Pardubice – 13. srpna
Po dvou juniorkách byl třetím mužem průběžné klasifikace. Vlastně se dělil o druhou pozici, jelikož za záda Matouše Kameníka jej při shodě bodů poslal horší výsledek z Divišova. V Pardubicích sice byl, ale do boje s protivníky se nepustil. Ostatně o berlích a s pravou nohou v sádře až bezmála ke koleni by to ani nešlo. Jan Jeníček se ale magazínu speedwayA-Z svěřil, že rekonvalescence probíhá výtečně.
Kritický okamžik
Pardubický junior se zranil při Speedway of Nations 2, jehož se letos poprvé účastnilo osm týmů. Jedenáctá jízda se opakoval vinou pádu Dana Thompsona. Při repete se Jan Jeníček, jehož Evžen Erban po jednom vystřídání Matouše Kameníka, opět poslal do hry, si na poslední chvíli vyměnil místo na startovním roštu s Adamem Bubbou Bednářem.
„Poved‘ se mi start,“ líčí, kterak zužitkoval dráhu na úplném vnitřku. „Chvíli jsem byl první, ale zbytečně jsem vyjel na střed. Leon Flint mě předjel a dal mi cejchu. Byl jsem slepej, zpomalil jsem. Bubba mě předjel, ale věděl jsem, že stejně v té jízdě budeme první, když se jelo jen ve třech.“
Nebyli. „Bubbovi se to z výjezdu zvedlo na zadní,“ pokračuje Jan Jeníček. „Motorka se odrazila do středu dráhy. Já si zrovna strhnul slídu a v tu chvíli jsem neviděl.“
Anglický lékař se bohužel mýlí
Kolize byla děsivá. „Na stadiónu mu doktor řekl, že bych neměl mít nic zlomený,“ povzdechne si Jan Jeníček. „Jeli jsme na hotel, vyspali se a vrátili se do Pardubic. Tady zjistili, že mám zlomený nárt.“
Měsíc po úraze je rekonvalescence na dobré cestě a comebacku přeje rovněž posunutí plzeňského přeboru o deset dnů dopředu. „Na rentgenu to vypadá dobře,“ přemítá pardubický junior. „Ale musím být ještě v klidu, jednadvacátýho jdu na kontrolu. Šestadvacátýho mi maj sundat sádru, Plzeň se uvidí.“
Praha – 6. srpna
V Kopřivnici to zaznělo oficiálně. V kvalifikaci evropských dvojic, jež byla z červencového Teterowa přeložena na tuto sobotu do Stralsundu, za Českou republiku nastoupí Jan Kvěch, Adam Bubba Bednář a v roli náhradníka Matouš Kameník. Pražský junior tím pádem dostává o závod navíc od svého už tak nabitého diáře na tento týden.
Mezi rekordy, které Adam Bubba Bednář při svém mládí stačil vytvořit, nejvýrazněji ční jeho loňské stříbro z mistrovství republiky jednotlivců. Šestnáctiletého vicemistra náš nejstarší motoristický šampionát naší země nepamatuje. Na otázku, zda může jít ještě dále, přinesla odpověď nedělní Kopřivnice.
„Štěstí bylo veliký,“ uvědomuje si roli prokluzující spojky Jana Kvěcha. „Honza jel jako blázen, neměl soupeře. Porazil mě o rovinu. Ale mně přálo štěstí, teď to jen potvrdit v Plzni.“
Do vyvrcholení českého šampionátu na plzeňských Borech zůstává pět týdnů. „Budeme s klukama dělat motorky,“ nestaví si Adam Bubba Bednář vzdušné zámky v sousedství proslulé plzeňské věznice a soustředí se na program nejbližších dnů.
A ten bude náročný. „V úterý polská ú dvacet čtyři,“ vypočítává. „Střed juniorák v Pardubicích. Sobota kvalifikace mistrovství Evropy dvojic. A v neděli polská extraliga v Leszně. Nabitý je to hodně.“
Praha – 24. července
Kritický pohled na elektrické plochodrážní stroje rozhodně nesdílí. Jednak jej spolupráce s libereckým THK Racing posunula do role továrního závodníka, jemuž připravené motocykly na závody vozí tým odborníků. Navíc jej dokonale připravila na reprezentaci v kubatuře 250 ccm, kde se z našich ukázal coby nejlepší. Adam Nejezchleba nyní pošilhává po českém šampionátu, který při neúčasti v dubnovém Kršku pro něho začíná v neděli v jeho oblíbeném domácím Liberci.
Éčko se hodí pro dvěstěpadesátku
Adam Nejezchleba se v prostředí sportu levých zatáček bez sebemenší nadsázky pohybuje od narození. Tatínek Zbyněk jej brával s sebou na závody již coby ročního caparta. Dlouhé vlasy, jež by mu leckteré děvče mohlo závidět, se staly součástí jeho image. Jenže od loňska jsou fuč.
„Byl to nápad z Liberce,“ usmívá se dotazu, co jej vehnalo do spárů nenasytných holičských nůžek. „Už delší dobu jsem se chtěl ostříhat. Nakonec jsem to spojil s dobrou věcí, vlasy se použily na paruky pro děti s rakovinou. Všechno se to spojilo, zpětně to vnímám jako dobrej krok. Nelituju.“
Do letošní sezóny vstoupil především závoděním s elektrickým motocyklem v domácích mistrovských podnicích stopětadvacítek na klasických tratích. Byť reglementy vyžadují pro udělení velkých bodů do konečné klasifikace spalovací motor, přinesl i možnost trénovat se strojem rozměrově podobným dvěstěpadesátce.
„Hlavě tu motorku testuju a pomáhám s jejím vývojem,“ přibližuje Adam Nejezchleba svou roli. „Je to i trénink na dvěstěpadesátku. Éčko má hlavně stopu jako dvěstěpadesátka. Nemůže mít takový výkon, ani váhu, ale ta stopa je podobná.“
Do světa i do Evropy
Reprezentační místo si Adam Nejezchleba vyjel při jarním kontrolním závodě na Markétě. Letos se čtvrtlitrem nezasáhl ani do přeboru, ani do juniorky. Přesto se v Teterowě s přehledem kvalifikoval do SGP3 v polském Gorzowě. Odsud se vracel s osmým místem.
„S dvěstěpadesátkou jsem měl málo závodů,“ říká. „Kluci byli rozjetí. Myslím, jak málo jsem najel, mistrovství světa se povedlo. Bylo to super, byli jsme poprvé na velkých závodech. Bylo to těžký na psychiku, ale já si to užíval. Tým makal skvěle, na to si nemůžu stěžovat. Dostali mě do toho finále. Mohlo to bejt lepší, ale jel jsem takový závody poprvý. Nebudu si stěžovat, vždycky to může bejt lepší.“
Podobně se nesl také evropský šampionát v Debrecenu, hladký postup do finále, ale v něm až třináctá příčka… „Semifinále bylo dobrý,“ přemítá Adam Nejezchleba. „To jsem se na motorce cítil dobře a seděla mi dráha. Druhej den jsem na sobě měl tlak. Chtěl jsem udělat dobrý výsledek. A udělal ještě horší. Necítil jsem se na motorce, nebylo to ono.“
Dvěstěpadesátkové ambice
Po ouvertuře v Kršku si český šampionát dvěstěpadesátek dopřává pauzu, než bude pokračovat v neděli pod Ještědem. „V Kršku jsme nebyli,“ říká Adam Nejezchleba. „Vše se připravuje na závody v Čechách. Na začátku sezóny jsem nebyl rozježděnej, nemělo smysl jet takovou dálku. A jeden výsledek se stejně škrtá.“
Po Liberci se pojede v Pardubicích, pak se znovu seriál vrátí pod Ještěd, zatímco na termín druhého pardubického závodu při MACEC Cupu se stále čeká. „Chtěl bych obhájit titul,“ netají se. „V Liberci to mám rád, těším se. Doufám, že to bude něco podobného jako loni. A ještě o stupínek vejš. Chtěl bych jezdit českej mistrák co nejvejš, když se nepovedla Evropa. Budou to ti samí kluci.“
A pak zbývá ještě evropský šampionát čtvrtlitrových dvojic, do jehož úvodního podniku v Gdaňsku nezasáhl. „Chtěl bych je jet v Praze a opravit si výsledek z Debrecenu,“ plánuje. „Ale nechci brát místo klukům.“
Pětistovky jednou přijdou
Adam Nejezchleba je motocyklovým univerzálem, jemuž nedělá problém trénink s ledařským speciálem či závodění ve flat tracku. „Ten si zajedu rád, když mám čas“ rozzáří se. „Je to dobrej trénink a baví mě to. FT1 je až od šestnácti, ten nemůžu jet, ale příští rok bych chtěl aspoň jeden závod. Ale plochá dráha je číslo jedna.“
Nemůže proto nepadnout otázka, kdy nastoupí tradiční kubatura. „Trénoval jsem na půllitru v Liberci, trošku se pokazilo zápalko, proto jsem dojížděl na dvěstěpadesátce,“ vrací se k sobotnímu mítinku polských amatérů. „Chci mít natrénováno s pětistovkou, než půjdu do závodu, abych neudělal ostudu. Chci být v co nejlepší formě. Když nemám na půllitru najeto, nechci riskovat.“
A kdy to bude? „Konkrétní závod netuším,“ dozvídáme se. „Soustředím se na dvěstěpadesátky, to je hlavní kubatura, co jedu. Půjdu postupně, nebudu nic hrotit. Záleží mi na tom, ať to vypadá dobře.“
Pardubice – 4. července
Medaile ze světových a evropských soutěží letos prozatím českým plochodrážnílům unikají. Přitom předminulý víkend šla jedna těsně kolem při mistrovství Evropy dvojic do devatenácti let v Pile. Stačilo mít o bod navíc nebo uspět v rozjezdu. Jan Jeníček, která v něm nastoupil, při hodnocení používá své neoblíbené slůvko, ale s nadějí vzhlíží ke Speedway of Nations 2 příští pátek.
„Uteklo nám to o bod,“ komentuje pardubický junior výsledek z Pily, kde deště překládaly závod ze sobotního odpoledne přes sobotní večer a nedělní dopoledne až na nedělní poledne. Nakonec vyhráli Poláci před Švédy. A naši se sešli na stejném skóre s Dány a Brity.
Pro dodatkovou jízdu proti Bastianu Pedersenovi a Ashtonu Boughenovi poslal Zdeněk Schneiderwind Jana Jeníčka. „Startoval jsem z prostředku,“ líčí. „Postavil jsem se na vnitřek, ne víc ne venek.“
A páska konečně letěla nahoru. „Nepoved‘ se mi start,“ pokračuje Jan Jeníček. „Hodně se to zvedlo a ztráta se těžko doháněla. Bylo to hlavně o startu. Nedohnal jsem to, čekal jsem, že bych moh‘, ale nestačilo to.“
Trojlístek Jan Jeníček, Matouš Kameník a Jaroslav Jeníček se vracel domů s pátým místem. „Škoda,“ odtuší Pardubičan. „To je slovo, co nerad říkám. Nevyšlo to, snad to vyjde v Manchesteru. Bude to těžší, snad se zadaří.“
Zbůch – 2. července
Po zářijové fraktuře klíční kosti zahájil letošní sezóny nepřehlédnutelným způsobem. Udivoval svými bleskovými starty. A pakliže něco nevyšlo, bral to jako zisk dalších cenných zkušeností. Jenže na sklonku května si při tréninkovém pádu na borském stadiónu zlomil šestý hrudní obratel. Dnes má Štěpán Melč klíčovou kontrolu, jež odpoví na otázku, zda plzeňský závodník stihne srpnovou juniorku v Pardubicích.
„Ve druhý zatáčce mě to vytáhlo na venek,“ vrací se k nešťastnému incidentu z třicátého května. „Najednou jsem si štrejchnul zadním kolem. A už jsem letěl.“
Co bylo, bylo, důležitější je, co bude. „Už je to měsíc,“ odpočítává. „V úterý mám kontrolu, uvidím, co mi řeknou. Měsíc, dva, rád bych chytil juniorskej mistrák…“
Církvice – 25. června
Cože!? Petr Moravec vyskočí jako čertík na pružince z papírové krabičky. Franc jede na trénink podruhé?! Stát! Pražan vede český šampionát o tři body před Lukášem Drymlem a pravidla se dodržovat budou! Co na tom, že se v jeho prospěch možnosti trénovat vzdal Adrian Rymel. Není to možné!
Ten příběh se odehrál ve Svitavách skoro před patnácti lety. Letí to,letí. S výhodou časového odstupu dnes víme, že se tenkrát Josef Franc titulu mistra republiky jednotlivců ještě nedočkal. Lukáš Dryml tehdy srovnal svou tříbodovou ztrátu a v jednom z nejdramatičtějších vrcholů českého šampionátu triumfoval nad Josefem Francem ještě v rozjezdu.
Adrian Rymel a Josef Franc jsou kamarády dodnes a potkali se ve Svitavách při předvčerejším přeboru. „Při testování motorky tejden před prvním finále mistrovství světa na dlouhé jsem musel nouzově zastavit kvůli technickým potížím,“ vracel se Josef Franc k událostem z počátku května. „A při pádu jsem došel ke zranění.“
Hojí se dobře. „Jsem schopen života,“ neztrácí pražský plochodrážník svůj pověstný humor. „V pátek jsem byl s obratlem u primáře Brože, všechno v pořádku. V pondělí odstartovala rehabiliatce, pak se uvidí.“