AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 12. května
I když se Josef Franc mohl chlubit, že dnes při premiéře nového světového rozpisu v šampionátu republiky, maximálním počtem sedmi vítězných jízd, rozhodně svůj první zápis mezi mistry AČR nepokládal za snadný. Počáteční problémy s karburátorem se podařilo vyřešit, větší potíže působila vypadávání druhého rychlostního stupně jednoho z motocyklů. Připočtěme těžkou dráhu a opakované nálety dešových mraků, noc strávenou v dodávce cestou z Morahalomu, abychom pochopili hodnotu jeho triumfu. Na druhou příčku se nakonec prosadil Richard Wolff, který postupně zlepšoval nastavení stroje, aby se blýsknul skalpem Andy Appletona ve finálové rozjížďce. Angličan skončil třetí, když pykal za najetí do pásky v rozjížďce s číslem devatenáct. By ho nestihla diskvalifikace, z trestné čáry nedosáhl na víc než třetí příčku.

D隝 trápí všechny
Když v pět hodin nad ránem zastavila v mariánskolázeňském depu modrá dodávka Josefa France, měla na svém tachometru bezmála o devět set kilometrů navíc za cestu z maďarského Morahalomu poblíž Szegedu. Pražský borec zde v poháru starosty pomáhal hostujícímu Debrecenu porazit domácí. Tropické vedro se po závodech změnilo v tropickou bouřku a d隝 různé intenzity provázel českého závodníka se svým doprovodem prakticky po celou cestu na západ naší vlasti.

Tady ho čekal kilometrový ovál poškozený sobotní dešovou vodou a první zprávy, že se závod veteránů musí uskutečnit až dopoledne. Josef Franc začal připravovat své motocykly a záhy se vynořil problém s karburátory. Pomocnou ruku nabídla Michaela Krupičková, která s ohledem na věk mohla při dlouhodrážním šampionátu republiky pouze trénovat.

„Půjčím si sytič,“ rozhodl se nakonec Josef Franc, že její pomoc využije. Okolo poledního prošel branami stadiónu d隝, který se vrátil ještě zvýšit škody na ovále, které za dva dny svého řádění již způsobil. Úvodní rozjížďky na tři kola na sebe tudíž nabraly také podobu souboje s počasím a časem, protože výsledky šampionátu republiky mohou být uznány za platné pouze v případě absolvování alespoň třech sérií.

Jako první se mezi vítěze zapsal Angličan Paul Evittse, který projel pod šachovnicovou vlajkou asi sto metrů před svým soupeřem z veteránského klání Karlem Kadlecem. Plzeňský nezmar si dobře uvědomoval stav dráhy a skutečnost, že má celou sezónu teprve před sebou. Přesto celou dobu odrážel útoky, jimiž ho celou dobu častoval Mike Clarke.

Z hlediska hrotu průběžné klasifikace šlo ovšem o pouhou rozcvičku. Ve startovní listině šlo napočítat pouze tři horké kandidáty na mistrovský titul, kteří začali postupně najíždět na startovní rošt od rozjížďky s číslem dvě. Josef Franc ovšem zůstal stát hned po výjezdu na ovál. Zdeněk Schneiderwind mu přivezl druhý motocykl, zatímco Jan Hlačina zmizel s tím původním v depu.

Koncert mechaniků byl sice efektní na pohled, avšak v konečném důsledku zbytečný. Josef Franc nestačil přijet ani k roštu a vracel se zpátky pro stroj, v jehož sedle prve přibyl na dráhu. „Přes zimu jsme nechali opravit karburátory a převodovky,“ vysvětloval Pražan později. „A všechny jsou v prdeli. Vypadává mi dvojka.“

Start druhé jízdy vyšel nejlépe Sjoerdu Rozenbergovi. Josef Franc se po vylétnutí pásky vlnil zleva doprava, aby z prvního oblouku vyjel na čele. Vzápětí triumfoval Richard Wolff stylem start – cíl. Markus Eibl ho atakoval vnějškem první zatáčky, ale ve druhém kole klesl za Rodney McDonalda. Richard Wolff projel cílem s náskokem celé roviny v doposud nejrychlejším čase dne 1:27,00. Rychleji to dnes dokázali už jenom vítězové třech dalších rozjížděk.

Podobně suverénně si v rozjížďce s číslem čtyři počínal Andy Appleton. Angličan projevil zájem o start už minulý týden v Lübbenau. Tehdy mu ovšem Karel Kadlec, který měl složení startovní listiny na triku, musel dát negativní odpověď. Příležitost se nakonec našla a Angličan, jemuž před čtyřmi lety spadl český titul doslova do klína po havárii Zdeňka Schneiderwinda v poslední zatáčce finálové jízdy, vstoupil do závodu tím nejlepším možným způsobem.

Na čele zbyli dva
Sotva se první série dostala do české plochodrážní historie, nad západočeskými lázněmi vysvitlo sluníčko. Rozjížďka s číslem šest svedla na svůj rošt oba favorizované Pražany. Josef Franc se opět před startem pln oba skláněl ke svému motocyklu kvůli haprujícímu řazení. Avšak v první zatáčce dokázal připravit o vedení Richarda Wolffa.

Jeho osm bodů vzápětí vyrovnal Andy Appleton, který měl už v úvodním výjezdu bratru desetimetrový náskok na Rodneyho McDonalda. Z úvodních vítězů dopadl nejhůře Paul Evitts. Vinou poruchy ve třetím kole páté jízdy přišel o druhé místo za Markusem Eiblem, takže jeden bod nakonec bral někdejší čakovický závodník Jan Boháč, který se přes veterány vrátil na ovály v závodním tempu. Jedničku do svého zisku připisoval rovněž Karel Kadlec, který se svěřoval, že jej Lenka Felixová na věži rozhodčích poněkud zaskočila.

„Málem jsem najel do pásky,“ líčil. „Vždycky je to u ní jedna dva a startuje. Teď mě přechytračila, bylo to i čtyři a pět. A zvedla mi pásku, když jsem se od ní vracel. Dráha je už dost rozbitá, hlavně druhá zatáčka a já si nechci rozbít hubu.“

Mnohem horší ovšem bylo, že slova plzeňského nezmara provázel d隝, který se do Mariánských Lázní vrátil naštěstí už dnes naposledy. Jenže o stavu na obloze se prozatím mohly vést pouze spekulace. Prognóza je věc jedna, realita druhá a tak mítink opět nabral expresní spád.

Ačkoliv nápis o šviháku lázeňském již zmizel z jeho kombinézy, Josef Franc dal najevo, jak dobře by se na původním místě vyjímal. S rozmotaným rolem brýlí vlající okolo něho ladně objel tři okruhy deváté jízdy. Třikrát čtyři je dvanáct a stejným bodovým ziskem se mohl pochlubit už jen Andy Appleton.

Angličan po startu rozjížďky s číslem dvanáct za sebou nechal Richarda Wolffa, avšak nadobro se ho nezbavil. Pražan z druhého místa osnoval protiútok. Ve druhém okruhu si to zamířil ve druhé zatáčce pod vedoucího závodníka, který měl plné starostí až nad hlavu udržet se v čele. Přesto byl o zkušenost moudřejší a o kolo později si v inkriminovaném místě dal větší pozor. Richard Wolff přesto nasadil k závěrečnému spurtu, jenže metu protnul o chviličku déle než Andy Appleton.

Maximální Josef Franc
Pozici muže číslo tři po Josefu Francovi a Andy Appletonovi zaujal Adam Filmer. Mladý Angličan ovšem profitoval ze snadnějších rozjížděk. Na úvod prohrál s Josefem Francem, ale pak se na jeho záda museli dívat kupříkladu Lars Zandvliet či David Speight. Richard Wolff byl na tom co do obtížnosti jízd hůře, přesto vůči jedenácti bodům Adama Filmera mohl nabídnout deset svých vlastních.

Ve čtrnácté jízdě ovšem jasně dal najevo, jak se věci mají. Po startu se dopředu hrnul Markus Eibl, avšak Richard Wolff se v nájezdu do druhé zatáčky okolo něj mihnul zleva jako blesk. Od té doby už nebylo, co řešit. Ani zbývající členové velké trojky usilující o stupně vítězů ve čtvrté sérii nezaváhali. Josef Franc byl první v cíli patnácté jízdy, Andy Appleton triumfoval hned vzápětí, přičemž ostatní závodníci jim byli příliš vzdáleni, aby se mohli stylizovat do rolí vážných hrozeb.

Na Josefa France si vyšlápnul až Richard Wolff v rozjížďce s číslem osmnáct. „Konečně mi to startovalo,“ nechal se slyšet později. Jenže Josef Franc se nedal, ustál jeho nápor a svému klubovému kolegovi ještě v úvodním výjezdu poslal v ústrety pořádnou cejchu. Mnohem hůře dopadl hned v následující jízdě Andy Appleton.

Snaha o rychlejší start bohužel skončila v pásce. I když měl dnešní závod náhradníky, putoval na trestnou čáru. Na rozdíl od předchozích let, kdy se náhradníci ze startovní listiny škrtali, bylo toto pravidlo rovnou zakomponováno do řádů. Jenže patnáct metrů za čárou přece jen představuje velký handicap.

V prvním nájezdu byl Andy Appleton poslední a do konce úvodního okruhu stačil překonat pouze Matthiase Flicka. V první zatáčce druhého kola se posunul ještě před Antona Wannaska. Avšak Lars Zandvliet, který rakouského veterána předjížděl na začátku prvního okruhu, a suverénní Markus Eibl byli už příliš daleko.

Angličanova ztráta logicky pomohla Josefu Francovi. A to tím spíše, nezaváhal-li pražský bojovník v prvním semifinále. Pro něho zvolil startovní rošt v těsném sousedství mantinelu. „To bylo vždycky nejlepší,“ zdůvodnil svou volbu. Záhy se ukázala, že měl šastnou ruku.

Rychle pronikl do vedení a druhému v pořadí Rodney McDonaldovi nakonec ujel o polovinu předlouhé lázeňské rovinky. Druhému semifinále vládl Richard Wolff, jehož náskok na počátku protilehlé rovinky činil bezmála deset metrů. Andy Appleton, který protínal metu jako druhý, měl v průběžném součtu jednadvacet bodů jako pražský borec.

Josef Franc na hrotu aktuální klasifikace se mohl chlubit dalšími třemi navíc. I když mu k potvrzení na trůně stačilo třetí místo ve finálové jízdě, odmítl se smířit s kompromisem. Z pozice absolutně nejvzdálenější vnitřní čáře opět vystřelil do čela jako dělový projektil.

Boj o stříbro vyřešil ve svůj prospěch Richard Wolff. Projel první zatáčkou rychleji než Andy Appleton a celá tři kola se nedíval na záda nikoho jiného kromě Josefa France. „Zavřel jsem Andyho, ale Pepa nás zavřel oba,“ líčil klíčové okamžiky v depu. „Pepa byl lepší a titul si zaslouží.“ A on si ho nejen zasloužil, ale navzdory únavě také užil. Pomyslný hermelínový pl᚝ českého domácího krále mu po sedmi suverénních vítězstvích rozhodně slušel.

Hlasy z depa
„Dnes byla nejnáročnější drána v mejch dějinách v Mariánkách,“ svěřoval se Josef Franc. „Ještě jedna jízda a nevím, jestli bych dojel. Nebylo to jednoduchý, jestli si to někdo myslí, tak nebylo. Vybral jsem si startovat od prken, to bylo vždycky nejlepší. Všechno šlapalo výborně a hektickej‘ začátek k tomu patří. Jsem spokojenej‘, konečně jsem jednička, teď už u toho třeba zůstanu. Teď budu odpočívat a dám se do kupy. A připravím si strategii na víkend. A v neděli jedeme do Debrecenu.“

„Spokojenost,“ bilancoval Richard Wolff. „Trošku jsme udělali změny, nebyl jsem spokojenej‘ se starty. Od poslední jízdy a v semifinále a ve finále to bylo dobrý. Pepa ve finále odstartoval. Já zavřel Andyho, ale Pepa zavřel nás oba. Byl lepší a titul si zaslouží. Dráha byla těžká na ručičky. Několikrát mi vypadla noha z háku. Budu ladit ještě víc, aby to bylo znát především v tom světě. Nesmíme usnout na vavřínech, za čtrnáct dnů je Artigues de Lussac. Koukám dopředu, budu se muset líp připravit. Jedem‘ od závodu k závodu a krok po kroku. Dělám pro to všechno, víc už nemůžu, jeden na sto dvacet procent. Pak je to už o sponzorech a penězích.“

„Na tu bídu na takovýhle dráze v těch sračkách je to nádherný,“ komentoval Karel Kadlec svůj výsledek v mistrovství republiky, které navazovalo na jeho start v evropské sérii veteránů. „Jak se mi do toho nechtělo, včera to zrušili a ráno znova pršelo. Nechtěl jsem se přerazit, mohlo bejt‘ o tři nebo čtyři body víc. Ale radši malinko slevím, než bych udělal kotrmelec. Teď bych měl jet s Richardem do Artigues de Lussac, tak si musím připravit motorky.“

		SF1	SF2	FIN	TOT
1. Josef Franc, Praha	4 4 4 4 4	4		4	28
2. Richard Wolff, Praha	4 3 3 4 3		4	3	24
3. Andy Appleton, GB	4 4 4 4 2		3	2	23
4. Rodney McDonald, AUS	3 3 4 2 4	3		1	20
5. Markus Eibl, D	2 4 3 3 4	2		E	18
6. David Speight, GB	3 2 3 3 4		2		17
7. Adam Filmer, GB	3 4 4 2 2		1		16
8. Sjoerd Rozenberg, NL	2 3 3 3 –	–			11
9. Paul Evitts, GB	4 E 2 0 3	1			10
10. Lars Zandvliet, NL	0 3 2 E 3		0		8
11. Marcus Bisson, GB	1 2 E 3 2				8
12. Charlie Saunders, GB (res)	4 3				7
13. Dan Winterton, GB	1 2 2 1 1				7
14. Dave Hammond, GB	1 2 1 2 1				7
15. Karel Kadlec, Kadlec	3 1 1 1 0				6
16. Mike Clarke, GB	2 1 2 1 E				6
17. Anton Wannasek, A (SMF)	1 0 0 2 1				4
18. Francesco Barbetta, I (ACCR)	0 0 1 0 2				3
19. Matthias Flick, D	2 1 0 0 E				3
20. Bill Haynes, GB (res)	1 1				2
21. Jan Boháč, Divišov	0 1 E – –				1
22. Klaus-Peter Gerdemann, D	0 R 0 –				0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mariánské Lázně – 9. května
Bez obhájce titulu mistra ČR na dlouhé ploché dráze se bude muset obejít nedělní podnik domácího šampionátu v Mariánských Lázních. Již dříve zmiňovaná termínová kolize mezi závody Grand Prix na krátké a dlouhé dráze, do nichž se pardubický závodník při svém loňském úspěšném tažení kvalifikoval, v kombinaci s finálovou sérií evropského šampionátu na krátké dráze dostala našeho reprezentanta do velmi prekérní situace.

České počty na historickém minimu
Obhajoba evropského zlata, účast mezi nejlepšími jezdci světa na krátké dráze nebo reálná šance na medaili ze světového finále na dlouhé dráze? S obtížným rozhodnutím čekal Aleš do poslední chvíle. To nakonec vyznělo v neprospěch dlouhé dráhy. Zranění Darcy Warda z posledního závodu Grand Prix v Göteborgu navíc otevřely brány do startovního pole SGP. Dlouhodrážní Grand Prix tak musela ustoupit stranou, stejně tak i domácí šampionát. V neděli bude Aleš Dryml spolu s bratrem Lukášem plnit své povinnosti v Británii. Účasti v kvalifikaci mistrovství světa na dlouhé dráze se však vzdát nehodlá.

Aby těch ztrát nebylo málo, na start v nedělním závodě rezignoval i další loňský medailista Michael Hádek. Ten pro změnu nevyřešil své problémy s motorem. A vzhledem k faktu, že ve startovní listině nefiguruje ani Antonín Klatovský, smrskla se česká družina trochu nečekaně na historická minima. A přeci nakonec došlo k jednomu přírůstku. Za řídítka dlouhána letos usedne motocyklový nadšenec a bývalý jezdec čakovického plochodrážního klubu Jan Boháč. A nebude to mezi veterány, ale v plném tempu při nedělním mezinárodním mistráku. Se záludností pískové tisícovky v Mariánských Lázních se bude potýkat v sedle motocyklu po bývalém jezdci místního klubu Romanu Tomanym.

Náročný maraton dvoudenního závodění opět čeká na Karla Kadlece. Sympatický plzeňský závodník bude v sobotu bojovat o stupně vítězů mezi veterány, aby se další den z pozice české trojky popral o účast ve finále Mistrovství republiky.

Největší hvězdou startovního pole však bezesporu bude loňský světový medailista Josef Franc. Přes mnohé úspěchy včetně vítězství v závodě Grand Prix na dlouhé dráze mu domácí titul v této disciplíně dosud chybí. Situaci mu pravda notně ulehčilo odstoupení Aleše Drymla, svou touhou po zlaté medaili se však netají ani Francův klubový kolega z pražského Olympu a taktéž světový finalista Richard Wolff. Ten se navíc na prvního máje ozdobil vítězstvím v závodě o zlatou přilbu na dlouhé dráze v německém Lübbenau.

Z pestrého mezinárodního pole nedělního závodu si na nejvyšší příčky brousí zuby především bývalý světový finalista Marcus Eibl z Německa. Po těžkém zranění se vrátil na ovály ve výborné formě a dráhu v Mariánských Lázních ze svých předchozích startů velmi dobře zná.
Chybět nebude ani jeho krajan ostřílený lišák Klaus Peter Gerdemann. I přes pokročilejší věk jeho jméno na dlouhých drahách stále něco znamená.

Velkým favoritem je i další pravidelný host v Mariánských Lázních Holanďan Sjoerd Rozenberg, kterého doprovodí jeho mladší kolega Lars Zandvliet. Z plejády osmi Angličanů jsou českým divákům nejznámější Daniel Winterton a vždy dravě jedoucí David Speight. Mezi novými tvářemi se objeví mimo jiné i zkušený Marcus Bisson, hájící kdysi v britské lize barvy Pirátů z Poole.

Na nedělní finále si dozajista brousí zuby i rodák z australské Canberry Rodney McDonald.
Systém závodu je koncipován podle aktuálního rozpisu světového šampionátu pro dvacet jezdců. V každé jízdě se tak na start postaví pět závodníků. Základní část závodu má pět sérií vždy po čtyřech jízdách. Následují dvě semifinále a jízda finálová.

Veteráni otevřou program
Den před závodem mezinárodního Mistrovství ČR bude již tradičně patřit plochodrážním veteránům. Startovní listiny obou kategorií dvou- i čtyřventilových strojů jsou plné známých jmen.

Zejména mezi čtyřventily se dají očekávat boje na ostří nože. Do nich by měl zasáhnout i náš Karel Kadlec. Proti němu se na start postaví bývalé opory nizozemské reprezentace Henk Snijder, Hylke Dijkema nebo Wim de Haas. A stejně jako před více než dvaceti lety jim svá záda bude chtít ukázat Angličan Bob Dolman. Novým přírůstkem mezi známými jmény je další bývalý evropský finalista Wolfgang Barth z Německa, starší bratr čtyřnásobného mistra světa Roberta Bartha. Dojde i na bývalé světové finalisty, nebo do letošní veteránské série zasáhne další Němec Maik Ebensing, který mezi nejlepší jezdce světa proklouzl v roce 1999.

Vavříny z Mariánských Lázní se v minulosti ověnčili například Rakušan Anton Wannasek, Britové Paul Evitts a John Hartley nebo Ital Francesco Barbetta. Své budou chtít říct i němečtí bratři Ulrich a Andreas Büschke.

Mezi dvouventily je dozajista největším lákadlem návrat krále veteránských závodů Hartmuta Ernsta. Jeho největšími soupeři budou krajané Josef Goldbrunner a Franz Greisel nebo bývalý britský profesionál Kevin Teager.

Startovní listina – MEZ MR na dlouhé dráze:

1 Karel Kadlec, Kadlec

2 Jan Boháč, Divišov

3 Mike Clarke

4 Anton Wannasek, A (SMF)

5 Paul Evitts, GB

6 Adam Filmer, GB

7 Josef Franc, Praha

8 Sjoerd Rozenberg, NL

9 Dave Hammond, GB

10 Klaus Peter Gerdemann, D

11 Rodney McDonald, AUS

12 Marcus Bisson, GB

13 Lars Zandvliet, NL

14 Richard Wolff, Praha

15 Markus Eibl, D

16 Dan Winterton, GB

17 Matthias Flick, D

18 Adam Alott, GB

19 David Speight, GB

20 Hylke Dijkema, NL

21 Arne Andersen, DK

22 Bill Haynes, GB

Evropská série veteránů:

dvouventily:

1 Josef Goldbrunner, D

2 Kevin Teager, GB

3 Franz Greisel, D

4 Kenny Blair, GB

5 Jürgen Bruckner, D

6 Bill Haynes, GB

7 Tom Blackwood, GB

8 Sigmund Finnstad, N

9 Jürgen Jucknies, D

10 Geoff Urben, GB

11 Jan Hamers, NL

12 Miklos Nemeth, N

13 Dieter Nachtmann, D

14 Sven Erik Geitsund, N

15 Knut Olsen, N

16 Hartmut Ernst, D

17 Keith Snelling, GB

18 Wolfgang Starr, D

19 Karl Heinz Suske, D

20 Bernd Schoop, D

21 Roy Gomm, GB

22 Karl Heinz Koitka, D

23 Jan Gunliek Kilen, N

24 Christoph Eichhorn, D

25 Geir Furulund, N

čtyřventily:

1 Bob Dolman, GB

2 Paul Evitts, GB

3 Henk Snijder, NL

4 Wim de Haas, NL

5 Ulrich Büschke, D

6 John Hartley, GB

7 Hylke Dijkema, NL

8 Francesco Barbetta. I

10 Gerd Mauer, D

11 Andreas Blache, D

12 Ian Leverington, GB

13 Karel Kadlec, CZ

14 Dave Hammond, GB

15 John Freeman, GB

16 Andreas Büschke, D

17 Steen Larsen, DK

20 Maik Ebensing, D

21 Arne Andersen, DK

22 Anton Wannasek, A (SMF)

23 Bert de Haas, NL

24 Yngvar Nilsen, N

25 Mike Clarke, GB

27 Wolfgang Barth, D

Foto: Jiří Bayer

Mariánské Lázně – 29. dubna
Stejně jako v předchozích letech Miloslav Čmejla věnoval v Mariánských Lázních pohár na uctění památky Zdeňka Kudrny. Jeho čtvrtým držitelem se stal Michael Hádek, jemuž spíkr věnoval svou trofej vzhledem k jeho postavení naděje české dlouhé dráhy do budoucna.

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 29. dubna
Když Aleš Dryml zastavil ve druhém kole rozjížďky s číslem tři s prázdnou zadní pneumatikou, zdálo se, že mu jasné vítězství sebral banální defekt. Jenže detailnější kontrola v depu odhalila vytrhané dráty z náboje kola a Pardubičan měl rázem o starost navíc, jelikož netušil, zda se celá situace nebude opakovat. Jenže sluníčko, které během odpoledne rozehnalo na obloze polední šedé beránky, svítilo na jeho vítěznou cestu. V semifinále ho sice porazil Josef Franc, avšak ve finále opakovaném kvůli pásce veterána Klause Petera Gerdemanna už Aleš Dryml nezaváhal. Letěl do čela, kde navzdory útokům Josefa France vydržel až k šachovnicové vlajce. Úspěch českých barev podtrhli třetí Michael Hádek a Richard Wolff, který po urputné snaze v poslední zatáčce před cílem překonal Sjoerda Rozenberga.

Kolo prohloubilo vrásky
Vítr honil po lázeňské obloze nadýchané mraky a osazenstvo boxů s povděkem kvitovalo, že se tropická sobota s překonáním většiny dvousetletých teplotních opakovat nebude. Většina ze závodníků měla za sebou dlouhou noc. Josef Franc finišoval s přípravou svých motocyklů někdy okolo půl třetí nad ránem. „Jsem moc nervózní, než abych se těšil,“ svěřoval se těsně před odchodem na slavnostní nástup.

Únava byla patrná i na Karlu Kadlecovi, jehož patálie začaly problematickým karburátorem při středečním tréninku a kulminovaly technickým martýriem při včerejších veteránech. Přesto se však plzeňský nezmar zapsal do historie letošního šampionátu nejrychlejším startem v rozjížďce s číslem jedna.

Rychle se přesunul na venek a uhlídal za sebou většinu účastníků s výjimkou Richarda Wolffa, který neomylně zamířil do čela. Na konci druhého kola měl už náskok celé dlouhatánské roviny, zatímco Karel Kadlec se pral o druhé místo jako lev. Zuby si na něho brousil především Dave Hammond. A vskutku v úvodní zatáčce třetího kola, které kromě finále bylo poslední, se Angličan posunul dopředu. Karel Kadlec nakonec zabojoval, odvrátil Jamie Isherwooda, avšak za svým přemožitelem Davem Hammondem o kousek zaostal.

Vzhledem k limitovaným prostředkům klubové kasy a skutečnosti, že se u nás nepojede finálový závod světového šampionátu, nehýřila startovní listina světovými hvězdami. Čeští závodníci plnili úlohu favoritů a cizinci dnes vyhráli pouhé dvě rozjížďky.

Josef Franc projel první zatáčkou rozjížďky s číslem dvě stejně jako rozžhavený nůž kostkou studeného másla. Na vítěznou dráhu se hned vzápětí vydal i Aleš Dryml. Výrazné zrychlení z prvního výjezdu ho vzdálilo od všech pronásledovatelů. Jenže už na sklonku úvodního okruhu zůstal pardubický závodník stát s prázdnou pneumatikou.

Kontrola motocyklu v garáži přinesla šok. Duše byla propíchána dráty, které se vytrhaly z náboje kola. Montáž nového kola byla provázena obavami, zda se podobný fatální defekt nebude opakovat. Mezitím převzal vedení v rozjížďce s číslem tři Michael Hádek, jenž do Mariánských Lázní dorazil takřka rovnou z Míšně, aby své účinkování začal tréninkovým pádem.

Plzeňský závodník hned ve druhé sérii osaměl na čele průběžné klasifikace. V páté jízdě vyhrál po skvělém startu před Erikem Eijbergenem, když všichni ostatní úvodní vítězové svou sérii neprodloužili. Osudnou se jim stala rozjížďka s číslem šest, kde Josef Franc a Richard Wolff narazili na Aleše Drymla.

Pardubičan se záhy probil do čela, avšak Josef Franc zůstal viset za Sjoerdem Rozenbergem. Záplava nájezdů přinesla předjetí doslova na poslední chvíli. Pražský závodník se na druhou příčku probil v úvodní zatáčce posledního okruhu.

Neomylně do semifinále
V rozjížďce s číslem devět došlo také na Michaela Hádka. Sjoerd Rozenberg se opět mohl chlubit vynikajícím startovním manévrem. Vedoucí pozici vzápětí uhájil i před dotěrným Joelem Nyströmem, přes něhož se zády přesypali Michael Hádek a Richard Wolff. Posledně jmenovaný zvládl souboj se švédským závodníkem ve svůj prospěch, avšak Michael Hádek vedoucího Holanďana navzdory veškeré snaze dohnat nedokázal.

Nicméně všichni čeští závodníci směřovali vstříc semifinále, které jim ochotně nastavilo svou otevřenou náruč. A to včetně Antonína Klatovského, jehož brzdil handicap, že jeho stroj byl připravený na úplně odlišné podmínky horského Teterowa.

Aleš Dryml s naprostým přehledem opanoval rozjížďku s číslem sedm, v níž rychle minul Klause Petera Gerdemanna. Osmapadesátiletý Němec profitoval zejména ze startů zavánějících letmostí, což se mu mělo později krutě vymstít. Stejným způsobem si pardubický závodník počínal rovněž v desáté jízdě. Když se po skvělém startu ohlédl ve druhém výjezdu, spatřil za sebou Karla Kadlece v uctivé vzdálenosti.

„Tahle rozjížďka mě nakopla,“ svěřoval se Karel Kadlec, přičemž neměl na mysli pouze hodnotu svého bodového konta. „V semifinále jim nedám nic zadarmo!“ Jeho slovům naslouchal i Plzeňanův starý známý John Hartley. I když byl ve startovní listině na postu náhradníka a ostatní rezervisté se střídali, anglický čahoun se převlečený do běžného oblečení těšil kulinářským specialitám stánku s občerstvením.

Stejně jako Aleš Dryml oplýval rychlostí i Josef Franc. Osmou jízdu vyhrál stylem start – cíl, přičemž na jejím konci by se mezi něj a druhého v pořadí Paula Evittse vešel zaoceánský parník. V rozjížďce s číslem jedenáct však narazil na Sjoerda Rozenberga. V jeho závěsu zůstal jen do druhé zatáčky, v níž se venkem dostal do vedení.

„Od toho startu nevím, nevím,“ svěřoval se Josef Franc se svými obavami. Přitom poslední triumf mu dal výhodu, aby si postavení na semifinálovém roštu volil jako první, i když se na stejný počet bodů dostal i Michael Hádek. Ten v rozjížďce s číslem dvanáct v prvním oblouku podjel mistra ulitých startů Klause – Petera Gerdemanna,který vzápětí hlídal Richard Wolffa až do nájezdu do poslední zatáčky. Vzhledem k věku však Josef Franc dostal při výběru strany mince pro losování přednost. Zvolil orla a vyhrál.

Sluníčko září stejně jako lesklé poháry
Losování semifinálových pozic odhalilo díru ve startovní listině. Erik Eijbergen prve musel v jedenácté jízdě přenechat třetí místo Paulu Evittsovi a na sklonku druhého okruhu bezmocně zarolovat na trávník. „Motor kaput,“ svěřil se mezinárodní evropštinou Petru Moravcovi, který plnil úlohu předsedy jury.

První semifinále přineslo dnes doposud nevídanou věc, a sice vzájemný souboj Aleše Drymla s Josefem Francem. Život jim zkomplikoval Klaus – Peter Gerdemann, který se opět dokázal po vylétnutí pásky dostat dopředu. Josef Franc útočil spodní stranou prvního oblouku. Posunul se před německého veterána, který okamžitě schytal takovou spršku materiálu dráhy, která ho nemilosrdně sestřelila na čtvrtou pozici.

Aleš Dryml okamžitě profitoval ze situace a na rovinku vyjel za Pražanovými zády. Jejich pořadí se až k šachovnicové vlajce nezměnilo. „Cejtil jsem, že jsem o maličko rychlejší, ale na předjetí to nebylo,“ vyprávěl později Aleš Dryml.

Druhé semifinále se neslo plně v režii Michaela Hádka. Skvěle odstartoval, aby posléze dokonale projel první zatáčkou. Sjoerd Rozenberg byl druhý, avšak zezadu se dral Richard Wolff. Ve druhém okruhu se v zatáčce u depa posunul na druhé místo. O pár vteřin později skončilo účinkování Karla Kadlece a Antonína Klatovského, jejichž individuální skóre na postup do finále už nestačilo.

Na lázeňský kilometr už dávno svítilo sluníčko a palba jeho paprsků hnala rtu teploměru opět k tropickým hodnotám. Přitom brala síly závodníkům stejně účinně jako náročná dráha. Finálovou šestici čekala na závěr čtyři kola. Vedle české čtveřice na roštu stanuli Sjoerd Rozenberg a Klaus – Peter Gerdemann. Ten svou snahu o rychlý start tentokrát přehnal a skončil lapený v pásce.

Při repete nahnal svým příznivcům strach Josef Franc, který se až příliš dlouho skláněl nad svým motocyklem. „Začalo to zdechat, kontroloval jsem, jestli mám puštěnej‘ metyl,“ vysvětloval pražský borec později. Konečně letěla páska nahoru.

Do čela vystřelil Aleš Dryml. Josef Franc hned za ním, přičemž ještě stačil vystavit stopku útočným záměrům Michaela Hádka. Pardubičan měl situaci pevně pod kontrolou. A by mu Josef Franc po celou dobu seděl doslova nalepený na zadním kole, nepodlehl tlaku. Do třetího kola zvolil Josef Franc velkorysý nájezd venkem, avšak Aleš Dryml si na svůj titul nenechal sáhnout.

Třetí protnul metu Michael Hádek, který se na mikrofon Miloslava Čmejly svěřil stejně jako ostatní se svou únavou. „Jsem sedřenej‘ jako vůl,“ netajil se. Přitom mohl mluvit jedním dechem o štěstí, jelikož se mu v dojezdovém kole zastavil motor. Richard Wolff zase na startu spálil spojku, ale v poslední zatáčce přece jen sebral Sjoerdu Rozenbergovi bramborovou příčku. „Už jsem si říkal, že to nevyjde,“ přiznával.

Hlasy z depa
„Začalo to divoce,“ vrátil se Aleš Dryml k rozjížďce s číslem jedna. „Problém bylo kolo. Nebylo to jen píchnutý, urvaly se dráty z náby, udělaly díry do koše a rozsekaly blatník. Byl jsem z toho vyděšenej‘, že mohly odejít všechny kola. Pak se to ale lepšilo, lepšilo. Finále nebylo špatný, úkol byl splněn. Pepík mě kousal už v semifinále, já se cejtil, že jsem o maličko rychlejší, ale na předjetí to nebylo. Ve finále se chytil ten Němec, co měl letmáky půlku závodu. Na Pepíka jsem si věřil, měli jsme podobně rychlé stroje. Nechtěli jsme dělat změnu a naštěstí ji neudělali, i když po bitvě je každej‘ generál, nerad měním, co funguje. Úkol je splněnej‘, pokračujeme dál, zbejvaj‘ dva tituly.“

„Nemám chu mluvit, nejradši bych ten pohár roztřískal,“ nebylo Josefu Francovi nejprve vůbec do řeči, aby přece jen pro čtenáře magazínu speedwayA-Z pootevřel stavidla své výřečnosti. „Před startem finále mi to začalo zdechat, kontroloval jsem, jestli mám puštěnej‘ metyl. Snažil jsem se, byl rychlej‘, ale ne od začátku závodu. Přijeli jsme bez velkýho tuňování. Technika vydržela, ale nešly mi starty. Kolektivně jsme si zasloužili vyhrát, ale někdo jako já to musí zkazit.“

„Zezačátku paráda, ale bylo to rozbitý a síly docházely,“ svěřoval se Michael Hádek. „Jed‘ jsem málo knedlíky a maso a ve finále mi poslední dvě kola docházely síly. Bylo to ale v pohodě, titul to není, ale hlavně že je v Čechách. Co víc si přát?! Ale abych se toho titulu nedočkal až ve veteránech (smích). Spokojenost, čekal jsem leccos, ale tohleto ne.“

„Jsem utahanej‘,“ nezastíral Richard Wolff. „Ve finále mi shořela spojka a měl jsem s tím problém. Nebylo to úplně ono, dráha byla suchá. Zkoušel jsem spoustu věcí, takže to bylo maximum, co jsem z toho moh‘ dostat. Nestartoval jsem a to mi bralo síly. Jak jsem v posledním vinglu předjížděl Sjoerda, říkal jsem si, že to nevyjde.“

„Nevím, ale vždycky se mi tady něco sere,“ kroutil hlavou Karel Kadlec. „O tréninku ve středu karburátor, potom včera… Říkal jsem si, že nebudu mít klid. Dneska asi klesnul tlak, nešlo mi odstartovat a trápil jsem se. Nakopla mě až jízda s Álou a řek‘ jsem si, že to v semifinále nedám zadarmo. Prášilo se, neviděl jsem do nájezdu, byly kameny, ale jsem spokojenej‘. Od středy jsem nespal, kdybych měl sílu, dal jsem si ještě těžší převod.“

„Dobrý jsem živej‘ a zdravej‘,“ nadřazoval Antonín Klatovský tyto skutečnosti nad výsledek. „Ale ono to přijde. Teď bude Teterow. Řek‘ bych, že to netáhlo. A byly tam i chybičky, ale mám motorku na Teterow a tady to bylo pomalý. Když ti cuknou po rovině, je to špatný, ale cejtím se dobře.“

		SF1	SF2	TOT	FIN
1. Aleš Dryml, Pardubice	E 5 5 5	4		19	1.
2. Josef Franc, Praha	5 4 5 5	5		24	2.
3. Michael Hádek, Plzeň	5 5 4 5		5	24	3.
4. Richard Wolff, Praha	5 2 3 4		4	18	4.
5. Sjoerd Rozenberg, NL	4 3 5 4		3	19	5.
6. Klaus Peter Gerdemann, D	3 5 4 3	2		17	T
7. Joel Nyström, S	3 4 2 2	3		14
8. Paul Evitts, GB	2 3 4 3		1	13
9. Karel Kadlec, CZ	3 1 1 4		2	11
10. Erik Eijbergen, NL	4 4 1 E	–		9
11. Antonín Klatovský, Divišov	1 2 3 3		0	9
12. Ulrich Büschke, D	2 3 2 1	1		9
13. Dave Hammond, GB	4 1 1 1			7
14. Matthias Flick, D	1 0 2 2			5
15. David Speight, GB	0 1 3 E			4
16. Jamie Isherwood, GB	2 2 – –			4
17. Andy ter Schuur, NL (res)	0 0 2			2
18. Bill Haynes, GB (res)	0 0 1			1
19. Francesco Barbetta, I (ACCR)	1 0 – –			1
20. Andreas Büschke, D	0 E – –			0
21. John Hartley, GB (res)				DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 24. dubna
Loni měl Richard Wolff v Mariánských Lázních technický pech. Na připraveném GM trucovalo řazení a rezervní stroj JRM na dlouhém ovále nestačil. Nyní se pražský závodník usilovně chystá na nápravu svého umístění v dlouhodrážním šampionátu republiky. Magazínu speedwayA-Z prozradil, že jeho nabitý harmonogram trošičku obrátila naruby nemoc.

„Vláďa Dvořák teď ladí motor přímo na Mariánky,“ říkal Richard Wolff ve své dílně na pražské Markétě před úterní extraligou proti Slaného. Ta se ho týkala pouze kvůli jeho povaze týmového hráče, protože se letos rozhodl opustit klasický speedway a zaměřit se výhradně na dlouhé a travnaté ovály.

O titul mistra republiky se v Mariánských Lázních rozhodne už tuto neděli. „Přibejvá to,“ nezastírá Richard Wolff. „Musel jsem zvýšit aktivitu. Poslední tejden finišuju. Trápí mě, že mě skolila nemoc, jsem takovej‘ vyšavenej‘. Kalciovky, horečka, kašel. Musím si odpočinout, zimní přípravu jsem už vysadil a ladí se jen na motorkách.“

O tom, jak je důležité být na lázeňském kilometru dokonale připravený po technické stránce, se Richard Wolff přesvědčil naposledy loni. „Půjdem‘ do GM,“ říká rezolutně. „Ještě si ho vyzkouším, ale věřím, že to bude fungovat. Jen ta nemoc mě mrzí…“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)