Račice – 31. ledna
Po dvou víkendových maratónech se tento týden pojede během dnů pracovního klidu pouze sobotní druhý díl šampionátu družstev pořádaný známým spíkrem Miloslavem Čmejlou ve veslařském areálu v Račicích. Nicméně o dalším víkendu se plánují opět dva závody, takže po Mělicích šampionát družstev vyvrcholí buď v Táboře nebo Chrastné.
Do Chrastné by se mohli ledaři vrátit až příští neděli, pokud o závod ve stejném termínu neprojeví zájem jiný pořadatel
„Ráno jsme se dohodli,“ potvrzuje Luboš Pytloun z SK Osečná, že se v neděli nebude v Chrastné závodit. „Nestihli jsme zalejt‘ dráhu a teď do toho začalo chumelit.“
Vedle deseti centimetrů nového sněhu se proti pořádání závodu v neděli postavily rovněž události osečenské společenské sezóny. V sobotu mají hasiči svůj ples a druhý den je na programu maškarní pro děti.
„Hasiči by nestačili vystřízlivět,“ žertuje Luboš Pytloun. „když tak uděláme závod až v neděli po Mělicích. Ale to by zase Tonda Klatovskej‘ chtěl něco u Tábora. To se ještě dohodne. Když to nebude chtít nikdo jinej‘, další neděli to uděláme my v Chrastný, aby se kluci ještě svezli.“
Lukáš Volejník (vlevo) a Jan Klauz budou v sobotu v Račicích hájit postavení leaderů i proti soupeřům z Rakouska a Německa
Na jihu Čech se v neděli jet nemůže, protože Antonín Klatovský starší doprovází svého syna Jana na úvod lesdařského mistrovství světa. Volného nedělního okénka je škoda o to větší, že by startovní listina kopírovala sobotní mítink v Račicích. Tady bude v akci sedm týmů. Oproti chrastenské ouvertuře přibudou bratři Andrej a Josef Divišovi. A k tomu Rakušané Josef Kreuzberger s Charly Ebnerem a Němci Markus Jell a Luca Bauer.
O smutném osudu premiérového závodu v Nepomuku se ví, ovšem proč ze scény zmizela Růžená, kde v lednu 2009 odstartovala současná renesance českých ledů? „Letos ledy nebudou, je tam provozní problém, co musím vyřešit, a to je priorita,“ vysvětluje Miroslav Topinka. „Vypadá to tady jako měsíční krajina. Dělá se nová kanalizace a čistírna odpadních vod, nestihlo se to před Vánoci.“
Další program mistrovství republiky ledařských družstev:
sobota
4.2.
Račice
Labe Aréna
sobota
11.2.
Mělice
Mělický písník
neděle
12.2.
Chrastná nebo Tábor
bude potvrzeno
Ledařské hřeby se ještě zakousnou do zamrzlých ploch českých rybníků
Holice v Čechách – 29. ledna
Po letech konečně v Čechách prožíváme opět opravdovou zimu a máme za sebou už čtveřici závodů. Také další sobotu a neděli se měli muži v sedlech ohřebovaných speciálů představit divákům. Zatímco v Račicích pokračují práce, aby se vůbec poprvé závodilo na veslařském kanále, úsilí členů AMK Nepomuk zničil hlupák motorovou pilou. Přesto ovšem není vyloučeno, že na konci nadcházejícího týdne bude mít mistrovství republiky družstev hned dvě zastávky.
Naděje na další víkend plný ledové ploché dráhy zůstává stále živá
„Takový hajzly, aby kraj světa hledal,“ nebral si Petr Moravec vůbec žádné servítky, když v sobotu ve středisku Žabák komentoval zničenou dráhu v Nepomuku. „Zkouším na neděli něco sehnat.“
Náhradní lokalita je totiž jediným řešením. Ovál v Nepomuku, odkud místní nadšenci ručně odhrnovali sníh na úkor úklidu chodníků před vlastními domy, je nenávratně zničen. Andrej Diviš vyloučil i rychlou stavbu dráhy v Chocenicích. Sám tady trénoval a před lety několikrát plánoval i závody, které však padly na vrub teplému počasí.
Letošní zima je pro ledaře kromobyčejně příznivá
„Chocenice nechtěj‘ povolit,“ vysvětloval dnes v Holicích. „Je to chovnej‘ rybník.“ Radek Hutla zase vyloučil možnost přeložení svého podniku v Mělicích na neděli o týden dříve s pochopitelným argumentem o visících plakátech s termínem 11. února.
Naprosto je vyloučen Hamr na Jezeře, kde je vzhledem k malé hloubce a bahnu příliš slabá vrstva ledu. Řešení by mohl být rybník Pařezitý v Růžené, jejíž lednový termín padl díky vánočním dešťům. Nicméně Petr Moravec dnes ještě neměl stanovisko Miroslava Topinky.
Vyloučen však není návrat ledařů do Chrastné, byť si sem včera našlo cestu nejméně diváků ze všech letošních mítinků. „Zejtra zalejeme dráhu vodou a uvidíme,“ nechal se slyšet Luboš Pytloun v přestávce při práci na motocyklu Jana Peciny.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Holice v Čechách – 29. ledna
Neuběhla ani jedna jediná série dnešního závěrečného dílu mistrovství republiky na ledové dráze v Holicích a čtyřčlenný seznam uchazečů o titul letošního českého ledařského vicemistra byl poloviční. Jan Klauz večer po Chrastné opravoval spojku, avšak na zamrzlém rybníku Hluboký se vynořil problém se zapalováním. Pražský matador užuž odstupoval ze závodu, když přišla pomocná ruka Davida Lizáka. Jenže problémy s elektrikou nezmizely a on kvůli nim zůstal stát ve druhé jízdě ve chvíli, kdy suverénně vedl. Ještě před tím se Lukáš Volejník ocitnul na zemi, aniž by pořádně věděl jak. Do deváté jízdě ani nenastoupil, protože mu cestou na startovní rošt prasknul sekundární řetěz. Lukáš Hutla vypomohl svou rezervní spojkou, takže i osečenský ledař mohl pokračovat, byť se stejnou perspektivou o mizejícím pódiu v závěrečné klasifikaci jako Jan Klauz. Naopak Lukáš Hutla spěl za titulem vicemistra. S maximálním bodovým ziskem vyhrál základní část, přičemž dvakrát porazil Andreje Diviše. Jeho skalp si ke svému opasku přivěsil také Jan Pecina, který po maturitním plese své dcery dnes zajel nadmíru povedený závod. Triumfem v patnácté jízdě si Lukáš Volejník zajistil start ve finále, který byl upřen Janu Klauzovi, jenž stejně jako v Kopřivnici vypadl na pomocná kritéria. Rozhodující jízda dne začala pádem Lukáše Volejníka v první zatáčce. Jenže to už Pavel Váňa dal pokyn k zastavení, protože Jana Pecinu zaskočilo chování spojky s hliníkovými lamelami, takže skončil polapený v pásce. Při repete svedl Lukáš Hutla další spektakulární souboj s Andrejem Divišem. Přeloučský ledař měl nakonec vrch před svým nepomuckým soupeřem a to nejen na stupních vítězů, ale i v závěrečné klasifikaci. Lukáš Volejník přijel k opakovanému finále s vidinou hlavně dojet a neskončit potřetí na zemi. Když mu však vzápětí sebral třetí místo Jan Pecina, zmobilizoval všechny rezervy a na poslední chvíli vrátil svého někdejšího ledařského profesora za svá záda.
Nejlepší trio z dnešního závodu: Andrej Diviš, Lukáš Hutla a Lukáš Volejník
Hru o stříbro hraje také pan Pech
Dráha byla prakticky stejná jako loni
Lukáš Hutla spal po včerejšku náramně dobře. Spolu se svým otcem Radkem sice vzhlížel na pódiu prvního závodu šampionátu družstev na Lukáše Volejníka a Jana Klauze. Sám však vyhrál všech osm rozjížděk, přičemž tři jeho souboje s Lukášem Volejníkem zahřály promrzlé fanoušky více než cisterna grogu.
Za Lubomírem Vozárem vyrazila na nástup nejprve první trojka průběžného pořadí – Lukáš Volejník, Lukáš Hutla a Andrej Diviš
Kopřivnický splín byl rázem ten tam a Lukáš Hutla si uvědomoval své ambice na zisk titulu českého ledařského vicemistra. Při uplatnění škrtání jednoho nejhoršího výsledku se mohl opřít o svých šestnáct bodů z Opatovic.
Start rozjížďky s číslem jedna – Lukáš Volejník (1) a Lukáš Hutla (2)
„Už ráno jsem se probudil s tím, že to musím dokázat,“ bude se přeloučský ledař svěřovat později s pohárem s jedničkou ve svých rukou. Nicméně ráno si plány na stříbro spřádali také tři další borci. Na šestnáctibodovou hranici se v Kopřivnici dostali také Lukáš Volejník a Andrej Diviš. A Jan Klauz byl díky opatovickému pódiu jen o dva body pozadu. Ještě večer pracoval v dílně, protože včera jej do Memoriálu Saši Kopeckého nepustila očesaný spojkový koš.
Andrej Diviš (bílá) na čele před Lukášem Volejníkem (červená), Lukášem Hutlou (modrá) a Janem Pecinou (žlutá)
Přitom však právě on mohl být prvním, který by vyklidil pole, aniž by se přitom hřeby jeho stroje zakously do zamrzlé hladiny holického rybníku. „Ráno jsem tady vrkal a odešla cívka,“ smutnil nad svým motocyklem. „Prásklo v tom a konečná.“
David Lizák seděl vedle a jeho bolavá žebra stažená americkou páskou nebyla pod oblečením vidět. „Dělali jsme kola, tlumiče, když to pojede, věřím si,“ byl bývalý bikrosový závodník po včerejších stupních vítězů v odhodlané náladě. Když však viděl patálie, do nichž zabředl Jan Klauz, ochotně mu půjčil cívku a zapalování.
Lukáš Volejník se ocitl na zemi, ani nevěděl jak
Mezitím se parkoviště zaplnilo natolik, že zbývala jen místečka pro dvě auta. Zhruba půldruhé tisícovky lidí oblehlo rybník Hluboký v touze spatřit exkluzivní podívanou co nejvíc zblízka. Dostali se i do depa, které se před nimi neuzavíralo ani během úprav ledového zrcadla. Při jízdách však museli za bezpečnostní pásky, odkud se staly svědky pokračování nehorázné smůly Jana Klauze.
Pražský matador si před rozjížďkou s číslem dvě v pohodě obkroužil tréninková kolečka jako jeho soupeři. Když šla páska nahoru, usadil se pevně na čele před Radkem Hutlou, jehož nakonec uštval David Lizák, zatímco Josef Diviš uzavíral řadu. Idylka netrvala ani dvě kola.
Osečenský závodník naštěstí nedoznal žádné újmy na svém zdraví
„Nejede to,“ vysvětloval Jan Klauz smutný hlasem v depu, proč z druhé zatáčky druhého okruhu vyjel ven do sněhu. „Dvakrát to střelilo a konečná.“ Smůla však řádila i mezi dalšími pretendenty celkového stříbra. Trojici šestnáctibodových svedla na startovní rošt už první jízda. Ovšem souboj silné čtyřky na silném ledě netrval dlouho.
Radek Hutla za sebou kontroluje Josefa Diviše
Lukáš Volejník vystřihnul exkluzivní start, jak moc dobře umí. Lukáš Hutla po něm okamžitě vytrapoval. Ještě v prvním nájezdu je však oba zaskočil Andrej Diviš. Janu Pecinovi se z věcí, které trojice mladších soupeřů prahnoucích po triumfu předvěděla, rozhodně nezatočila hlava. Sám se zapojil do boje a poslal Andreje Diviše za svá záda.
Lukáš Volejník neumí najít příčinu svého pádu v rozjížďce s číslem jedna:
„Nevím, vyjížděl jsem ze zatáčky a najednou jsem ležel!“
Místo ptřech bodů zůstal Jan Klauz po druhé jízdě s prázdnýma rukama
Lukáš Hutla převzal vedení, Lukáš Volejník se změnil v nájezdníka, jenže v cílové rovince druhého kola se už opět točil v divokých kotrmelcích. Ani jeho tělo, ani motocykl naštěstí nedoznaly vážnější újmy, s duší to však bylo horší. Z repete byl diskvalifikován a Lukáš Hutla navíc osedlal vítězného koně.
Andrej Diviš byl opakované rozjížďce s číslem jedna sice opět vpředu, avšak po průjezdu druhou zatáčkou říkalo vedení pane Lukáši Hutlovi. Přeloučský závodník navíc ve čtvrté jízdě vystřelil jako raketa a rychle zmizel z dosahu dravého Jana Klauze. Se šesti body na kontě mu té v chvíli nemohl v holickém autokempu konkurovat nikdo.
Ledaři se tlačí o finále
Jan Pecina vede před Andrejem Divišem a Robertem Růžičkou
Přeloučanovo postavení posilovala také skutečnost, že po dvou startech neměl nikdo ani pět bodů. Jan Pecina, který si včera večer kvůli maturitnímu plesu své dcery oholil svůj plnovous, skvěle odstartoval do rozjížďky s číslem tři. A ještě cestou do prvního oblouku zavřel na vnitřek Andreje Diviše, jenž na startovním roštu stál po jeho levici.
Jan Pecina popisuje své duely s Andrejem Divišem v rozjížďkách s čísly jedna a tři:
„První rundu jsem posral. Vletěl jsem do sněhu, pak jsem za ním zkoušel jet, ale bylo to daleko. Opět start na hovno. Teďka lajnička, pěkně a v klidu.“
Lukáš Hutla letí do čela před Jana Klauze (modrá), svého otce Radka (žlutá) a Martina Běhala (bílá)
Nicméně Andrej Diviš se rychle vzchopil. V rozjížďce s číslem pět odvedl Lukáše Volejníka, který se rychle oklepal z následků úvodního koulení se po ledě. V závěru mohutně dotahoval Andreje Diviše, který své vítězství uhájil opravdu jen těsně.
Bojovali však i závodníci ze středu pole. Radek Hutla by si nejraději nafackoval, když v páté jízdě odstartoval na druhý převodový stupeň. Mnohem horší se však pro něho ukázal být David Lizák, který po zděděném vítězství po Janu Klauzovi prahnul po dalších bodových zářezech. Bodíku se dočkal, když ve třetím kole podjel Radka Hutlu v prvním oblouku.
Před šestou jízdou se proběhl mechanik Martina Běhala, jemuž se kvůli vysoké postavě přezdívá Čáp, protože si jeho závodník zapomněl žlutý povlak na bedně s vercajkem. Přímo z roštu mohl spatřit další skvělý start Jana Peciny, který oholenému osečenskému fousáčovi přinesl triumf ve stylu start – cíl. A v neposlední řadě zvýšil jeho ambice na finále.
Na rozdíl od Opatovic a Kopřivnice s dvanácti účastníky musel Petr Moravec dnes použít rozpis pro deset závodníků, který nepracoval s dvojicí semifinálových jízd. Do finále postoupila přímo čtveřice borců, jež se po šesti startech mohla chlubit nejvyšším skóre.
Andrej Diviš jede před Radkem Hutlou
Do této společnosti se pochopitelně chtěl zařadit také Lukáš Volejník, protože si ještě ani náhodou nepřipustil, že by vicemistrem nebyl on. A také Jan Klauz, který by si rád s paní Smůlou vyříkal své nešťastné vyřazení z finále v Kopřivnici. Oba se utkali v rozjížďce s číslem sedm a stálo to doopravdy za to!
Jan Klauz předvedl ještě lepší start než Lukáš Volejník. Osečenský ledař však bezprostředně z chodu udeřil vnějškem první zatáčky. Na protilehlé rovince se dostal dopředu. Ovšem Jan Klauz se držel vnitřní čáry jako přibitý kladívkem. Ve výjezdu z druhé zatáčky nakopla Lukáše Volejníka nějaká nerovnost, přesto však ještě zvýšil svůj náskok.
Čáp v akci
V depu neměl čas na dlouhé řeči, protože musel k pásce hned ob další jízdu. Jenže devítka u jeho čísla byla stejně smolná jako třináctka nebo v dnešním případě Lukáše Volejníka také jednička. Dojel totiž pouze ke startovnímu roštu. Jeho otec a druhý mechanik Martin Kratochvíl za ním sice okamžitě vyrazili poklusem. Mohli však svému jezdci pouze pomoci odtlačit motocykl stranou a sebrat přetržený sekundární řetěz.
Jan Pecina objíždí Roberta Růžičku
„Tohle jsem doopravdy nečekal!“ divil se Robert Růžička, který devátou jízdu vyhrál. Pravda odstoupení Lukáše Volejníka mu pomohlo obrovským způsobem, avšak Radka Hutlu na venek vyvezl on sám. Koho by v té chvíli napadlo, že Roberta Růžičku bude od finále dělit jen jeden jediný bodíček?!
Závodnická prestiž ozdobila finále
Robert Růžička sbíral body nenápadně, ale pravidelně – na snímku jede před Davidem Lizákem a Josefem Divišem
Za daných okolností byl dokonalým pánem situace Lukáš Hutla. V rychlém sledu dvou jízd porazil Andreje Diviše a Jana Klauze, kteří se s ním ještě před půldruhou hodinou chtěli měřit o vicemistra. Přitom ani jeden mu nedaroval vítězství zadarmo.
Andrej Diviš v osmé jízdě nejlépe odstartoval. A Lukáš Hutla musel jet vedle něj celou protilehlou rovinku. Teprve velká rychlost v kombinaci s vnitřní stopou v nájezdu do druhého kola mu otevřela cestu k podjetí vedoucího nepomuckého závodníka v následujícím oblouku. V desáté jízdě byl sice Lukáš Hutla vpředu zároveň s letem pásky k prosluněné holické obloze, nicméně Jan Klauz kousal jako rozzuřený lev. Až někdy v průběhu druhého kola mu Lukáš Hutla ujel.
Lukáš Hutla (bílá) v duelu s Janem Klauzem
Andrej Diviš kontroval hladkým triumfem v rozjížďce s číslem jedenáct, v níž už na konci protilehlé rovinky vedl před Robertem Růžičkou bratru o tři desítky metrů. Lukáš Hutla neprohrál ani ve dvanácté jízdě, avšak slušně se na tři body opět nadřel. Za sebou měl zprvu Jana Pecinu, jehož však v prvním oblouku vystřídal Lukáš Volejník.
Tomu právě shodou okolností pomohl pokračovat v závodě Lukáš Hutla, když ze svého místa v depu přinesl spojku, jíž Lukáš Volejník mohl zase spojit svůj sekundární řetěz. Gentlemanská pomoc samozřejmě nevyžadovala přednost na závodní dráze. A Lukáš Volejník se vnějškem druhé zatáčky jen mihnul okolo svého zachránce.
Andrej DIviš vede před Robertem Růžičkou, Davidem Lizákem a Josefem Divišem
Ovšem ani Lukáš Hutla nehodlal akceptovat hru na jistotu. Ve třetím kole udeřil po vnitřní straně první zatáčky. Projel rovinku v těsné blízkosti svého rivala, aby díky protaženému nájezdu do druhého oblouku znovu převzal pozici leadera. V té chvíli byl již oběma nohama ve finále. Neuběhlo ani pět minut a Andrej Diviš, jenž kraloval třinácté jízdě před Janem Klauzem, také.
Z patnácté jízdy mohl do finále jen jeden z nich – Lukáš Volejník (žlutá) nebo Jan Klauz (bílá)
Vzápětí Lukáš Hutla slavil šestý triumf. V rozjížďce s číslem čtrnáct odvedl svého otce, který díky mechanickému moru ve své stáji, musel dnes osedlat rezervní motocykl. „Naše třetí motorka má nejlepší motor, akorát vpředu je stará vidle…“ povzdechl si.
Zbývající dvě místa finálové startovního roštu měla být zaplněna v rozjížďce s číslem patnáct, před jejímž začátkem živili naději na vavříny ještě Lukáš Volejník, Jan Klauz a Jan Pecina. Posledně jmenovaný už měl finálový lístek prakticky zabukovaný, pakliže by mu ovšem Martin Běhal nesebral poslední bod. Přesto však odstartoval nejlépe.
Jan Pecina stojí bezmocně u pásky ve finále, zatímco v první zatáčce se odehrává mela
Jenže v prvním oblouku na něho Jan Klauz a Lukáš Volejník udeřili zvenčí. A na protilehlé rovince šli dopředu. Pakliže by Jan Klauz dojel do cíle jako první, doprovodil by Jana Pecinu do finále on. Lukáš Volejník si však nemusel brát kalkulačku, aby si tuto jednoduchou rovnici vyřešil sám přímo za řidítky.
Lukáš Hutla se ujímá vedení ve finále, avšak Lukáš Volejník se v souboji s Andrejem Divišem dostává do patálií
Ve druhé zatáčce svého parťáka z vítězného týmu v Chrastné objel, aby nakonec k šachovnicové vlajce dojel s desetimetrovým náskokem. Za zády startmaršála Jaroslava Kocka stála i paní Smůla, aby si vychutnala okamžik, v němž na Jana Klauze ukáže pořádně dlouhý nos.
Lukáš Volejník skončil v ledové tříšti dnes již podruhé
Šedesátiletý borec nakonec z čtveřice desetibodových skončil nejhůře. Lukáš Volejník a Jan Pecina se mohli díky svým trojkám chystat motocykly na finále. A v závěrečné klasifikaci skončil před Janem Klauzem také Robert Růžička a to především díky vítězství v jízdě, kde unavená spojka rozpojila sekundární řetěz Lukáše Volejníka.
Z hlediska pořadí šampionátu měla finálová jízda rozdány karty takovým způsobem, až by člověk užasl. Lukáš Hutla byl vicemistrem, zatímco Andrej Diviš přeskočil Lukáše Volejníka. Jan Pecina by musel vyhrát takřka ještě třikrát, aby přeskočil pátého Jana Klauze. Rozhodně však nešlo říct, že se závodí jen o poháry v dnešním klání. V banku neleželo nic menšího prestiž.
Lukáš Hutla se vrací k repete finálové rozjížďky:
„Odstartoval jsem první, ale ubíral jsem moc brzo plyn. Andrej podržel, dal to pode mě. Pak jsem mu to vrátil, on mně říkal, že mě málem sejmul. Musím ještě pilovat, abych byl rychlej‘.“
Po restartu finále vede Lukáš Hutla před Lukášem Volejníkem, Andrejem Divišem a Janem Pecinou
Celé depo stálo na nohou, aby mu z rozhodujících momentů neunikl ani okamžik. Páska letěla nahoru. Jan Pecina zůstal stát. Dopředu se řítil Lukáš Hutla. Za ním Andrej Diviš a Lukáš Volejník. Ten však neměl v první zatáčce místo a skončil na zemi. To už se mávalo červenými vlajkami jako na prvního máje v padesátých letech.
Všechno se seběhlo strašně rychle, přitom Pavel Váňa nařídil zastavení již při startu, protože Jan Pecina najel do pásky. „Mám hliníkový lamely,“ mohli jste z hlasu Jana Peciny slyšet omluvně zabarvený tón. „Úplně se to seklo. To se mi nikdy nestalo…“
Ani tento krizový moment nesebral Lukáši Hutlovi vedení ve finálové jízdě
Protože Lukáš Volejník upadl až po přerušení, spekulace o jeho případné diskvalifikace najely na bezpředmětnou mělčinu. „Andrej mě chtěl vyhnat, já to nechtěl pustit,“ konstatoval Lukáš Volejník. „Mazňa mi roztrhnul botu,“ stěžoval si naoko Andrej Diviš.
Každopádně při restartu byl Lukáš Volejník hodnější. Do beránka měl však daleko, protože ukázal výfuk Janu Pecinu. Vpředu byl Lukáš Hutla, avšak Andrej Diviš prahnul po nejvyšším stupni dnešního závodu. Ve druhé zatáčce přeloučského závodníka před sebou podjel.
Divokým stylem pro celkové stříbro – Lukáš Hutla
Ten se však ve druhém okruhu vrátil zpátky, byť mu motocykl poskočil natolik, že patnáct set diváků zmlklo v obavách, že svého jezdce vyhodí ze sedla. Ovšem Lukáš Hutla krizový moment ustál a během víkendu dojel jako vítěz do cíle nepřetržitě popatnácté. Bojovalo se také o třetí příčku. Ve druhém kole se Jan Pecina dostal před Lukáše Volejníka, ten ale v závěru mobilizoval všechny síly a poslal svého někdejšího ledařského profesora za svá záda.
Hlasy z depa
Lukáš Hutla v obležení svých příznivců
„Co jsem říkal včera, to jsem splnil,“ připomínal Lukáš Hutla svůj slib z chrastenského pódia, že bude vyhrávat také dnes v Holicích. „S tím Mazňou se potvrdilo, že musím trénovat s rychlejšíma. Teď závodím, až když mě někdo předjede. Musím nastavit tlumiče, abych byl rychlej‘. Dnes nebyl problém, jen jsem teď ve finále chytnul nějakou hranu. Jsem celkově druhej‘, to se mi povedlo. Super, jsem spokojenej‘ s vicemistrem, líp to dopadnout nemohlo. Už ráno jsem se probudil s tím, že to musím dokázat, že jsem u nás druhej‘ po Klabovi.“
Andrej Diviš zajel lepší závod než včera v St. Johannu
„Závod dobrej‘, lepší než včera,“ pochvaloval si Andrej Diviš. „Letos není nějak forma. Lukáš Hutla je doma, to se jede vždycky líp. Jak jsem ho ve finále trefil, už jsem ho viděl na zemi, ale on se posbíral. Dneska je toho dneska nějak moc. Pro diváky to muselo bejt‘ hezký, vyrovnaný závody, dalo se na to koukat.“
Lukáši Volejníkovi vedle tatínka (vlevo) dnes pomáhal také Martin Kratochvíl
„Jako na kolotoči nebo spíš na houpačce,“ odpověděl Lukáš Volejník na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Hroznej‘ masakr, s deseti bodama jsem se dostal do finále. Na to, že jsem to už chtěl zabalit, dobrý. Ve finále bylo drama, Andrej mě chtěl vyhnat, já to nechtěl pustit. Pecka kousal, já chtěl dojet v klidu, pádů bylo už dost. Proto jsem kluky nehonil, až na Pecku jsem se pak kousnul. To jsem musel.“
Robert Růžička zajel svůj nejlepší výsledek v mistrovství republiky
„Kdybych šel od startu, byl bych tam první,“ vracel se Jan Pecina k finálové jízdě. „Kluci si to rozdali, dobrý. Já jsem spokojenej‘ sám se sebou.“
„Dobrá dráha, pěkně udělaná,“ vysekl poklonu pořadatelům Robert Růžička, který dnes zaznamenal své životní páté místo v závodě individuálního mistrovství republiky. „Zadařilo se, bodoval jsem, i kde jsem s tím nepočítal. S Radkem jsem to nečekal, ale on jede na motorce číslo tři.“
Jan Klauz zajel opět pěkný závod, ale stejně jako v Kopřivnici nepostoupil do finále na pomocná kritéria
„Hotovo,“ rozhodil Jan Klauz bezmocně rukama. „První runda, tři body pryč. Nejlehčí runda, největší průser. Pecku jsem pojezdil, ale stejně jsem se zase do finále nedostal. Z toho bych se střelil do bedny!“
Nešťastný vstup do závodu pro Lukáše Volejníka
FIN
TOT
1. Lukáš Hutla, Pardubice
3 3 3 3 3 3
3
21
2. Andrej Diviš, Nepomuk
2 2 3 2 3 3
2
17
3. Lukáš Volejník, Osečná
X 2 3 – 2 3
1
11
4. Jan Pecina, Osečná
1 3 3 1 1 1
0
10
5. Robert Růžička, Praha
1 2 1 3 2 1
10
6. Jan Klauz, Praha
E 2 2 2 2 2
10
7. David Lizák, Divišov
3 1 1 0 1 0
6
8. Radek Hutla, Pardubice
2 0 0 0 2 2
6
9. Josef Diviš, Praha
1 1 1 0 0 1
4
10. Martin Běhal, Osečná
0 1 0 0 0 0
1
Lukáš Hutla ve finále nechal za sebou Andreje Diviše
Konečné pořadí mistrovství republiky jednotlivců:
OPA
KOP
HOL
TOT
21.1.
22.1.
29.1.
1. Jan Klatovský, Klabo Team
21
21
NS
42
2. Lukáš Hutla, Pardubice
16
(13)
21
37 (50)
3. Andrej Diviš, Nepomuk
(12)
16
17
33 (46)
4. Lukáš Volejník, Osečná
14
16
(11)
30
5. Jan Klauz, Praha
14
13
(10)
27 (37)
6. Jan Pecina, Osečná
10
(3)
10
20 (23)
7. Radek Hutla, Pardubice
8
8
(6)
16 (22)
8. Robert Růžička, Praha
(3)
5
10
15 (18)
9. Josef Diviš, Nepomuk
4
6
(4)
10 (14)
10. David Lizák, Divišov
(0)
2
6
8
11. Martin Běhal, Osečná
3
3
(1)
6 (7)
12. Kamil Janura, PL
2
NS
NS
2
Poznámka: jeden nejhorší výsledek se škrtá
Jan Klauz (žlutá) měl pech, Jan Pecina (za ním) se do finále dostal
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Karel Herman
Společnost deseti ledařů pěkně pohromadě: zleva vzadu Jan Pecina, Lukáš Volejník. Jan Klauz, Radek Hutla a Josef Diviš, vpředu Lukáš Hutla, Andrej Diviš, Martin Běhal, David Lizák a Robert Růžička
Chrastná – 28. ledna
Minulu neděli nezastihlo nedělní odpoledne Lukáše Hutlu zrovna v excelentní náladě. Ve finále v Kopřivnici se vinou vadného pružení přední vidlice potácel v ledové tříšti jako flamendr na cestě domů ze silvestrovské oslavy. Soupeři před ním mizeli a on měl sto chutí roztrhat licenci na malé kousíčky a zmizet zpátky na Nový Zéland, kde loni celý rok pracoval. Avšak dnes se myšlenky na návrat na opačný konec Země rozplynuly jako dým. V mrazivé ouvertuře šampionátu ledařských družstev v rekreačním středisku Žabák v Chrastné vyhrával jednu jízdu za druhou. Svou dominanci podtrhnul dalšími dvěma vítězstvími v nadstavbovém Memoriálu Saši Kopeckého, v jehož finále zopakoval předchozí dva duely s Lukášem Volejníkem. Ovšem jeho motocykl s haprující přední vidlicí vodil jeho otec Radek, který se navzdory úsilí stal lákavou návnadou pro Jana Pecinu a Davida Lizáka ještě než se spolu se svým synem v rozjížďkách s číslem deset a dvanáct postavili tandemu Lukáš Volejník – Jan Klauz. Doposud neporaženému páru však i remízy, které zajistil Lukáš Hutla zmiňovanými souboji s Lukášem Voiejníkem, stačily na komfortní vítězství v závodě. Také o třetí příčku se rozpoutal dramatický souboj. Jan Pecina totiž ve druhém okruhu jedenácté jízdy upadl z vedoucí pozice vinou píchlého kola. Martin Běhal okamžitě zabojoval a v těsném finiši překonal Davida Lizáka. Roberta Růžičku ovšem nestihnul a právě jeho bod chyběl osečenskému tandemu k zeleným věncům.
Stupně vítězů: vzadu zleva Radek Hutla, Lukáš Hutla, Lukáš Volejník, Robert Růžička a David Lizák, vpředu Martin Běhal a Jan Pecina
Lukáš Volejník a Jan Klauz v úlohách suverénů
Oproti loňsku dráha v Chrastné vyrostla – letošní verze měla stometrové rovinky
Rekreační středisko Žabák se dnes dopoledne na ledaře chmuřilo šedivými mraky. Bylo nevlídno, teploměr ukazoval okolo sedmi stupínku mrazu a chlad zvyšoval ještě vítr. Sluníčko si nechalo ouverturu českého šampionátu ledařských družstev uniknout, avšak osm mužů s ohřebovanými motocykly nikoliv.
Dráha vymazlená na zamrzlé ploše Chrastenském rybníku na první pohled udivila mnohem většími rozměry, než měla loni její starší sestřička. „Udělali hrozně dlouhý roviny, ale vingly jsou menší než v Assenu,“ bručel Radek Hutla, který si však rychle uvědomil prastaré pravidlo. „Ale dráha bude pro všechny stejná.“
LUkáš Volejník (červená) a Jan Klauz (modrá) se vydali na vítěznou cestu už v rozjížďce s číslem jedna proti Davidu Lizákovi (bílá) a Robertu Růžičkovi (žlutá)
Na sezónu 2016 si vzpomněl také Lukáš Volejník. „Loni nadávali, že je to malý kolečko,“ usmíval se. „Tak jsme udělali stometrový rovinky. Byla obleva, proto je to užší o dva metry. Měřili jsme led. Kluci měli pětadvaceticentimetrovej‘ vrták a říkali, že se nedostali skrz až do vody.“
Třetí letošní závod na ledové dráze u nás měl paradoxně nejnižší návštěvnost. Pořadatelé prodali asi pět set vstupenek. Nicméně jediný přístup do střediska Žabák vede po úzké hrázi, po níž ještě v jednu přijížděla nová auta. Proto padl verdikt o odložení začátku takže první série startovala zhruba o čtvrt hodiny později po plánovaném začátku.
Jan Pecina (5) se dostal do čela druhé jízdy před Lukáše Hutlu (7), Radka Hutlu (8) a Martina Běhala (6)
Kvůli absenci druhého oválu každé z úvodních dvou jízd předcházela tréninková kola. Vlády se ujali Lukáš Volejník s Janem Klauzem. Jak v první, tak ve třetí jízdě vyhráli s náskokem celé dlouhé rovinky chrastenského oválu. O to, aby s nimi rodinný tandem Hutlových srovnal krok, se postaral Jan Pecina.
Domácí matador ozdobil druhou jízdu svým perfektním startem. Lukáš Hutla se dostal do čela spodní stranou druhé zatáčky, jeho otec Radek zůstal třetí před Martinem Modusem. Při druhém střetnutí těchto týmů ob jednu rozjížďku později kousal Jan Pecina ještě intenzivněji.
Souboje Lukáše Hutly (červená) a Jana Peciny (bílá) se staly ozdobou první třetiny závodu
Lukáš Hutla sice tentokrát vystřihnul nejrychlejší start. Jenže Jan Pecina jej v prvním oblouku podjel, jako když jej potká. Přeloučský ledař posléze útočil ze všech sil. Ve druhém okruhu zkusil ve druhé zatáčce vnější stopu, aby okamžitě zlomil motocykl dovnitř a po cílové rovince převzal vedení. Nicméně Radek Hutla byl opět třetí, takže jeho družstvo ztrácelo na Lukáše Volejníka s Janem Klauzem již dva body.
Jan Pecina komentuje své úvodní duely s Lukášem Hutlou:
„Trošku jsem mladýho prohnal, aby si nemyslel, že je king. Teď ještě proženu Mazňu s Klauzíkem a uvidíme…“
Lukáš Volejník (bílá) a Jan Klauz neměli zpočátku sobě rovného
Nicméně přání Jana Peciny bylo otcem myšlenky. V rozjížďce s číslem pět sice prahnul po vedení stejně jako členové doposud neporažené dvojice. Jenže když se Lukáš Volejník na konci protilehlé rovinky ohlédl za sebe, spatřil za sebou Jana Klauze, který jistil další maximální triumf.
Navlas stejný průběh měla i sedmá jízda. Jan Pecina měl opět o kapičku horší start než Lukáš Volejník s Janem Klauzem. Srdnatě je atakoval až do cíle, avšak nakonec zůstal těsně třetí. A Lukáš Volejník a Jan Klauz byli po čtvrtém 5:1 takřka na prahu celkového vítězství.
Rozhodnutí až v závěrečných jízdách
Jan Pecina (bílá) se nezdráhal vyšlápnout si i na Lukáše Volejníka (červená)
Minulou neděli se na motocyklu Lukáše Hutly objevily problémy s přední vidlicí a následná kontrola u experta potvrdila, že jeden teleskop je nefunkční. „Teď už bylo přední kolo na zemi,“ svěřoval se Lukáš Hutla v depu po první sérii, že patáliím není konec. „Předtím to v první jízdě poskakovalo.“
A tak si otec se synem vyměnili motocykly. V šesté jízdě lehce změřili Davida Lizáka s Robertem Růžičkou. Ob jednu rozjížďku později však přeloučští borci přišli o další bod. David Lizák, jehož stále bolela naražená žebra z Opatovic, si nedopřál klidu, dokud v nájezdu do třetího kola neodkázal Radka Hutlu za svá záda.
Kromě klasické čtyřkolky upravoval dráhu také upravený Peugeot 205
„Vypadlo vodítko,“ vysvětloval Radek Hutla, proč se po návratu z osmé jízdy vydal pěšky na zmrzlé kolečko. „Dal jsem to jen na dva nejty a to je málo.“ V průběžné klasifikaci Hutlovi ztráceli na Lukáše Volejníka a Jana Klauze tři body. Zato náskok Jana Peciny a Martina Běhala na Davida Lizáka a Roberta Růžičku činil jen jeden bod.
Rozjížďka s číslem devět duel o třetí příčku nevyřešila. Jan Pecina byl v cíli o celou rovinku dříve než tandem Robert Růžička – David Lizák. Martin Běhal se nechal rozházet po startu, takže se ani nyní vrátil bez bodu. Jeho chvíle však měla přijít v jedenácté jízdě.
David Lizák (bílá) v souboji s Radkem Hutlou
Jan Pecina se za svůj start opět nemusel stydět, jenže okamžiky jeho vedení drsně ohraničil pád v prvním výjezdu druhého okruhu. „Mám píchlý přední kolo,“ vyvracel v depu, že by šlo o jeho jezdeckou chybu. „Najel jsem na krásnej‘ čistej‘ led. Složil jsem to a nepodrželo to, uchcal mi předek a to neudržíš.“
Robert Růžička s Davidem Lizákem se jakoby mávnutím kouzelného proutku stali vedoucími jezdci. Martin Běhal si však za jejich zády bleskově spočítal, že tři a dva jsou pět, zatímco on sám jede pro jediný bod. Stupňoval proto svůj tlak. Cílovou rovinkou se všichni tři závodníci řítili v jediném balíku a Martin Běhal ve strhujícím finiši dokázal porazit alespoň Davida Lizáka. Kdyby vyhrál, naděje na zelené věnce by přežila ještě do rozjezdu. Avšak za těchto okolností bod chyběl, takže se Jan Pecina a Martin Běhal objevili na vyhlášení jen před pódiem.
Lukáš Hutla za sebou vodí Lukáše Volejníka a Jana Klauze
Rovněž o vítězství se rozhodovalo až ve druhém střetu obou družstev. V rozjížďce s číslem dvanáct odstartovali Jan Klauz a Lukáš Volejník jako jeden muž. Lukáš Hutla si to v první zatáčce namířil rovnou mezi ně, avšak oba neporažení borci jej dopředu. Přeloučský borec se ovšem nenechal neúspěchem zlomit. Ve druhém okruhu protáhnul nájezd do druhé zatáčky a vmžiku se ze třetího místa posunul rovnou do čela.
Lukáš Volejník líčí svůj souboj s Lukášem Hutlou v rozjížďce s číslem dvanáct:
„Chtěl jsem jet lajnu, že bych ho zavřel. Byl jsem ale rychlej‘, neudržel jsem to. On mě podjel. Hlavně že jsme vyhráli, mám dobrýho parťáka!“
Ambice osečesnkých ledařů na supně vítězů se rozplynuly díky pádu Jana Peciny v jedenácté jízdě
Tři body náskoku byly sice významné, nicméně samy o sobě nedávaly Lukáši Volejníkovi s Janem Klauzem jistotu vítězství. Další remíza by v rozjížďce s číslem dvanáct stačila, nicméně Lukáš Volejník se s ní nechtěl smiřovat. Byť Lukáš Hutla odstartoval nejlépe, on jej v první zatáčce objel. Nyní byl zase závodník v pardubické vestě v roli nájezdníka.
Ve druhém okruhu se ve druhém oblouku užuž vracel do čela, když mu však motocykl poskočil na díře. Od té chvíle dotíral na vedoucího Lukáše Volejníka zleva, aby v poslední zatáčce zkusil strategii zevnitř ven. Oba závodníci protnuli metu takřka současně, avšak Lukáš Hutla přece jen o chvilku dřív.
Přeloučský suverén ve vestě s bílým koníkem
Před zraky Jana Klauze brání Lukáš Volejník vedení v poslední jízdě před Lukášem Hutlou
Navzdory dvojici smírných výsledků s Hutlovými se Lukáš Volejník a Jan Klauz mohli těšit na pocty určené dnešním vítězům. Převaha třech bodů se transformovala do vedení jednoho jediného tabulkového bodu. Jediným neporaženým byl však Lukáš Hutla, jehož chvíle měla přijít ještě v Memoriálu Saši Kopeckého.
Semifinále Memoriálu Saši Kopeckého: Lukáš Volejník se ujímá vedení před Janem Pecinou, Davidem Lizákem a Radkem Hutlou
Jeho druhý ročník se konal formou nadstavbového závodu s formulí dvou semifinálových a dvou finálových rozjížděk. Ledový ovál nenesl žádné známky výrazného poškození a tak se vzpomínkový závod na technického mága stal vhodnou příležitostí zvýšit porci dvanácti jízd mistrovských družstev. Zúčastnit se ho měli všichni přítomní, jenže technika se postavila proti.
Jan Klauz vysvětluje svou absenci v Memoriálu Saši Kopeckého:
„Mám úplně očesanej‘ spojkovej‘ koš, nepojedu. Je povolenej‘, tak nechci vyškubat šrouby.“
Malé finále Memoriálu Saši Kopeckého: Radek Hutla (bílá), David Lizák (červená) a Martin Běhal (modrá)
Jan Klauz se bezmocně skláněl nad svou spojkou a nakonec mu nezbylo než rezignovat. „Nechoděj‘ mi vůbec přední vidle,“ kroutil hlavou i Radek Hutla. „Asi toho Sašu nepojedu.“ Nakonec však nasadil žlutý povlak na svou přilbu a vyrazil vstříc prvnímu semifinále.
Mělo vcelku jednoznačný průběh. Lukáš Volejník a Jan Pecina si v něm hladkým způsobem dojeli pro finálový postup před Davidem Lizákem. Podobně proběhlo i druhé semifinále. Lukáš Hutla triumfoval stylem start – cíl před Robertem Růžičkou, zatímco třetí příčka nerozjasnila zachmuřený obličej Martina Běhala.
Finále začíná: Lukáš Hutla (modrá) a Lukáš Volejník (červená) jdou před Jana Pecinu (bílá) a Roberta Růžičku (žlutá)
Ani malé finále nerozehřálo publikum více než čaj, grog či svařák ze stánků. David Lizák jezdil suverénně na čele před Martinem Běhalem. A Radek Hutla kvůli své vidlici nevydržel na ledě ani dvě kola. Jenže to už se v depu chystala čtveřice finalistů.
Lukáš Volejník předvedl jeden ze svých fantastických startů. Za sebou měl Lukáše Hutlu, který prahnul po osmém dnešním triumfu. Jan Pecina s nimi chtěl hrát vysokou hru o vítězství, avšak přestal jejich tempu stačit ještě v průběhu úvodního kola a soustředil se na hlídání třetí příčky před Robertem Růžičkou.
Celkem třikrát dnes Lukáš Hutla (7) přijímal gratulace od Lukáše Volejníka, avšak pokaždé se na vítězství pořádně nadřel
Lukáš Hutla nedopřál svému jmenovci Volejníkovi ani vteřinku klidu. Jeho chvíle přišla ve třetím kole. V nájezdu do první zatáčky nasměroval svůj motocykl pod svého soka. Lukáš Volejník se však nerozplakal nad rozlitým mlékem, nicméně cílem projel těsně druhý. „Škoda toho Lukáše, je dobrej‘, ale nechtěl jsem mu to nechat,“ uznal sportovně kvality svého přemožitele.
Hlasy z depa
Lukáš Volejník (vlevo) s Janem Klauzem vyhráli závod družstev
„Spokojenost,“ bilancoval Lukáš Volejník dnešním závodem jediným slůvkem. „Honza je dobrej‘ parťák, to je radost. Chtěli jsme jet spolu už tři roky, ale nikdy to nevyšlo. Loni to tady zahodil, letos byl výsledek, sedí nám to oběma.“
Až na patálie se spojkovým košem byl Jan Klauz spokojen
„Stoprocentně lepší než loni, tolik to nebolí,“ mohl Jan Klauz na svůj loňský pád v Chrastné vzpomínat už s úsměvem. „S Mazňou se jelo super, hlavně jsem startoval i před Peckou a Lukášem Hutlou. Přitáhnul jsem si spojku, že to nevydržel košík. Ocelovej‘ vydržel celou sezónu, hliníkovej‘ nevydrží. Sašovi se omlouvám. On by to ale pochopil, byl to technik a věděl bych, že můžu dostat řetězem a to by mi mohlo roztrhnout nohu.“
Lukáš Hutla (vlevo) se svým otcem Radkem
„Krásně se závodilo,“ rozplýval se Lukáš Hutla v superlativech. „Kdybych nebyl v Kopřivnici dub, jsem ještě vejš‘. Na týhle motorce se jelo super, na zejtra do Holic jsem naladěnej‘ víc než pozitivně. Doladili jsme převody, nechci pořád ten minulej‘ tejden svádět na motorku, ale dnes to jelo super. Starty má Mazňa lepší, já se asi kochám (smích). Ujel mi, ale já jsem do nájezdu držel na tom rozbitým víc plynu. Připravil jsem si, kde ho říznu.“
„Špatný,“ vraštil Radek Hutla čelo. „Přední vidle nefunguje. Moji motorku si vzal Lukáš a já jel na tý, co mel on. Musím se na to podívat a kouknout na nastavení…“
David Lizák (vlevo) vytvořil tandem s Robertem Růžičkou
„Zadařilo se,“ neskrýval Robert Růžička spokojenost. „Bylo trošku štěstí, povedla se bedna. Tenkrát mi to s Peckou o bod uteklo, dneska se zadařilo.“
„Bylo to dobrý,“ komentoval David Lizák své premiérové ledařské pódium. „Nefungoval jen zadní tlumič, musel jsem jet ve stupačce. Dal jsem nový pláště, držej‘ víc.“
Ryze osečenská dvojice Jan Pecina (vlevo) a Martin Běhal
„Píchnul jsem přední kolo a šel na držku,“ litoval Jan Pecina incidentu z rozjížďky s číslem jedenáct, kde jeho tým přišel o rozhodující body ke stupňům vítězů. „Uteklo to o bod. Na hovno jsem startoval. Sám na sebe jsem nasranej‘, ale na tu bídu to šlo.“
Martin Běhal zabojoval v pravý čas, ale na pódium to bylo nakonec málo
„Bylo to málo,“ vracel se Martin Běhal ještě ke svému souboji s Robertem Růžičkou a Davidem Lizákem v jedenácté jízdě. „Měl jsem už zatáhnout o jízdu dřív. Lajna mně sežrala kolo, Pecka spadnul, ale to mně neomlouvá. Měl jsem víc tahat…“
Tři duely Lukáše Hutly (modrá) a Lukáše Volejníka (červená) se staly ozdobou závodu
1.
Lukáš Volejník
3 2 3 3 2 2
15(1)
26
Jan Klauz
2 3 2 3 1 1
11(5)
2.
Lukáš Hutla
3 3 3 3 3 3
18
23
Radek Hutla
1 1 2 1 0 0
5(1)
3.
David Lizák
0 E 1 2 1 1
5(1)
12
Robert Růžička
1 1 0 0 2 3
7
4.
Jan Pecina
2 2 1 1 3 F
9
11
Martin Běhal
0 0 0 0 0 2
2
Klíčové duely o pódium se strhly na závěr: Lukáš Volejník (bílá) a Jan Klauz (žlutá) versus Lukáš (červená) a Radek (modrá) Hutlovi
Průběžné pořadí šampionátu:
CHR
TOT
28.1.
1. Lukáš Volejník – Jan Klauz
6 (26)
6 (26)
2. Lukáš Hutla – Radek Hutla
5 (23)
5 (23)
3. David Lizák – Robert Růžička
4 (12)
4 (12)
4. Jan Pecina – Martin Běhal
3 (11)
3 (11)
Memoriál Saši Kopeckého: zleva Lukáš Volejník, Lukáš Hutla a Jan Pecina
2. Memoriál Saši Kopeckého:
SF1
SF2
o5.m
FIN
1. Lukáš Hutla
1.
1.
2. Lukáš Volejník
1.
2.
3. Jan Pecina
2.
3.
4. Robert Růžička
2.
4.
5. David Lizák
3.
1.
6. Martin Běhal
3.
2.
7. Radek Hutla
4.
E
Poznámka: Jan Klauz se nezúčastnil vinou závady na spojce
Jan Pecina (5) ujíždí Robertu Růžičkovi (4) a Davidu Lizákovi (3)
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Karel Herman
Nepomuk – 28. ledna
Léta figuroval Nepomuk v kalendáři ledové ploché dráhy, ale ze závodu pokaždé sešlo vinou nepříznivých klimatických podmínek. Nejblíže konání byli místní pořadatelé loni, kdy dorazili do Holic domluvit si zápůjčku startovacího zařízení. Tehdy jejich úsilí vzala obleva s deštěm, letos se proti postavily lidské hyeny.
Dílo zkázy
AMK Nepomuk již připravil plakátky na příští neděli, kdy měl na zdejším Novém rybníku pokračovat šampionát republiky družstev svým třetím dílem. Jenže včera v poledne členové klubu zjistili, že jim někdo motorovou pilou vyřezal sedm obdélníkových děr přes celou dráhu.
Klub vyjádřil podezření na někoho z místních rybářů, od jejíchž organizace však získal povolení závod uspořádat.
Přelouč – 28. ledna
Průběh závodu v Opatovicích naznačil, že se podařilo vychytat problémy s motory, po dvou druhých místech doladění přední vidlice a následující čtyři vítězné jízdy s postupem do finále naznačily slibnou formu před dalšími závody šampionátu i případnou reprezentaci. Pád z druhého místa ve finále. Stane se…
Druhý den v Kopřivnici přijel Luky z tréninkové jízdy rozčarovaný: „Motorka je nějaká divná, nesedí…“
Krapet zajiskřilo. „Co blbneš, včera to jelo jako prase a dneska je všechno jako logo od renaultu?“
Kontrola tlaků v pneumatikách, vidlice. Nic co by bylo špatně. Třetí v první jízdě není žádný trhák, změna převodu a následujících devět bodů ze tří jízd. To by šlo, ale jeden bod z další jízdy ukazuje na zvětšující se průser. Motocykl se při snaze o rychlejší jízdu vlní jak had. Postup do finále je asi maximem možného.
Start ve finále. Žlutá vnější dráha plná tříště, pod vlivem beznaděje možná rezignace na slušné umístění. Tři drábi z vnitřních postů letí do nájezdu, jezdec ze žluté pozice se hrabe ze závěje tříště, motocykl v zatáčce připomíná loď na vlnách. Nejde závodit.
Kontrola motocyklu po závodech. Nový tlumič řízení přežil dva závody, při třetím odešel. Jeden z teleskopů přední vidlice nefunkční. Demontáž vidlice potvrdila nefunkční jeden z teleskopů.
Vidle je po opravě, tlumiče řízení nové značkové. Když se to sere tak se to sere. A na špičkový materiál z vlastních zdrojů nezbývají peníze.
Ale bez toho to nepůjde.
Po opravě a celkové kontrole zbyl čas na otestování motocyklu na dráze v Mělicích. Luky po několika zkušebních kolech: „No, to je úplně jiná motorka.“ Jistý rozdíl v chování tady je. Dokonce značný.
Když už jsme na ledě, otestujeme náhradní motocykl s motorem, který při tréninku na kvalifikaci mistrovství světa ve Švédsku ztratil výkon. Po příjezdu kontrola časování, vůlí ventilů, předpalu,výměna zapalování. Vše OK, jen ta mrcha nejede.
Po kompletní demontáži jsem na žádný průser nenarazil. Konzultace s pár lidmi, kteří o motorech dost vědí, mě taky neosvítila. Abych něco udělal, jsem vyměnil výfukový ventil s perem – nový za původní jetý pár kol.
A vizuálně i po přeměření bez vady. Záhada. Motor složený i s původním nastavením jsme namontovali do starého rámu na vyzkoušení. Jedem na led do Mělic. Po zahřívacím kole motocykl letí po ledě, paráda. Výkon je zpátky, ale proč?
