Divišov – 28. září
Depo divišovského stadiónu má stěny z poctivých plechů. Když si tedy nějaký plochodrážní smolař chce ulevit, rány od kopanců se pořádně rozléhají. A že takových při dnešním závěru české juniorky bylo! Pavel Čermák sice vyhrál osmou jízdu, ale třikrát nedojel. Janu Mackovi v šestnácté jízdě přerušil slibný duel s Patrikem Mikelem o vítězství prasklý sekundární řetěz. Korunu všemu nasadila rozjížďka s číslem sedmnáct. Nejprve spadl Jakub Valkovič, ale větší šrámy než on naštěstí utrpěly jeho ambice. Při repete se Patrik Mikel stal vůbec prvním závodníkem, který v závodech ranku českého šampionátu proměnil žlutou kartu za startovní přestupek za červenou. A definitivně přišel o vidinu bronzu ve své poslední sezóně mezi juniory. Nakonec David Pacalaj vletěl do pásky těsně předtím, než se Jaroslav Vaníček převrátil v ukázkové svíci. Jan Kvěch sice neměl pevný stisk kvůli zlomené kůstce ve své pravačce, nicméně pořádně proháněl Patrika Mikela i Daniela Klímu, jež ho dnes připravili body, a s přehledem potvrdil zisk obou juniorských titulů. Přitom stačil jako jediný porazit Petra Chlupáče v rozjížďce s číslem dvanáct, který však o dvě rozjížďky později připravil o punc neporazitelnosti Daniela Klímu. Ten se prve v depu pořádně se svým otcem Romanem zapotili, protože museli odstranit hned tři technické problémy naráz, a sice svíčku, protáčení plynu a karburátor. V rozjezdu však svého kolegu porazil a vyhrál svůj první individuální mítink s pětistovkou.

Každý má nějaké ambice

Mraky zahalující divišovský stadión během dopoledního mistrovského klání kolibříků zmizely i s deštěm, který slibovaly. Zasloužil se o to svěží větřík a díky němu se z oblohy mohlo rozchechtat sluníčko. Stopětadvacítky byly rychle nahrazeny posledním dílem české juniorky. Po tréninku, jejž nestihl Pavel Čermák, a z něhož kvůli poruše odstoupil Pavel Čermák, se šlo rychle na věc.

Jako první vítěz se do depa vrátil Daniel Klíma. Jeho hlavním záměrem bylo, aby v konečné klasifikace překonal Patrika Mikela, jenž třetí místo držel rozdílem jediného bodu. Pražský junior opanoval rozjížďku s číslem jedna stylem start – cíl před Jakubem Valkovičem. Smůlu měl Pavel Čermák, jemuž v posledním výjezdu prasknul primární řetěz, takže jeden bod spadl do klína Pavlu Kuchařovi.

Jan Kvěchovi šlo zase o mistrovský titul a v rozjížďce s číslem dvě za ním neomylně vykročil. Startovat musel však dvakrát, protože prvně si Jaroslav Vaníček vykoledoval žlutou kartu, ale s přehledem inkasoval trojku. Stejně tak hned vzápětí David Pacalaj, když stále lepšící se Václav Kvěch za jeho zády v první zatáčce objel Milana Dobiáše.

Další restart přinesla čtvrtá jízda. „Nechtěl jsem čekat na tu pásku,“ vysvětloval Patrik Mikel, za co si vysloužil warning. Napodruhé však byl rychlejší Petr Chlupáč, takže jeho tříbodový odstup na vedoucího Jana Kvěcha, se nezměnil. Avšak Moravan v pardubické vestě na tom rázem byl fifty fifty s Danielem Klímou.

Po přestávce poskočil do čela dnešního závodu Petr Chlupáč, jehož pro tři body v rozjížďce s číslem pět poslal opět nesmírně podařený start. Ke stejné metě hned vzápětí zamířil David Pacalaj. Jenže Daniel Klíma šel za vidinou celkovému bronzu tak urputně, že ve druhé zatáčce druhého kola po vnější straně vymetl nafukovací mantinely.

Daniel Klíma popisuje své útoky na Davida Pacalaje v rozjížďce s číslem šest:

„Chtěl jsem to zkusit po venku jako Emil Sajfutdinov.“

Přesto se nenechal odradit neúspěch a hrozícím karambolem a v předposledním výjezdu vskutku do čela pronikl. Ale Patrik Mikel odpověděl tím nejlepším možným způsobem. A sice porážkou Jana Kvěcha v rozjížďce s číslem sedm. Vedení se ujal hned v úvodním nájezdu. Pak elegantně kraloval a leaderu aktuální klasifikace posílal jednu cejchu za druhou, což ovšem Pražanovi nikterak neubralo na bojovnosti.

Bod nahoru, bod dolů

Jan Kvěch sice ztratil bod, ale nikoliv optimismus. A to naprosto plným právem, protože ve dvanácté jízdě za sebou nechal Petra Chlupáče. Jeho mladší klubový kolega sice vystřihnul lepší start, ale Jan Kvěch dokázal v prvním oblouku najít hutnější stopu a prolétnout do čela.

Jan Kvěch ke stavu své poraněné pravačky:

„Jde to, ani to nebolí. Akorát Patrik mě pozlobil. Trošku mě dával cejchy…“

Jan Kvěch a Petr Chlupáč se rázem s osmi body dělili o vedení v dnešním závodě. Více měl pouze Daniel Klíma, který prve v rozjížďce s číslem deset zaznamenal svůj třetí triumf v řadě. Jenže ono to nebylo nikterak jednoduché. Po přestávce totiž běhal po depu se svým ztichlým motocyklem. A když už se chystal skočit do sedla, ozvala se velikánská rána.

„Začal se protáčet plyn,“ vysvětloval závodník otec Roman, o něhož se málem pokoušely mrákoty. „Odešla svíčka a nakonec jsme museli přehodit karbec. Tři věci se staly najednou!“

Daniel Klíma se však nikterak nenechal vyvézt z konceptu. Na startu desáté jízdy se zjevil vskutku až na poslední chvíli, ale od nájezdu do první zatáčky měl navrch před Patrikem Mikelem. A ten se na rozdíl od předchozí porážky již takřka hotového mistra, musel smiřovat s porážkou. V ten moment byl o bod pozadu. Nicméně svou ztrátu dohnal již v následující sérii.

V šestnácté jízdě se Pavel Čermák chytil do pásky a při restartu se navzdory wheelie se ujal vedení Václav Kvěch. „Starty mi dnes jdou,“ liboval si o chvilku později ve svém boxu. „Vzal jsem si lepší spojku, ale tuhle jízdu jsem se stejně nadřel jako kráva.“

Klít ovšem měl i Jan Macek, který plzeňského závodníka střídal na čele již v prvním nájezdu, protože už ve druhé zatáčce jej zastavil prasklý sekundární řetěz. „Kdyby se to stalo z posledního fleku, neřeknu půl slova,“ nechal se slyšet, sotva dozněl zvuk úderu jeho plechové boty do ohrazení depa. „Ale z prvního to nasere!“

Ruku na srdce, Patrik Mikel nepatřil k těm, kteří litovali. Stejně na vedoucího Kopřivničana útočil, seč mohl, a kdo ví, jak by jejich duel dopadl, kdyby Jan Macek nezůstal stát. Jistojisté však bylo, že před poslední sérií měl Daniel Klíma o bod více v klasifikaci dnešního závodu, avšak pokud se týká šampionátu, nemohl jeden druhému nic vyčítat.

Zapeklitá rozjížďka s číslem sedmnáct

Zato Jan Kvěch se dostal na samotný práh titulu. Nad jeho startem v rozjížďce s číslem třináct mohla celá řada lidí blednout závistí. Jakub Valkovič byl rázem tím druhým vzadu, a protože se Jan Kvěch v dnešním závodě dostal na jedenáctibodovou roveň s Danielem Klímou a Petrem Chlupáčem, potřeboval pro potvrzení svého titulu jeden jediný bod.

Jenže mezitím se chystala sedmnáctá jízda, jež přichystala momenty, jichž na českých oválech nebýváme svědky každý den. Jakub Valkovič nejlépe odstartoval, ale v úvodním nájezdu jej na čele vystřídal David Pacalaj, který po hladkém triumfu v rozjížďce s číslem patnáct směřoval k pódiu. Přitom si jako husa na provázku za sebou táhnul Patrika Mikela.

Jakub Valkovič vysvětluje svůj pád v rozjížďce s číslem sedmnáct:

„Rozhodilo mě to, přetočil jsem se a neudržel jsem to.“

Zdálo se být rozhodnuto, jenže nebylo. Ve třetím kole Jakub Valkovič spadl v úvodním výjezdu. Mohl děkovat, že Jaroslav Vaníček navedl svou dvěstěpadesátku do mantinelu a zabránil vážnějšímu zranění. Slovák sice přijel do depa v sanitce, ale kromě odřené nohy mohl naříkat maximálně na fraktury svých ambicí.

V opakovačce vypálil dopředu Patrik Mikel. Sám však věděl, že byl rychlý, až přespříliš rychlý. Jeho předtucha, že se stane prvním závodníkem, který žlutou kartu přemění v závodě ranku českého šampionátu na červenou, jej nezklamala. Protože záhy se vskutku rozsvítilo bílé světlo, které barvou odpovídající povlaku juniora v pardubické vestě, tyto předpoklady změnilo v realitu. Smůla jednoho přinesla štěstí druhému.

Zatímco Jaroslav Vaníček se kutálel ve spektakulární svíci, David Pacalaj vyndával své přední kolo z osidel pásky. „Moc jsem se soustředil,“ povzdechl si, zatímco terminátor nejen českých stopětadvacítek v sedle své dvěstěpadesátky osamocený mířil pro trojici bodů.

Vzápětí Jana Kvěcha porazil také Daniel Klíma. Ten slavil bronz, jím přemožený závodník titul, ovšem jednička dnešního mítinku zůstávala stále neznámá. V devatenácté jízdě se totiž Petr Chlupáč dokázal v prvním nájezdu posunout před Jana Macka a Pavla Kuchaře a svými čtrnácti body srovnal skóre Daniela Klímy.

Než se oba postavili na startovní rošt rozjezdu, Pavel Čermák vypil svůj kalich hořkosti až do dna. Ve dvacáté jízdě vedl až do druhé zatáčky třetího kola, než svůj motocykl zahodil v ukázkové svíci. Předtím kvůli poruše spojky najel do pásky, o jeho úvodním defektu již byla řeč, takže domácí borec v pražské vestě mohl argumentovat jedině vítěznou osmou jízdou.

A pak již nemohlo přijít na řadu nic menšího, než rozjezd o vítězství. Za delší konec provazu v něm od počátku tahal Daniel Klíma. Sice se nevyhnul krizovému momentu v poslední zatáčce, ale po pár minutách již mohl slavit své premiérové vítězství v domácí juniorce.

Hlasy z depa

„Super,“ odtušil Daniel Klíma. „Dráha byla lepší než loni. Čekal jsem to horší, i když nějaká dírka tam byla. Dneska mi šlo o to, abych dal celkově třetí místo. A ještě jsem vyhrál závod. Škoda body, neodstartoval jsem a bylo to.“

„Byly to pěkný závody,“ pochvaloval si Petr Chlupáč. „Dan si první místo zasloužil. Na Honzu jsem měl, příští rok snad taky. Hezký závody, nádherná dráha. Škoda bodu, měl jsem daleko to materiálu. Měl jsem lepší start, ale Honzu čapnul materiál.“

„Pěkný to bylo, ale hlavně že jsem to přežil ve zdraví,“ poukazoval Jan Kvěch na svou pochroumanou pravačku. „Špatně jsme nastavili motorku. Pak jsme to doladili a docela to fungovalo. Nebylo potřeba vyhrát, šlo o titul. Dobrý pocity, jsem mistra, jsem spokojenej‘. Hlavně jsem to dnes potřeboval přežít a soustředit na pátek na svět v Pardubicích.“

„Dneska to bylo super, akorát dráha se měnila,“ rozvyprávěl se Patrik Mikel. „Porazil jsem mistra, sezóna úplně v prdeli, ale dnes jsem bojoval, měl jsem starty a kromě té poslední jízdy su spokojený.“

„Chybí mi jedno kolo v Plzni,“ litoval David Pacalaj, že letošní českou juniorku nemohl absolvovat kompletní. „A teď škoda té pásky. Nevadí, co bylo, to bylo a stejně to bez té Plzně bylo ztracené. Příští roku budu ovšem první!“

„Jelo se mi dobře, ale ty poslední dvě jízdy byly divoký a všelijaký,“ nechal se slyšet Václav Kvěch. „Ale v tý poslední jízdě jsem musel pustit bráchu (smích).“

„Celkem dobré,“ bilancoval závod Jan Macek. „Škoda prasklého řetězu. Dráha byla strašně rozbitá, ale za mě byl závod super. Řekl bych, že můj poslední závod v sezóně byl super.“

„Těžká dráha,“ povzdechl si Jakub Valkovič. „Zezačátku vypadala fajnově, postupně se rozbíjela a jelo se těžko. V zatáčkách mě to přetáčelo strašně, měl jsem problémy. Snažil jsem se jet bezpečně, ale v poslední jízdě se to nepovedlo. Jsem rád, že to mám za sebou.“

„Nic extra,“ smutnil Pavel Čermák. „Tejden před závodem jsem zadřel motor. Předevčírem jsem to dal dohromady, ale včera jsem tu zohejbal přední kolo. V šestnáctý jízdě mi vyskočily šroubky na koši a já skočil do pásky. A pak ta svíčka, snažil jsem se ji srovnat, ale nešlo to. Jsem o to zklamanější, že jsem na domácí půdě.“

Poznámka: žluté karty za startovní přestupek Jaroslav Vaníček ve druhé a Patrik Mikel ve čtvrté jízdě, červená Patrik Mikel v sedmnácté

Konečné pořadí šampionátů:

Poznámky: o = přihlášen k závodu, ale omluven, o-Q = dtto v kvalifikaci; * účastník kvalifikace; Pavel Kuchař jel na motocyklu 250 ccm jen první dva závody

Foto: Karel Herman a Mirek Horáček

Divišov – 27. září
Těžko soudit, jak to před skoro jedenácti staletími ve Staré Boleslavi bylo s vraždou knížete Václava. Nicméně dnes je symbolem českého státu a jeho jméno nosí stále hodně českých mužů. Na jeho zítřejší svátek si však řada lidí vzpomene, až při marném lomcování dveřmi obchodu, které opatření levicových vlád pevně uzavřela. Nicméně v Divišově oslaví svátek nejen nejstarší z bratrů Kvěchových, ale zejména česká plochá dráha. Vyvrcholí zde totiž nejen mistrovství stopětadvacítek na krátkých drahách, ale především naše juniorka.

Tipujte:

 Loading ...

Od roku 2016 klademe mezi juniorské mistrovství republiky do jednadvaceti a devatenácti let rovnítko. Právě před třemi lety byla totiž mistrovství obou věkových kategorií sloučena jako v letech 2000 – 2003. Jenže v letošním ročníku české juniorky, jež je mimochodem s rokem vzniku 1974 po jednotlivcích a lize třetím nejstarším plochodrážním šampionátem na klasických oválech, bude s největší pravděpodobností jako český šampión dvakrát vyhlášen jediný závodník.

Jan Kvěch je totiž po druhém závodě, který se konal v půli května na pražské Markétě, na čele aktuálním klasifikace s náskokem třech bodů před Petrem Chlupáčem. Oba přitom mají k oslavě devatenáctých narozeni spíše dál než blíž.

Z ostřílených rutinérů je na tom nelépe Patrik Mikel. Závodník pardubického klubu, který příští rok přechází mezi seniory, má po nedělní Žarnovici pádné důvody se zdravě naštvat. Již podruhé totiž doplatil na pád svého polského kolegy propadem v konečné klasifikaci mistrovství republiky juniorských družstev.

A jak to vypadá, když po divišovském ovále honí dokola nejen nabušený motor, ale především zdravá motivace, jsme viděli loni v červenci. Letos je ale Patrik Mikel ve stejné pozici. Rád bych skončil nejlépe, ale na Jana Kvěcha ztrácí už pět bodů. Ke všemu o jediný bodík za jeho zády stojí Daniel Klíma, další z ambiciózních mladých dravečků.

Zatímco juniorský šampionát může nabídnout nečekané rozuzlení, stopětadvacítky na krátkých drahách jsou v zásadě rozhodnuty. V sobotu dopoledne Jaroslav Vaníček ve Slaném vyhrál svůj čtvrtý závod v řadě s maximálním bodovým ziskem. Jeho velký vyzývatel Vojtěch Šachl je již nyní o třicet bodů pozadu.

Maximum při závodech kolibříků činí osmnáct bodů, takže Jaroslav Vaníček by si zítra dáno mohl přispat a mítink stopětadvacítek vynechat. Jenže pravý opak je pravdou. Osminkový král jako jediný nastoupí do obou závodů, protože v juniorce osedlá dvěstěpadesátku.

Startovní listina zítřejších závodů v Divišově:

Foto: Mirek Horáček a Karel Herman