AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Pardubice – 7. června
Semifinále mistrovství světa juniorských družstev, které se kvůli včerejšímu přívalovému dešti muselo konat až dnes dopoledne, se dnes neslo v duchu bezmezné české dominance. Pětice našich závodníků fungovala jako skvěle seřízený stroj pracující ve skvělé symbióze s mechaniky a manažerem. Na dráze všichni nechali doslova duši a vedli mítink od startu až do cíle. Celých pětadvacet jízd drželi v šachu dánský tým, který se nakonec také radoval z finálové postupu.
Hrr,na ně!
Každý rok je to prakticky stejné. FIM vydá kalendář a v myslích početné skupiny převládne skepse. A už předem se českým reprezentantům dávají mizivé šance na úspěch. V případě juniorského národního týmu bývá pesimismus umocněn na čtvrtou. Jakoby snad naši mladíci už loni na svítkovském letišti sami nepřesvědčili, že apetit na světové finále mají obrovský.
Nyní prakticky rok po loňské smůle se jim v Pardubicích naskytla další šance. Okolnosti nám byly nakloněny více než příznivě. Loni jsme vyfasovali skupinu smrti se Švédy, Rusy a Angličany, letos po odstoupení Rusů představovali největší hrozbu Dánové.
Finové a kombinovaný tým Slovinců a Chorvatů upřímně nemohl znamenat žádnou hrozbu. A to tím spíše, sledoval-li Milan Špinka adepty reprezentačních vest vskutku velice pečlivě. Dával si na čas a k jasným oporám Matěji Kůsovi a Filipu Šiterovi na základě tréninků ve Svítkově a dalších závodů postupně nominoval Michaela Hádka, Martina Gavendu a Jana Holuba.
V sobotu se svítkovský areál koupal v záplavách dešové vody. Jury vyčkávala s přeložením mítinku na nedělní dopoledne. Milan Špinka proto definoval jasnou taktiku. Útočit a být stále v čele. Pakliže by závod skončil předčasně, postup z druhého místa by se nekonal, nebo Němci v pondělí v Abensbergu inkasovali čtyři desítky bodů.
Nedělní ráno přivítalo všechny slunečními paprsky, nicméně sobotní taktika jakoby zůstala v platnosti. Útok českých lvů vedl Matěj Kůs. Rozjížďka s číslem jedna se konala ve třech, protože Aki Pekka Mustonen dal přednost mistrovství světa na dlouhé dráze v Bielefeldu. A stejně jako v české extralize je možné nasazovat taktika až při ztrátě minimálně šesti bodů. Na to však Pražan vůbec nemyslel. Po rychlém startu zmizel oběma pronásledovatelům pryč po zadním kole protilehlou rovinou.
Mezitím Filip Šitera dával na vrcholu sjezdu z depa poslední rady Janu Holubovi. Benjamínek nároďáku rozhodně nezklamal. Start sice nebyl optimální, avšak v první zatáčce odrazil Kenni Larsena, aby v té druhé sebral dva body Timo Lahtimu. V mezičase přišel Matěj Kůs poradit Michaelu Hádkovi. A ten posléze triumfoval v rozjížďce s číslem tři stylem start – cíl, když už po průjezdu první zatáčkou vedl o deset metrů před Nicolaiem Klindtem.
Dánové se zatím dělili o druhé místo s týmem Adria, nicméně touha po finále byla stejně velká jako ta česká. Patrick Hougaard se dral ve čtvrté jízdě dopředu, avšak Filip Šitera ho vyloktoval tvrdým stylem sobě vlastním. Leč Dán se nevzdal a ve druhém oblouku zničehonic přilétl zezadu a byl první.
Poslední vjížděl na dráhu Martin Gavenda. Celou noc se převaloval z boku na bok a stále přemítal o volbě motocyklu a jeho nastavení. Rozjížďka s číslem pět potvrdila, že si vybral dobře. Po vylétnutí pásky jel druhý a v první zatáčce udržel v šachu Daniela Bacha. Ten si ovšem nakonec cestou do druhého oblouku našel cestu před Čecha.
Pražan zkusil ještě jeden slibný útok ve druhé zatáčce třetího kola, avšak Daniel Bach ho vyhnal ven. Nicméně v těchto chvílích jsme na čele měli dvoubodový náskok na Dány. A to byl z českého úhlu pohledu teprve začátek. Nicolai Klindt obdržel místo náhradníka na dánskou velkou cenu, ale dnes v Pardubicích musel na vítězství dlouho čekat.
V šesté jízdě se mu do cesty postavil Filip Šitera. Dán se dostal do čela, ovšem jeho někdejší kolega z polské Wroclawi, nehodlal prodat svou kůži zadarmo. Už v první zatáčce po něm šel zvenku, ale marně. O dvě kola později byl zpátky na místě činu ve stejné role. Znovu útok z vnější strany. Nicolai Klindt byl však minimálně stejně tvrdý jako český reprezentant.
Oba jeli vedle sebe celou zatáčku u depa a teprve v dalším oblouku musel Filip Šitera polevit. Avšak všeho dočasu. V následující zatáčce změnil Čech taktiku. Najednou měl Nicolaie Klindta po své pravici a mohl ho tlačit ven. Úmysl vyšel dokonale a vítězství zvýšilo naše vedení.
Češi tahali za delší konec lana i nadále. Martin Gavenda objel v sedmé jízdě Patricka Hougaarda, dalšího závodníka, jehož Dánové nasadili jako náhradníka do své velké ceny. Vzápětí Matěj Kůs vzal v první zatáčce z jedné vody na čisto Rene Bacha i Matiče Voldriha. A protože Dán zůstal vzadu, činil český náskok už pět bodů. V deváté jízdě byl Jan Holub druhý za Leonem Madsenem. Hned nato triumfoval Michael Hádek, když opět neopustil vedoucí příčku ani na okamžik. Kenni Larsen dosáhl na jediný bod, protože nenašel recept na Jari Mäkinena.
Ve stylu české extraligy
Dvě pětiny mítinku naplnily česká srdce optimismem. By se zpočátku skloňovala spíše alternativa postupu z druhého místa v dálkovém souboji s Němci, samotní závodníci měli jiný názor. Po deseti jízdách měli na vedoucí pozici sedmibodový náskok. Nakonec předvedli, že i semifinále mistrovství světa v rozpisu WTC lze vyhrát stylem české extraligy. Od první až po pětadvacátou jízdu.
Až v rozjížďce s číslem jedenáct zaznamenal domácí nároďák horší výsledek než vítězství či druhé místo. Michael Hádek opět exceloval po vylétnutí pásky, ovšem v první zatáčce ho vyhnal Patrick Hougaard. Ve třetím kole se obdobný kousek povedl i Matiči Voldrihovi. „Takhle se nechat oškubat,“ styděl se plzeňský závodník ve svém depu.
Dánský nápor pokračovali nadále. Ve dvanácté jízdě se Filip Šitera soustředil na Timo Lahtiho útočícího vnější stranou, až je oba podjel Rene Bach. Hned nato Martin Gavenda celá čtyři kola honil Leona Madsena. V cíli mu chyběly jen centimetry, ale chyběly. Avšak kapitán Matěj Kůs zažehnal nebezpečnou jiskřičku v samotném zárodku, než stačila rozpoutat ničivý požár. Po startu vypálil okamžitě do vedení. Kenni Larsen se probil za jeho záda, ale se zavřeným metylovým kohoutkem daleko neujel. Po nápravě omylu pokračoval, ale neměl šanci. Zvolnil a byl předjet o kolo.
V rozjížďce s číslem patnáct úřadoval Nicolai Klindt a konečně se dočkal svého prvního triumfu. Show dělal Jan Holub a potvrdil oprávněnost své nominace. Zaostal na startu, avšak o to srdnatěji se pustil do stíhání pohotovějších soupeřů. První zatáčku prokormidloval, ale posléze přišel na řadu Renato Cvetko. Jan Holub nakonec projel cílem i před Jari Mäkinenem.
V duchu české vlády se nesla i čtvrtá série. Potlesk prořídlých tribun si v šestnácté jízdě zasloužil Martin Gavenda. By do prvního oblouku vjížděl až jako třetí, přechytračil v ní Timo Lahtiho i Kenni Larsena. Na rovince už vedl a cestou do cíle stačil odvrátit Finův nebezpečný nájezd ve druhém oblouku. Dán urval v předposlední zatáčce druhé místo, nicméně naši drželi vedení se šestibodovým náskokem.
Matěj Kůs se v rozjížďce s číslem sedmnáct zařadil do elitního klubu českých přemožitelů Nicolaie Klindta. V prvním výjezdu se protáhl úzkou skulinou mezi Dánem a nafukovacím mantinelem do čela. O postupu bylo rozhodnuto. České skóre skočilo na dvaačtyřicet bodů. I kdyby nás Dánové nakonec překonali, německý zisk z Abensbergu už byl překonán.
Jan Holub v osmnácté ukázal, že startovat umí. Do první zatáčky vjížděl před Patrickem Hougaardem, jehož navíc zavřel na trávu při jeho pokusu o průnik vnitřní stranou. V následujícím oblouku to Dánovi vyšlo spodem vyšlo. Svého klubového kolegu však vzápětí pomstil Michael Hádek. Začínal zezadu, avšak v první zatáčce se probil ze třetího na první místo.
A zatímco Rene Bach sváděl úspěšnou bitvu o druhé místo s Kalle Katajistem, plzeňského závodníka na čele se jejich šarvátka vůbec netýkala. Zato Filip Šitera měl ve dvacáté jízdě těžší pozici. Po startu za sebou v úvodním oblouku nechal Leona Madsena, ovšem Dán pronikl spodem do vedení přes něho i Jari Mäkinena. Ve druhém kole se Filip Šitera posunul na druhou pozici, ale to bylo maximum.
Nicméně finálová mise už byla splněna. Zbývalo jen dotáhnout triumfální spanilou jízdu do vítězného konce. Jenže Jan Holub navzdory slibnému startu v rozjížďce s číslem jednadvacet nebodoval. „Bylo to nakropený a mydlilo to,“ vysvětloval. Michael Hádek vzápětí nakročil k pozici české dvojky dnešního klání.
Začínal zase ze třetí příčky. V prvním oblouku ovšem minul Timo Lahtiho, aby až do cíle honil Leona Madsena. Jeho velká chvíle nastala v poslední zatáčce. Dostal se pod dánského závodníka, udržel se na dobyté pozici a projel cílem jako vítěz. Náskok Čechů vzrostl na šest bodů, ale Filip Šitera po výtečném startovním manévru neuhlídal v úvodním výjezdu Kenniho Larsena.
Ovšem v předposlední jízdě všem zatrnulo, když se Martin Gavenda vůbec nerozjel a zůstal viset na startovním roštu. „Motor,“ odtušil smutně, když se opěšalý vrátil do depa. „Křuplo v tom a bylo.“ Nicolai Klindt neopustil čelo a snížil dánský odstup na pouhé dva body.
Prestiž nejvyššího pódia zůstala v rukou Matěje Kůse. A kapitán nezklamal. Po vylétnutí pásky se usadil ve vedení Patrick Hougaard. Útok českého borce v první zatáčce selhal, ale Pražan zůstával ve střehu. Na cílové rovince byl chvilku první, avšak nakonec mu patnáctibodové maximum uniklo.
I dva body stačily na triumf našich reprezentantů. V radostné euforii možná trošku zanikl rozjezd mezi Finy a Jihoslovany o třetí místo. Matič Voldrih v něm odvedl Jariho Mäkinena a tým Adria si i bez Jurice Pavlice zaneprázdněného povinnostmi v Polsku přišel na pódium. Na něm však prim hráli naši borci. Nedokončená hymna jakoby předznamenala honičku do Divišova, pro Michaela Hádka o to větší, že po omluvě Simona Steada plnil úlohu druhého náhradníka.
Hlasy z depa
„Jsem šastnej‘ a rád, že jsme se dostali do finále,“ nešetřil Matěj Kůs superlativy. „Michal jel super, Holoubek a Martin taky. Byli nad očekávání. Záleželo to na mně a Filipovi. Byl tam jeden zbytečnej‘ defekt, ale to se odstraní. Parta byla dobrá, uvidíme, jak se bude dařit ve finále.“
„Spokojenost, vyhráli jsme a postoupili do finále,“ bilancoval Michael Hádek. „Štve mě ale ta jednička ve třetí jízdě. Šmrdlal jsem lajnu jako vždycky. Nezklamal jsem a to je super. Moje první světový finále, taky ho vyhrajem‘ (smích)! Byli jsme sehraný jako loni Švédové. Semkli jsme se dohromady, fungovalo to a výsledek je vidět.“
„Na to, že to byly Pardubice, jsem čekal míň bodů,“ divil se Filip Šitera. „Měl jsem to vydřený. V poslední jízdě jsem si vyzkoušel něco novýho. Velký poděkování Bogasovi, Topasovi a mechanikům. Postoupili jsme, jeli jsme jako tým a pomáhali jsme si. Zezačátku jsme odskočili a měli dost bodů. Aspoň jedno juniorský finále pojedu. Možná při mně stojí osud a dává mi najevo, že do toho světovýho finále přece jen patřím…“
„Motor,“ vysvětlil Martin Gavenda příčinu, proč si v předposlední jízdě nerozmnožil svůj desetibodový zisk. „Křuplo v tom a bylo. Mám z dneška dobrý pocit. Celou noc jsem nespal a převaloval se. Nevěděl jsem, na čem pojedu. Jestli JRM nebo GM. Nakonec jsem volil dobře, ale tu jednu jízdu to mohlo ještě vydržet. Postup je super, další finále, paráda!“
„Dobrý, postoupili jsme a vyhráli,“ nelišil se Jan Holub od svých spolujezdců ve svých odpovědích. „Starty se dařily, motor byl taky dobrej‘, žádnej‘ defekt. První finále, to je skvělý, těším se. Je super vyhrávat doma. Tuhle dráhu moc nemusím, čekal jsem to horší a tak jsem překvapenej‘. Škoda tý poslední jízdy. Bylo to nakropený a mydlilo to.“
| 1. Česká republika | 56 | |
| Matěj Kůs | 3 3 3 3 2 | 14 |
| Jan Holub | 2 2 2 2 0 | 8 |
| Michael Hádek | 3 3 1 3 3 | 13 |
| Filip Šitera | 2 3 2 2 2 | 11 |
| Martin Gavenda | 2 3 2 3 E | 10 |
| 2. Dánsko | 55 | |
| Leon Madsen | 2 3 3 3 2 | 13 |
| Kenni A. Larsen | 0 1 ex 2 3 | 6 |
| Nicolai Klindt | 2 2 3 2 3 | 12 |
| Patrick Hougaard | 3 2 3 3 3 | 14 |
| Rene Bach | 3 1 3 2 1 | 10 |
| 3. Team Adria | 19 | |
| Renato Cvetko, CRO | 1 0 0 0 – 0 | 1 |
| Matič Voldrih, SLO | 3 2 2 2 1 2 | 12+3 |
| Dalibor Bot, SLO | 0 0 E 0 – | 0 |
| Nikola Pigač, CRO | 1 0 1 0 2 E | 4 |
| Ladislav Vida, SLO | 0 1 -1 0 | 2 |
| 4. Finsko | 19 | |
| Aki – Pekka Mustonen | Bielefeld | – |
| Timo Lahti | 1 1 1 1 1 1 | 6 |
| Joni Kitala | 1 0 E – – – | 1 |
| Kalle Katajisto | 0 1 1 1 3 1 | 7 |
| Jari Mäkinen | 1 2 0 1 0 1 | 5+2 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
