Mariánské Lázně – 15. května
Na našem jediném ovále pro dlouhou plochou dráhu v Mariánských Lázních se tuto neděli pojede o titul mezinárodního mistra České republiky. Vhodně zvolený termín spolu s diplomacií předsedy místního Automotoklubu Miroslava Musila přivedou na start závodníky ze šesti zemí včetně čtyř stálých účastníků letošního seriálu mistrovství světa, který se poprvé koná pod názvem Grand Prix. A historicky první dlouhodrážní Grand Prix se odehraje v Mariánských Lázních 20. června!

Titul obhajuje fenomenální nestor naší ploché dráhy Zdeněk Schneiderwind, letos jediný stálý český zástupce v Grand Prix, ale na prestižní trofej si brousí zuby i úřadující mistr Německa Sirg Schützbach nebo čtvrtý muž loňského Brit Andy Appleton. Černým koněm závodu bude sympatická Holanďanka Nynke de Jong, loni bronzová.

Snad nejpříjemnější skutečností letošního mistrovství je počet českých závodníků. Po letech stagnace se ve startovní listině objevují nová jména. K ostříleným matadorům Schneiderwindovi, Kadlecovi, Ondrašíkovi a Wolffovi se už dřéve přidal specialista na ledy Antonín Klatovský, letos se vrací Marek Čejka a Roman Tomany poprvé se závodů na dlouhé dráze zúčastní Michael Hádek. V sedle vypůjčeného motocyklu, s nímž Karel Kadlec nastoupí v sobotním veteránském klání, však pojede jen trénink.

Neděle od čtrnácti hodin tak přinese adrenalinovou podívanou provoněnou vůní spáleného methylu. Ono vidět na vlastní oči borce na motocyklech bez brzd, kteří okolo vás letí rychlostí 180 kilometrů v hodině je silný zážitek. Tak pokud nevíte kam v neděli, zkuste Mariánské Lázně.

Součástí víkendového podniku, který začíná již v sobotu tréninkovými jízdami a diváci této části závodu shlédnou i další ročník Veteránské Euro série ve které se představí v kategorii dvouventilových a čtyřventilových strojů bezmála čtyřicítka jezdců ve věku nad čtyřicet let.

STARTOVNÍ LISTINA MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY NA DLOUHÉ DRÁZE

1 Andy Appleton, GB

2 Paul Cooper, GB

3 Sirg Schützbach, D (FMS)

4 Pavel Ondrašík, CZ

5 Zdeněk Schneiderwind, CZ

6 Antonín Klatovský, CZ

7 Anton Wannasek, A

8 Marek Čejka, CZ

9 Karel Kadlec, CZ

10 David Speight, GB

11 Roman Tomany, CZ

12 Manfred Knappe, D

13 Richard Wolff, CZ

14 Sjoerd Rozenberg, NL

15 Klaus Peter Gerdemann, D

16 Jörg Tebbe, D

17 Nynke de Jong, D (DMSB)

18 Francesco Barbetta, I (ACCR)

19 Mathias Flick, D

20 Michael Hádek, CZ

STARTOVNÍ LISTINA EVROPSKÉ SÉRIE VETERÁNŮ

2- ventilové motocykly

1 Hartmut Ernst, D

2 Gerry Smith, GB

4 Franz Greisel, D

5 Mick Cooke, GB

6 Jürgen Bruckner, D

7 Kenny Blain, GB

9 Geoff Urben, GB

11 Tom Blackwood, GB

12 Bill Haynes, GB

15 Bryan Pillow, GB

16 Silvano Soattin, I

17 Brad Davis, GB

18 Roy Gomm, GB

19 Jûrgen Jucknies, D

20 Henk de Haas, NL

21 Brian Bassett, GB

23 Knut Olsen, N

24 Christophe Eichhorn, D

4-ventilové motocykly

1 Anton Wannasek, A

2 Peer Bakke, N

3 John Hartley, GB

4 Ulrich Büschke, D

5 Kevin Howse, GB

6 Miklos Nemeth, N

7 Dave Hammond, GB

8 Andreas Büschke, D

9 Frank Yates, GB

11 Francesco Barbetta, I

12 Bernd Schoop, D

14 Paul Evitts, GB

15 Jan Hamers, NL

16 Bob Dolman, GB

17 Mike Clarke, GB

18 Karel Kadlec, CZ

19 Jens Michaelis, D

21 John Freeman, GB

22 Wim de Haas, NL

25 Olaf Marsch, D

26 Peter Hartman, D

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Zdroj: Cerbiatto TV

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 27. července
V restauraci mariánskolázeňského motelu Start je stůl místních štamgastů označen nápisem Jen pro stálé hosty. To bylo příznačné i pro tiskovou konferenci po včerejším mezinárodním mistrovství republiky na dlouhé dráze. V pozici třech nejlepších se totiž u něho sešli třetí Nynke de Jong, která se v našem šampionátu umístila prozatím nejlépe, druhý Sirg Schützbach a staronový šampion Zdeněk Schneiderwind. Pražský závodník ztratil body pouze vinou mechanických problémů, ale jinak potvrdil svou lázeňskou nepřemožitelnost. V poměrně prořídlém poli se neztratili ani ostatní Češi, kteří pronikli do finále A. Ovšem jak Richard Wolff, tak Pavel Ondrašík nebyli spokojeni se svým motocykly. A Karel Kadlec, oslepený po hutné cejše v první zatáčce, volil raději dobrovolný pád, než aby narazil do mantinelu, nebo kolidoval s některým ze soupeřů.

Seškrtaná startovní listina zahustila konkurenci
Startovní listina letošního šampionátu na dlouhá dráze se nerodila zrovna snadno. Kompilace zahrnující hvězdy z finálové série mistrovství světa stejně jako veterány potkala svou konečnou podobu až ve čtvrtek večer. Nicméně nedělní ráno ukázalo, že se skutečně nikdy nemá nic míti za definitivní.

Nedělní ráno zastihlo v lázeňských boxech pouze třináctku borců. Zatímco Petr Moravec dával narychlo dohromady rozpis, v němž rozjížďky se sedmi účastníky měly střídat jízdy v šesticích, všem docházelo, že ztráty jdou spíše na vrub kvantity, nikoliv kvality.

V zásadě šlo litovat pouze absence Markuse Eibla. A samozřejmě také našeho Antonína Klatovského, jenž se na poslední chvíli omluvil kvůli nemoci. České barvy hájilo historické minimum čtyř závodníků. Nepočítáme-li samozřejmě dvaašedesátiletého italského veterána Francesca Barbettu, který se u přejímky už tradičně vytasil s licencí se lvem ve znaku národní sportovní autority.

Už takhle těžce prosetá startovní listina dostala záhy další ránu. Z rozjížďky s číslem dvě se nevrátil druhý z italských starších pánů Silvano Soattin. Defekt byl fatální a nešastný závodník se mohl už jen dívat.

Poruchy se nevyhýbaly ani favoritům. Nynke de Jong musela hned na úvod opustit třetí příčku kvůli spojce a hnacímu řemenu. Sirg Schützbach vzápětí neprojel ani první zatáčkou. Zastavit musel také Zdeněk Schneiderwind. Na otázky ohledně svého defektu však nechtěl odpovídat ani on, ani nikdo z jeho technického doprovodu. „Týmová dysfunkce,“ bylo jediné, co prozradil Michal Stárek, závodníkův velký sponzor a přítel.

Schumacher české dlouhodrážní scény
Nepočítáme-li dopolední trénink, mítink zahájila soutěž o rekord dráhy dotovaná stovkou eur od pořádající agentury Cerbiatto TV a padesátkou od místního mecenáše. V zahraničí standardní podívaná se do Mariánských Lázních vrátila bezmála po třech desítkách let. Nejprve na všechny účastníky čekaly kvalifikační jízdy. Když Karel Kadlec namítal, že zbytečně ojede pneumatiku, šéf klub Miroslav Musil mu ji šlechetně věnoval.

Shodou okolností právě nejrychlejší český zásobovač mezi šesticí, mezi níž se dostali vítězové kvalifikačních jízd a dva nominovaní pořadatelem, chyběl. Letmé kolo nakonec zajel nejrychleji Sirg Schützbach. Zdeněk Schneiderwind za ním zaostal o pouhé tři setiny sekundy.

Právě jejich duel se stal hlavní náplní příběhu letošní bitvy o mistra. Oba suverénně vyhrávali své rozjížďky od startu až do cíle. V základním rozpise na sebe narazili dvakrát, ale v obou případech jeden z nich neviděl cíl.

V rozjížďce s číslem dvě nejlépe odstartoval Sirg Schützbach. Jenže už v prvním oblouku zvedal ruku. Po ovále sice kroužil ještě do druhého kola, v němž mu Zdeněk Schneiderwind nadělil celý okruh. Podruhé se oba nejvážnější pretendenti mistrovského trůnu střetli v páté jízdě. V ní Němec uletěl od startu, zatímco cestu druhého Zdeňka Schneiderwinda ukončila ona záhadná porucha v posledním kole.

V ostatních případech však Zdeněk Schneiderwind a Sirg Schützbach hráli první housle. Pouze v sedmé jízdě odstartoval na našeho mistra Richard Wolff a vzápětí se to samé povedlo Karlu Kadlecovi se Sirgem Schützbachem. Jenže oba favorité hodlali snášet pohled na cizí výfuk maximálně do první zatáčky.

Duel dne měl dojít svého rozuzlení ve finále A. Svým způsobem v něm sehrálo roli i štěstí. Protože oba neporazitelní závodníci měli shodný počet bodů a stejná další kritéria, musel rozhodnout hod mincí, kdo si bude volit dráhu jako první. Petr Moravec, šéf české ploché dráhy, vytáhl z kapsy dvoukorunu. A před Miroslavem Musilem prohlásil, že strana s dvojkou zvýhodní Zdeňka Schneiderwinda.

Rozhodně nemyslel, že by se pražský závodník drtící rekordy v počtu titulů stylem Michaela Schumachera, měl spokojit s takovým umístěním. Nicméně mince dopadla na asfalt depa dvojkou nahoru. „Klika, že jsem si mohl vybírat před Sirgem,“ svěřil se Zdeněk Schneiderwind po závodech.

Vybral si pozici od mantinelu a po vylétnutí pásky odsud nezadržitelně putoval do vedení. „Měl jsem dobrý start, ale on ještě lepší,“ posteskl si o chvilku později Sirg Schützbach. A zatímco Pražan měl na konci protilehlé rovinky takřka třicetimetrový náskok, Němci trvalo do začátku druhého kola, než se vrátil před Nynke de Jong.

Áčko se stalo českou povinností
Vzhledem k finální podobě startovní listiny by neúčast ve finále byla pro zbývající trojici českých zástupců spíše ostudou než neúspěchem. Všichni se svých rolí zhostili se ctí. A navzdory úmorné parnu a rychlému střídání rozjížděk v sérii po dvou splnili postupovou misi na jedničku.

Pavel Ondrašík se navzdory zadřenému motoru z tréninku stal dokonce vítězem základní části. „Druhej‘ motor nebyl špatnej, ale nebylo to na ně,“ svěřil se po závodech. Neměl ani tak na mysli své prohry se Zdeňkem Schneiderwindem a Sirgem Schützbachem, ale až třetí místo v rozjížďce s číslem šest.

V ní převedl raketový start, ovšem z první zatáčky vyjel dříve Alessandro Milanese. A na stejném místě o kolo později se před něho dostala Nynke de Jong. Výsledek této jízdy napověděl rovněž mnohé o aspiracích Richarda Wolffa. Ten nebyl spokojený s prvním motocyklem, který v první sérii nestačil na Alessandra Milaneseho a ve druhé na oba pražské klubové kolegy.

Na startu šesté jízdy se tedy objevil v sedle druhého stroje. „A ukázalo se, že ta první je lepší,“ komentoval své čtvrté místo v ní. Karel Kadlec zase láteřil na tropický žár slunečních paprsků a rychlou frekvenci rozjížděk. Navíc v úvodu zbytečně ztrácel body jako naivní patnáctka panenství.

Hned v první jízdě dne mu třetí místo sebral Angličan David Speight. „Posral jsem poslední zatáčku,“ netajil se plzeňský nezmar ve svém depu. „Všude ho odvádím a doma mě porazí!“ To ještě netušil, co mu sudičky přisoudily hned po přestávce.

V první zatáčce dostal cejchu od Nynke de Jong, za jejíž hutnost by se nemusela stydět ani bagrová lžíce. Navíc se mu stala osudná opět poslední zatáčky. Ani kotva a bodyček nezabránil Stefanu Drofovi, aby mu v hodině dvanácté uzmul čtvrté místo.

Nicméně Karel Kadlec dokázal zmobilizovat své síly. A vytěžil maximum ze své přednosti. Pokud by někdo vypsal šampionát v rychlosti startů, on by měl ambice na světový titul. V páté jízdě odstartoval hned za Sirgem Schützbachem, Schneiderwind, Neschneiderwind. Po Pražanově odpadnutí ho bohužel o druhou příčku obral opět David Speight. Že se tak stalo v poslední zatáčce, zní jako opakovaný vtip, ale jde o realitu. V rozjížďce s číslem osm Karel Kadlec opět chvilku vedl. Ovšem v první zatáčce ho objel Sirg Schützbach, ve druhé i Pavel Ondrašík.

Nakonec však v sedmičlenném finále A nechyběl. Nicméně jeho účinkování skončilo pádem v první zatáčce. „Nevěděl jsem, kde jsem, nic jsem neviděl,“ omlouval svůj dobrovolný pád. Jak bylo napsáno výše, klíčová jízda se stala záležitostí tria Zdeněk Schneiderwind, Sirg Schützbach a Nynke de Jong.

„Honil jsem s s Milanesem, ale byl jsem pomalej‘,“ smutnil Richard Wolff. Ital mu během prvního kola sebral čtvrtou příčku, když se předtím vypořádal s Pavlem Ondrašíkem. „Měl jsem problém tam bejt s nima už v základní části,“ vnímal svou finálovou účast Pavel Ondrašík.

Hlasy z depa
„Bylo to bezvadný a jsem rád, že se to povedlo,“ liboval si Zdeněk Schneiderwind. „Tituly nepočítám, vždycky se jedná jen o tenhle den a příští rok to stejně nikdo nebude řešit. Hlavně, že vydržel motor, jen se malinko přidřel. Dnes tady byla velká konkurence. Nynke, Sirg, Wolffík… Nebudu říkat, že byl závod lehkej‘, těžkej‘, každej‘ chce vyhrát. Jsem rád, že to fungovalo a zvolil si dobrou strategii. Klika, že jsem si postavení na startu vybíral před Sirgem, dobře mi to vyšlo. Všichni závodníci by měli poděkovat všem lidem, co tady dnešní závod pořádali. Jsme vděčný a to, myslím, mluvím za všech ostatních dvanáct závodníků.“

„Strašně dobré závody,“ pochvaloval si také Sirg Schützbach. „Ale bylo to naposledy, co tady Zdeněk vyhrál. Ve finále jsem měl dobrý start, ale on ještě lepší. Příští rok ho ale porazím.“

„Den byl super,“ plynuly superlativy také z úst Nynke de Jong. „Pořadatelé vyřešili úspěšně, že tady čtyři závodníci chyběli. Měla jsem jedině problém se spojkou a hnacím řemenem. Poladili jsme to a bylo to o trošku lepší. Je tady tvrdá dráha jako beton a s mými pár kily to pak na startu nedlábne.“

„Jsem zklamanej‘,“ nezastíral Richard Wolff. „První dvě rozjížďky jsem jel na motorce, co jsem původně nechtěl. Skočil jsem na druhou a ukázalo se, že ta první je lepší. Neslevil jsem ani hovno. Honil jsem se s Milanesem, ale byl jsem pomalej‘. Je to kilometrovej‘ ovál, na něm to musí letět. Motorka dobře startovala, ale něco jí chybělo. Ta druhá byla ale zklamání. Ta ani nestartovala.“

„Lepší než včera,“ odpověděl Pavel Ondrašík na otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to bylo, narážkou na liberecký závěr šampionátu republiky jednotlivců. „O tréninku jsem zadřel dobrej‘ motor. Ten druhej‘ nebyl špatnej‘, ale nebylo to na ně. Měl jsem problém bejt tam s nima už od tý základní části. Teď budu muset rok počkat. Doufám, že než mi bude čtyřicet, Zdenda přestane jezdit a já ten titul budu mít. Ale znáš ho, je schopnej‘ jezdit do sedmdesáti (smích)!“

„Chtěl jsem si zazávodit a dělat show pro lidi,“ vyprávěl Karel Kadlec. „Musel jsem ale jet každou druhou jízdu. A z toho horka a únavy mě bolí břicho. Škoda těch bodů, co jsem ztratil. Ve finále jsem dostal cejchu a radši to přetočil než, abych někoho sejmul nebo bouch‘ do prken. Chtěl jsem se dostat do nároďáku, což se povedlo. Závodů mám dost, nejedu špatně, kdybych nešel na držku v tom blbým Holandsku…“

1. Zdeněk Schneiderwind, Praha	6 6 E 6	18		1.
2. Sirg Schützbach, D (FMS)	E 6 6 6	18		2.
3. Nynke de Jong, NL (DMSB)	E 4 5 5	14		3.
4. Alessandro Milanese, I	6 5 6 E	17		4.
5. Richard Wolff, Praha	5 4 3 4	16		5.
6. Pavel Ondrašík, Praha	5 5 4 5	19		6.
7. Karel Kadlec, Plzeň	3 2 4 4	13		F
8. Daniel Winterton, GB	T 2 2 3	7	1.
9. Francesco Barbetta, I (ACCR)	3 1 1 2	7	2.
10. Anton Wannasek, A	2 3 3 3	11	T
11. David Speight, GB	4 1 5 E	10	–
12. Stefan Drofa, D	4 3 E F	7	–
13. Silvano Soattin, I	E – – –	0	–

Závod o traový rekord:

Kvalifikační jízdy:	I – Pavel Ondrašík, Alessandro Milanese, David Speight
	II – Richard Wolff, Nynke de Jong, Daniel Winterton
	III – Sirg Schützbach, Anton Wannasek, Karel Kadlec, Francesco Barbetta
	IV – Zdeněk Schneiderwind, Stefan Drofa, Silvano Soattin
Měřená letmá kola:	Sirg Schützbach (28,094), Zdeněk Schneiderwind (28,123), Nynke de Jong (28,644), Richard Wolff (28,877), Alessandro Milanese (28,942), Pavel Ondrašík (29,477)

Poznámka: z kvalifikačních jízd postoupili do hlavní části vítězové a dva další dle volby pořadatele.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mariánské Lázně – 25. července
Po úspěšných závodech Evropské série veteránů a Grand Prix na dlouhé ploché dráze je před námi třetí a poslední bod letošního závodního programu v Mariánských Lázních – Mezinárodní mistrovství ČR. V jediném závodě se rozhodne o držiteli titulu českého dlouhodrážního mistra. Ten obhajuje Zdeněk Schneiderwind a nebude to mít vůbec jednoduché. Pojďme se společně podívat co nabídne startovní listina nedělního závodu, která byla dnes dopoledne doplněna o poslední jméno.

Personální krize dlouhé ploché dráhy v České republice je dlouholetým a notoricky známým problémem. Odliv jezdců z této naší kdysi parádní disciplíny se začal projevovat po roce 1990. S klesajícím počtem závodníků klesala i úroveň domácího šampionátu. Měnila se i jeho podoba. Krize vyvrcholila v roce 1998, kdy se o titulu domácího mistra rozhodovalo v jediné jízdě, která doplnila program semifinále MS. Tato jízda vpravdě symbolická předurčila na několik let osud mariánskolázeňského klubu. Hrozící zánik naší jediné dlouhé dráhy a tím i této disciplíny u nás se však podařilo zažehnat a v roce 2003 jsme se dočkali nového českého šampióna na dlouhé dráze. V mezinárodně obsazeném závodě se jím stal Zdeněk Schneiderwind před Pavlem Ondrašíkem a Jaroslavem Ptákem. Rekordních deset českých jezdců na startu, by s přispěním veterána Václava Matuny, se od té doby již nepodařilo překonat.

V kontrastu se stoupající kvalitou organizace i jezdeckého obsazení závodu česká účast v domácím šampionátu a potažmo i v reprezentaci nadále klesá. Těžké zranění ukončilo slibnou kariéru Antonína Švába, kombinézu na hřebík pověsili Marek Čejka i Jarda Pták. Adrian Rymel již nechce o dlouhé dráze ani slyšet a další bývalý reprezentant a vynikající jezdec Josef Franc, který by naopak chtěl jezdit, nemá dostatek finančních prostředků na pořízení motocyklu. Stejný problém řeší i Honza Jaroš, který se rovněž netají svojí touhou si na dlouhánu zazávodit. Po závodech v Chabařovicích k tomu řekl: „Chtěl jsem letos jet dlouhou, ale nesehnal jsem motorku. Potřebuju jezdit někde ligu, tam si vydělávat peníze, který bych pak mohl vrážet do dlouhý jako Ríša Wolff. Z Divišova mi nabídli půjčení motorky, ale chtěli za to balík. Škoda, snad to vyjde příští rok.“

Určitou naději přineslo i loňské koketování Matěje Kůse s dlouhou dráhou, zda k ní někdy opět najde cestu, ukáže až čas. Posledním, kdo vyjádřil touhu okusit adrenalin na kilometrové dráze byl Michael Hádek. Syn bývalého osmého nejlepšího jezdce světa a dvojnásobného mistra republiky k tomu má jistě ty nejlepší předpoklady. Startovní listinu letošního mistráku však zatím neobohatí.

Letos se tak na start mistrovství České republiky na dlouhé dráze postaví pouhá pětice českých jezdců ve složení Zdeněk Schneiderwind, Pavel Ondrašík, Richard Wolff, Karel Kadlec a Antonín Klatovský. Největší ambice jsou tradičně přisuzovány Schneiderwindovi. Po vynikajícím výkonu v květnovém závodě MS, kde skončil těsně pod stupni vítězů si právem může brousit zuby na šestý domácí titul. Letos se mu z českých reprezentantů daří nejlépe. Kromě již zmíněného úspěchu v MS, kde startoval na divokou kartu si ve francouzském La Réole vybojoval postup do svého již osmnáctého finále Mistrovství Evropy na travnaté ploché dráze. O titul českého šampióna by jej chtěl připravit především účastník letošní Grand Prix na dlouhé dráze Richard Wolff. Ten se netají touhou získat domácí zlato v této disciplíně, když na krátké dráze o tuto možnost přišel vinou nepovedeného úvodního podniku na pražské Markétě. Na dlouhé mu však v minulých letech štěstí také příliš nepřálo, proto zůstává jeho maximem sedmé místo z let 2003 a 2006.

Velkou šanci na titul má i další světový finalista Pavel Ondrašík. Mistr republiky z roku 2004 bude určitě chtít na své oblíbené dráze odčinit výprask, který utržil v květnovém finále MS. Největším počtem absolvovaných mezinárodních závodů na dlouhé a travnaté dráze se tradičně může pochlubit plzeňský závodník Karel Kadlec. Tím posledním byl minulý týden vložený závod při Nordickém šampionátu na nejrychlejší dlouhé dráze světa v Jübeku, ze kterého si Karel odvezl stříbrný věnec. V Mariánských Lázních se bude snažit zopakovat své maximum v mistrovství republiky, což je páté místo z roku 2005. Pátým Čechem ve startovní listině je Antonín Klatovský. Světový finalista na ledové ploché dráze si v posledních letech oblíbil dlouhé a travnaté dráhy. Jeho pověstná bojovnost mu vynesla prvenství na Bergringpokalu v Teterowě. V letošní kvalifikaci MS na dlouhé dráze v Mulmshornu vyválčil solidních šest bodů.

Největšími soupeři české reprezentační pětky budou bezesporu jezdci z Německa v čele se světovými finalisty Schützbachem a Eiblem. Sirg Schützbach, který patří na dlouhé dráze mezi naprostou elitu startoval v našem šampionátu již vloni, když obsadil druhou příčku za Zdeňkem Schneiderwindem. Letos se mu na zdejší dráze dařilo při úvodním finálovém závodě MS, kde skončil šestý. Marcus Eibl startoval v Grand Prix na dlouhé dráze v sezóně 2005 a nyní se po vážném zranění vrací pomalu do formy. V mistrovství České republiky startoval již třikrát. Poprvé to bylo při obnovené premiéře tohoto šampionátu v roce 2003. To však bojoval spíše s neposlušným motocyklem než se soupeři. Potlesk od diváků tehdy sklidil pouze za svůj běžecký výkon přes půl oválu se ztichlým motorem. O rok později se z něj na rozmoklé dráze vyklubal jeden z největších favoritů a nebýt toho, že jej v rozhodující chvíli opět zradila technika, nemohl se dnes Pavel Ondrašík pyšnit titulem mistra republiky. Svůj třetí start přetavil Marcus v loňském finále na bronzovou medaili.

Dalšími zástupci země našich západních sousedů jsou bývalý evropský finalista Klaus Peter Gardemann, Ronny Stüdemann a Stefan Drofa, z nichž především prvně jmenovaný si může dělat ambice na finále A. Gardemann je zkušený jezdec, který svým věkem patří spíše mezi veterány, kam měl již skutečně letos namířeno, ale na poslední chvíli se rozhodl svůj závodnický důchod ještě odložit, před týdnem vyhrál vložený závod při Nordickém šampionátu v Jübeku a v neděli se v plné síle představí v Mariánských Lázních. Také Ronny Stüdemann již patří stejně jako Klaus Gardemann ke stálému inventáři našeho otevřeného mistrovství, oba mají na svém kontě tři starty v tomto závodě. Jeho maximem, které se letos bude snažit vylepšit, zůstává osmá příčka z roku 2006. Posledním z německé výpravy bude Stefan Drofa. Ten se divákům v Mariánských Lázních představil ve vloženém závodě při letošním finále MS.

Nizozemské barvy již tradičně reprezentuje pekelně rychlá blondýnka Nynke de Jong. V posledních dvou letech skončila vždy na pátém místě a letos pomýšlí ještě výše. Při její výkonnosti a bojovnosti na to určitě má.

Dalším favoritem, jenž by domácí jezdce mohl připravit o medaile je Ital, který je na mariánskolázeňské dráze jako doma – Alessandro Milanese. Tradiční účastník závodů MČR i MS na zdejším oválu to letos v kvalifikaci světového šampionátu narozdíl od českých jezdců dotáhl až do Challenge v Aduardu. Z našeho otevřeného mistrovství má bronzovou medaili z roku 2004.

Zajímavým zpestřením startovní listiny je i účast tří jezdců z Velké Británie. Nejzkušenějšího z nich Paula Evittse čeští diváci dobře znají nejen z veteránských závodů ale i našeho republikového šampionátu, kde startoval v roce 2006. Druhým z britského tria je osmadvacetiletý David Speight, o kterém se hovoří jako o velkém talentu na travnatých drahách. Jak si ovšem poradí s kilometrovým pískovým oválem ukáže až samotný závod. Třetím do party je o něco zkušenější Daniel Winterton, který před pár lety reprezentoval Británii v ME na trávě.

Své zastoupení bude mít v našem mezinárodním šampionátu i rakouská orlice, nebo svou účast v závodě přislíbil i vítěz květnového závodu Evropské série veteránů v Mariánských Lázních a leader průběžné klasifikace po třech odjetých závodech Anton Wannasek.

Dalším veteránem ve startovním poli je Ital Francesco Barbetta. Podobně jako Angličan Evitts i on si dokáže hravě poradit s přechodem na motocykl s ležatým motorem. V českém mistrovství startuje již počtvrté, nejlépe dopadl v roce 2005, kdy se probojoval do finále B. Do Mariánských Lázní letos přijede i se svým krajanem Silvanem Soattinem.

Startovní listina Mezinárodního Mistrovství České republiky:

1 David Speight (GB)
2 Marcus Eibl (D)
3 Daniel Winterton (GB)
4 Antonín Klatovský (CZ)
5 Alessandro Milanese (I)
6 Richard Wolff (CZ)
7 Ronny Stüdemann (D)
8 Klaus Peter Gardemann (D)
9 Karel Kadlec (CZ)
10 Paul Evitts (GB)
11 Anton Wannasek (A)
12 Nynke de Jong (NL)
13 Pavel Ondrašík (CZ)
14 Sirg Schützbach (D)
15 Francesco Barbetta (I)
16 Silvano Soattin (I)
17 Zdeněk Schneiderwind (CZ)
18 Stefan Drofa (D)

Slavnostní nástup nedělního závodu je plánován na 13:30, start první jízdy pak na 14:00.

Foto: Jiří Bayer

Mariánské Lázně – 25. července
Zdeněk Schneiderwind drží obdivuhodný primát. Od chvíle, kdy se v dubnu 2003 vrátil domácí dlouhodrážní šampionát do Mariánských Lázní, nevyhrál pouze jednou. Na Svatého Václava roku 2004 se zotavoval z těžkého zranění ze světového šampionátu a na trůně jej dočasně vystřídal Pavel Ondrašík. V následující sezóně byl ovšem šestačtyřicetiletý dlouhodrážní fenomén zpátky a v rozhodujících finále A před sebe nikoho nepustil. Logicky se nabízí otázka, zda svůj primát uhájí také v neděli.

Startovní listina čítá prozatím sedmnáct jmen. A vedle Zdeňka Schneiderwinda je jejím největším esem zřejmě Sirg Schützbach. Ze stálých účastníků finálové série světového šampionátu logicky nechybí ani Richard Wolff s Pavlem Ondrašíkem. Jmenovaná čtveřice si bezesporu nárokuje nejvyšší ambice na zlato.

Také zbytek startovní listiny zní uchu domácího fanouška povědomě. Přesto však musí smutnit nad malým počtem českého zastoupení. Vedle pražského trojlístku na kilometrový ovál vyjedou už jen ledový muž Antonín Klatovský a nejrychlejší český zásobovač Karel Kadlec.

Startovní listina:

1 David Speight, GB

2 Markus Eibl, D

3 Daniel Winterton, GB

4 Antonín Klatovský, Klabo Team

5 Alessandro Milanese, I

6 Richard Wolff, Praha

7 Ronny Stüdemann, D

8 Klaus Peter Gerdemann, D

9 Karel Kadlec, Plzeň

10 dodatečně

11 Anton Wannasek, A

12 Nynke de Jong, NL

13 Pavel Ondrašík, Praha

14 Sirg Schützbach, D (FMS)

15 Francesco Barbetta, I

16 Silvano Soatin, I

17 Zdeněk Schneiderwind, Praha

18 Stefan Drofa, D

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 5. května
Sobotní mezinárodní český šampionát na dlouhé dráze přinesl další titul Zdeňku Schneiderwindovi. Pražský závodník zaváhal pouze jedenkrát. Po třetím startu rozjížďky s číslem osm projel cílem až jako třetí. Ve všech ostatních případech však znal jedině vítězství. V rozhodujícím finále A pak za sebou nechal nebezpečného Sirga Schützbacha i Markuse Eibla. Ostatní čeští závodníci si vesměs vybrali větší či menší díl smůly. Pavel Ondrašík ve snaze vylepšit si pátou příčku v posledním kole finále A upadl. Richard Wolff, který si na splátky a s finanční podporou rodičů pořídil nový dlouhodrážní speciál, nakonec nepostoupil do áčka o jediný bod. Ve finále B však porazil všechny s výjimkou Alessandra Milaneseho. Jaroslav Pták ujel v béčku jen pár metrů, protože mu vypadla druhá rychlost. Antonín Klatovský byl rád za další zkušenosti, zatímco Karel Kadlec by na sobotu nejraději zapomenul.

Hvězda kolonády
Pokud jste se během závodního víkendu vydali také na lázeňskou kolonádu, narazili jste na Richarda Wolffa takřka na každém rohu. Jeho snímek, jak v plném nasazení vyjíždí ze zatáčky, se stal oficiálním symbolem letošního podniku. A protože se pořadatelé činili i v otázce reklamy, nešlo pražského závodníka na křiklavě žlutých plakátech přehlédnout.

Samotný závodník se trošku styděl za svůj styl mírně šmrncnutý krátkými ovály. Ovšem motocykl z plakátu, který by se kvůli svému odpružení zadního kola dvěma jednotkami hodil spíše do boxů veteránů, si své mediální slávy letos neužil. Richard Wolff si totiž s finanční pomocí svých rodičů pořídil z druhé ruky nový stroj.

„Po letech jsem si musel koupit taky černobílej povlak,“ žertoval na téma svých výdajů před závodem. A zároveň doufal, že smůla se spokojila s daní vybranou v dopoledním tréninku v podobě prasklého řetězu.

Jenže start rozjížďky s číslem jedna byla katastrofa. Zdeněk Schneiderwind na čele dával jasně najevo, kdo je nejvážnější uchazeč o titul. Ale Richardu Wolffovi všichni ujeli už po vylétnutí pásky. A jeho zoufalý oblouk v úvodním nájezdu přinesl nakonec skalp pouze Nizozemce Henry van der Steena.

„Neviděl jsem zelený světlo,“ upozorňoval Richard Wolff na typicky rychlé zvedání pásky rozhodčího Pavla Váni. „Když se na něj podíváš, hned vyletí páska a ty tam máš čtvrt plynu, co ti zbyde?! Ale teď vyhraju…“

Proroctví Richarda Wolffa vypadalo hodně troufalé. Vždy na startovní rošt rozjížďky s číslem šest s ním přijeli také Zdeněk Schneiderwind a Marius Rökeberg, vítězové z první série. V první zatáčce však upadl Klaus Gerdemann a startovalo se znovu. Červená světla však zastavila pětici pozůstalých opět už na začátku protilehlé rovinky.

Zatímco ve dvou předchozích případech byl mašinkou ve vláčku závodníků Zdeněk Schneiderwind, nyní přišla chvíle Richarda Wolffa. Když páska vystřelila, nekoukal ani vpravo, ani vlevo. Nechal za sebou Zdeňka Schneiderwinda a usadil se na druhé příčce za Mariusem Rökebergem.

Čtyři body mu ovšem byly málo. A proto nedopřál vedoucímu Norovi ani vteřinku oddechu. Klubový motor v rámu jeho motocyklu měl ve svém ocelovém srdci početné koňské stádo od Luboše Tomíčka. V první zatáčce posledního kola se Richard Wolff po vnitřní straně probil do čela. A vzápětí za jásotu diváků projel vítězně cílem.

Chutný předkrm mistrovství světa
Už dávno před závodem bylo jasné, že sobotní závod mistrovství republiky bude nanejvýš vyrovnaným partnerem nedělnímu šampionátu světa. Tyto předpoklady se naplnily beze zbytku. A čeští závodníci dostali soupeře zvučných jmen. K radosti publika, které od cesty do ochozů lázeňského oválu neodradily ani husté mraky, s nimi dokázali hrát vyrovnanou partii.

Zdeněk Schneiderwind byl předurčen být hercem hlavní role nejen v neděli, ale také samozřejmě o den dříve. Své ambice v sedle tovární Jawy naznačil už v úplně první jízdě dne. Výtečně zvládl start i průjezd první zatáčkou. A když na něho ve druhém kole zaútočil exmistr Evropy na trávě Sirg Schützbach, uletěl mu jako nadzvukový tryskáč předpotopnímu dvojplošníku.

Nic nenasvědčovalo, že by fenomenální Pražan měl z hvězdné role vypadnou také při šesté jízdě. Dvakrát se dostal na čelo, ale dvakrát se mávalo červenými praporky. Napotřetí se před něj dostali Marius Rökeberg s Richardem Wolffem. Zdeněk Schneiderwind protnul metu jako třetí. „Dělal jsem spoustu chyb,“ vysvětloval o chvilku později.

Pomyslný post dočasné české jedničky převzal Pavel Ondrašík. V rozjížďce s číslem tři využil cejchy, kterou poslal Marius Rökeberg do obličeje Jaroslava Ptáka, a usadil se na druhé příčce za Norem. A vzápětí se stal hrdinou páté jízdy.

V ní rychle odstartoval, avšak v úvodním výjezdu se kolem něho přehnal Markus Eibl. Závodník pražského Olympu se však držel v dostřelu. Udeřil ve druhé zatáčce a spodem se dostal zpátky do čela. Další oblouk ovšem vynesl do vedení opět německého závodníka, který se tentokrát od Pavla Ondrašíka v zatáčce u depa nenechal podjet.

Jenže Čech opět vystrčil růžky opět v první zatáčce třetího kola. Robert Eibl byl ve střehu a takřka okamžitě kontroval. Bitvu, s jakou se mnohdy nesetkáváme ani na krátkých drahách, nakonec rozhodl Pavel Ondrašík. V posledním oblouku se hnal zvenku okolo Němce, aby projel cílem jako první. „Jakž takž jsem si zazávodil,“ smál se Pavel Ondrašík o pár minut později v depu.

Hořké lázeňské oplatky
Pavel Ondrašík, Zdeněk Schneiderwind a Richard Wolff mohli být po polovině základní části se svým bodovým kontem navýsost spokojeni. Ovšem Jaroslav Pták s Karlem Kadlecem vypadali jako, kdyby jim někdo sladké kulaté lázeňské oplatky posypal černým pepřem.

Plzeňský matador nezastíral, že v Mariánských Lázních neměl svůj den. A na domácího borce se nesmálo příliš štěstí. Jeho kočkování s Mariusem Rökebergem v rozjížďce s číslem tři využil Pavel Ondrašík, aby mu sebral druhé místo. V další jízdě pak Jaroslav Pták skončil až pátý.

„Jede to, ale nevychází to od startu,“ líčil Jaroslav Pták své úvodní dvě představení na lázeňském ovále. „Oni odjedou a je to v prdeli. Nejdřív jsme šli na držku s Rökebergem, jak ho to natáhlo. Teď mě zasypali a bylo to.“

Beznaděj však nebyla v žádném případě na místě. Sedmou jízdu ovládl Markus Eibl. Jaroslav Pták ovšem vyjel z první zatáčky hned za ním. A dral se dokonce na první příčku. v druhém oblouku zkusil nájezd vnitřkem. Leč ve výjezdu se nechal vynést příliš doprava. A rázem měl na krku Mariuse Rökeberga a Alessandro Milanesem.

V infarktovém závěru se na druhou příčku prosadil italský závodník. Tři body však posílily naděje Jaroslava Ptáka na finále A. Tuto teoretickou možnost ovšem v rozjížďce s číslem dvanáct skácel Zdeněk Schneiderwind. Jaroslav Pták sice odletěl od pásky jako první, ale pražský závodník letěl do čela už v prvním výjezdu.

Když se všechno sečetlo, scházel Jaroslavu Ptákovi jeden bod. „Štve mě, že jsem neprohrál jedinej start, ale mydlili mě v první zatáčce,“ říkal po svém posledním vystoupení. „Kdybych ztrácel třicet metrů do nájezdu, bylo by jasný, že neumím startovat. Takhle je vidět, že je to v motoru.“

Přesně jeden bod sebral účast v áčku také Richardu Wolffovi. V osmé jízdě bouchly saze v Karlu Kadlecovi. Dostal se do čela. A zatímco Pavel Ondrašík a Nynke de Jong šli před Plzeňáka ještě na začátku protilehlé roviny, Richard Wolff visel na čtvrtém místě až do druhého nájezdu. V něm se posunul na třetí místo, ale na další posun v pořadí už nebylo ani pomyšlení.

V rozjížďce s číslem deset nakonec Richardu Wolffovi sebral třetí místo Pavel Ondrašík. Nynke de Jong hned nato stačilo, aby skončila třetí. A mohla v depu radostně tancovat s anglickými slovy: „It‘s my day!“ Už věděla, že je ve finále A.

Sólo mistra Schneiderwinda
Pakliže někdo pokládal zaváhání Zdeňka Schneiderwinda v šesté jízdě za začátek nové tradice, hluboce se mýlil. Česká dlouhodrážní jednička hned v další sérii prokázala, že to s obhajobou titulu myslí vážně.

Rozjížďka s číslem devět viděla jeho velikánské sólo. A jak už bylo řečeno, Jaroslav Pták mu o tři jízdy později komplikoval život jen k prvnímu výjezdu. Zdeněk Schneiderwind se tak mohl chystat na finále A. Kvalifikoval se do něj s osmnácti body stejně jako Sirg Schützbach a Markus Eibl.

Roli leadera závodu si však dlouho udržoval Pavel Ondrašík. V osmé jízdě rychle předčil Karla Kadlece. A pak už mu nestálo nic v cestě k další pětibodové porci. Třetí místo v jeho posledním účinkování v základní části mu pak garantovalo luxusní postup.

Před rozhodující bitkou o titul zbývalo odjet zbylé dvě umísovací jízdy. Řady účastníků finále C rychle prořídly. Klaus Gerdemann už v závodě po svém pádu nepokračoval. Karel Kadlec nedokončil ani úvodní kolo. Angličan Jamie Isherwood ve druhém kole upadl a přišel tak o druhé místo. Ve stylu start – cíl se předvedl Sjoerd Rozenberg, zatímco Antonín Klatovský se nakonec posunul na třetí místo.

Smůla se Jaroslavu Ptákovi lepila na paty také ve finále B. Vybral si místo až u mantinelu, které se mu zdálo nejvýhodnější. Jeho cesta k šachovnicové vlajce ovšem došla svého konce ještě před první zatáčkou. „Asi řemen,“ krčil rameny cestou do depa. „Zařadil jsem dvojku a nic…“ Nakonec se svým otcem v roli mechanika zjistili, že mu druhá rychlost vypadla. Před nedělním mistrovstvím světa o starost víc.

Vpředu mezitím Alessandro Milanese v první zatáčce vystřídal ve vedení Richarda Wolffa. Ihned si vypracoval solidní náskok. A a pražský závodník dělal, co chtěl, vzdálenost od vedoucího Itala nemohl zkrátit. Jakoby mezi nimi byla natažená železná tyč.

Ve finále A úřadoval Zdeněk Schneiderwind svým obvyklým způsobem. Z místa u prken letěl nezadržitelně vpřed. Sirg Schützbach a Markus Eibl ho nechytli ani v první zatáčce, ani později. A museli se zařadit za jeho záda a odpočítávat kola, která mu zbývala k obhajobě loňského a předloňského zlata.

Pavel Ondrašík odstartoval až jako předposlední. Pustil se však srdnatě do boje, v němž se však Marius Rökeberg projevil jako zdatný soupeř. Ve druhém kole to ve výjezdu z první zatáčky vypadalo nadějně. Jenže Pavel Ondrašík vlétl do díry a o sekundu později už ležel na dráze. Nynke de Jong se mu naštěstí stačila vyhnout, takže pražský závodník mohl o svých dojmech vyprávět novinářům na tiskové konferenci.

Hlasy z depa
„Když vyhraješ, je vždycky dobrá dráha,“ smál se Zdeněk Schneiderwind. „Byla těžká, to je pravda, ale nikde jinde se s náma taky nemažou. Tady to padne na úrodnou půdu, kluci z Mariánek udělali spoustu práce. Báli se deště, protože třeba v Plzni už pršelo.“ Zatímco v minulosti sbíral na svých cestách k titulům jen samé pětky, nyní se Zdeněk Schneiderwind musel smiřovat se třetím místem v rozjížďce s číslem šest. „Jsem spokojenej, akorát v týhle jízdě jsem dělal sám dost chyb,“ komentoval svou bodovou ztrátu staronový šampión. „Nevím proč a doufám, že to zejtra bude lepší. Začátek mi utek‘, ale na konci jsem byl spokojenej.“ Zdeněk Schneiderwind není žádným statistikem, který by se probíral, kolikrát se už zapsal do seznamu mistrů. „Tituly a medaile nepočítám,“ připustil. „Ale říkám, že jsem rád, že jsem vyhrál. Titul samozřejmě hřeje, ale je to také úspěch mýho klubu Olymp Praha, Jawy a mých sponzorů.“

„Posral jsem to,“ netajil se Pavel Ondrašík, aby vzápětí vylíčil situaci po startu finále A. „Start rozhodl. Škrtl jsem si o něčí kolo a měl co dělat sám se sebou. Chtěl jsem něco utrhnout. Aspoň je to poučení na zejtra. To se pojede už na čtyři kola a bude víc času. Chtěl jsem to doklapnout, ale natáhla mě díra. Podklouzlo mi zadní kolo. A už jsem jen koukal, jestli mě ta holčina netrefí.“

„Taky jsem to posral,“ ztotožnil se Jaroslav Pták s Pavlem Ondrašíkem. „Začátek byl špatnej. Rökeberga to natáhlo a málem jsme šli na držku. Ve druhý jízdě jsem lítal v trávě, úplně mě zasypali. Pak jsem měl těžkou sedmou jízdu. Myslel jsem, že přivezu bod, ale nakonec byl třetí. Vyhrabal jsem se tak z průměru, ale nakonec mi chyběl bod do áčka.“ Ve finále B ovšem domácí závodník nevybředl ze smůly. „Myslel jsem, že mě opustil řemen, ale vypadla mi dvojka,“ vysvětlil příčinu, proč vypadl už před první zatáčkou. „Den blbec! Fakt je, že Eiblovi a Zdeňkovi to jede o maličko víc.“

„Co ti budu povídat,“ odtušil Richard Wolff. „Když jsem viděl, že ve finále B je na modrý pozici Milanesse, řek‘ jsem si, že si ho musím hlídat. Jeli jsme úplně stejně. Bylo to o startu a první zatáčce. Nedokázal jsem to doladit. V půlce závodu jsem byl spokojenej, teď se vymydlily díry. To mně ale sedí, když je to rozbitý.“ Pražskému jezdci chyběl na postup do áčka opravdu jen kousíček. „Škoda bodu, škoda první jízdy,“ souhlasil Richard Wolff. „Byl to průšvih ten můj první start. A jednu jízdu, kdy Káča odstartoval, mě zbrzdil a Nynke mě podjela po lajně. Už jsem jí během třech kol nestačil předjet, když jsem přeskákal přes Káču.“

„Dobrý,“ netajil se Antonín Klatovský svou spokojeností. „Mám lepší pocit než loni. Člověk to dostává do ruky. A dostává se do tajů. Víš sám, jak to je. Ale budu s dlouhou pokračovat.“ Má ledařský mistr kromě německého motokrosu plochodrážních strojů v Teterowě nějaké další závody? „Připravujeme v Milevsku motorkářskou restauraci,“ odpověděl. „V srpnu budeme otevírat, aby se začalo ještě v létě. Takže jsem spíš teď od rána do večera na stavbě. A dvě věci dělat nejde.“

		TOT	C	B	A
1. Zdeněk Schneiderwind, Praha	5 3 5 5	18			1.
2. Sirg Schützbach, D	4 5 4 5	18			2.
3. Markus Eibl, D	4 4 5 5	18			3.
4. Marius Rokeberg, N	5 4 2 4	15			4.
5. Nynke de Jong, NL	2 3 4 3	12			5.
6. Pavel Ondrašík, Praha	4 5 5 3	17			F
7. Alessandro Milanese, I	3 3 4 1	10		1.
8. Richard Wolff, Praha	1 5 3 2	11		2.
9. Manfred Knappe, D	5 4 2 E	11		3.
10. Kenneth Borgenhaug, N	2 2 2 4	10		4.
11. Ronny Stüdemann, D	3 2 3 3	11		5.
12. Jaroslav Pták, Mariánské Lázně	3 1 3 4	11		E
13. Sjoerd Rozenberg, NL	2 2 1 2	7	1.
14. Henry van der Steen, NL	0 0 1 2	3	2.
15. Antonín Klatovský, Klabo Team	1 1 0 1	3	3.
16. Jamie Isherwood, GB	0 0 0 1	1	F
17. Karel Kadlec, Plzeň	1 1 1 R	3	R
18. Klaus Gerdemann, D	E F/R – –	0	–
res Matěj Kůs, Praha		DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)