Šampionát družstev, nebo chcete-li neoficiálně nazývaný šampionátem dvojic, vznikl předloni. Záměrem VV SPD bylo využít dobrých klimatických podmínek, ochotu pořadatelů uskutečnit závody a nabídnout závodění za mistrovských podmínek, i když část domácích závodníků plnila reprezentační povinnosti a mistrovství jednotlivců by za těchto okolností nebylo férové. Ve stejných intencích se uskuteční i letos, ačkoliv se situace změnila.
Letos ovšem mistrovství republiky jednotlivců odstartovalo bez obou bratří Klatovských, kteří zamířili do Švédska k utkáním tamní ligy. Tudíž by se mohlo zdát, že se smysl soutěže družstev vytratil. Navíc počasí je nevyzpytatelné, jak o tom přesvědčila invaze předčasného jara minulý týden. Nebylo by tedy rozumné změnit charakter obou víkendových podniků a vypsat je jako individuální šampionát? A to tím spíše, že Antonín Klatovský a Jan Klatovský budou v Rusku, avšak stejně už nemohou promluvit do klasifikace na předních místech českého mistrovství?
„Mistrovství České republiky na ledové ploché dráze je i na základě poměrně jednomyslné dohody mezi jezdci rozděleno na individuální šampionát a na šampionát dvojic,“ vysvětluje Petr Moravec, předseda VV SPD. „Byly stanoveny základní termíny, které jsou pro danou soutěž závazné a orientační náhradní termíny, které mohou být využity podle potřeby. Termíny, které jsou zapsané v kalendáři AČR, jsou ty termíny závazné a následně byly stanoveny termíny 12. – 13. února a 19. – 20. února, které lze použít pro oba šampionáty právě podle té potřeby, tzn. pokud se některý ze závodů neuskuteční.“
Díky nadšení pořadatelů má Česká republika stát se ledařskou velmocí střední Evropy. „Na schůzce jsme stanovili počet podniků na tři pro jednotlivce a čtyři pro dvojice,“ vrací se Petr Moravec k prosincovému jednání ledařů u zeleného stolu. „To jsou počty, které pak byly schváleny i na jednání VV SPD. Už samotný počet tři plus čtyři daleko převyšoval skutečnost minulých let.“
Hlasování spojená s šampionátem na ledě na rozšířeném zasedání VV SPD:
předkladatel:
návrh:
výsledek:
VV SPD
navržený systém
pro 40:proti 0
Mistrovství republiky družstev na ledové dráze řečí pravidel:
Startují jezdci s platnou licencí v družstvech, které jsou do soutěže přihlášeni prostřednictvím plochodrážních klubů nebo jako samostatný soutěžící.
Do závodů budou přijati přihlášení jezdci s platnou licencí vydanou národní sportovní autoritou FMS AČR. V závodě může startovat i držitel jiné národní licence FMN.
Družstvo tvoří maximálně tři závodníci uvedeni na zvláštní soupisce. Jezdci mají právo startu v libovolném družstvu. Každý jezdec však může být uveden pouze na jediné soupisce. Toto mistrovství se řídí Přílohou N 076 Národních sportovních řádů Mezinárodní Mistrovství České republiky družstev na ledové ploché dráze.
Mezinárodní Mistrovství České republiky na ledové ploché dráze 2011 se uskuteční jako seriál čtyř závodů jehož výsledky se sčítají. Družstvům budou do celkové klasifikace započteny všechny získané body. Pokud se některý ze závodů neuskuteční ani v náhradním termínu do 28. 2. nebude na jeho výsledek brán zřetel a budou započteny pouze odjeté závody.
Při rovnosti bodů po skončení seriálu je rozhodujícím kritériem v případě pořadí na 1. – 3. místě dodatkové jízda jednoho jezdce z týmu, kterého se rovnost týká a na ostatních místech lepší dosažený výsledek v posledním finálovém závodě.
Tlumiče výfuku:
do 28. února budou akceptovány tlumiče homologované do 31. prosince 2009
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
Růžená a Hamr na Jezeře – 24. ledna
Dvojice víkendových závodů, z nichž vzejdou šampióni republiky ledařských dvojic, už zná své účastníky. V pracovní podobě startovní listiny, jejíž definitivní podoba včetně startovních čísel vejde ve známost ve středu odpoledne, je osm dvojic. Z patnácti jmen je hned deset českých, protože vedle účastníků individuálního mistrovství přibyl ještě Josef Šiška.
Účastníci víkendového šampionátu dvojic na ledové dráze:
Jan Pecina – Lukáš Volejník
Andrej Diviš – Josef Šiška
Jan Klauz – Petr Klauz
Radek Hutla – Lukáš Hutla
Martin Běhal – Robert Růžička
Charlie Ebner, A – Charlie Ebner ml., A
Mark Uzzell, GB – Kevin Rowand, GB
René Dünki, CH – dodatečně
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
Růžená a Hamr na Jezeře – 24. ledna 12:00
Návrat zimy způsobil radost mezi pořadateli ledařských mítinků. Na pořadu dne jsou družstva. V sobotu se pojede v Růžené, která v kalendáři nahrazuje Chocenice, v neděli zamíří ledaři na sever Čech do Hamru na Jezeře.
Hamr na Jezeře – 9. ledna
Rakušan Charlie Ebner si vychutnal nevídaný triumf při dnešním druhém díle mistrovství republiky na ledové dráze. Spíkr Miloslav Čmejla naaranžoval, aby mu výstup na nejvyšší stupínek pódia zpříjemnili diváci skandováním jeho křestního jména. Společně s ním si vavřínové věnce rozebrali Lukáš Volejník a Andrej Diviš. Mítink však byl pořádně zamotaný. Lukáš Hutla byl jediný, kdo dokázal obrat o body vítězného Rakušana, avšak o další přišel kvůli vypadlému karburátoru. Jan Pecina zase musel opustit vedoucí příčku sedmnácté jízdy, když upadl vinou píchlé přední pneumatiky. Ten samý problém postihl i Petra Klauze, který kromě této patálie znal jen samá vítězství a jedno vyloučení za pásku.
Zimní podívaná v březnových kulisách
Čtyři dílky rtuové stupnice nad nulou přineslo pochybnosti o konání dnešního závodu i v řadách těch největších optimistů. Jejci přesvědčení dostalo další ránu, když cestou do Hamru na Jezeře míjeli rybník v Brvništi zatopený vodou. A ani z opačného směru to nebylo lepší. Ve Stráži pod Ralskem plavaly na hladině jen ledové kry.
V Hamru na Jezeře to však byl úplně jiný šálek kávy. Zříceniny Děvína se sice zrcadlily v kalužích na ledové ploše, avšak závodní dráha žádné výrazné újmy způsobené teplem nedoznala. Zahanbit se nenechalo ani nedaleké Ralsko. Gotická dominanta kraje se sice zpočátku styděla za příkrovem mraků, aby se posléze vynořila v celé své kráse. Pro všechny přítomné to znamenalo jediné – předpovídané dešové srážky budou padat někde jinde.
„Od rána tu lítáme,“ kvitoval Jan Pecina meteorologickou situaci. „Odsáváme vodu. Led je tlustej‘ asi pětadvacet čísel. A myslím, že budou lepší závody než včera.“ Sníh slezl z břehů jezera, diváci si skutečně připadali jako na pláži a svařené víno či grog konzumovali spíše jen z povinnosti. Depo se zazelenalo trávou a společně s blátem evokovalo spíše jarní motokros.
„Na tomhle se v Anglii jezdí grasstrack,“ našel jiný příměr Mark Uzzell. Ten jako jediný z účastníků včerejšího klání namířil svou dodávku na jih, aby to dle svého žertovného prohlášení vzal domů do Švédska zkratkou. Další díru ve startovní listině zalepil ledařský debut Roberta Růžičky, který se střídal na motocyklech otce a syna Hutlových. Čísla čtyři a šest však zůstala neobsazena.
Nástup předznamenal konec snů o jaru a vrátil všechny do reality zimní plochodrážní disciplíny. A pak už přišla na řadu rozjížďka s číslem jedna. Jan Pecina v ní hodlal ugumovat něco z náskok Andreje Diviše, který si vypracoval včera v Růžené. Vskutku se mu to povedlo, když se leader průběžné klasifikace evidentně netrefil do správného převodu na delší tra.
Jan Pecina byl od startu před Andrejem Divišem, zmařil jeho nájezd první zatáčkou. Na chvíli ho posléze pustil před sebe, aby se nakonec zase vrátil zpátky. Nicméně šlo o duel o druhou příčku, jelikož oběma už po vylétnutí pásky ujel Charlie Ebner. Rakušan byl dnes ve skvělé formě. Přesvědčil o tom hned v páté jízdě. Připravil o punc neporazitelnosti Lukáše Volejnika, přičemž úhelným kamenem jeho úspěchu se opět stal startovní manévr.
Zlatý věnec pro všechny
Po dvou sériích nebylo nikoho, kdo by Charlie Ebnerovi mohl konkurovat. Jan Pecina a Lukáš Volejník měli o bod méně. Otec a syn Hutlovi dokázali v první sérii triumfovat, avšak ve druhé pětině dopadli hůře. Otec Radek v rozjížďce s číslem tři nedopřál klidu Josefu Kreuzbergerovi, dokud mu ve třetím mole nesebral ve druhém obloku zvnějšku vedení. O dvě jízdy později ovšem jezdil za Charlie Ebnerem a Lukášem Volejníkem.
Syn Lukáš už včera potvrdil, že být tak v Čechách umělý ovál, musíme být ledařská velmoc. Dnes rozehrál své účinkování hladkým vítězstvím ve stylu start – cíl ve čtvrté jízdě. V rozjížďce s číslem sedm jezdil třetí, avšak ve třetím kole musel zastavit. „Vypad‘ karburátor,“ vysvětloval důvody.
Ani Petr Klauz nebyl se stavem svého bodového konta spokojený. Na začátku se chystal na duel s Lukášem Volejníkem, leč dostal se do předčasného kontaktu s páskou. „Trošičku mě to popojelo, jak si to dáváš do tahu,“ líčil. „A neudržely mě boty.“ V mistrovských závodech jednotlivců se pravidlo o trestné čáře uplatnilo pouze v Mariánských Lázních, když nejsou náhradníci. Dnes žádní také nebyli, jenže na dlouhé dráze jde o jediné klání,zatímco české ledy jsou plánovány jako seriál třech podniků. Nebylo by tedy fair s ohledem na sčítání bodů, jednou za pásku vylučovat a jednou ne.
Jak se záhy ukázalo, Petr Klauz mohl být na stupních vítězů. V sedmé jízdě neustále dotíral na vedoucího Andreje Diviše. V úvodní zatáčce třetího kola ho objel, aby posléze až k šachovnicové vlajce odvracel všechny jeho pokusy o odvetu. Jan Pecina nemusel dlouho přemýšlet, aby pochopil, že náskok Andreje Diviše v průběžné klasifikace zase mírně utál stejně jako sníh z břehů hamerského jezera.
V desáté jízdě však přišel o bod i on sám. Když páska letěla nahoru, usadil se na čele Lukáš Volejník. Jenže Jan Pecina číhal jako moudrý trpělivý lišák v jeho závětří. Ta správná příležitost se naskytla na protilehlé rovince třetího kola, kdy se zleva posunul dopředu. Lukáš Volejník neplakal nad rozlitým mlékem. A upřímně řečeno, ani si nepřipouštěl, že by vůbec vyteklo.
Okamžitě šel po krku svého rádce. Ten ho rázně zpacifikoval v nájezdu do posledního kola, jenže Lukáš Volejník odmítal složit zbraně. V posledním oblouku před cílem byl rázem vedle staršího borce, aby metu protnul o chvilku dříve. „Pěkná jízda,“ uznával zkušený profesor porážku od svého talentovaného žáka. „Ale pro mě na hovno. Prosral jsem to na vnitřku.“
Duel si pochvaloval rovněž Lukáš Volejník. „Ani jsem to nečekal,“ zářil. „Je dobře, že mě trápil, aspoň vím, kde mám rezervu!“ V polovině mítinku byl před ním pouze Charlie Ebner, jenž však na něho měl pouhý bod k dobru. Předtím hladce vyhrál devátou jízdu, avšak Robert Růžička a Mark Uzzell se evidentně rozhodli, že dnes nebude v Hamru na Jezeře žádná nuda.
Angličan si před závodem stěžoval na bolavý palec z letošního prvního závodu, který mu nedopřál dostatek potřebné sebedůvěry. Teď jí však měl na rozdávání a urputně hájil druhé místo před Robertem Růžičkou. Jenže ani on nechtěl dávat komukoliv přednost. Intenzita jeho nájezdů se stupňovala s ubývajícím počtem kol do cíle.
V posledním výjezdu tvrdě udeřil z vnitřní strany a tlačil Marka Uzzella na balíky. Angličan, který kvůli ledům přesídlil do Švédska, nechtěl povolit, ale nic jiného mu nezbylo. „Mám slámu až v botách,“ žertoval, když si v depu sundal přilbu. Spokojen mohl být i Jan Pecina. Jeho předpověď o skvělých závodech vyšla dokonale a každý ze čtrnácti přítomných by si zasloužil pověsit zlatý věnec kolem svého krku.
Závěr zašmodrchaný jako klubíčko nití
Charlie Ebner devět, Lukáš Volejník osm a Jan Pecina sedm. Taková byla situace na hrotu průběžného pořadí po třech sériích. Dopředu se však tlačili i další. Andrej Diviš byl dvakrát nejrychlejší od startu rozjížďky s číslem jedenáct. Praporkáři však museli mávat, protože jinak bezchybná organizace mírně zaskřípala a na roštu chyběl Radek Hutla. Petr Klauz vzápětí neopustil vedoucí příčku ve dvanácté jízdě.
Po přestávce ho čekal duel s Charlie Ebnerem. Rakušan se však znovu usadil na čele a jeho syn se ho držel jako stín. Petr Klauz byl třetí. Přišel však nájezd do druhé zatáčky ve třetím kole. A jeho motocykl s píchlým předním kole ležel na dráze, zatímco jeho majitel doklouzal po ledě ven. Stejný problém, by bez pádu, potkal prve i jeho otce Jana. A protože měli jen jedno náhradní přední kolo, v závodě pokračoval už jen syn.
Zatímco Charlie Ebner upevnil průběžné vedení, další místa se vyrovnávala. Jan Pecina musel o triumf v rozjížďce s číslem čtrnáct bojovat s Reném Dünkim. Švýcarský bývalý účastník silničního mistrovství světa a majitel mistrovských bodů ze zrušených osmdesátek si již včera v Růžená pochvaloval své zlepšení. A nyní dvě kola ukazoval výfuk Janu Pecinovi.
Vousatý matador se nakonec v první zatáčce třetího kola přece jen dokázal probít pro tři body. O pár minut později ho dostaly na druhou příčku průběžné klasifikace. Lukáš Volejník totiž odstartoval až jako druhý za Andrejem Divišem. Západočech ho v první zatáčce odrazil. Dobře věděl, že je v sázce nejen dnešní závod, ale především mistrovský titul. Na konci druhého kola měl už na Lukáše Volejníka bratru dvacetimetrový náskok, který ještě zvyšoval.
Závod se však zamotával víc a víc. Na startu šestnácté jízdy stanul jen rodinný tandem Hutlových. Prestižní duel ovládl syn Lukáš. A právě on měl po poslední přestávce přestřihnout vítěznou šňůru Charlieho Ebnera. Rakušan sice perfektně odstartoval, avšak Lukáš Hutla se záhy vypořádal s Josefem Kreuzbergerem a vedl svůj motocykl vnitřkem úvodního oblouku.
Charlie Ebner ovšem odolal. Stejně tak o kolo později, kdy mladý Čech zopakoval v první zatáčce svůj útok. Ani nyní mu nezdar nevzal ani vítr z plachet, ani odhodlání. V posledním oblouku před cílem udeřil z vnitřku a nyní byl úspěšný. Charlie Ebner se musel smiřovat s jedinou dnešní prohrou, ale dobře věděl, že mu nejvyšší stupínek pódia vytvořeného z pařezů nikdo nevezme. Zato Lukáš Hutla mohl jen želet předchozího nešastného defektu.
V rozjížďce s číslem osmnáct nejlépe odstartoval Jan Pecina. Záhy ho ovšem předjeli Petr Klauz a Radek Hutla. Povedlo se jim to nebývale rychle a hladce, což byl neklamný signál technických problémů místního matadora. A vskutku. Ve druhé zatáčce druhého kola vyjel moc ven. Dostal se za vnější čáru, zavadil o balík slámy a upadl. Posbíral se ze země, rozhodil rameny a odkráčel do depa. „Píchlý přední kolo,“ vysvětlil, proč ani dnes nebude stát na stupních vítězů.
Na ně však za dané konstelace zamířil Andrej Diviš. Mladší Charlie Ebner mu v předposlední rozjížďce nemohl konkurovat. Tři body k devíti dosavadním daly dohromady dvanáct, což stačilo na bronz. Navíc si Andrej Diviš upevnil průběžné vedení, bude-li uspořádán ještě jeden mistrovský podnik. Pro stříbro se před domácím publikem natáhl Lukáš Volejník, hladce ovládnuvší rozjížďku s číslem dvacet. Největší rána na konec se ovšem ozvala z motocyklu Martina Běhala. Jeho pilot z ní neměl radost. Přetržený řetěz ho totiž v konečném pořadí stál dvě místa.
Hlasy z depa
„Super, proti včerejšku je to o sto procent lepší,“ zářil Lukáš Volejník. „S Peckou to bylo super, ani jsem to nečekal. Je dobře, že mě trápil, aspoň vím, kde mám rezervu. A vím, co se učit. Na delší dráze se jede líp než na malejch‘. Snad jsem si tu smůlu už vybral včera, budu se snažit soupeře prohánět i dál.“
„Byla to úplně jiná dráha než v Růžený,“ svěřoval se Andrej Diviš. „Delší. Na začátku jsem měl špatnej‘ převod. Přehazovali jsme rozetu. Byl tu rychlej‘ střed a než jsem na to přišel, byly dvě jízdy pryč.“
„Jelo se mi líp než včera,“ pochvaloval si Lukáš Hutla. „Nebyly závady, ale škoda toho karburátoru, jinak by byla bedna. I na starým motoru se dá jet. Drželo to, dráha byla dobrá.“
„Píchnul jsem přední kolo, jinak jsem se rozjížděl,“ litoval Jan Pecina. „Ale já si tu bednu vyberu až na mistrovství světa. Dneska to bylo dobrý, super závody. Pěkný jízdy, bojovalo se.“
„Chyběl bod,“ kalkuloval Radek Hutla. „Ale mám naraženou krční páteř z Polska. Cejtil jsem každou díru a kroutil se na motorce. Teď jedu s Petrem Klauzem do Sanoku.“
„Než jsem měl píchlý kolo a nejel do pásky, se mi jelo dobře,“ komentoval Petr Klauze svá samá vítězství s výjimkou dvou vyřazení. „Škoda. Bych to rozšláp‘!“
„Já měl jedno přední kolo píchlý, kluk měl jedno přední kolo píchlý,“ říkal Jan Klauz. „Měli jsme jen jedno náhradní. Půjčil si ho mladej‘ a viděl’s, jak to s ním cvičilo.“
„Škoda, jelo se perfektně,“ želel Martin Běhal prasklého sekundárního řetězu v rozjížďce s číslem dvacet. „Jel jsem pro dva body. Škoda.“
1. Charlie Ebner, A
3 3 3 3 2
14
2. Lukáš Volejník, CZ
3 2 3 2 3
13
3. Andrej Diviš, CZ
1 2 3 3 3
12
4. Lukáš Hutla, CZ
3 E 1 3 3
10
5. Jan Pecina, CZ
2 3 2 3 X
10
6. Radek Hutla, CZ
3 1 2 2 2
10
7. Petr Klauz, CZ
T 3 3 X 3
9
8. Charlie Ebner ml., A
1 3 0 2 2
8
9. Josef Kreuzberger, A
2 2 2 1 1
8
10. René Dünki, CH
2 2 1 2 0
7
11. Robert Růžička, CZ
0 1 2 1 2
6
12. Jan Klauz, CZ
2 0 1 – –
3
13. Mark Uzzell, GB
0 1 1 0 1
3
14. Martin Běhal, CZ
1 1 0 1 E
3
Průběžné pořadí seriálu:
Růžená
Hamr
TOTAL
8.1.
9.1.
1. Andrej Diviš, CZ
14
12
26
2. Charlie Ebner, A
8
14
22
3. Jan Pecina, CZ
11
10
21
4. Lukáš Volejník, CZ
5
13
18
5. Petr Klauz, CZ
8
9
17
6. Josef Kreuzberger, A
8
8
16
7. Radek Hutla, CZ
4
10
14
8. Charlie Ebner ml., A
5
8
13
9. Mario Schwaiger, D
13
NS
13
10. Lukáš Hutla, CZ
2
10
12
11. Günther Bauer, D
12
NS
12
12. René Dünki, CH
4
7
11
13. Martin Posch, A
10
NS
10
14. Florian Fürst, D
10
NS
10
15. Jan Klauz, CZ
4
3
7
16. Robert Růžička, CZ
DNR
6
6
17. Martin Běhal, CZ
2
3
5
18. Mark Uzzell, GB
NS
3
3
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
Růžená – 8. ledna
Ledva Jan Pecina dnes projel cílem rozjížďky s číslem sedmnáct, už se sháněl po svém mobilním telefonu. Spojil se s kolegy z Osečné, kteří sledovali stav ledového oválu vytyčeného na zamrzlé hladině Hamerského jezera. Odpověď byla uspokojivá, takže mohl potvrdit, že se zítřejší druhý podnik ledařského šampionátu bude konat. Severočeská výprava zamířila z Růžené rovnou do Hamru na Jezeře, aby pilně pracovala na dráze.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
Růžená – 8. ledna
Mlha, která po většinu času ležela nad zamrzlou hladinou rybníku Pařezitý v Růžené, bylo to nejmenší, co trápilo pořadatele úvodního kola mistrovství republiky na ledové dráze. By se rtuti teploměru vůbec nechtělo pod nulu a dešové kapky odešly padat někam jinam až v průběhu dopoledne, nikdo ze sedmnáctky účastníku nežehral na kvalitu dráhy. Zlatý věnec a pohár si odvezl Andrej Diviš. V rozjížďce s číslem čtyři sice podlehl nejžhavějšímu favoritu Güntheru Bauerovi, avšak vysoký bavorský sedlák hned ve druhé sérii zastavil s poruchou motoru. Nakonec ho v průběžné klasifikaci předstihl Mario Schwaiger. Jan Pecina přišel o vidinu pódia až v sedmnácté jízdě, když ho předjel Petr Klauz. Smolařem dne se stal Lukáš Hutla, jemuž dva defekty sebraly dvě vítězství. Nejprve byl na vině sekundární řetěz, podruhé se mu samovolně zavřel kohout přívodu paliva.
Obleva vs. Ledová dráha: 0:1
Někdy ve čtvrtek odpoledne, nejpozději večer, se čela fanoušků ledové dráhy začala chmuřit. Z oblohy padal mrznoucí déš. V pátek se vrásky ještě prohloubily pohledem na stupnici teploměru, kde rtu chtěla klesnout stejně ochotně jako nejdůležitější pracovní nástroj úspěšného pornoherce. Ke všemu ani dešové srážky neustávaly a sobota místo mrazivého lednového dne připomínala spíše březnové předjaří.
Jenže více než šest stovek metrů nad mořem, v nichž je rybník Pařezitý posazen, sehrálo opět svou pozitivní roli. „U nás je jaro,“ kroutil nevěřícně hlavou Andrej Diviš. „Zelená tráva a lidi už málem tahaj‘ na zahrádky grily.“ Zatímco v západočeské Zhůři si jeho sousedé užívali tepla, on se v Růžené společně s šestnácti dalšími závodníky chystal na start mítinku, v němž se mu nikoliv neprávem přisuzovala role české jedničky.
Jenže tady byl Günther Bauer. Bavorské eso ční nad ostatními nejen svou bezmála dvoumetrovou výškou, ale také svými výkony. Andrej Diviš se s ním potkal hned v rozjížďce s číslem čtyři. Pořadatelé střežili křišálový povrch svého rybníku bedlivěji než české korunovační klenoty. Trénink byl samozřejmě nereálný. Na to byl při oblevě každý centimetr ledu přespříliš cenný.
Proto před každou jízdou úvodní série účastníci dostali k dispozici pět koleček na seznámení se s dráhou. A když šla páska nahoru k ostrému závodu, byl to právě Günther Bauer, který rozehrál své dnešní skóre jednoznačným triumfem ve stylu start – cíl. Andrej Diviš mírně zaspal. „Byl jsem ještě trochu mimo, myslel jsem, že je to ještě trénink,“ vysvětlil později.
Už v první zatáčce ovšem nesmiřitelně atakoval vedoucího bavorského závodníka. Ten si ovšem svůj první vítěznou rozjížďku letošní zimy nenechal vzít. Avšak po dvou sériích mu už průběžné vedení neříkalo pane. A přitom ani sedmá jízda nevypadala, že by měla otřást jeho suverénním postavením.
Günther Bauer opět opustil rošt jako první. Mario Schwaiger ho okamžitě zasypával útoky, stejně důraznými, jako ovšem marnými. Přesto se však ze zisku třech bodů mohl radovat rakouský závodník. Vedoucí Němec totiž v půlce závěrečného kola zastavil s poruchou motoru.
Přesně v té chvíli osaměl na čele průběžné klasifikace Jan Pecina. Nikdo jiný se už šesti body u svého jména nemohl pochlubit. Úřadující mistr republiky dvojic, jenž loni zhubnul pětadvacet kilogramů vystříháním se konzumace piva a střídmou stravou, vyhrál úvodní jízdu dne.
Její úvod vyzněl lépe pro Mario Schwaigera, zatímco Jan Pecina musel krotit motocykl, jenž se vzepjal na zadní kolo. Po sérii nájezdů, jimiž zasypal vedoucího Rakušana, jel od druhé zatáčky druhého kola jako první on. „Smeká se to, musíš opatrně,“ popisoval stav dráhy. „Je to měkký, ale to se vyhází a bude to tvrdší. Snad to nebude děravý…“
Jednička na zádech poslala Jana Pecinu do akce hned po přestávce. Předvedl perfektní start, jemuž Martin Posch a Josef Kreuzberger museli přihlížet. Přesto se ovšem oba Rakušané cpali dopředu. Martin Posch ve druhém oblouku vskutku dostal svůj motocykl poháněný novým GM na první místo, nicméně předposlední zatáčka vrátila na tři body Jana Pecinu.
Souboje v mlze
Okamžiky absolutistické vlády Jana Peciny byly ovšem ohraničeny devátou jízdou. Prvním mužem, jenž zkřížil jeho vítěznou cestu se stal Florian Fürst. Němec shodou okolností v úvodních dvou sériích nenašel cestu k vítězství. Nejprve ho v první zatáčce podjel Martin Posch, podruhé mu Andrej Diviš ukázal výfuk už po vylétnutí pásky.
Nyní však perfektně odstartoval, zatímco Jan Pecina zůstal trčet ještě za Charlie Ebnerem. Ve druhé zatáčce ho objel zvenčí, avšak na stíhání Floriana Fürsta už bylo pozdě. Severočechovo zaváhání se náramně hodilo do krámu Andreje Diviše. Maličký bojovník předvedl vzrušující podívanou v rozjížďce s číslem jedenáct.
Po vylétnutí pásky totiž dopředu šel Mario Schwaiger. Následoval Radek Hutla, zatímco Andrej Diviš se pohyboval po ovále až jako třetí. Záhy bylo všechno obráceně. V první zatáčce druhého kola podjel Radka Hutlu, aby na konci třetího kola už vedl. Rázem měl stejně bodů jako Jan Pecina.
Mlha houstla, z depa nebylo takřka vidět na diváky stojící na hrázi, když se schylovalo k souboji, jenž měl ambice rozhodnout celý závod. Ve třinácté jízdě začal Andrej Diviš vychylovat misky vah na svou stranu, když předvedl ukázkové vítězství ve stylu start – cíl. Před Janem Pecinou se však usadil jeho Lukáš Volejník. Ten na úvod ve svůj prospěch vyřešil tahanici o první příčku s Petrem Klauzem, aby vzápětí podlehl jen Charlie Ebnerovi.
Ve třetí sérii přišla ovšem nula, takže by mu skalp svého učitele v rozjížďce s číslem třináct vytrhl celý jehelníček trnů z paty. Leč co se nestalo. Na sklonku druhého kola ve výjezdu z druhé zatáčky upadl. Motocykl se v depu objevil bez sekundárního řetězu, avšak jeho majitel nesváděl vinu na defekt. „Spadnul, jak jsem s tím praštil,“ přiznal.
Andrej Diviš byl rázem na koni, protože měl k dobru jeden bod na Jana Pecinu. Libereckého vousáče bodově dorovnal Mario Schwaiger. V rozjížďce s číslem patnáct nenašel přemožitele, když Martin Posch tentokrát dlouho visel za Charlie Ebnerem.
Závod těhotný dramatickými zvraty
Hvězda Günthera Bauera nezapadla jen díky mechanickému třesku v jeho pohonném agregátu. V desáté jízdě znovu tvrdil muziku, ačkoliv se pozornost českého publika soustředila především na Lukáše Hutlu. Dvaadvacetiletý Přeloučan v ní v posledním oblouku před cílem vzal z jedné vody na čisto Lukáše Volejníka i Martina Posche. Ani v šestnácté jízdě neměl Günther Bauer přehnaný počet starostí.
A tak se čekalo, co přinese rozjížďka s číslem sedmnáct, v níž bavorský sedlák příjmením i profesí narazí na Jana Pecinu. Ten potřeboval alespoň dva body, aby mohl živit alespoň teoretickou naději na vavříny laurely. Dle předpokladu, ani tady Günther Bauer nezaváhal a mohl operovat tvrzením, že dnes prohrál jen s technickými šotky. Jan Pecina se držel na druhém místě, avšak ještě ve druhém okruhu se stal obětí lepšícího se Petra Klauze.
Janu Pecinovi už bylo jasné, že jedenáct bodů na pódium stačit nebude. Jeho myšlenky dlely spíše v Hamru na Jezeře, odkud očekával zprávy o stavu své dráhy, aby mohl nasměrovat kolonu závodníků na sever Čech.
Ani závěrečná trojice jízd v žádném případě nepostrádala tu správnou dávku napětí. V rozjížďce s číslem devatenáct udělal rozhodující krok ke stříbrnému věnci Mario Schwaiger. Odvedl Lukáše Volejníka, jenž však po slibném úvodu vyšel už potřetí naprázdno. V posledním výjezdu třetího kola upadl a byl vyloučen. „Koplo mě to a najednou jsem ležel,“ popisoval příčinu svého pádu. Florian Fürst mu při incidentu přejel přes nohu, avšak Lukáš Volejník své rány bagatelizoval mávnutím ruky.
Mario Schwaiger úřadoval i při repete. A pakliže ho Andrej Diviš chtěl překonat, nezbylo mu než v poslední jízdě zvítězit. Startovní rošt opustil dříve Martin Posch, avšak český borec udržel vnitřek první zatáčky a posunul se tudy na první místo. A pak už jen třikrát dokolečka dokola a mohl slavit vítězství a radovat se z průběžného vedení v šampionátu.
První místo českého závodníka potěšilo domácí fanoušky stejně jako výkony ostatních našich borců. Hodně na sebe upozornil Petr Klauz a rovněž otec a syn Hutlovi. Právě Lukáš si rozhodně nezasloužil předposlední místo. Ve čtrnácté jízdě mu sebral vítězství ve čtrnácté jízdě, avšak nehorázná smůla přišla o čtyři rozjížďky později.v ní odjel od pásky jako poslední, avšak postupně za sebou nechal Reného Dünkiho, Charlie Ebnera i Josefa Kreuzbergera. Na protilehlé rovince posledního kola však zastavil. „Vibracema se zavřel kohout na metyl,“ kroutil nevěřícně hlavou.
Hlasy z depa
„Dobrý,“ odtušil Andrej Diviš cestou ze stupňů vítězů se zlatým věncem okolo krku a zlatým pohárem v ruce. „Akorát ta první jízda. Myslel jsem, že je to trénink, byl jsem ještě trochu mimo. První místo je super, pokusím se ho udržet. Dráha byla suprová, jelo se skvěle. U nás je jaro, zelená tráva a lidi málem už tahaj‘ na zahrádky grily.“
„Bramborová medaile je bramborová,“ filozofoval Jan Pecina. „Ale docela se to vydařilo. Dráha nebyla nejhorší, na to, jak bylo, to bylo super. Dalo se na tom závodit. Škoda, že jsem posral tu poslední jízdu. Nechal jsem se předjet.“
„Jak jsem s tím praštil, vypad‘ mi řetěz,“ vrátil se Lukáš Volejník k rozjížďce s číslem třináct. „V další jízdě mě to koplo a najednou jsem ležel. Mám trošku popíchanou nohu, jinak jsem v pohodě. Dráha byla dobrá, nemám s ní problém, ale největší problém je se mnou. Jezdí se mi parádně, budu doufat, že u nás to bude lepší a přestanu padat.“
1. Andrej Diviš, CZ
2 3 3 3 3
14
2. Mario Schwaiger, A
2 3 2 3 3
13
3. Günther Bauer, D
3 E 3 3 3
12
4. Jan Pecina, CZ
3 3 2 2 1
11
5. Martin Posch, A
3 2 1 2 2
10
6. Florian Fürst, D
2 2 3 1 2
10
7. Petr Klauz, CZ
2 1 3 0 2
8
8. Josef Kreuzberger, A
1 1 1 2 3
8
9. Charlie Ebner, A
1 3 1 1 2
8
10. Lukáš Volejník, CZ
3 2 0 F X
5
11. Charlie Ebner ml., A
0 2 0 2 1
5
12. Radek Hutla, CZ
1 0 0 3 0
4
13. Jan Klauz, CZ
1 1 2 0 0
4
14. René Dünki, CH
0 1 1 1 1
4
15. Lukáš Hutla, CZ
F 0 2 E E
2
16. Martin Běhal, CZ
0 0 0 1 1
2
res Robert Růžička, CZ
DNR
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
