Mariánské Lázně – 14. května
Trénink se opozdil kvůli opravám mantinelů, aby trať mohla být regulérní, a spolu s ním i celý program na lázeňském kilometru. Martin Málek se svým týmem vymontovával zadřený motor a smiřoval se s myšlenkou, že to s titulem nevyjde ani letos. Na slavnostní nástup vyjel jako první a pak se všechno otočilo jakoby mávnutím kouzelného proutku. Po třech sériích osaměl na hrotu aktuální klasifikace. Vzápětí mu bod sebral defekt zadní pneumatiky. Jeho konto srovnal Jörg Tebbe. Ve finále se tentokrát body přičítaly a jejich duel byl kdo s koho. Dlouho vedl Němec, avšak v posledním okruhu se přece jen prosadil Martin Málek, aby se stal českým dlouhodrážním šampiónem. Josef Franc poněkud zpochybňoval regulérnost startů na zhasnutí zeleného světla po fatální poruše startovacího zařízení v rozjížďce s číslem tři. Celkově mu patřila pátá příčka, sedmý Hynek Štichauer hovořil o blbém dni, Lukáš Hromádka byl dvanáctý.

Létající Martin Málek

Po vyhlášení svého dopoledního mistrovského závodu měli kolibříci notně naspěch. Dle časového harmonogramu měl za pár minut na lázeňském kilometru začínat trénink a oni museli vyklidit své improvizované depo na travnaté ploše. Jenže tato kaše se nakonec nejedla zas až tak horká.

Rozhodčí Pavel Váňa při své inspekci zjistil vážné závady na mantinelech a konání dlouhodrážního šampionátu podmínil jejich odstraněním. Místo řevu plochodrážních půllitrů se ozývalo ťukání kladívek. Mítink nabral zpoždění, přestávku mezi tréninkem a závodem nešlo zkrátit. Zraněného Denise Helfera zastoupil náhradník Dominik Werkstetter. Ve startovní listině zůstalo ještě jedno místo volné po Stanislawu Burzovi, jenž včas nedal dohromady motocykl.

Místo půl druhé začal nástup asi o tři čtvrtě hodiny později. Dle místní tradice závodníci se vyráželi představit publiku jednotlivě za řidítky svých motocyklů. Nejprve veteráni, pak účastníci českého šampionátu a to v pořadí dle svých startovních čísel. Na vrcholu startovní listiny byl Martin Málek. Místo jedničky však užil rovnou své tři jedničky, nicméně po tréninku se necítil ani jednou z nich.

Jakub Panák vysvětluje, proč se Hynek Štichauer po příjezdu sháněl po nákupním středisku:

„Potřebovali jsme koupit hadici na odfuk. Jenže v Mariánkách seženeš oplatky, ale ne OBI. Nakonec jsme ale museli přepojit, co jsme našli od druhýho motoru. A jede to líp než originál!“

Při tréninku totiž zadřel motor. Avšak v závodě jej všechny patálie opustily bez sebemenší lítosti stejně jako nevěrné slečny nevalných pověstí. V rozjížďce s číslem jedna březolupský závodník odstartoval hned za Jörgem Tebbe. Němec vystřihnul bleskový start i průjezd první zatáčkou, Martin Málek ale nechtěl prohrávat.

Ve druhém kole najížděl první zatáčku spodek. Ve výjezdu šel ven, převzal vedení, které do cíle už jen zvyšoval svůj náskok. V páté jízdě hrál velké sólo, v deváté si dopřál jeho reprízu a ve třech pětinách základní části stál na hrotu aktuální klasifikace se dvanácti body. Jörg Tebbe, Romano Hummel a Jörg Tebbe za ním byli o dva body pozadu, Josef Franc a Hynek Štichauer dokonce o čtyři.

Oba Češi kladli své bodové manko za vinu změny startovní procedury. V rozjížďce s číslem tři totiž Jacob Bukhave vzal pásku, ale Josef Franc zůstal na čáře, což signalizovalo závažnější problém. A vskutku, startovací zařízení zahaprovalo ještě dvakrát. Pavlu Váňovi nezbylo, než operativně svolat jezdecký brífink.

Společně odešli na ovál, kde vše probrali v praxi. Jako ve formuli bylo pokynem vyrazit id startu zhasnutí zeleného světla. Sudí také upřesnil tresty. Na první letmý start napomenutí, za druhý diskvalifikace. A právě oba Češi se netajili zklamáním, že diskvalifikace zůstaly jen ve verbální rovině. Pravdou zůstává, že kvůli ulitému startu byla opakována jen rozjížďka s číslem devět.

 

Šampionát končí až v posledním kole finálové rozjížďky

Přitom Josef Franc vstoupil do závodu skvělým triumfem v oné nešťastné rozjížďce s číslem tři. Sotva zhaslo zelené světlo, vypálil jako raketa a úřadujícímu mistru světa i republiky Romano Hummelovi naměřil pěkných pár délek svého motocyklu. Pak však projel metou dvakrát třetí. Hynek Štichauer se nejprve skláněl před Stephanem Kattem, poté před Jacobem Bukhavem, aby v rozjížďce s číslem sedm skončil třetí.

Od finálové rozjížďky přitom mistrovský závod dělily již jen dvě série. Varovně znějící zvon vyslyšel Josef Franc. Zatímco v garáži, kde se usadil Justin Bielmeira dozníval hurónský řev nad Němcovou senzační porážkou Romano Hummela v desáté jízdě, Pražan se po super rychlém startu usadil na čele rozjížďky s číslem jedenáct. Za sebou měl Martina Málka, jenže unikající vzduch ze zadního kola jej donutil ubrat. Hynka Štichauera se sebou udržet nedokázal. Hned vzápětí Jörg Tebbe opanoval dvanáctou jízdu a jeho bodové skóre s Martinem Málkem bylo šul nul.

Oba měli jasný postup do finálové rozjížďky. Letos se však na rozdíl od předchozí praxe začala bodovat a zisky s ní se připočítávaly ke skóre po základní části. Závěrečná série neučinila pro vyřešení rébusu mistrovského titulu ani zbla. Martin Málek kraloval třinácté jízdě před zraky Josefa France, kdežto Jörg Tebbe s ním srovnal krok hned vzápětí. Hynek Štichauer se přitom nedostal před druhého Romano Hummela a finálové brány se pro něho zabouchly.

Scénárista dnešního časového harmonogramu naplánoval mistrovské finále jako zlatý hřeb programu, když už veteráni z EVLS bilancovali svá umístění. Jako první přitlačil na hranu výjezdu depa motocykl mechanik Jörga Tebbeho. V patách mu byl Zdeněk Holub, aby po nějakých dvaceti sekundách ze své garáže vykročil jeho závodník Josef Franc v doprovodu Zdeňka Schneiderwinda.

Josef Franc vysvětluje své patálie ve finálové jízdě:

 „Zdálo se, že mi tam po dvaceti centimetrech spadla dvojka, lek‘ jsem se, jestli to není neutrál.“

Martin Málek měl k výjezdu na ovál ze svého boxu nejdelší trasu. Zdeněk Holub zatím ujišťoval Josefa France, že kohoutky přívodu metylu jsou otevřené. Pražan se spustil na ovál, za ním následovali Jörg Tebbe, Jacob Bukhave a Romano Hummel. Martin Málek si dával na čas a vraty k lázeňskému kilometru projel jako poslední.

Jörg Tebbe se ještě od roštu otočil kvůli zamlženým brýlím. Sotva zhasla zelená, předvedl impozantní start. Za sebou měl Martin Málka, Jacoba Bukhave a Romano Hummela. A konečně i Josefa France, jehož v prvních metrech zdržely problémy s řazením. Vedoucí dvojka se svým pronásledovatelům utrhla.

Jörg Tebbe si však držel vrch. Až do posledního třetího okruhu. Martin Málek udeřil na jeho protilehlé rovince. Za jásotu publika převzal vedení. V posledním oblouku jej konsolidoval. A pak již pádil vstříc šachovnicové vlajce, která jej pozdravila jako mistra republiky.

 

Hlasy z depa

„Říkal jsem si, co se zase vysere,“ vyprávěl Martin Málek. „Vůbec jsem nevěřil, že by to mohlo vyjít. Chystal jsem se, až jsem se prochystal, o tréninku zadřený motor. Asi se prášilo. Pak guma, jinak to jelo super, jakžtakž to startovalo. Ve finále jsem si na startu trošku přispal, ale to neznamená, že bych titulu vzdal. Jörg jel dobře, rychle, ale ztratil nervy. Nevěřil jsem, že ho doženu, ale on se nechal unést a v posledním kole udělal chybu. Naštěstí jsem se nevzdal a v posledním kole jsem ho doklepnul. Bomba, o titul se snažím tolik let. Po loňském fiasku jsem si říkal, že už to nemůže vyjít, paráda, mám radost! Měl jsem půjčený motor od pana Knappeho a děkuju Káčovi Kadlecovi, že to tak vyřídil a mamce – babičce, že rozbila prasátko a motor vlastně půjčila. Děkuju taťkovi, Jardovi, Gabče a pak sponzorům, hlavně Jirkovi Křenkovi z firmy Tradix.“

„Už jsem dědek, nebavilo mě to, dlouhý závody,“ svěřoval se Josef Franc. „Ve finále byl strašnej letmák. Vlastně každou jízdu byly letmáky, dělali je skoro všichni, kromě mě, proto jsem měl o tolik míň bodů. Já a Hynek jsme byli jediný poctivý. Závody jako každej rok, kluci se tady vždycky snažej. Ve finále mi tam spadla dvojka, jak jsem se rozjel. Slyšel jsem cvaknutí, myslel jsem, že je to neutrál, radši jsem zastavil.“

„Neměl jsem absolutně svůj den,“ povzdechl si Hynek Štichauer. „A samozřejmě to byly neregulérní závody kvůli startům. Ale nevím, jestli by mi to pomohlo, kdyby nebyl problém s páskou. Nebyl den. Naštěstí je sezóna dlouhá a bude příležitost k reparátu. Když nejedeš domů polámanej nebo se zvinglovanejma motorkama, to není člověk nasranej. Na stupnici od jedničky do pětky je to dneska trojka.“

„Něco vyšlo, něco nevyšlo,“ přemítal Lukáš Hromádka. „Jedna jízda vyšla, jednou jsem to zadrbal na startu. Jedna jízda krásná, chytali jsme se na rovince. Spokojenost, pomaličku to začíná jít, beru to pozitivně, jde to nahoru.“

		FIN	TOT
1. Martin Málek, Březolupy	4 4 4 2 4	4	22
2. Jörg Tebbe, D	3 3 4 4 4	3	21
3. Jacob Bukhave, DK	2 4 4 3 4	2	19
4. Romano Hummel, NL	3 4 3 3 3	1	17
5. Josef Franc, Praha	4 2 2 4 3	0	15
6. Stephan Katt, D	4 2 3 2 2		13
7. Hynek Štichauer, Pardubice	3 3 2 3 2		13
8. Daniel Spiller, D	2 3 3 2 0		10
9. Julian Bielmeier, D	1 1 2 4 1		9
10. Nigel Hummel, NL	1 2 1 0 3		7
11. Sem Ensign, NL	2 E 1 1 1		5
12. Lukáš Hromádka, Kopřivnice	1 1 0 0 2		4
13. Dominik Werkstetter, D	E R 1 1 E		2
14. Marcin Sekula, PL	0 0 0 1 0		1

Poznámka: z původně přihlášených nestartovali Stanislaw Burza (PL) a Denis Helfer (D)

EVLS 2:

			B	A.
1. Wolfgang Barth, D	5 5 5	15		1.
2. John Pedersen, DK	5 5 4	14		2.
3. Johan Last, NL	4 3 5	12		3.
4. Manfred Giertz, D	3 4 4	11		4.
5. Kare Heia, N	2 4 2	8		5.
6. Gerd Mauer, D	4 3 3	10		6.
7. Franz Greisel, D	3 2 3	8	1.
8. Geoff Urben, GB	2 1 2	5	2.
9. Wolfgang Henselak, D	1 0 1	2	3.
10. Frank Ernst, D	E 2 E	2
11. Bill Haynes, GB	E 1 1	2
12. Keith Snelling, GB	E – –	0

EVLS4:

		TOT	B	A
1. Bob Dolman, GB	5 5 5	15		1.
2. Ulrich Büschke, D	3 4 4	11		2.
3. Arne Andersen, DK	4 4 3	11		3.
4. Graeme Brown, GB	4 3 2	9		4.
5. John Hartley, GB	3 2 4	9		5.
6. Martin Cazemíer, NL	5 5 5	15		6.
7. Dave Hammond, GB	2 3 1	6	1.
8. Anton Wannasek, A	2 2 3	7	2.
9. Mick Norton, GB	1 1 2	4	3.
10. Steen Larsen, DK	1 0 1	2	4.

Mariánské Lázně – 10. května
Sobota bude v Mariánských Lázních pořádně dlouhým dnem. Všechno odstartuje již úderem deváté, kdy se stopětadvacítky vydají vstříc dalšímu podniku svého mistrovského seriálu na krátkých tratích. Pak se dění přesune na legendární kilometr. Dopolední trénink doprovodí první série evropské veteránské série. Další děj jejího příběhu začne psát třináctá hodina. Hlavním chodem lázeňského kilometru však obstará mezinárodní šampionát na dlouhé dráze. Již jen letmý pohled do startovní listiny dává tušit, že u poloviny z patnácti účastníků by vítězství rozhodně nebylo překvapivé. Přitom do klíčového finále může jet pět nejlepších po základní části!

 

---

Tipujte:

---

„Mám radost z veteránů,“ netají se Karel Kadlec, který má startovní listinu v Mariánských Lázních dlouhá léta na starosti. „Ty čtyřventily už dlouho nebyly tak pěkný a vyrovnaný.“

Kategorii EVLS 4 jsme za poslední dva roky viděli v západočeských lázních již loni, jejich dvouventilové souputníky naposledy v září 2020. Ovšem v covidových letech počet pánů starších věkem, nikoliv závodnickou duší, ani náhodou nedosáhnul současných čtyřiadvaceti přihlášených.

Pokud se však člověk má rozplývat, pak tedy nad startovní listinou hlavního programu. „Půl roku jsem pracoval na startovce,“ může být Karel Kadlec pyšný na svou práci. „Její půlka pojede o mistra. Škoda, že Andy Appleton chtěl nehorázný peníze. Jednou tolik, co Romano Hummel, mistr světa.“

Již dnes je jistá jedna změna. „Denis Helfer nepřijede,“ povzdechne si Karel Kadlec. „Omluvil se kvůli koleni. Možná jej nahradí Dave Meijerink. Ale ten si domluvil něco jiného, nechtěl čekat na potvrzení, ale uvidíme.“

Čechy uvidíme v akci čtyři. Vedle reprezentačního trojlístku Martin Málek, Hynek Štichauer a Josef Franc nebude chybět ani Lukáš Hromádka ve vestě Kopřivnice. Jaroslav Petrák nedostal nabídku ke startu, nebo spíše k řidítkům motocyklu. Své ne long tracku zopakoval Václav Milík a slovo dlouhá ve spojitosti s plochou dráhou je v rodině Chlupáčových tabu. A Zdeněk Holub, jemuž se tato odnož sportu levých zatáček také zalíbila, mezitím přestal se závoděním.

V depu se po mnoha letech neobjeví ani Sjoerd Rozenberg. Dobře známý Holanďan chce být se svou dcerou, která se zotavuje po těžkém úrazu nohy.

Startovní listina sobotních dlouhodrážních závodů v Mariánských Lázních:

Mezinárodní mistrovství republiky:

111 Martin Málek, Březolupy

21 Jörg Tebbe, D

34 Daniel Spiller, D

4 Nigel Hummel, NL

42 Stephan Katt, D

86 Hynek Štichauer, Pardubice

79 Jacob Bukhave, DK

84 Romano Hummel, NL

9 Sem Ensing, NL

10 Marcin Sekula, PL

36 Julian Bielmeier, D

58 Stanislaw Burza, PL

13 Lukáš Hromádka, Kopřivnice

37 Denis Helfer, D

444 Josef Franc, Praha

16 Dominik Werkstetter, D (res)

EVLS 4:

2 Martin Cazemier, NL

12 Dave Hammond, GB

14 Arne Andersen, DK

5 Mick Norton, GB

9 Peter Reitzel, D

2 Ulrich Büschke, D

15 Anton Wannasek, A

4 John Hartley, GB

3 Graeme Brown, GB

7 Bob Dolman, GB

10 Bart Uil, NL

6 Steen Larsen, DK

EVLS 2:

8 Wolfgang Henselak, D

17 Bill Haynes, GB

2 Johan Last, NL

21 John Pedersen, DK

12 Geoff Urben, GB

1 Franz Greisel, D

19 Kare Heia, N

11 Gerd Mauer, D

20 Ernst Frank, D

3 Manfred Giertz, D

18 Wolfgang Barth, D

6 Keith Snelling, GB

Mariánské Lázně – 5. května
Mistrovství České republiky na dlouhé ploché dráze už klepe na dveře, i proto byl v Mariánských Lázních na dnešní čtrnáctou hodinu naplánován trénink. Ještě po obědě byla dráha tak suchá, že na ni musela vyjet kropička. To se ale úderem druhé hodiny začalo měnit…

 

Martin Málek přivezl na lázeňský kilometr celou rodinku, dobrou náladu, ale i černé mraky. Josefa France kromě Zdeňka Schneiderwinda doprovázely již první kapky a po Oliveru Schmidovi, který chtěl potrénovat na své dvěstěpadesátce, už přišel jen vytrvalý déšť. Všichni tři, tak za asistence řady zkušených rádců, pouze natrénovali, jak co nejrychleji a nejefektivněji vyložit a naložit motorky a veškerénezbytné věci či se převléct do závodní kombinézy.

Ale jedno pozitivum déšť přinesl.Dráha si totiž s množstvím vody, které na ni spadlo, poradila celkem dobře. A kdyby napomohlo sluníčko, do hodiny by byla opět bez problémů sjízdná.

Nezbývá nám tedy než doufat, že počasí už si svou chvilku vybralo a příští sobotu si závody užijeme spolu s hezkým počasím.