dobrej‘ tým a jako kapitán jsem rád, že se nikdo nenechal zbytečně vyloučit. Závod byl hrozně vyrovnanej‘ a já jsem spokojenej‘ s druhým místem. Je to pořád lepší, než vypadnout kvůli vyloučení za dvě minuty. Musíme doufat, jak dopadnou ostatní 
týmy v Diedenbergenu. Švédové vyhráli, ale zezačátku ztráceli. Podobně to bylo loni, myslím, že jsem neztráceli hodně bodů. Tady to bylo vyrovnaný, loni v semifinále jsme měli bod jistej‘ skoro vždycky. Dnes nám chyběl chlup, ve druhým semifinále jede Slovinsko, o to je to tam jednodušší. Za postup budeme rádi, když to nedopadne, svět se nezboří.“
„Laboroval jsem s motorkou,“ svěřil se Matěj Kůs. „Ještě včera jsme tam dávali druhej‘ motor. Ve druhý jízdě jsem skočil na druhou motorku a ta jela líp. Pak jsem podělal start. Dráha ztvrdla a nestrkalo to dopředu. Nakonec mi praskla palivová hadička od karburátoru. Než jsem dojel k depu, vytek‘ metyl. A pak už jsem neměl na čem jet na dráze. První motorka nebyla tak rychlá a já věřil, že to stihnou opravit. Každá rozjížďka tady byla zajímavá a naděje umírá poslední.“
„Naděje je pořád,“ uvědomil si Hynek Štichauer skutečnost, že druhý tým ze semifinále v Diedenbergenu může mít pořád méně bodů než český nároďák. „V prvních jízdách to bylo ono. Dráha, jak jsme si představovali. Mezi mou třetí a čtvrtou jízdou ale bylo sedm jízd a dráha se úplně změnila. A ze čtyřky jsem neodjel. Mrzí mě, že jsme nepostoupili hned. To je ale speedway. Doufám, že se ve druhým semifinále seberou body mezi sebou.“
„Škoda mluvit,“ mávnul rukou Michael Hádek. „Starty, starty, starty, starty, starty… Bylo to o nich a o tom, kdo odjede. Posral jsem to. Takový bodový rozestupy jsou strašný. Čekal jsem od toho víc. Kór když to bylo v Pardubicích, kde mi to šlo.“
„Jsem hodně zklamanej‘,“ netajil se Adam Vandírek. „Očekávalo se víc. Chtěl jsem tahat, ale nemoh‘ se trefit do nastavení, aby to jelo. Až na ty dvě poslední jízdy to bylo dobrý. Je to škoda, že mně ty tři body utekly. Teď musíme čekat na Diedenbergen.“
| 1. Švédsko |
|
41 |
| Ricky Kling |
0 1 2 2 1 |
6 |
| Billy Forsberg |
1 2 2 3 2 |
10 |
| Tomas Jonasson |
3 3 3 2 3 |
14 |
| Ludvig Lingren |
0 1 1 3 3 |
8 |
| Simon Gustafsson |
0 E 1 2 0 |
3 |
| |
| 2. Česká republika |
|
38 |
| Filip Šitera |
3 3 2 2 2 |
12 |
| Adam Vandírek |
0 0 0 1 2 |
3 |
| Michael Hádek |
2 0 1 1 1 |
5 |
| Hynek Štichauer |
3 2 2 0 2 |
9 |
| Matěj Kůs |
2 3 3 1 E |
9 |
| |
| 3. Velká Británie |
|
36 |
| Ben Barker |
1 1 3 0 1 |
6 |
| William Lawson |
2 2 0 1 2 |
7 |
| Simon Lambert |
0 0 0 – 0 |
0 |
| Lewis Bridger |
2 1 E 3 3 |
9 |
| Tai Woffinden |
3 3 3 3 1 1 |
14 |
| |
| 4. Rusko |
|
35 |
| Emil Sajfutdinov |
2 2 2 2 3 |
11 |
| Artjom Laguta |
3 2 3 3 3 |
14 |
| Artjom Vodjakov |
1 3 1 0 1 |
6 |
| Igor Kononov |
1 0 0 E E |
1 |
| Aleksander Kosolapkin |
1 1 1 0 0 |
3 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
