Mariánské Lázně – 30. května
Pětadvaceti rozjížďkami kvalifikace mistrovství světa sobotní program na mariánskolázeňském stadiónu neskončí. Po roční pauze se na lázeňský kilometr vrací šampionát republiky, byť v nadstavbové podobě po světovém podniku podobně jako v letech 1997 a 1998. Formule dvou semifinálových jízd a klíčového finále je jasná a nyní se Karel Kadlec svěřil, že konkrétnější rysy dostává rovněž startovní listina.
Pětice Čechů, která pojede světovou kvalifikaci jako přímí účastníci či náhradníci, budou pochopitelně pokračovat i v dalším boji o mistra republiky. Podobně se zachová Dán Sören Vedsted, zatímco nizozemský tandem Sjoerd Rozenberg – Jarno de Vries dorazí do Mariánských Lázní pouze kvůli českému šampionátu. Tím pádem v desetičlenné startovní listině zůstávají stále dvě kolonky volné.
„Čekám, kdo se ještě vyvrbí,“ říká Karel Kadlec, jenž má účastníky šampionátu republiky pod palcem. „Pojede se po mistrovství světa, třeba se ještě někdo zapojí. Měl zájem i Stephan Katt, ale chtěl by dvě stě euro. To je moc, ale všechno se domluví na místě. Čekám i na vyjádření Zdeňka Schneiderwinda, má údajně někoho v záloze. Dnes ještě zavolám Petru Moravcovi, ať mi řekne co a jak. Přednost pochopitelně mají jezdci s licencí AČR.“
Cesta k letošnímu mistru republiky bude dvoustupňová. Desítka účastníků se nejprve střetne ve dvou semifinálových rozjížďkách. Jejich podoba bude sestavena s ohledem na vyrovnanost, takže se v nich rozhodně nepotká Josef Franc s Hynkem Štichauerem či Martin Málek s Michalem Škurlou. První tři z každé z nich se kvalifikují do finále, jehož výsledky určí pořadí českého šampionátu.
Mariánské Lázně – 13. dubna
Pakliže jste loni v říjnu shlédli mistrovství republiky na dlouhé dráze v Kopřivnici, stali jste se svědky vpravdě historické události. O dlouhodrážní titul se totiž mimo Mariánské Lázně bojovalo v české historii vůbec poprvé, ale všechno nasvědčuje, že také naposledy. Letos se šampionát vrátí na západočeský lázeňský kilometr, ačkoliv půjde o improvizované řešení.
V současných dnech je v Mariánských Lázních doopravdy rušno, protože po dlouhatánském ovále, kudy vpravdě kráčely světové dějiny, se pohybují pracovní stroje. „Grejdruje se dráha,“ popisuje aktuální dění Karel Kadlec, který současně s koncem svého závodění rozhodně neopustil své aktivity manažerského charakteru. „Stáhnou písek, co tam byl, dolů a daj‘ tam něco novýho, což nebude tak finančně náročný jako nový materiál.“
Letos se v Mariánských Lázních bude závodit jeden jediný den. V sobotu 2. června je sem naplánovaná světová kvalifikace o postup do challenge. Po jejím skončení přijde na řadu mistrovství republiky, což je koncept obdobný letům 1997 a 1998.
Plán je rozšířit české závodníky o cizince startující ve světovém šampionátu a vytvořit desetičlennou startovní listinu. S ní by se konala dvě semifinále, odkud by se postupovalo do finále, které by určilo pořadí šampionátu republiky.
Kopřivnice – 8. října
Neuběhlo ani čtyřiadvacet hodin od jeho korunovace za mistra republiky jednotlivců a Josef Franc se v Kopřivnici stal také šampiónem na dlouhé dráze. Přitom ráno visel osud mistrovského podniku na vážkách. Naštěstí přestalo pršet a pořadatelé za pomoci letitého grejdru upravili trať do stavu, který umožňoval závodění. Základní část opanoval Hynek Štichauer, který v rozjížďce s číslem deset díky skvělému startu odvedl i Josefa France. Nicméně právě jemu se ve finále podařilo odstartovat nejlépe a znovu se vrátit na dlouhodrážní trůn. Po závodech se pochopitelně dušoval, že na tento víkend nezapomene, co bude živ. Hynek Štichauer byl na metě druhý, třetí příčku na Michalu Škurlovi vybojoval Martin Málek.
Stařičký grejdr zachránil závod
Josef Franc rozhodně nebyl první, kdo při přeboru před čtvrt rokem, po kopřivnickém ovál proháněl motocykl pro dlouhou dráhu. „Nejezdil jsem s tak krátkým převodem,“ usmíval se Jaromír Lach při vzpomínce na dlouhodrážní část své motocyklové kariéry a tréninky se svým vlastním strojem. „Už jak jsem začínal trávu, jsem zjistil, jak je to pomalé.“
Do jedné odpolední scházelo nějakých deset minut a již bylo jasné, že se dlouhodrážní šampionát v Kopřivnici určitě bude konat. Ovšem ještě dopoledne visel osud závodu na vlásku. Naštěstí přestalo pršet, nicméně dráha vzbuzovala v přítomných závodnících všechny možné emoce kromě pozitivních. V té chvíli však nastoupili organizátoři se svým prastarým grejdrem. S jeho pomocí dali ovál do stavu, který nevylučoval regulérní závodění.
Richard Dufek současně se začátkem tréninku:
„Pánbůh zaplať za ten starej‘ grejdr, co mu máme! Bez něho by bylo vymalovaný. Minulej‘ tejden jsme chtěli závodivou dráhu, nechtěli jsme beton. Tak jsme to zorali a teď by se to bez toho grejdru nedalo dohromady.“
„Hlavně ta první zatáčka bude rozhodující,“ přemítal Michal Dudek, sotva odtrénoval v sedle bývalého motocyklu Karla Kadlece, v jehož sedle se objevil již při světovém šampionátu družstev v Rodenu. Slánský závodník dorazil do Kopřivnice sám bez mechanika a pomáhali mu Holanďané, jejichž závodníci měli dnes v boxech ze zahraničních závodníků převahu.
Z ostatních cizinců totiž dorazil již jen Němec Danny Maassen. Jeho finanční požadavky sice organizátory poněkud zaskočily, takže ještě včera byla jeho devítka v oficiálně zveřejněné startovní listině prázdná. Přitom se však už závodník vydal na cestu, ale naštěstí se všechno vysvětlilo a především v dobré obrátilo.
Nástup se oproti svému plánovanému začátku ve třináct hodin opozdil jen o dvacet minut. A pak se šlo konečně na věc! Rozjížďka s číslem jedna potvrdila, že k dnešnímu úspěchu budou třeba dva elementy. A sice za prvé start a průjezd první zatáčkou, a ad dvě také fyzické síly. Nejlepší start předvedl Sjoerd Rozenberg nicméně ještě před prahem úvodní zatáčky se do čela dostal Josef Franc.
Zatímco Pražan od té chvíle zvyšoval náskok, který postupně narostl na tři čtvrtiny dlouhatánské kopřivnické rovinky, v cíli třetího kola Holanďana přeskočil Martin Málek. „Dvě kola stačí, nemohl jsem to už udržet,“ přiznával Sjoerd Rozenberg.
Oba klíčové atributy měl také Hynek Štichauer. V rozjížďce s číslem dvě odvedl Michala Škurlu, zatímco jedinou změnou za celá čtyři kola bylo, když se Jarno de Vries na konci třetího okruhu dostal před Romana Tomanyho. Mariánskolázeňský čahoun se však musel se závodem loučit předčasně.
V rozjížďce s číslem čtyři odstartoval hned za Josefem Francem. Jenže než v prvním oblouku utrhnul slídu, klesnul na poslední místo. Mnohem horší však bylo, že na ve druhé zatáčce druhého okruhu spadl. „Bouchnul jsem se do hlavy,“ vysvětloval, proč se nechystá na start páté jízdy.
Romana Tomanyho jsme nakonec neviděli až do konce závodu. Mezitím Josef Franc s přehledem vyhrál repete čtvrté jízdy, v níž Michal Dudek nakonec v prvním výjezdu udolala Anne Spaana, který se před ním na chvíli mihnul. Pád nedovolil dokončit závod ani Dannymu Maassenovi. V rozjížďce s číslem jedenáct mu prasknul řetěz a on upadl ještě v úvodním kole v nájezdu do druhé zatáčky. Na nohy se mu nechtělo moc zvedat, nicméně odešel po svých a s překvapením v očích reagoval na mohutný potlesk, jehož se mu dostalo od bratru osmisethlavého publika.
Profesor dlouhodrážních startů poráží třetího muže světa
Josef Franc byl po čtyřech rozjížďkách s šesti body na nejlepší cestě do finále. V otázce neporazitelnosti mu mohl konkurovat pouze Hynek Štichauer. Rozjížďku s číslem tři vyhrál stylem start – cíl, zatímco Martin Málek ve druhém kole předjel Dannyho Maassena a smrad spálené spojky Jarno de Vriese byl cítit až do ochozů.
Jak se závod odvíjel, stávalo se stále méně pravděpodobným, že by Josef Franc a Hynek Štichauer mohli na své cestě do finále ztratit nějaký bod. Josef Franc opanoval šestou, Hynek Štichauer vzápětí sedmou jízdu. Až přišla rozjížďka s číslem deset a v ní oba suverénní borci stanuli proti sobě.
Josef Franc pozitivně kvituje stav dráhy po osmi rozjížďkách:
„Do půlky závodu to bylo těžký, pak se ale dráha provětrala, teď mi to sedí a užívám si to s chutí. Musím pochválit pořadatele, před tím to bylo hrozný.“
S vylétnutím pásky vystřelil dopředu Hynek Štichauer. „Hynek je profesor na starty na dlouhý dráze a nebylo jednoduchý tam vlítnout,“ vyprávěl Josef Franc později, kterak o svůj první bod přišel. Nicméně mistr republiky neměl vzniknout z prostého součtu bodových zisků, nýbrž musel projet cílem jako vítěz finálové jízdy.
Její podoba se rýsovala od počátku druhé třetiny úvodní série. V rozjížďce s číslem pět Michal Škurla odvedl Martina Málka. Březolupský závodník vedoucího Pražana atakoval. Ve druhé zatáčce třetího kola se málem dostal dopředu. Ale potom zvolnil a mohl hovořit o štěstí, že třetí Sjoerd Rozenberg měl už přece jenom větší odstup.
„Neumím počítat, myslel jsem, že to bylo už poslední kolo,“ vysvětloval Martin Málek, který včas přidal plyn a dojel do cíle pro dva body. V osmé jízdě odvedl Pražanovi porážku i s úroky. Po vylétnutí pásky byl vpředu Michal Škurla, ale převodovka mu místo dvojky zařadila neutrál.
Vmžiku se v prvním nájezdu prali o vedení Martin Málek s Michalem Dudkem. Březolupský závodník byl rychlejší a zaknihoval své první dnešní vítězství. Slaňák se přiblížil Michalu Škurlovi na jediný bod, ovšem jeho ambicemi na postup do finále otřásla hned rozjížďka s číslem devět. V ní měl Michal Škurla další blesku rychlý start, který jej vynesl do vedení. A Michal Dudek mohl jen útočit, v čemž se činil stejně vytrvale jako marně.
Lišák dlouhých oválů vrací předchozí prohru
Posledních pět rozjížděk základní části finálovou čtveřici jen potvrdila. Martin Málek úřadoval v rozjížďce s číslem jedenáct úřadoval již od startu. A po zmiňovaném pádu Dannyho Maassena, znovu odvedl Sjoerda Rozenberga.
Ve dvanácté jízdě kraloval Hynek Štichauer, kterého do čela vynesl další z jeho úchvatných startů. Michal Škurla jistil druhou příčku, zatímco Michal Škurla jistil druhou příčku. Michal Dudek ke všemu trčel vzadu. Až ve třetím kole se mu ve druhé zatáčce povedlo objet Anne Spaana.
Josef Franc v sedmnácté jízdě vyhrál před Martinem Málkem, jemuž naložil ztrátu celé rovinky. Březolupský závodník ukončil základní část se čtrnácti body a jistotou účasti ve finále. v rozjížďce s číslem jedenáct se blýsknul Sjoerd Rozenberg.
Vypálil dopředu současně s letem pásky ke kopřivnickému nebi, jež se už nějakou chvíli začínalo kabonit příchodem šedivých mraků. Holanďan přitom zavřel Michala Škurlu, který až do cíle zůstal, dokud Pavel Matula neodmávnul jízdu šachovnicovou vlajkou. V prvním zatáčce se venkem přes oba kohouty propracoval Josef Franc, jenž už svými myšlenkami dlel u finále.
V něm měl místo na startovním roštu jisté i Michal Škurla, který se dopočítal dvanácti bodů. Na stejnou hranici se sice mohl dostat také jeho jmenovec Dudek. To by ovšem musel v závěrečné patnácté jízdě vyhrát nad Hynkem Štichauerem.
Nic takového se ale nestalo. Pardubičan zakončil osmnáctibodové maximum dalším velkým sólem a slánský borec se nedokázal prosadit před Jarno de Vriese. Finálová vrata se mu zabouchla před nosem, nicméně on nebral svou pátou pozici nikterak tragicky.
Martin Málek vypráví o finálové jízdě:
„Start nebyl špatný. Pak se ale nahrnuli k mantinelu a nabrali rychlost. Pepa je hodně rozjetý.“
Josef Franc si vybíral postavení na startovním roštu jako druhý po Hynku Štichauerovi. Rozhodl se postavit se na červenou dráhu rovnou po Pardubičanově levici. Největší vyhlídky na titul dával mistrovsky zvládnutý start. A v tomto ohledu pomohl i osud. Zrak Hynka Štichauera jakoby mimoděk zabloudil na zelené světlo. Jenže jeho funkci dnes suploval Milan Špinka, který zrovna v tu chvíli mávnul zeleným praporkem.
Páska letěla nahoru a Josef Franc dopředu. Hynek Štichauer za ním, avšak pražské eso bylo stejně rychlé jako on. A navíc během čtyř kol nepřipustilo žádnou chybičku a po roční pauze se vrátilo na domácí dlouhodrážní trůn. V prvních metrech na tom byl výtečně i Michal Škurla.
Jenže jak se oba pretendenti mistrovského titulu hnali dopředu, nebrali si žádné servítky a Pražan inkasoval pořádnou cejchu. „Moc jsem zatáh‘ za strhovačku a utrh‘ si ji,“ krčil Michal Škurla rameny. „A oni zatím byli pryč.“
Ve střehu byl i Martin Málek, který svého otce Pavla v depu požádal o zub těžší převod. V první zatáčce podjel nešťastného Michala Škurlu a pak se mohl hnát za svou historicky první medailí v mistrovství republiky na dlouhé dráze.
Hlasy z depa
„Finálovku většinou zkazím, ale vyšlo to,“ rozhovořil se Josef Franc. „Nebylo to jednoduchý vlítnout tam v tý jízdě, jak Hynek vyhrál. Věděl jsem, že si budu vybírat dráhu až jako druhej‘. Zkusil jsem druhou šanci a vyšlo to. Tohle je víkend, co si budu pamatovat do smrti. Mám velkou radost, Hynek je profesor na starty, i když dnes to nedokázal převést do výsledku jako v Rodenu. Na mě si i věří, já musel doufat, že když nevyhraju všechny jízdy, ale finále ano.“
„Včera v Březolupech na hovno, dneska taky na hovno,“ vraštil čelo Hynek Štichauer. „Jsem demotivovanej‘, od tý doby, co se stalo ve Francii, mám problém se nahecovat. Dneska jsem se nahecoval, ale mistr nejsem. To je asi mentální převaha, Pepa to jede už nějakej‘ pátek. Včera se stal mistrem, já na sebe nabíral stres a posral jsem to jako vždycky.“
„Na víc to dneska nebylo,“ uznával Martin Málek. „Koleno mě bolí, byla dlouhá přestávka, už toho bylo dost. Asi dva měsíce mám kýlu, před čtrnácti dny jsem přemýšlel o operaci. Celé závody jsem se trápil se starty, pak jsem přehodil jedničku, dal jsem ji kratší. Zlepšilo se to, ale Hynek a Pepa jsou prostě v lepší kondici. Jsem rád, že jsem se dostal do finále po tom včerejšku v Březolupech, co jsem se trápil. Dobré bylo, že jsem na té motorce dokázal čtyři kola sedět.“
„Super závody,“ rozplýval se Michal Škurla. „Od startu ve finále jsem tam byl s nima. Ocejchovali mě, moc jsem zatáh‘ za slídu, strh‘ si ji a zatím byli pryč. Jsem spokojenej‘, bylo to zajímavý. Na to, jak to vypadalo před závodem, to bych řek‘, že se budu trápit, ale dopadlo to neskutečně. Ani chvíli nebyla dráha nebezpečná.“
„Paráda,“ bilancoval Michal Dudek. „Motorka jela suprově, akorát mně chyběla síla. Kdybych kolikrát podržel na venku, budu rychlej‘. Ale super na to, jak to vypadalo na začátku. Dráha se otočila a byly to hezký závody. Je pravda, že jsem počítal vejš‘, ale je to o fyzičce. Techniku už na to mám.“
Kopřivnice – 8. října
Problémy se startovní listinou, které provázejí zítřejší mistrovství republiky na dlouhé dráze v Kopřivnici, bohužel pokračují. Oproti předchozím zprávám totiž startovní listina, jež byla zveřejněna během včerejšího odpoledne, obsahuje pouze devět jmen. Startovní číslo devět zůstává volné pro případného zájemce, který se může rovnou nahlásit pořadatelům.
Ke slovu se proto dostává systém známý z přeboru. Obsahuje patnáct rozjížděk, přičemž každý účastník vyjede na ovál celkem šestkrát. Vzhledem k rozměrům dráhy se pochopitelně bude závodit ve čtyřech.
Oproti přeborovému rozpisu se však pojede finálová rozjížďka čtveřice nejlepších. Její výsledek určí pořadí celého závodu.
Kopřivnice – 4. října
Loňský bronz českého nároďáku v Mariánských Lázních byl naprosto úžasný. Nicméně západočeský klub jej odskákal průvanem v pokladně, za jaký by se nestyděli ani pověstní tuneláři z devadesátých let. Každopádně lázeňský kilometr si žádá úpravu dráhy, na níž nejsou finance. Záchranné lano mistrovství republiky hodili nadšení kopřivničtí pořadatelé, kteří letos vyrvali plochodrážní areál v době, kdy si městští zastupitelé již šli pro hrobníkovu lopatu. Přestože je ale jejich ovál velikánský pro klasický speedway, na dlouhou dráhu ideální není. A že jde o provizorium, si uvědomil Karel Kadlec při shánění startovní listiny.
Pro kopřivnický závod mistrovství republiky na dlouhé dráze vznikne nový rozpis se čtyřmi závodníky na startu každé rozjížďky. Vyžaduje dvanáct závodníků, z nichž Karlu Kadlecovi svou účast potvrdilo jedenáct. Do akce se zapojil i dlouholetý přítel plzeňského nezmara Sjoerd Rozenberg, který prostřednictvím svého profilu na facebooku posledního účastníka hledá.
„Přemlouval jsem Michaela Härtela, jede francouzskou ligu,“ říká Karel Kadlec. To je ostatně také problém Dimitri Bergeho, za nímž plzeňský veterán ani nešel, byť by o něho Kopřivničtí měli zájem. Francouz se totiž dost nacestoval o uplynulém víkendu. Po pátečním závodě juniorského mistrovství světa si z Pardubic odskočil na evropské dvojice do Loniga, aby se vrátil na nedělní Zlatou přilbu.
Problémem je, že se dlouhodrážním esům nechce na neznámou a z hlediska long tracku přece jen krátkou a úzkou dráhu, která ke všemu leží o kus dále než Mariánské Lázně. Navíc se letošní český šampionát ocitnul na nevýhodném místě i v čase, kdy na konci sezóny závodníci nehledají intenzivně příležitost ke svezení.
A tak se částky, které za příjezd požadují, na trojnásobek či čtyřnásobek peněz, než by chtěli v případě Mariánských Lázní zjara. Nicméně není třeba zoufat. V Kopřivnici po nedělním obědě nás dozajista čeká skvělá podívaná a dočkáme se i nejzářivějších hvězd. Dorazí Romano Hummel, jenž byl třetí v Eenrumu a vyhrál Morizes.
Ostatně i čeští závodníci se plným právem řadí mezi světovou dlouhodrážní špičku. A to je přece nejdůležitější stejně jako udržení kontinuity mistrovství republiky na dlouhé dráze. To se totiž ve své historii dočkalo přestávek ažaž.
Známí účastníci nedělního šampionátu na dlouhé dráze v Kopřivnici:
Kopřivnice – 20. září
Karel Kadlec se o víkendu nevydává do Rodenu jenom, aby byl ku pomoci českému nároďáku při světovém šampionátu dlouhodrážních družstev. Stejně jako v případě Mariánských Lázní má pod palcem startovní listinu mistrovství republiky na dlouhé dráze, které vzhledem k současným problémům v západočeských lázních našlo azyl na kopřivnickém obru.
Startovní listina má prozatím deset jmen a potřebuje alespoň dvě další. Karel Kadlec by rád oslovil Stephana Katta a dalšího silného soupeře, pro což se závod v Rodenu jeví jako ideální příležitost.
Malá šířka kopřivnického oválu nedovolí rozjížďky s pěti závodníky, natož pak šesti, musí vzniknout zbrusu nový rozpis. Dlouhodrážní koncepce v něm zůstane zachována díky dvojici semifinálových jízd a závěrečného finále.
Závodníci pro MR na dlouhé dráze v Kopřivnici, neděle 8. října: