Divišov – 7. května
Zítra se v Divišově nepojede pouze první z dvojice finálových závodů šampionátu republiky AČR. Celý program odstartuje úderem poledne prvním kolem mistrovství republiky stopětadvacítek na krátké dráze. Nutno ovšem dodat, že pod gescí AČR, jelikož jeho protějšek pod hlavičkou ČSMS má za sebou již dvě kola. Celý program uzavře už devátý ročník Memoriálu Josefa Leifra, kde fanoušci z uskupení HBC@Vrates přilákali skvělou jezdeckou společnost.

Kdo by na sklonku prázdnin před osmi lety tušil, že nadstavbové klání po první lize na pražské Markétě čeká taková dlouhá budoucnost? Nicméně aktivita čtveřice fanoušků se nezastavila před žádnými překážkami a zítra se vzpomínkový závod na pražského funkcionáře pojede už podeváté.

Forma závodu je stále stejná. Z každého semifinále postoupí nejlepší dvojice do finále, zatímco pro poražené celá akce skončí. Malé finále totiž nebude opět na programu. Nicméně Radek Fanta slíbil, že nás při jubilejním desátém ročníku HBC@Vrates chtějí překvapit. „Plánujeme jet celý závod,“ svěřil se.

Jezdecké obsazení 9. Memoriálu Josefa Leifra:
Josef Franc (Praha), Václav Milík (Pardubice), Jan Jaroš (Mšeno), Michael Hádek (Plzeň), Tomáš Suchánek (Pardubice), Zdeněk Simota (Plzeň), Martin Málek (Březolupy), osmý závodník bude nominován na místě

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Divišov – 7. května
Finálová série mistrovství republiky jednotlivců pod hlavičkou AČR začíná poměrně brzy. Až proklatě brzy, uvážíme-li redukci seriály na dva závody, přičemž mistr bude vyhlášen ve Mšeně až za předlouhých pět měsíců. Dochází k paradoxní situaci, kdy se někteří finalisté teprve dostávají do ostrého tempa, což ovšem nikterak nesnižuje jejich odhodlání porvat se zítra v Divišově o nejlepší postavení v průběžné tabulce.

Tomáš Suchánek má zatím za sebou jen dva rakouské a jeden český pouák, přesto srší sebedůvěrou. „Aspoň o to jedno místo bych se chtěl zlepšit,“ směje loňský vicemistr. „Uvidíme. Snad to motory vydržej‘ a budou starty. Žádná speciální příprava není, všechno mám ready už od zimy. Akorát vyhodím motor ze Slanýho a dám tam svoji raketku. Chtělo by to patnáct bodů, pak patnáct při extralize v Pardubicích a budu odpočívat.“

Nicméně konkurence houstne a do šampionátu se vracejí Lukáš Dryml a Josef Franc, kteří dostali od VV SPD divoké karty. Aleš Dryml v Mariánských Lázních vyhlásil, že se jeho letošní mise po českých oválech bude orientovat na tituly v extralize a jednotlivcích. Matěj Kůs se loni přesvědčil, o kolik bývá obhajoba těžší, by mu definitivní šanci vzala diskvalifikace za prohřešek v mnoha očích malicherný. Jsou tu i další, kteří se v individuálním mistrovství republiky dokážou motivovat k excelentním výkonům.

„Každej‘ má šanci,“ souhlasí Tomáš Suchánek. „Uvidíme, jakej‘ to bude pro mě den. Nesmím nic zkurvit, musím se dobře vyspat. A pak nechrápat na startu. To tam bude důležitý.“

Výhodu startů si uvědomuje i Martin Málek, jenž řadí divišovský ovál mezi své oblíbené. „Je potřeba, aby to v úterý startovalo,“ říká, avšak v otázce ambicí po rozšíření své sbírky trofejí z Divišova by si nejradši dal ruku před ústa. „Nijak to neplánuju. Vrátil se Pepíček, je v dobré formě. Lukáš jede dobře, Aleš a Matěj taky. Budou to vyrovnané závody, uvidíme, komu to sedne.“
Z finalistů, kteří se představili v sobotu ve Slaném, si poněkud zkomplikoval život Zdeněk Simota. V rozjížďce s číslem dvanáct musel opustit druhé místo kvůli zadřenému motoru. Přesto byl spokojený s pohárem za vítězství, ale při zmínce o Divišovu poněkud zvážněl. „Uvidíme, doufám, že se budou dařit starty,“ krčil rameny.

Jeho kolega z vítězného týmu HBC@Vrates Michael Hádek filozofoval. „Buď vyhraješ, nebo prohraješ,“ dospěl k řešení ve stylu Chytré Horákyně. „Po iks letech se vracím do mistráku. Budu bojovat, každej‘ závod je dobrej‘. Letos jsem jel ve Slaným svůj čtvrtej‘ závod, z toho jeden byl na dlouhý.“

Startovní listina a cesta účastníků do finále:

1 Michael Hádek, Plzeň	SF – 4.
2 Lukáš Dryml, Pardubice	divoká karta
3 Martin Gavenda, Praha	SF – 1.
4 Tomáš Suchánek, Pardubice	MR2011 – 2.
5 Aleš Dryml, Pardubice	MR2011 – mistr
6 Martin Málek, Březolupy	MR2011 – 8.
7 Roman Čejka, Slaný	SF – 6.
8 Matěj Kůs, Praha	MR2011 – 3.
9 Ondřej Veverka, Praha	SF – 5.
10 Zdeněk Simota, Plzeň	MR2011 – 7.
11 Josef Franc, Praha	divoká karta
12 Václav Milík, Pardubice	MR2011 – 5.
13 Filip Šitera, Mšeno	MR2011 – 6.
14 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	SF – 3.
15 Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	SF – 2.
16 Jan Jaroš, Mšeno	MR2011 – 4.
17 Zdeněk Holub, Praha	SF – 7.
18 Michal Škurla, Praha	SF – 8.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 18. dubna
V poměrně velkém počtu poruch při semifinále šampionátu jednotlivců AČR v Pardubicích hrály prim přetržené primární řetězy. Ty v konečném důsledku snížily úroveň dramatu. Kdyby Michal Škurla kvůli němu neopustil vedení ve dvaadvacáté jízdě, rozjíždělo by se hned pět závodníků o postup. Takhle se Michal Škurla mohl utěšovat náhradnickým postem a vidinou úsěpchu v konkurečním šampionátu ČSMS. Ronny Weis tak zamířil na druhou příčku pódia mezi neporazitelného Martina Gavenda a Patrika Nagyho. A o zbývající tři finálové vesty se konal rozjezd ve čtyřech.

Pád a prošvihnutá jízda sebraly Martinu Gavendovi sobě rovné
Šest volných míst a dva náhradnické posty ve finálové části mistrovství republiky jednotlivců AČR byly kromobyčejným katalyzátorem jezdeckého zájmu. V minulosti se jeho přebytek řešil kvalifikacemi, letos přišel ke slovu rozpis pro dvacet závodníků. Tolik borců v českém semifinále startovalo už před čtyřmi lety v Kopřivnici, ale tehdy se každý z nich postavil na start pouze čtyřikrát. Systém na pětadvacet rozjížděk tak dnes prožil svou premiéru.

Příliš husté síto stanovilo strategii pro úspěch jednoznačně. Každý bod byl klíčový a každá prohra mohla mít fatální důsledky. Kdo by se tedy divil skleslé náladě Zdeňka Holuba během druhé úpravy dráhy? V rozjížďce s číslem jedna neohroženě proniknul první zatáčkou před Ronnyho Weise, aby posléze mařil jeden Němcův útok za druhým. V posledním oblouku s vytrčenou pravou nohou ve stylu Vladimíra Višvádera.

„Koukám, že tam někdo jede, tak jsem tam dal nohu,“ svěřoval se o chvilku později ve svém boxu. Jenže v sedmé jízdě zůstal stát s poruchou zapalování ještě během prvního okruhu. Martin Gavenda mezitím odvrátil nájezd Patrika Nagye. A protože prve ve čtvrté jízdě za sebou nechal Ondřeje Veverku, Michaela Hádka a Vladimíra Višvádera už během úvodních metrů, stal se prozatím prvním z neporažených.

Po deseti jízdách však jeho příkladu následovali slánští junioři. Eduard Krčmář se na vítěznou dráhu vydal v rozjížďce s číslem dvě, kdy si po skvělém startu ani neměl čas všímat souboje Michala Dudka s Tomášem Jůzou v prvním oblouku. Stejně suverénně si počínal i v osmé jízdě, takže se opět největší drama odehrávalo za jeho zády. Stanislav Pouznar v první zatáčce přeskočil Ondřeje Smetanu, leč prázdná zadní pneumatika mu zabránila bodovat vůbec.

Roman Čejka svého prvního triumfu dosáhl se stejnou lehkostí jako jeho mladší klubový kolega. Ve třetí jízdě panoval od startu až do cíle, zatímco Krzysztof Nowacki zvládal odvracet nápor Michala Kleina. V rozjížďce s číslem devět se však musel slánský junior bránit sám. Startovní manévr jej vynesl do čela před Ronnyho Weise, jenž ho posléze urputně proháněl celá čtyři kola.

Jenže slánským juniorům nebylo dopřáno, aby létajícímu Martinu Gavendovi sekundovali dlouho. Eduard Krčmář se s pražským Moravanem střetnul v rozjížďce s číslem jedenáct, avšak oba je svým skvělým startem zaskočil Michal Klein. Z prvního výjezdu vylétl na čele Martin Gavenda, avšak mšenský závodník držel druhé místo.

Před druhou zatáčkou však upadl. Eduard Krčmář už nemohl nic dělat a po střetu s padajícím Mšeňákem letěl až do bariéry. Okamžitě pro něho vyrazila ambulance, avšak slánský závodník odešel po svých. Otřesený však nemohl v závodě pokračovat, což později potvrdil slovy: „Vůbec nevím, co se stalo.“

Repete s Jaromírem Otrubou coby jediným soupeřem Martin Gavenda proměnil v další velké sólo. Roman Čejka ho vzápětí napodobil, když nebezpečného Ondřeje Veverku připravil o druhé místo Ondřej Smetana. Slánský závodník však z vedení vypadl hned na začátku čtvrté série, přičemž prohrál de facto sám se sebou.

Soupeři už stáli na roštu šestnácté jízdy, leč po Romanu Čejkovi nebylo ani vidu, ani slechu. Konečně vyrazil z boxu v zadní části depa a hnal se plným tryskem na ovál. Práh na dráhu doslova přeskočil, ale to už na digitální časomíře svítily pouze čtyři červené nuly. A tak se mohl pouze otočit a vyjete zpátky do kopečka ke svým mechanikům. „Zapomněl jsem, že mám jízdu,“ láteřil za doprovodu nadávek na svou adresu, které by klidně mohly sloužit jako zvuková kulisa tvrdého pornofilmu.

Kromě pódia nebylo jasné vůbec nic
Smůla obou Slaňáků zamotaly postupovou zápletkou. K dramatu přispěl i samotný Martin Gavenda. Dosavadní suverén totiž na startu osmnácté jízdy zaváhal a mohl jen sledovat, jak Michal Škurla v první zatáčce objíždí Reného Vidnera. Avšak role pasivního pozorovatele, jak se o vítězství perou jiní, mu neseděla a do druhého okruhu najížděl jako první už on. „Trošku jsem to podcenil, ale zabojoval jsem,“ svěřoval se později.

V ten moment byl jeho nejbližším sousedem v průběžné klasifikaci Ronny Weis. Ten se do Svítkova vrátil podruhé během více než patnácti let minulou středu. Perfektně však vystihnul nastavení motocyklu. Na úvod nestačil dohnat Zdeňka Holuba a potom Romana Čejku, nicméně nikdo další už dnes před ním do cíle dorazit neměl.

V rozjížďce s číslem třináct rychle zmizel ze startovního roštu. A když se Patrik Nagy v zatáčce u depa druhého okruhu spodní stranou posunul pod Michala Škurlu, vedoucího Němce už ohrozit nedokázal. Ve dvacáté jízdě měl proti sobě pouze Ondřeje Veverku, na něhož odstartoval. Pražan kousal, kousal, ale cestu k předjetí nenašel, což ho později motivovali k přiznání: „Jízdu s Ronnym jsem posral!“

Ronny Weis další triumf ve stylu start – cíl přidal v rozjížďce s číslem dvaadvacet. V těch chvílích už věděl, že může být nejhůře druhý. Patrik Nagy sbíral zpočátku jednu dvojku za druhou, aby po osudné diskvalifikaci Romana Čejky sám ovládl šestnáctou jízdu. V předposlední rozjížďce objel Vladimíra Višvádera už v první zatáčce a jeho skóre se zastavilo na dvanácti bodech.

Bylo jasné, že v semifinále českého šampionátu skončí na stupních vítězů dva cizinci. O vítězi se rozhodlo až na úplný závěr. Martin Gavenda měl tak velký apetit na body, že na něho nestačil ani Roman Čejka. Zatímco Pražan v červeném se mohl chystat na pěší výlet na nejvyšší stupeň, slánský borec zdaleka netušil, jakou roli bude hrát ve finále.

Jedenáct bodů neměl jenom on, ale i Ondřej Veverka, Michael Hádek a Zdeněk Holub. Chyběla jen dvě kola a mezi aspiranty na poslední tři místa ve finále byl i Michal Škurla. Jenže stejně jako předtím Krzysztofu Nowackemu, René Vidnerovi a Stanislavu Pouznarovi i jemu prasknul primární řetěz. A to zrovna ve chvíli, kdy mu dva body už nedokázali sebrat ani Michal Dudek, ani Michal Klein. „Posral bych se z toho,“ nadával Michal Škurla. „V životě mi neprask‘ řetěz, až teď když o něco jde!“

A tak zatímco si přeplněné depo začalo ulevovat vyklízením motocyklů a dalších závodnických propriet, chystal se čtyřčlenný rozjezd na závěr. I když prakticky každý závodník se bezpočtukrát vyjádří, že žádné kdyby v ploché dráze neplatí, tady se nešlo onoho slůvka nedovolávat. Nejžárnější příklad poskytl Roman Čejka. O technické smůle Zdeňka Holuba již byla řeč, i když tomu Štěstěna svou nepřízeň vynahradila hned v rozjížďce s číslem patnáct. Vítězství získal, až když se v poslední zatáčce roztrhnul primární řetěz vedoucího Reného Vidnera.

Ondřej Veverka litoval především dvanácté jízdy, o níž už byla řeč, a také rovněž zmiňované prohry s Ronny Weisem. V třiadvacáté jízdě ovšem dokázal uštvat Zdeňka Holuba a vydobýt si poslední šanci v rozjezdu. Michaelu Hádkovi k ní zase pomohl Adrian Rymel. Po třech sériích totiž plzeňskému závodníkovi poradil dokonalé nastavení motocyklu a ten šel záhy od vítězství k vítězství.

Po triumfech v posledních dvou sériích vystřelil rychle do čela také v dodatkové jízdě. Ondřej Veverka a Roman Čejka hned za ním, zatímco Zdeněk Holub uzavíral řadu. Během čtyř kol si každý dával bedlivý pozor, aby o svou pozici nepřišel, takže finálovou tajenku víceméně rozhodl už start rozjezdu.

Hlasy z depa
„Báječné,“ shrnul Martin Gavenda své pocity. „Jel jsem sem s pocitem, že chci vyhrát. A vyšlo to. V předposlední jízdě jsem to trošku podcenil, ale zabojoval jsem. Ani bych nevěřil, že moje vítězství vypadalo lehce. A lehký to taky nebylo. Teď bych chtěl zamíchat kartami v boji o mistra.“

„Lepší než minulý týden,“ porovnal Ronny Weis semiifnále s předcházejícím přeborem. „To jsem byl v Pardubicích poprvé od roku 1995, kdy jsem jel Zlatou stuhu, a celý závod pršelo. Všechno jsem musel zkoušet, ale dneska už bylo všechno super. Jsem ve finále českého mistrovství a to je vynikající.“

„Bída a utrpení,“ hodnotil Michael Hádek svou letošní závodní premiéru, by našel cestu do finále. „První tři jízdy byly utrpení. Jednou jsem vyhrál, ale motorka byla všelijaká. Aďa Rymlů mně poradil a pak to byla střelba. Pražáci se zlepšili, kdybych jel juniory, letos bych titul neudělal. Ale Milíčka bych spráskal vždycky (smích). Dneska si většina lidí myslela, že bych moh‘ vyhrát, ale hovno, hovno, slavný soude. Ale hlavní je postup.“

„Spokojenej‘ nejsem, ale postoupil jsem, takže je to docela dobrý,“ bilancoval Ondřej Veverka. „Ale pátý místo, s tím nemůže bejt‘ nikdo spokojenej‘. Posral jsem dvě rozjížďky. A ani mi nepřipomínej‘, že mi moh‘ prasknout primár! To slovo pro mě neexistuje, už je mrtvý. Štěstí, že jsem neposral ještě ten rozjezd.“

„Docela by to šlo, všechno fungovalo, myslím, že jsem moh‘ bejt‘ druhej‘,“ krčil rameny Roman Čejka. „Ale v šestnáctý jízdě došlo k chybě, byla to moje chyba. Zapomněl jsem nastoupit na jízdu. Nestih‘ jsem to. V rozjezdu nebyly nervy, věřil jsem, že se do finále dostanu a nakonec se to povedlo. S velkým štěstím. Šestý místo, aspoň tak.“

„Paráda,“ zářil Zdeněk Holub. „Kdyby nebyl ten defekt, bylo by to ještě lepší. Přestala jet cívka, vyměnil jsem ji a bylo to lepší. Jsem náhradník, škoda, ale snad se ve finále svezu, je to ještě daleko.“

„Do prdele, to je škoda,“ zněla bezprostřední reakce Michala Škurly, když zjistil, že ho defekt vyřadil z rozjezdu o přímý postup do finále. „Prasknul mi řetěz, nevydržel, už se mu tam asi nelíbilo. V životě mi neprask‘ řetěz, až když o něco jde. To bych se z toho posral!“

„Chyběl kousek,“ uvědomoval si Ondřej Smetana. „Měl jsem udělat ještě tři body. Ale dobrý, bavilo mě to, škoda, ve finále letos nebudu. Jede se ještě mistrák ČSMS, tam se budu snažit postoupit. Ale říkám, že než bejt‘ náhradník a zasrat si motorku jenom na tréninku je horší než tohle.“

„Nevím, přijel jsem sem s tím, že bych postoupil,“ protáhl Michal Dudek obličej. „Zkouším nový GM a chybí mi zkušenosti. Laborovali jsme s tím a až na poslední dvě jízdy jsme na to přišli. Snad to v úterý na extralize bude lepší, tam bych toho chtěl udělat víc. Doufám, že to bude líp než tady.“

„Po první jízdě jsem usoudil, že motor po dvanácti závodech už němá rychlost,“ tvrdil Vladimír Višváder. „Jel jsem na náhradním. Bral jsem ho jako tutovku, ale něco se tam děje, asi zapalování. A devítka guma na tu tvrdou dráhu nebyla vhodná.“

„Na stojáku se mi jede líp,“ vysvětloval Tomáš Jůza, proč jako jediný nemá v rámu ležatý motor. „Ale tady je to už pomalý a na rovinkách nestíhám. Zkusil jsem to minulej‘ tejden o přeboru, ale dnes byla dráha tvrdá. Zkusil bych stojáka ještě na malý dráze, ale tady je to od startu dobrý, ale pak už to nestíhá.“

„Dvakrát guma, jednou řetěz, na dílně se vyhrávaj‘ závody.“ uvědomoval si Stanislav Pouznar. „Ale už tomu začínám přicházet na kloub na dráze, příště to bude lepší. Škoda těch defektů, jinak to bylo super a líbilo se mi to.“

1. Martin Gavenda, Praha	3 3 3 3 3	15
2. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	2 2 3 3 3	13
3. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	2 2 2 3 3	12
4. Michael Hádek, Plzeň	1 3 1 3 3	11+3
5. Ondřej Veverka, Praha	2 3 1 2 3	11+2
6. Roman Čejka, Slaný	3 3 3 M 2	11+1
7. Zdeněk Holub, Praha	3 E 3 3 2	11+0
8. Michal Škurla, Praha	3 2 2 2 E	9
9. Ondřej Smetana, Praha	1 2 2 2 1	8
10. Michal Dudek, Slaný	2 1 0 2 2	7
11. Eduard Krčmář, Slaný	3 3 F/R – –	6
12. Vladimír Višváder, Mšeno	0 0 3 1 2	6
13. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR)	2 E 2 1 1	6
14. René Vidner, Pardubice	1 1 1 1 2	6
15. Tomáš Jůza, Pardubice	0 1 0 2 1	4
16. Jaromír Otruba, Pardubice	0 1 2 1 0	4
17. Stanislav Pouznar, Mšeno	1 0 1 F 1	3
18. David Štěrovský, Pardubice	0 2 F – R	2
19. Michal Klein, Mšeno	1 0 X 0 1	2
20. Michal Průcha, Slaný	0 1 0 0 0	1

Poznámka: z přímo nasazených nestartoval Jan Holub; do finále postoupilo prvních šest a další dva jako náhradníci.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

Pardubice – 12. dubna
Včera se ve Svítkově jelo nejen o první body do přeboru jednotlivců, avšak rovněž o volná místa v semifinále mistrovství republiky jednotlivců AČR, které se bude konat příští středu opět v Pardubicích. Těch bylo původně k mání deset, ale vinou zranění nasazených semifinalistů Hynka Štichauera a Jaroslava Petráka se z postupu mohou radovat i Michal Klein, Michal Průcha a v roli náhradníka i Jaromír Otruba.

Startovní listina a kvalifikační cesta jednotlivých účastníků:

1 Jan Holub, Plzeň	nasazen	9. MR 2011
2 Michal Dudek, Slaný	nasazen	13. MR 2011
3 Michal Průcha, Slaný	kvalifikován	15.
4 Vladimír Višváder, Mšeno	kvalifikován	5.
5 David Štěrovský, Pardubice	kvalifikován	9.
6 Zdeněk Holub, Praha	kvalifikován	10.
7 Eduard Krčmář, Slaný	nasazen	10. MR 2011
8 Roman Čejka, Slaný	nasazen	14. MR 2011
9 Michael Hádek, Plzeň	nasazen	divoká karta
10 Michal Škurla, Praha	kvalifikován	6.
11 Stanislav Pouznar, Mšeno	kvalifikován	7.
12 René Vidner, Pardubice	kvalifikován	11.
13 Michal Klein, Mšeno	kvalifikován	14.
14 Ondřej Veverka, Praha	nasazen	15. MR 2011
15 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	kvalifikován	3.
16 Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	kvalifikován	4.
17 Tomáš Jůza, Pardubice	kvalifikován	8.
18 Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR)	kvalifikován	13.
19 Martin Gavenda, Praha	nasazen	12. MR 2011
20 Ondřej Smetana, Praha	nasazen	17. MR 2011
21 Jaromír Otruba, Pardubice	kvalifikován	16.
NS Jaroslav Petrák, Pardubice	nasazen	11. MR 2011
NS Hynek Štichauer, Pardubice	nasazen	divoká karta

Foto: Wojta Zavřel

Na průběh letošních českých šampionátů si rozhodně nemohl stěžovat ani ten největší škarohlíd. Strhující drama vesměs došlo svého rozuzlení až na poslední chvíli. Vedle napínavé podívané měly domácí mistráky ještě jednoho společného jmenovatele, a sice delší dobu, po níž vítězové usilovali o premiérový primát v dané disciplíně. Aleš Dryml se svého prvního vítězství v mistrovství republiky jednotlivců dočkal ve svých dvaatřiceti letech.
Grand Prix otevřela brány do mistrovství republiky
Zní to k nevíře, ale Aleš Dryml debutoval v mistrovství republiky až ve svých pětadvaceti letech. Řešení záhady není ovšem tak zapeklité. Společně s mladším bratrem Lukášem se od svých závodnických prvopočátků objevovali s německou licencí, která jim umožňovala startovat v závodech už ve čtrnácti letech. Pro zajímavost, v České republice byla věková hranice snížena na patnáct let až v sezóně 1999, ovšem pouze pro juniorské podniky.

A protože regule zakazovaly start v šampionátu republiky držitelům jiné licence než české, oba pardubičtí bratři zápolili v mistrovství Německa, které pro ně bylo také bernou mincí pro nominaci do mistrovství světa. Zlom nastal v sezóně 2001. Počátkem října se Lukáš Dryml ze slovinského Krška kvalifikoval do seriálu Grand Prix. AČR si závodníka v prestižním šampionátu nechtěl nechat ujít a počínaje rokem 2002 se Lukáš Dryml objevoval s českou licencí.

Jeho starší bratr zůstával nadále pod křídly DMSB, avšak o dva roky později se historie opakovala v bleděmodrém. Aleš Dryml se probojoval do Grand Prix 2004 a období jeho závodění s německou licencí skončilo. Pardubický závodník debutoval v nejstarším českém šampionátu ve středu 16. června 2004. Závěr semifinále na pražské Markétě ho zastihl na třetím místě, když se lépe umístili pouze jeho bratr Lukáš a neporažený Josef Franc.

Postup do finále v Kopřivnici byl neoddiskutovatelný. Na rozbité dráze se bez větších potíží dostal do finálové jízdy. V ní dominoval Bohumil Brhel, zatímco Aleš Dryml nebezpečně stahoval druhého Adriana Rymela. Jeho kromě unikajícího vzduchu ze zadní pneumatiky paradoxně přibrzdili i domácí fanoušci. Když viděli svého souseda v úvodním oblouku útočit na první příčku, zapálili římské svíce. Jenže byly červené a Adrian Rymel se jich lekl. Přesto udržel druhé místo, by Aleš Dryml byl v posledním výjezdu nebezpečně blízko.

„Třetí místo je dobrý, ale ještě jedno a mohlo bejt‘ druhý,“ reagoval bezprostředně po závodech. „Bylo to docela divoký, dráha byla špatná, hodně děravá. Ze začátku se snad na to nedalo okem diváka snad ani koukat. Pak se to ale vytříbilo a materiál se začal posouvat na venek.“

Dolů, zpátky na pódium a zase znovu pod něj
Rok se sešel s rokem a Aleš Dryml se bez problémů kvalifikoval z pražského semifinále do finále, které tentokrát hostilo Mšeno. V původním červencovém termínu se však na městečko pod Kokořínem snášely husté provazce deště a o titul šampióna se bojovalo až koncem září.

Aleš Dryml s přehledem směřoval vstříc finálové jízdě, která v letech 2002 až 2007 byla jediným určujícím kritériem pro pořadí na prvních čtyřech místech v celém šampionátu. V ní však na něho zbyla jen nevděčná čtvrtá příčka. Až příliš blízko od medaile.

„Všelijaký,“ reagoval Aleš Dryml tehdy na dotaz, jaké pocity prožívá, zatímco si jeho bratr Lukáš premiérově vychutnával pocity mistra republiky. „Do finále to bylo v pohodě. Ztratil jsem jen dva body. Před startem finálový jízdy mi prasknul šteft u spojky. Začalo to klouzat a ve dvou posledních kolech jsem se cejtil pomalej. Na startu navíc někdo stál u zelenýho světla a já ho neviděl. Tak zas příští rok…“

Jenže příští rok dopadl úplně jinak. Aleš Dryml se počátkem července vážně zranil během utkání britské ligy a společně s bratrem zvažovali, zda se do závodního kolotoče vůbec vrátí. Na tiskové konferenci počátkem listopadu potvrdili, že ano.

Sezóna 2007 viděla poslední ročník českého individuálního šampionátu, v němž o mistru rozhodovala jedna jediná finálová jízda po dvaceti základních rozjížďkách jediného finálového závodu. Zadřený motor na pístu na začátku třetího kola jeho úvodní jízdy a utržené sedátko ve třinácté jízdě při duelu s Josefem Francem však Aleši Drymlovi přinesly obrovské bodové manko. „Špatnej‘ den, to se stává,“ krčil rameny. „Zapomeneme na to a jedeme dál!“

Osmička na konci letopočtu vskutku vynesla Aleše Drymla dál a výš. By třídílný seriál v Praze rozehrál nejlépe Luboš Tomíček, hned druhý den v Pardubicích se přes něho posunul Lukáš Dryml. Vyvrcholení proběhlo v Liberci. Aleš Dryml přišel v tréninku o motor, ale jeho mladší bratr mu půjčil svůj pohonný agregát, který si připravil na pražskou Grand Prix.

Šlo o povedený krok, Aleš Dryml vyhrál svůj první mistrovský závod a celkové body mu v závěrečném součtu stačily na post vicemistra. Napřesrok nezačal vůbec optimálně v Divišově. V Pardubicích sice vyhrál, avšak ve Svitavách mu důležité body sebrala prázdná palivová nádrž. Loni se finálové série jela jen na dva závody. V Pardubicích zastavila Aleše Drymla prázdná zadní pneumatika. Třináct bodů za třetí místo v Praze donutilo jury vypsat rozjezd o bronz. Hynek Štichauer v něm letěl za životním úspěchem a Aleš Dryml se podruhé v řadě za sebou musel spokojit s bramborovou medailí.

Leaderem od začátku až do konce
Květnové zranění z britské ligy letos Aleše Drymla přinutilo změnit řadu plánů. Zatímco dříve nekladl svůj výsledek v mistrovství republiky zas až tak vysoko, nyní se na seznamu jeho cílů posunul pořádně vysoko. A to tím spíše, dostal-li se o prázdninách na marodku i jeho bratr.

Svůj premiérový titul vyhrál Aleš Dryml vskutku ve velkém stylu, když se na čelo průběžné klasifikace dostal už po prvním finále v Divišově. Matěj Kůs ho sice připravil o bod, avšak svým pádem v prakticky vyhrané devatenácté jízdě si svou pozici zkomplikoval.

V Praze Matěj Kůs dominoval. Prohrál jen s Tomášem Suchánkem, odvezl si pohár za první místo a svou ztrátu na Aleše Drymla snížil na jediný bod. Ve Mšeně se oba vydali mílovými kroky za zlatem. Vyhrávali jednu rozjížďku za druhou, avšak Matěji Kůsovi zlomila vaz dodatečná diskvalifikace za ztrátu krytu primárního řetězu z rozjížďky s číslem jedenáct, kterou s přehledem vyhrál.

Přišel do boxu, svého soka, objal ho a jako první mu gratuloval k titulu, o něhož ho pardubický závodník připravil nezávisle na výsledcích dalších jízd. Aleš Dryml dotáhl své počínání do vítězného konce. Zaznamenal svůj čtvrtý vítězný finálový závod ranku mistrovství republiky jednotlivců. A nejvyšší stupínek neopustil ani při vyhlašování celkových výsledků.

„Bude mi dvaatřicet, tenhle titul mi chyběl,“ přemítal Aleš Dryml na mikrofon Miloslava Čmejly. „Všechno ostatní by bylo neúspěch. Nebylo jednoduchý vyhrát. Ved‘ jsem jen o bod a tohle byl úplně nový závod. Teď se pokusím titul obhájit“.

Rodinné srovnání:
Od soboty 15. října 2011 figurují v historických přehledech mistrů republiky jednotlivců jak otec Aleš Dryml, tak i jeho synové Lukáš a Aleš. Aleš Dryml starší se poprvé na trůn posadil 20. června 1982, když v Březolupech v konečném součtu o jeden bod předčil fenomenálního Jiřího Štancla. Stalo se tak deset dnů po jeho devětadvacátých narozeninách. Lukáš Dryml premiérového vítězství dosáhl ve Mšeně v pátek 24. září 2005, kdy mu necelého půlroku bylo čtyřiadvacet.

Pokud se týká počtu titulů mistra republiky jednotlivců, Lukáš Dryml má ve své sbírce tři (2005, 2008 a 2009), Aleš Dryml starší dva (1982 a 1984) a Aleš Dryml mladší prozatím jeden. Nutno ovšem připomenout, že otec Aleš Dryml nemohl od roku 1986 startovat kvůli tzv., komerčním stykům, které mu sice umožňovaly profesionální působení za západní hranicí, ale na druhou stranu zapovídaly domácí šampionáty a reprezentaci.

Aleš Dryml v mistrovství republiky jednotlivců:

2004:	semifinále Praha – 3.
	finále Kopřivnice – 3.
2005:	semifinále Praha – 2.
	finále Mšeno – 4.
2006:	semifinále Liberec – nestartoval kvůli zranění
2007:	semifinále Svitavy – zrušeno po sérii pádů
	semifinále Liberec – 2.
	finále Slaný – 6.
2008:	udržel se ve finálové sérii
	finále 1 Praha – 5.
	finále 2 Pardubice – 3.
	finále 3 Liberec – 1.
	celkově – 2.
2009:	udržel se ve finálové sérii
	finále 1 Divišov – 6.
	finále 2 Pardubice – 1.
	finále 3 Svitavy – 5.
	celkově – 4.
2010:	udržel se ve finálové sérii
	finále 1 Pardubice – 4.
	finále 2 Praha – 3.
	celkově – 4.
2011:	udržel se ve finálové části
	finále 1 Divišov – 1.
	finále 2 Praha – 3.
	finále 3 Mšeno – 1.
	celkově – 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 15. října
Jak Aleš Dryml, tak Matěj Kůs se v posledním díle finále šampionátu republiky jednotlivců vydali vstříc titulu mílovými kroky. Po třech sériích měli na svém kontě po devíti bodech. Leč Matěj Kůs byl dodatečně vyloučen z jedenácté jízdy pro upadlý kryt spojky. Jak sám později připustil, diskvalifikace ho rozhodila. Aleš Dryml sice posléze prohrál s Tomášem Suchánkem, který se natáhl pro celkové stříbro, ale nakonec se ozdobil svým prvním titulem mistra republiky vůbec. Matěj Kůs v rozjezdu uhájil alespoň bronz před vytrvale útočícím Janem Jarošem.

Boj o titul dle předpokladů
V půlce října jsme už několikrát zažili sněhové přeháňky, ale letos po podobných povětrnostních patáliích nebylo ani vidu, ani slechu. Sluníčko svítilo o sto šest, jakoby se rozhodlo pozlatit nového mistra i svými teplými paprsky. Jenže těsně po poledni nikdo nemohl tušit, kdo nejstarší český motoristický šampionát vůbec vyhraje.

Praha minulé pondělí situaci na čele průběžné klasifikace spíše zamotala do komplikovanějšího klubíčka. Vítězný Matěj Kůs snížil náskok Aleše Drymla na jediný bod, avšak sám se mohl cítit ohrožen Tomášem Suchánkem, jenž se natlačil na jeho záda se ztrátou pouhopouhých dvou bodů.

Předpoklady o tuhém boji nebyly logicky daleko od pravdy, avšak dráha všechny mile překvapila. „Taky mě bombardovali celej‘ tejden,“ smál se Jiří Brunclík, osobnost odpovědná za stav mšenského oválu a gestem ukazoval směrem k Lubomíru Vozárovi.

Dva vedoucí závodníci otevřeli své dnešní skóre ve velkém stylu. Matěj Kůs vedl ve třetí jízdě od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Aleš Dryml ho napodobil hned vzápětí a hned se sháněl po časech, aby mohl porovnat ten svůj s Pražanovým.

Matěj Kůs v rozjížďce s číslem pět přistřihnul křidélka Zdeňku Simotovi. Ten hned v první jízdě dne připravilo vítězství Václava Milíka, který v úvodním oblouku stačil podjet pouze Martina Málka. Tentokrát Zdeněk Simota proháněl Matěje Kůse až do cíle, ale ten hrál příliš vysokou hru, než by se nechal obrat o klíčový bod.

Ani Aleš Dryml v rozjížďce s číslem sedm nezaváhal a už v úvodních metrech zbavil Jana Jaroše nadějí, že by k jeho úvodní trojce přibyla další sestřička. Mšenský borec však společně se Zdeňkem Simotou zůstával těsně za vedoucím tandemem. Tomáš Suchánek totiž musel dohánět zpoždění z druhé jízdy.

Zatímco Jan Jaroš letěl do čela, on zůstal trčet za Eduardem Krčmářem, který na něho celá čtyři kola cenil dravčí zuby. Obzvl᚝ v úvodní zatáčce druhého okruhu, kdy útočícího Pardubičana nesmlouvavě zavřel. „Na startu jsem měl dobrou reakci,“ svěřoval se později ve svém depu. „Ale dva metry před první zatáčkou jsem vjel na suchý kameny a bylo to. Nešlo předjíždět a Eda mi dával zadní kolo až k prknům.“

O přestávce si Tomáš Suchánek otevřel černozelenou plechovku monstera, aby v šesté jízdě sebral vedení Janu Holubovi vnějškem zatáčky u depa. Vítězství ho správně motivovalo k dalšímu boji. Avšak v rozjížďce s číslem devět byl rychlejší Filip Šitera. Také on potřeboval po slabším úvodu body jako sůl.

Jenže vedoucí příčku musel opustit na konci třetího kola, kdy zůstal stát. „Zatáh‘ se motor,“ procedil mezi zuby. Mohl jen sledovat, jak Tomáši Suchánkovi není dopřáno vychutnat si poděděné vítězství, jelikož ho o něj připravil Zdeněk Simota.

Předčasně rozhodnutý duel
Pokud se týká definitivního rozuzlení oje o letošní mistrovský trůn, oči všech přítomných se upíraly především k rozjížďce s číslem šestnáct. V ní se oba leadeři měli utkat ve vzájemném duelu opepřeném ještě přítomností Tomáše Suchánka a Martina Málka, který po technickém debaklu v Praze nenápadně sbíral body pro návrat do elitní osmičky. Nikdo ovšem nemohl tušit, že zápis do historických tabulek se bude konat už po skončení třetí série.

Aleš Dryml přidal další vítězství v rozjížďce s číslem deset. Když se po bezchybném startu ohlédl ve výjezdu z druhé zatáčky, měl před druhým Ondřejem Veverkou náskok bezmála patnáct metrů. Matěj Kůs však udržel krok, když hned vzápětí opanoval jedenáctou jízdu. Bezprostředně po něm Martin Málek udržel na uzdě útočícího Jana Jaroše. A pak to přišlo.

Technik upozornil rozhodčího Karla Voborníka na kryt primárního řetězu, který upadl z motocyklu Matěje Kůse během jeho nikým neohrožovaného počínání v jedenácté jízdě. Pražan byl okamžitě vyloučen. Když slyšel z ampliónů špatnou novinku, nemusel ani horečně počítat, aby pochopil, že čtyři body zpoždění ve dvou jízdách není v lidských silách dohnat. A tak se vypravil o pár boxů dopředu gratulovat Aleši Drymlovi.

Zatímco boj o titul prakticky skončil, další příčky zůstávaly ve hře. Jan Jaroš stoupal průběžným pořadí jako rychlovýtah amerického mrakodrapu. V rozjížďce s číslem třináct se však zpočátku štěstí klonilo na stranu Zdeňka Simoty, který domácího závodníka podjel v úvodním oblouku. Vedl až do třetího okruhu, v němž v zatáčce u depa nečekaně upadl.

„Chytil jsem kolej a šel na hubu,“ vysvětloval. „Věděl jsem o ní, ale chtěl jsem v ní poodjet, protože ostatní byli blízko. Jenže jsem jí chytil víc, než jsem čekal…“ Jan Jaroš však neměl, čeho litovat. Zmocnil se vítězství, které zvyšovalo hodnotu jeho akcií nejen v dnešním závodě, ale také v závěrečné klasifikaci. Podobným trendem ovšem prošel také Tomáš Suchánek.

Z šestnácté jízdy, která měla původně hodně napovědět o mistrovi, vytěžil maximum a začal si dláždit cestu ke konečnému stříbru. Matěj Kůs sice odstartoval nejrychleji, avšak na protilehlé rovince říkalo vedení pane právě Tomáši Suchánkovi. „Kůsák odjel, ale otevřel mi to,“ svěřoval se později. „Tak jsem toho využil. Zavíračka k prknům a už jsem si je hlídal.“

Dopředu se dostal i Aleš Dryml, avšak musel se spokojit s druhou příčkou. „Než jsem se vrátil před Matěje, byl tam Tomáš,“ vysvětlil. Nicméně i dva body ho definitivně posadila na trůn. V sedmnácté jízdě posléze odvedl Zdeňka Simotu. A nejenže mu definitivně uzavřel cestu na dnešní pódium, ale zajistil si pro sebe triumf.

Zato postavení Matěje Kůse se komplikovalo. „Po tom vyloučení jsem se sesypal jako malé děcko,“ nehledal žádné výmluvy, když ho v nájezdu do třetího kola šestnácté jízdy připravil Martin Málek i o poslední bod, který zůstával k mání. V rozjížďce s číslem osmnáct ho Jan Jaroš připravil o vedení už v první zatáčce. Mšeňák si tímto manévrem definitivně pojistil dnešní druhou příčku, ale navíc se mu také nabídla šance na cenné kovy v závěrečném pořadí.

Motivace zbavený Matěj Kůs se během dvou kol propadl i za Filipa Šiteru a Václava Milíka. Jan Jaroš měl tím pádem dohromady stejně bodů jako on, což přineslo nutnost vypsat rozjezd o bronzovou medaili. Václav Milík mohl jen litovat, jelikož kdyby nyní vyhrál, rozjížděl by se s Matějem Kůsem on.

V předposlední jízdě došla svého rozuzlení otázka obsazení dnešního pódia. Tomáš Suchánek triumfoval stylem start – cíl, a když se obhájil při protestu Martina Kurze, manažera Matěje Kůse, proti originalitě jeho tlumiče výfuku, nestála na jeho cestě pro zelený věnec vůbec žádná překážka.

„Bude mi dvaatřicet, tenhle titul mi chyběl,“ přemítal Aleš Dryml na mikrofon Miloslava Čmejly. „Všechno ostatní by bylo neúspěch. Nebylo jednoduchý vyhrát. Ved‘ jsem jen o bod a tohle byl úplně nový závod.“ Od vyhlášení ho dělil už jen rozjezd o bronz. Matěj Kůs v něm odstartoval na Jana Jaroše, aby posléze zmařil každý z jeho četných nájezdů. „Škoda, že se to nejezdí na pět kol,“ litoval domácí borec v cíli.

Hlasy z depa
„Pěkný,“ vystihl Aleš Dryml své pocity před cestou na stupně vítězů. „Letošní sezóna nebyla ideální a tak by všechno jiný než vítězství bylo zklamání. Matěj měl smůlu, ale stejně jsem ho porazil. V Praze jsem měl smůlu zase já. Když jsem jel ze čtyřky, prasknul mi tam šroubek na spojce, když to rozhodčí pustil. Dneska jsem za tím šel, ale čtrnáct bodů?! Dneska a v Praze tam patnáctky mohly bejt‘. Zejtra mě čeká poslední závod v Polsku. Letošní sezóna byla divoká, ale teď jsem spokojenej‘. Mám první titul na krátký, jinak mám horší umístění. Přemýšlel jsem, že bych mistrovství republiky v budoucnu vypustil, ale letos termíny extrémně nekolidovaly. Teď se to však pokusím obhájit, ale uvítal bych, kdyby se systém vrátil na jedno finále. Pro jezdce, co jezdí v zahraničí, jsou tři závody hodně náročný.“

„Jsem rád za druhý místo dneska,“ konstatoval Jan Jaroš. „Ale škoda toho rozjezdu, ale jsem rád i za to čtvrtý místo. Bylo pár chybiček, co mě stálo body. Je tu víc věcí. Nepoved‘ se mi závod v Praze a teď mi chybělo málo na Matěje. Jedno kolo navíc! Škoda, že se to nejezdí na pět kol!“

„Skočil jsem ze třetího místa na druhý,“ pochvaloval si Tomáš Suchánek. „V pohodě. V první jízdě jsem měl dobrou reakci, ale dva metry před první zatáčkou jsem vjel na suchý kameny a bylo to. Nešlo předjíždět a Eda mi dával zadní kolo až k prknům. Nevím, co bylo okolo toho tlumiče, mám ho podle homologace. Jak jsem ho koupil, tak to je.“

„Dobrý, ale jsem debil,“ sypal si Zdeněk Simota popel na hlavu. „Chytil jsem kolej a šel na hubu. Věděl jsem o ní, ale chtěl jsem v ní poodjet, protože ostatní byli blízko. Jenže jsem tu kolej chytil víc, než jsem čekal. Mohla bejt‘ bedna. Sice jsem se udržel v osmičce, ale jinak to bylo letos smolný.“

„Dneska lepší než v Praze,“ svěřoval se Martin Málek. „Pořád mi to každý připomínal. Já jsem v klidu. Hlavně jsem udělal pár bodů a udržel se v osmičce. Nešel jsem do toho naplno. Byl to poslední závod. Starty byly pomalejší, ale přežili jsme to ve zdraví. Rozhodla první jízda. Tam jsem ztratil soupeře, bylo těžké odjet ze čtyřky. A největší soupeře jsem měl ještě před sebou.“

„Škoda celý republiky, když to tak vezmu,“ litoval Filip Šitera. „Motor se zatáh‘. Na hovno, nechci se dál bavit…“

„Před závodem jsem si myslel, že to dopadne líp,“ připouštěl Václav Milík. „Na dráze nebyly díry, ale hlavní problém byly starty. Musím to napilovat, aby to příští rok šlo líp. Vždycky se mi daří, když o nic nejde. Pátej‘ flek celkově není dobrej‘, není to flek do reprezentace. Škoda poslední jízdy, chtěl jsem tam zajet, ale nepovedlo se.“

„Dnešní závod bych shrnul, že si každej‘ představil, pod jakým tlakem byl Aleš,“ říkal Matěj Kůs. „Jel na první titul. Mně se dařilo držet si adrenalin, ale po tom vyloučení jsem se sesypal jako malý dítě. To bylo vidět. Nebudu to soudit, jestli to mělo upadnout nebo jestli mě měli vyloučit. Kdyby to byl výfuk, deflektor, OK. Ale tohle není pevná část motocyklu. Ála si titul zaslouží po všem, co pro českou plochou dráhu udělal, ale stejně jsem mu ho chtěl sebrat.“

1. Aleš Dryml, Pardubice	3 3 3 2 3	14
2. Jan Jaroš, Mšeno	3 2 2 3 3	13
3. Tomáš Suchánek, Pardubice	1 3 2 3 3	12
4. Zdeněk Simota, Praha	3 2 3 F 2	10
5. Martin Málek, Březolupy	1 2 3 1 3	10
6. Filip Šitera, Mšeno	1 3 E 3 2	9
7. Václav Milík, Pardubice	2 1 2 3 1	9
8. Jan Holub, Mšeno	2 2 1 2 0	7
9. Jaroslav Petrák, Pardubice	2 0 2 2 1	7
10. Matěj Kůs, Praha	3 3 ex 0 R	6
11. Eduard Krčmář, Slaný	2 1 1 1 1	6
12. Martin Gavenda, Praha	0 1 1 1 2	5
13. Ondřej Veverka, Praha	0 0 E 1 2	3
14. Michal Dudek, Slaný	1 1 1 0 E	3
15. Ondřej Smetana, Praha	0 0 0 2 0	2
16. Roman Čejka, Slaný	0 0 E 0 1	1
res Zdeněk Holub, Praha		DNR
res František Irmiš, Plzeň		DNR

Poznámka: Matěj Kůs byl z rozjížďky s číslem jedenáct diskvalifikován za ztrátu krytu primárního řetězu. Protože technik tuto skutečnost ohlásil až po odstartování další jízdy, nebyly body dalších závodníků v pořadí upraveny.

Průběžné pořadí šampionátu:

	DIV	PHA	MŠE	TOT
	13.8.	3.10.	15.10.
1. Aleš Dryml, Pardubice	14	13	14	41
2. Tomáš Suchánek, Pardubice	11	13	12	36
3. Matěj Kůs, Praha	12	14	6	32+3
4. Jan Jaroš, Mšeno	12	7	13	32+2
5. Václav Milík, Pardubice	9	12	9	30
6. Filip Šitera, Mšeno	6	13	9	28
7. Zdeněk Simota, Praha	9	6	10	25
8. Martin Málek, Březolupy	13	2	10	25
9. Jan Holub, Mšeno	6	9	7	22
10. Eduard Krčmář, Slaný	4	6	6	16
11. Jaroslav Petrák, Pardubice	3	5	7	15
12. Martin Gavenda, Praha	7	2	5	14
13. Michal Dudek, Slaný	4	5	3	12
14. Roman Čejka, Slaný	5	5	1	11
15. Ondřej Veverka, Praha	NS	3	3	6
16. Zdeněk Holub, Praha	2	3	DNR	5
17. Ondřej Smetana, Praha	0	2	2	4
18. Pavol Pučko, Praha	3	0	NS	3
NC František Irmiš, Plzeň	NS	NS	DNR	–

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel