Mšeno – 6. října
Kolem ploché dráhy se pohybuji téměř půl století a byl jsem u korunovace celé plejády našich nejlepších jezdců. A proto jsem nechyběl ani druhou zářijovou neděli roku 1991 při finále jednotlivců v Březolupech. Zde jsem shlédl zajímavý finálový závod, na jehož konci vystoupil na stupeň nejvyšší jezdec s číslem pět Václav Milík starší. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl s vítězem svést do Pardubic a být u prvních neformální ch oslav jeho vítězství.

A tuto sobotu jsem po druhé vítězné jízdě Milíka juniora přišel za jeho tátou do boxů mšenského plochodrážního stadionu a připomněl mu jednadvacet let starou historii, kdy on tehdy vyhrál a já byl u toho!

Krátce jsme zavzpomínali a protože atmosféra finále rychle houstla, nechtěl jsem dále rušit. Při odchodu mu tak trochu odvážně řekl: „Dnes tvůj mladej‘ vyhraje!“

A pak vše probíhalo jak probíhalo a Venca mladší čaroval. Po dvaceti rozjížďkách plný počet bodů a rozjezd o mistra.

Drama vrcholilo a nakonec k obrovské radosti obou Václavů to vyšlo!

Foto: Lubomír Hrstka

Praha – 11. října
I když se před třemi lety Tomíčkův memoriál rozešel se Zlatou přilbou, Pražané udržují i nadále zaběhnutou tradici, že se na Markétě závodí i v pondělí po pardubickém super víkendu. Tentokrát tady vyvrcholí mistrovství republiky jednotlivců pod jurisdikcí ČSMS. Václav Milík v něm má jedinečnou možnost získat dva mistrovské tituly ze soutěže jednotlivců v jediné sezóně, což naše bohatá historie doposud nepamatuje. Nebude to mít ovšem jednoduché, by Tomáš Topinka se při doplnění startovní listiny pěticí nasazených pořádně zapotil.

Původní záměr byl vyhradit finálová místa členům českého národního týmu, který se letos dostal do play-off světového poháru družstev. Na tuto nabídku ovšem pozitivně reagovali pouze Josef Franc, Matěj Kůs a Václav Milík. První dva závodí za pražský klub, pardubický junior je na seznamu závodníků podporovaných prostřednictvím Centra sportu Ministerstva vnitra.

„Poslali jsme pozvánku i bratřím Drymlovým,“ říká Tomáš Topinka. „Oficiálně se ještě nic nevrátilo, ale co jsem s nimi mluvil, tvrdili, že se toho účastnit nebudou.“

Tomáš Topinka se přitom nechtěl vydat cestou, že dvojici pardubických bratří nahradí závodníci, kteří se v srpnovém semifinále umístili níže než na jedenácti přímo deklarovaných postupových místech.

„Začali jsme ty místa nabízet klukům, co byli v době semifinále zranění,“ svěřuje se Tomáš Topinka. „Postupoval jsem podle výkonnosti. Nabíd‘ jsem to Tomáši Suchánkovi, ten to odmít‘ taky. Hynek Štichauer měl víceméně tu samou odpověď. Honzovi Holubovi to bylo zakázáno. Tomu nerozumím, je to poslední závod sezóny a jede se o slušný peníze.“

Nakonec na nabídku svého trenéra kývnul Ondřej Veverka. Na druhé volné místo se posunul Ronny Weis a semifinále produkovalo také dva náhradníky, jimiž se stanou Michal Průcha a Ondřej Smetana.

S výjimkou pardubických a trojkoaličních závodníků se v pondělní večer na pražské Markétě utká kompletní česká špička. Boj o titul nebude jednoduchou záležitostí a protáhne se bezesporu až do závěrečných fází, o čemž svědčí i skutečnost, že Matěj Kůs a Josef Franc na sebe narazí teprve v rozjížďce s číslem čtrnáct, kde se jim o společnost postarají Eduard Krčmář a Patrik Nagy.

Startovní listina:

1 Václav Milík, Pardubice*

2 Eduard Krčmář, Slaný

3 Roman Čejka, Slaný

4 Michal Škurla, Praha

5 Zdeněk Holub, Praha

6 Ondřej Veverka, Praha*

7 Jan Jaroš, Mšeno

8 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)

9 Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)

10 Martin Málek, Březolupy

11 Josef Franc, Praha*

12 Luboš Tomíček, Praha

13 Matěj Kůs, Praha

14 Michal Dudek, Slaný

15 Maks Gregorič, SLO

16 Martin Gavenda, Praha

17 Michal Průcha, Slaný

18 Ondřej Smetana, Praha

Poznámka: přímo nasazení závodníci jsou označeni *.

Foto: Eva Palánová

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 6. října
Po květnovém závodě v Divišově byl z finalistů českého šampionátu AČR nejblíže titulu Matěj Kůs. Odstoupením Aleše Drymla se jeho vyhlídky dnes odpoledne ještě zvýšily. V šesté jízdě sice prohrál s Lukášem Drymlem, jenže ten se prve musel sklánět před Václavem Milíkem. Avšak Mšeno není evidentně pro Matěje Kůse zemí zaslíbenou. A stejně jako loni mu vítězství nebylo souzeno ani letos. V šesté jízdě se ocitl na zemi a v repete neuhlídal Václava Milíka. A nula v devatenácté jízdě znamenala definitivně konec zlatým ambicím. Na body ho přeskočili Lukáš Dryml a Václav Milík. Mladší z dvojice Pardubičanů zajel dnes fantastický závod. Po pěti vyhraných jízdách nezaváhal ani v rozjezdu o titul. Pátou příčku z Divišova tak nemohl více vylepšit, navíc se stal prvním českým závodníkem v celé historii, který triumfoval v šampionátu jednotlivců před svými dvacátými narozeninami.

Ze semifinále se postupovalo i půl roku po jeho skončení
Startovní listina se stala předmětem změn. Ještě v týdnu přišly omluvy od Michaela Hádka a Ronnyho Weise a včera také od Aleše Drymla. Petr Moravec však neměl klidu, by volná místa zaplnil náhradníky Zdeňkem Holubem a Michalem Škurlou a také dalším v pořadí z pardubického semifinále Ondřejem Smetanou.

Dopoledne šéfovi české ploché dráhy zazvonil mobil a z jeho druhé strany se hrnula slova z úst Zdeňka Simoty, že včera spadl a nemůže přijet. A tak do finálové části šampionátu AČR nakonec promluvil i Michal Dudek, i když v dubnovém semifinále ve Svítkově laboroval se svým novým GM až přespříliš.

„Nejdřív jsem neměl jet, pak jsem měl bejt‘ náhradník a teď jsem už v závodě,“ glosoval slánský závodník svůj rychlý postup. I když Eduard Krčmář dostal narychlo nabídku plnit úlohu rezervního závodníka, přijel z chabařovického soustředění SCM jen jako divák. Do akce se chystalo jen šestnáct borců.

V prvních fázích závodu hrálo vše do karet Matěji Kůsovi. Sotva v depu zmizela modrá kropička, která operativně pokropila tra po první jízdě, hrnul se leader průběžné klasifikace na ovál. Po vylétnutí pásky se dostal do tvrdé konfrontace s Martinem Málkem.

„Sukli jsme se a on mi ohnul hák,“ líčil březolupský závodník, který musel zastavit ještě v průběhu prvního okruhu a posléze si jít vypůjčit nový hák do boxu Romana Čejky. Mezitím Matěj Kůs stíhal vedoucího Zdeňka Holuba, kterého hned v druhém oblouku vytlačil na venek.

Jeho dvoubodový náskok, který si v Divišově vyjel na Lukáše Drymla, se hned v rozjížďce s číslem čtyři ještě zvýšil. Pardubický borec perfektně odstartoval před Václavem Milíkem, ale zvnějšku první zatáčky nabíral velké zrychlení Tomáš Suchánek. Sunul se dopředu, ale v prvním výjezdu mu Lukáš Dryml přehradil cestu a Tomáš Suchánek se ocitnul na zemi.

„Předjížděl jsem Lukáše, on se na mě podíval, jak to dělá,“ líčil Tomáš Suchánek. „Jak mě viděl, šel hned on lajny k prknům. Měl by bejt‘ vyloučenej‘!“ Lukáš Dryml však své zavinění odmítal. „Kontakt tam byl,“ připouštěl. „Ale neviděl jsem to, byl jsem vpředu.“ Karel Voborník, jenž se na věži loučil s kariérou rozhodčího kvůli věkovému limitu, pozval k repete celou čtveřici závodníků.

Jenže v nastalém shonu si Tomáš Suchánek zapomněl otevřít přívod paliva. I když svou chybu promptně napravil, zůstal vzadu. A když nikdo z jeho soupeřů neodstoupil, sám zajel ze čtvrtého kola rovnou do depa.

Nyní na startu exceloval Václav Milík. „Když jsem mu prve vynadal za ten start, jenom se na mě podíval a řekl ‚neboj, tenhle start byl jen zkušební‘,“ vyprávěl později Václav Milík starší. Jeho syn mířil do úvodní zatáčky jako první. Lukáše Drymla měl těsně za sebou, toho ovšem z vnější strany tísnil Michal Škurla.

Václav Milík z tlačenice vytěžil maximum. Zůstal na čele po i po průjezdu první zatáčkou a inkasoval své první tři body. Avšak jak již bylo řečeno, první krok za titulem se nejlépe povedl Matěji Kůsovi. Toho ovšem hned v rozjížďce s číslem šest očekávalo důležité střetnutí s Lukášem Drymlem.

Václav Milík osaměl na čele průběžné klasifikace
Očekávaná šestá jízda viděla nejlepší start Lukáše Drymla. Matěj Kůs na něho zaútočil vnějškem první zatáčky. Pardubičan ovšem nechtěl ustoupit ani o píď a nájezdníka před sebe nepustil. Matěj Kůs se v rozjížďce s číslem devět sám ocitnul v postavení obránce. Michal Škurla namlsaný dalším stopětadvacítkářským titulem z Chabařovic na něho útočil, jenže jeho zkušenější klubový kolega si ho pohlídal.

V depu rozdával úsměvy, což na předchozích extraligových finále byla v jeho podání naprosto nevídaná věc. Nebylo divu na čele průběžné klasifikace měl tříbodový náskok. Zdálo se, že je rozhodnuto. A tak si všichni příchozí vychutnávali dramatický závod, po jehož třech pětinách měl Matěj Kůs osm bodů stejně jako Lukáš Dryml a Josef Franc, avšak jemuž vévodil neporažený Václav Milík.

Pardubický junior přitom nenašel rozjížďku s přídomkem jednoduchá ani s lucerničkou v rukou. V sedmé jízdě mu rozpis přihrál do cesty Jana Jaroše. Mšenský závodník se kvůli svým počínajícím potížím se zraněnou nohou nemohl zúčastnit divišovského finále, ale o to víc prahnul po výsledku před svým domácím publikem.

Jenže hned v rozjížďce s číslem jedna se mu do cesty postavil Martin Gavenda, jehož slibně rozjetý plán na útok na stupně vítězů však bohužel vzal za své už ve druhé sérii. A nyní na Jana Jaroše odstartoval také Václav Milík. Jeho otec Václav už v depu v žádném případě nemohl žehrat na potomkovy starty.

Jeho syn se zatím soustředil na svůj duel s Josefem Francem. S Pražanem ho spojovalo postavení neporažených závodníků po dvou sériích. Ve třetí jízdě Josef Franc objel vnějškem první zatáčky Romana Čejku, v té osmé odvedl Michala Škurlu, který především v půli mítinku vystrkoval růžky. V desáté jízdě se však dočkal první porážky.

Přitom však Josef Franc skvěle odstartoval. Ale Václav Milík se ukázal po vnější straně rychlejší. Dostal se dopředu, dotáhl své úsilí až do vítězného konce a osaměl na čele průběžné klasifikace. Jen málokdo si v té době uvědomil, jak rychle stoupá nahoru rovněž v celkovém pořadí. Pozornost se zatím spíše upírala na Lukáše Drymla, který po své úvodní prohře se svým juniorským kolegou a porážce Matěje Kůse pokračoval ve vítězné dráze i ve třetí sérii.

Stalo se tak v rozjížďce s číslem jedenáct, jejíž start zvládl nejlépe Filip Šitera. Jan Jaroš na něho útočil zvnějšku, avšak Filip Šitera do něho narazil. „On by mně tam taky nenechal místo,“ tvrdil Filip Šitera a připomínal: „Jsou to závody, je to finále!“

Jan Jaroš si to sice zamířil do mantinelů, ale situaci ustál, by se odrazil a vjel na trávník. Bleskurychle se orientoval, vrátil se zpátky na ovál a ještě stačil předjet třetího Patrika Nagye. „Tohle je grasstrack?,“ divil se Maďarův otec Robert a dodával: „Měl to zastavit a vyloučit ho!“ Přitom v roli poškozeného se mohl cítit i Jan Jaroš, protože nebýt jeho duchapřítomnosti, krizová situace skončila pádem, kdy by stejně blikala červená světla.

Pokud byl vedle Filipa Šitery ještě někdo, kdo nelitoval, že Karel Voborník nezmáčkl knoflík stop světel, byl to Lukáš Dryml. V krizové situaci v prvním výjezdu se stylem skutečného šampióna sám dostal do vedení, které mu už nikdo nemohl sebrat.

Nečekaný scénář se proměnil v realitu boje o titul
Čtvrtá série jízd začala napovídat, že to s majitelem letošní zlaté medaile nemusí být tak jednoznačné. Ve třinácté jízdě se Lukáš Dryml prezentoval další porážkou nebezpečného konkurenta. Ještě jednou se od startovního roštu vrátil ke svým mechanikům vyčkávajícím u vrat z depa. A by měl Josef Franc lepší reakci na pásku, do první zatáčky najížděl jako první on.

Šestnáctá jízda ukrojila z celkového náskoku Matěje Kůse další bod. Nejlépe odstartoval opět Filip Šitera. A zatímco se Václav Milík hnal rychle dopředu, Matěj Kůs neměl místa nazbyt a upadl ještě před úvodním nájezdem. Karel Voborník nyní se stiskem červeného knoflíku nezaváhal.

Druhý start nabídl téměř stejnou podívanou, i když naštěstí už bez pádu pražského závodníka. Filip Šitera byl zpočátku opět nejpohotovější. Matěj Kůs ho však záhy minul, ale Václav Milík byl ještě v úvodním nájezdu rychlejší než oba dva.

Sotva se pardubický junior už počtvrté prohnal cílem, v průběžné klasifikaci dvojdílného finále nastala vskutku nečekané situace. Matěj Kůs byl se čtyřiadvaceti body stále ještě na jejím čele. Jenže Lukáš Dryml se dostal už o jediný bod za něho. A Václav Milík ztrácel na leadera dva body. Inu, plochá dráha dokáže být někdy pořádně vrtošivá dáma.

Václav Milík nemohl udělat víc, než relativně snadnou rozjížďku s číslem sedmnáct vyhrát ve stylu start – cíl před Romanem Čejkou. Co bude se šampionátem dál, napověděla devatenáctá jízda. Na její startovní rošt vedle Matěje Kůse zamířili ještě Jan Jaroš, Josef Franc a Tomáš Suchánek.

Posledně dva jmenovaní už sice ztratili šanci na vavříny v celkové klasifikaci, avšak o to víc se pustili do boje o dnešní vavříny. Zejména Tomáš Suchánek, který po svém počátečním zaváhání porážel soupeře se stejnou razancí jako zavěšená koule u ruských kuželek.

A i když tentokrát nejlépe odstartoval Josef Franc, Tomáš Suchánek vyjel z první zatáčky jako první. I když se Pražan ještě jednou dokázal do vedení vrátit, od druhého oblouku druhého kola jezdil jako první Tomáš Suchánek. Vynutil si tím rozjezd o druhé místo s Josefem Francem, v němž však Pražan tahal za delší konec provazu.

Avšak zpět k rozjížďce s číslem devatenáct. Matěj Kůs v ní nenašel recept, aby se dostal alespoň před třetího Jana Jaroše. Bylo jasné, že se na trůn nevrátí ani po roční pauze. Už nyní měl Václav Milík v celkovém součtu o bod výše. A to samé mohl dokázat i Lukáš Dryml, pakliže by triumfoval ve dvacáté jízdě.

To se v souboji s trojicí pražských juniorů stalo vzápětí realitou a o titul musel být vypsán další rozjezd mezi oběma pardubickými borci. Václav Milík se ho nemohl dočkat. Sotva se před ním otevřela vrata z depa, vyjel na dráhu. Lukáš Dryml nelenil, vyrazil hned za ním a během pár sekund oba zkameněli na startovním roštu.

Rozhodl start. Václav Milík starší už v depu na samém konci modré plechové řády dávno zapomněl na výtku, kterou svému synovi uštědřil po přerušení rozjížďky s číslem čtyři. Václav Milík byl v úvodní zatáčce první a na čele vydržel celá čtyři kola. „Věřil jsem si, ale že bych takhle odstartoval na Lukáše, to ne,“ kroutil hlavou novopečený mistr republiky, který zasedl na trůn jednadvacet let po svém otci.

„Prohrál jsem to už na startu, „ nehledal Lukáš Dryml žádné výmluvy. „Mně není dvacet, abych tady bláznil, on je mladej‘.“ A v tom měl pardubický borec, jenž právě přišel o možnost připsat si už čtvrtý primát své kariéry, naprostou pravdu. Ještě nikdy se mistrem naší země nestal žádný český závodník, který by ještě neoslavil své dvacáté narozeniny. Mladší byl pouze Slovák Martin Vaculík, který před pěti lety triumfoval ve Slaném ve svých sedmnácti letech.

Hlasy z depa
„Mám radost,“ zářil Václav Milík. „To jsem neviděl, takoví borci taky byli a já je porazil. Je to neuvěřitelný, nepočítal jsem, že to takhle pojede. Parádní výkon, děkuju zase Bohoušovi Brhelovi. Motor jel nevídaně, co dodat… V rozjezdu jsem si věřil, ale že bych na Lukáše takhle odstartoval, to ne. Jednadvacítky jsou mi už jedno, devatenáctky by byly taky, ale tohle je úspěch. Příští rok chci ještě víc titulů. Ale pořád tomu nevěřím, já mistr, to si děláš prdel.“

„Docela mě ještě irituje rozhodnutí rozhodčího Kubeše,“ litoval Lukáš Dryml svého vyloučením v květnovém Divišově. „Člověk se nadře a pak je takhle vyloučenej‘. Chtěl jsem to dotáhnout do konce a vyhrát, ale díky rozhodnutí pana Kubeše jsem přišel o dva body. Dnes jsem jezdil hlavou, nevyšlo to, ale spokojenej‘ jsem. Jel jsem pěknej‘ závod. Prohrál jsem rozjezd, předtím v jízdě s Vencou jsem neměl ještě doladěnou motorku. V rozjezdu odstartoval dobře, já to prohrál na startu. On je mladej‘, mně není dvacet, abych tady bláznil.“

„Nejsem spokojenej‘, ztratil jsem body v Divišově,“ kazil první závod celkový dojem i Josefu Francovi. „Chtěl jsem tady vyhrát, ale nepovedlo se. „Je to škoda, že se mistrovství republiky jezdí na nejhorší dráze v republice, ale popral jsem se s tím. Třetí místo je úspěch, neúspěch, chtěl jsem víc, ale jsou to závody. Zkazil jsem to hlavně v Divišově, maj‘ tam na hovno signalizaci. Přišel jsem o tři body a to se táhlo až do dneška. Ale člověk se musí naučit i prohrávat. Vencovi to přeju, je to největší talent český plochý dráhy.“

„Dobrý, až na tu první jízdu,“ svěřoval se Tomáš Suchánek. „Předjížděl jsem Lukáše, on se na mě podíval, jak mě viděl, šel z lajny k prknům. Měl bejt‘ vyloučenej‘. V tom spěchu jsme nestíhali a já si zapomněl zapnout metyl. Mohla bejt‘ bedna, v tý první jízdě bych vyhrál, po tom venku se to rozjíždělo. Tak příští rok, budu zase čekat, ale ono to přijde. Na Zlatou přilbu mám nazbrojíno, jestli to bude startovat jak o extralize, je šance.“

„Zezadu,“ žertoval Filip Šitera nad obligátní otázkou magazínu speedwayA-Z, jak viděl dnešní závod. „Začal jsem se chytat v posledních jízdách. Cíl byl udržet osmý místo.“

„Začátek byl dobrý,“ nebylo Martinu Gavendovi do řeči. „Pak to stálo za hovno. Sral jsem to a nic mi nevycházelo.“

„Jsem spokojenej‘,“ netajil se Roman Čejka. „Motor je pořád rozbitej‘, nefunguje mi to. Nevím, co s tím. Uvidím příští rok. Chci koupit nový motor, třeba bude fungovat. Byl by v tom čert, abych se netrefil. Zkusím GM off set, ten má excentrický kliky. Potom uvidíme.“

„Rozhodla první jízda,“ rozhodil Martin Málek rukama. „Sukli jsme se a Matěj mi ohnul hák. Dostala se mi tam noha a pěkně to bolelo. Neměl jsem se, kam hnát, a doslovně jsem to dojel. Jen v poslední jízdě jsem potřeboval něco zkusit.“

1. Václav Milík, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Lukáš Dryml, Pardubice	2 3 3 3 3	14
3. Josef Franc, Praha	3 3 2 2 2	12+3
4. Tomáš Suchánek, Pardubice	E 3 3 3 3	12+2
5. Matěj Kůs, Praha	3 2 3 2 0	10
6. Jan Jaroš, Mšeno	2 2 1 3 1	9
7. Filip Šitera, Mšeno	1 2 2 1 2	8
8. Martin Gavenda, Praha	3 1 1 2 0	7
9. Roman Čejka, Slaný	2 E 1 2 2	7
10. Martin Málek, Slaný	E 1 2 0 3	6
11. Zdeněk Holub, Praha	2 1 0 1 2	6
12. Michal Škurla, Praha	1 2 2 0 1	6
13. Michal Dudek, Slaný	1 0 1 1 1	4
14. Ondřej Smetana, Praha	0 0 0 1 1	2
15. Ondřej Veverka, Praha	0 1 0 0 0	1
16. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	1 F 0 0 0	1

Konečné pořadí šampionátu jednotlivců AČR:

	DIV	MŠE	TOT
1. Václav Milík, Pardubice	11	15	26+3
2. Lukáš Dryml, Pardubice	12	14	26+2
3. Matěj Kůs, Praha	14	10	24
4. Josef Franc, Praha	11	12	23
5. Tomáš Suchánek, Pardubice	9	12	21
6. Filip Šitera, Mšeno	9	8	17
7. Martin Gavenda, Praha	10	7	17
8. Martin Málek, Březolupy	7	6	13
9. Aleš Dryml, Pardubice	13	NS	13
10. Roman Čejka, Slaný	3	7	10
11. Jan Jaroš, Mšeno	NS	9	9
12. Michal Škurla, Praha	3	6	9
13. Zdeněk Holub, Praha	2	6	8
14. Zdeněk Simota, Plzeň	7	NS	7
15. Ondřej Veverka, Praha	5	1	6
16. Michal Dudek, Slaný	NS	4	4
17. Ondřej Smetana, Praha	NS	2	2
18. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	2	NS	2
19. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	1	1	2
20. Michael Hádek, Plzeň	0	NS	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Pardubice – 5. října
I když mistrovství republiky pod hlavičkou AČR vyvrcholí až zítra odpoledne ve Mšeně, jedna věc je jistá již nyní. Aleš Dryml rozhodně neobhájí svůj loňský titul, protože se dnes odpoledne ze závodu bohužel omluvil.

Pardubický kapitán ještě není v pořádku po pádu při středečním extraligovém finále ve Svítkově. Vidí stále rozmazaně a lékaři mu doporučují týden klidu. Jeho účast na Zlaté přilbě však ohrožena není, dokonce figuruje v ohnisku plánu jeho příprav.

Startovní čísla, která si finalisté vylosovali hned po květnovém divišovském klání, se tedy opět mění. Šestnáctku po Aleši Drymlovi dostává Michal Škurla, jenž se do Mšena vydá oklikou přes Chabařovice, kde vrcholí šampionát AČR stopětadvacítek na krátké dráze.

Na sedmnáctce krále kolibří kubatury nyní figuruje Ondřej Smetana, zatímco na post druhého náhradníka byl narychlo povolán Michal Dudek.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mšeno – 5. října
Pět měsíců uteklo jako dravá voda v horské bystřině. V květnu se z vítězství v úvodním díle mistrovství republiky jednotlivců AČR radoval Matěj Kůs, který získal jeden bod na Aleše Drymla a další jeden na jeho mladšího bratra Lukáše. Právě na ně se bude zítra soustředit největší pozornost při zítřejším vyvrcholení ve Mšeně, které se stejně jako loni stane svědkem korunovace šampióna.

Oba pardubičtí bratři na sebe narazí hned v rozjížďce s číslem čtyři. Matěj Kůs se střetne s Lukášem Drymlem v šesté a s jeho bratrem Alešem v deváté jízdě. Bylo by ovšem chybou soustředit se na trojboj o titul, jelikož na zaváhání trojice leaderů budou čekat další dravci prahnoucí po celkovém stříbru.

Zatímco první tři závodníci jsou na čele průběžné klasifikace narovnáni s rozpětím jednoho bodu, Josef Franc a Václav Milík jsou za třetím Lukášem Drymlem opět o jeden bod. A stejná vzdálenost dělí od této dvojice i Martina Gavendu.

Začátek závodu byl posunut o dvě hodiny dříve, takže se začíná už od šestnácti. Z nového časového harmonogramu mají možná radost fanoušci, kteří stihnou televizní přenos z vyvrcholení Grand Prix v Toruni, avšak Michal Škurla nikoliv. Krátce před polednem se totiž začne v Chabařovicích odvíjet poslední podnik šampionátu AČR stopětadvacítek na malé dráze a on má plán triumfovat ve všech jeho závodech s osmnáctibodovým ziskem.

Ve startovní listině se prozatím posunul na místo prvního náhradníka. Michael Hádek, který ve středu skončil třetí při pouáku v německé Míšni se včera omluvil kvůli zranění zad. Jeho startovní číslo pět zaujal Zdeněk Holub, druhým náhradníkem se rázem stal Ondřej Smetana. V hlavní šestnáctce se premiérově objeví Jan Jaroš, jemuž právě v květnu v Divišově začaly jeho trable s nohou.

Startovní listina:

1 Zdeněk Simota, Plzeň

2 Martin Gavenda, Praha

3 Jan Jaroš, Mšeno

4 Ondřej Veverka, Praha

5 Zdeněk Holub, Praha

6 Matěj Kůs, Praha

7 Martin Málek, Březolupy

8 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)

9 Filip Šitera, Mšeno

10 Roman Čejka, Slaný

11 Rony Weis, D – Slaný (ACCR)

12 Josef Franc, Praha

13 Tomáš Suchánek, Pardubice

14 Lukáš Dryml, Pardubice

15 Václav Milík, Pardubice

16 Aleš Dryml, Pardubice

17 Michal Škurla, Praha

18 Ondřej Smetana, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 23. srpna
Semifinále šampionátu republiky ČSMS přineslo strhující podívanou, při níž se o obsazení stupňů vítězů rozhodovalo až ve dvojici dodatkových jízd. Na nejvyšší stupeň se nakonec postavil Jan Jaroš, čímž překvapil i sám sebe, protože se po otřesu mozku se mšenské extraligy stále necítil dokonale ve své kůži. Předtím musel ještě porazit Eduarda Krčmáře, který před odjezdem na sobotní finále juniorského šampionátu Evropy musel do svého rámu namontovat motor, jenž používá během zimy na šroubky. Přesto však prohrál jen dvě jízdy, v nichž želel nepovedených startů. Martin Gavenda ve druhém rozjezdu vyzrál na Slovince Makse Gregoriče, jehož v rozletu zbrzdil pád v rozjížďce s číslem třináct.

Prolamovači blokády, která vlastně nebyla
Panenský šampionát se v české ploché dráze nerodí každý rok. Tomáš Topinka proto musel řešit, jaký klíč zvolit, když mistrovství republiky jednotlivců pod hlavičkou ČSMS ještě nemělo žádného předchůdce. Startovní listina se rodila s problémy, o čemž magazín speedwayA-Z přinášel pravidelné informace.

Jména účastníků postupně přibývala a ubývala. Jako poslední ze závodu zmizeli mšenští junioři. „Pan Grepl nám start nezakázal,“ vysvětloval Michal Klein, který dnes dorazil na pražskou Markétu v civilním oblečení, aby pomáhal Janu Jarošovi jako mechanik. „Ale řekl nám, že můžeme jet jenom na svojí technice.“

Účast svým závodníkům výslovně nezakázaly ani Pardubice. I když se všichni čtyři původně přihlášení závodníci postupně omluvili, ani jeden neuvedl obstrukce ze svého klub. Není těžké si představit, že slůvka Zlatá přilba a Zlatá stuha by v případném nátlaku byla silnými argumenty, jenže jako funkcionáři, tak závodníci se dušovali, že k ničemu podobného nedošlo.

A pokud by Pražané respektovali přání Plzně, aby její závodníky kontaktovali výhradně přes klubový e-mail, minimálně Zdeněk Simota a Jan Holub by dnes v pražských boxech nechyběli. Striktní ne by se tak týkalo pouze divišovské Michaely Krupičkové.

„Jsem rád, že zvítězil sport nad politikou,“ říkal Tomáš Topinka po tréninku. „Chtěl bych poděkovat panu Křikavovi a všem dalším manažerům, kteří svým závodník start v našem závodě nezakázali.“ Po všech uzávěrkách více než týden po oficiální uzávěrce mohl pražský kouč, v jehož kompetenci dnešní závod byl, počítat s osmnácti jmény. Nakonec nedorazil Steven Mauer, díky čemuž byla benjamínkovi Filipu Hájkovi přidělena náhradnická vesta, zatímco Dominik Hinner, Michal Průcha a Karel Kadlec si volná místa v hlavní šestnáctce rozebrali bez kvalifikace.

Po dvou sériích jízd měl závod jediného leadera, kterým byl Luboš Tomíček. Pražský závodník se na svou cestu do čela průběžné klasifikace vydal v rozjížďce s číslem čtyři, v níž uletěl Maksi Gregoričovi. V páté jízdě na Luboše Tomíčka čekal Eduard Krčmář, který si hned v rozjížďce s číslem jedna hravě poradil s Martinem Gavendou, Romanem Čejkou a Patrikem Nagyem. Slánský junior se však nyní musel dívat na záda Luboše Tomíčka, který na protilehlou rovinku vyjel s pětimetrovým náskokem.

Pět bodů Eduarda Krčmáře hned vzápětí vyrovnal Maks Gregorič, když odvedl Michala Dudka. Martin Málek v rozjížďce s číslem tři jezdil dlouho třetí, aby se v nájezdu do třetího kola posunul dopředu před Ronnyho Weise, jenž vzápětí odpadl pro mechanickou závadu. Jan Jaroš, který v oné druhé jízdě předčil Ronnyho Weise už v první zatáčce, přišel o punc neporazitelnosti v osmé jízdě. V ní se skvělým startem blýskl Patrik Nagy, zatímco Jan Jaroš musel krotit Ondřejem Smetanu útočícího vnějškem první zatáčky.

Drama se zašmodrchává
Z vítězů první série dokázal na šňůrku svých vítězství navázat druhou šňůrku pouze Luboš Tomíček. Martin Málek a Jan Jaroš skončili druzí a na pětibodové hranici je dotáhli Eduard Krčmář a Maks Gregorič. Ovšem nejhůře se z úvodních výjezdů vedlo Zdeňku Holubovi. Ten si vítězství v rozjížďce s číslem čtyři uhájil, když tvrdě zazdil útočícího Michala Dudka na mantinel.

„To se nedělá,“ láteřil slánský závodník a ukazoval bílé stopy od mantinelu na své kombinéze. „Nalít‘ do mě a šel jsem na prkna!“ Zdeněk Holub se ovšem hájil. „To samý mi udělal on včera ve Slaným,“ říkal. V páté jízdě však nejenže svůj triumf nezopakoval, ale nedosáhl na body vůbec.

I když postup do říjnového finále mělo pojištěno hned jedenáct závodníků, boj o stupně vítězů hořel s neztenčenou intenzitou. Eduard Krčmář se v rozjížďce s číslem devět dočkal triumfu stylem start – cíl. Z okruhu pětibodových však ve třetí sérii dokázal zvítězit již jen Jan Jaroš, který si se stejnou suverenitou jako slánský mladík počínal v rozjížďce s číslem jedenáct. V ní si však život zkomplikoval Maks Gregorič. Po nepovedeném startu v první zatáčce útočil na druhého Romana Čejku, avšak propadl se až na chvost za Ondřeje Smetanu.

Slovincova stíhací jízda skončila pádem v první zatáčce třetího kola. Z dráha se stačil odklidit včas, takže ruka sudího Tomáše Topinky nemusela stisknout tlačítko červených světel. Ve dvanácté sérii protáhl Luboš svou neporazitelnost Luboš Tomíček, jehož by se dění za jeho zády jakoby vůbec netýkalo.

Martin Málek se hnal vnějškem úvodního oblouku dopředu, avšak Michal Dudek se mu nekompromisně postavil do cesty. A než svého mladšího kolegu z extraligy neméně tvrdě vyhnal ve druhé zatáčce ven z ideální stopy, bylo na stíhání Luboš Tomíčka již pozdě. Zatímco on a Maks Gregorič body ztratili, Martin Gavenda stoupal průběžnou klasifikací směrem vzhůru.

Moravský Pražan začal druhým místem ve druhé jízdě, aby se posléze trápil v rozjížďce s číslem šest. Po prachbídném startu zachránil alespoň jediný bod, když protáhl nájezd do druhé zatáčky, aby v ní podjel Michala Škurlu. V rozjížďce s číslem deset ovšem překonal Ronnyho Weise již v první zatáčce.

„Sral jsem se s nastavením motorky,“ omlouval svůj vlažnější úvod. „A tak jsem teď všechno udělal obráceně.“ Že nešlo o změnu dočasnou, ukázal hned další Moravanův start v rozjížďce s číslem čtrnáct. Jan Jaroš byl v prvním nájezdu dříve, ale Martin Gavenda mu nedopřál klidu až do cíle. Luboš Tomíček do jejich bitvy nemohl zasáhnout, protože se kvůli zadřenému motoru ani nerozjel. Druhý motocykl neměl připravený, takže mu nezbylo, než předčasně vyklidit box.

Osmnáctá jízda zajistila druhý rozjezd
Boj o stupně vítězů se odstoupením Luboše Tomíčka ještě více zašmodrchal. A to tím spíše, pakliže Eduard Krčmář poznal ve třinácté jízdě svou druhou porážku. Maks Gregorič se sice takřka dostal do křížku s dvouminutovým limitem, avšak po vylétnutí pásky se usadil na čele před slánským závodníkem. „Start na hovno,“ vysvětloval Eduard Krčmář. „Šel jsem ze žlutý, byly tam koleje a pak už nešlo moc předjíždět.“

S deseti body dýchal na záda Janu Jarošovi, který měl na čele průběžné klasifikace jen o jeden bod více. V rozjížďce s číslem sedmnáct však jejich skóre bylo srovnáno po vzájemném duelu, který Eduard Krčmář ovládl už od startu. Bylo jasné, že se oba střetnou v rozjezdu o zlato. Zbývalo jen vyřešit otázku, kdo je na stupně vítězů doprovodí jako třetí.

Z kádru uchazečů, který se rozšířil po odstoupení Luboše Tomíčka, vypadl jako první Michal Dudek, který právě v sedmnácté jízdě skončil až třetí. Klíč k řešení bronzu nabídla hned rozjížďka s číslem osmnáct, jejíž průběh si všichni přítomní promítali v paměti ještě dlouho po jejím skončení.

Start vynesl do vedení Zdeňka Holuba, který přitom mohl hovořit o obrovském štěstí. Po odjezdu z depa si nevšimnul zavřeného kohoutku přívodu metylu. Palivo z karburátoru mu ovšem došlo ještě na roštu, takže promptní náprava se stala dílem okamžiku.

Pražský junior v první zatáčce vyvezl vnějškem útočícího Martina Málka na mantinel. Tím pádem za jeho záda pronikl Martin Gavenda. Všichni tři závodníci od sebe udržovali minimální vzdálenosti, což dávalo tušit, že bitvu nepokládají za uzavřenou. A vskutku.

Ve druhé zatáčce třetího kola se Martin Málek posunul spodní stranou na druhé místo, avšak v následujícím oblouku byl Martin Gavenda zpátky druhý. Na rovince nabral rychlost, snažil se opět protáhnout nájezd do poslední zatáčky. Jenže se dostal do koleje, která ho nasměrovala rovnou do Zdeňka Holuba.

Ten se z bodyčeku vzpamatoval velmi rychle, a by se z dané situace snažil vytěžit maximum i Martin Málek, Zdeněk Holub protnul metu o chloupek před ním. To už se však Martin Gavenda mohl radovat ze zisku třech bodů. „To jsem vůbec nechtěl,“ odmítal Martin Gavenda myšlenku, že by se Zdeňka Holuba snažil odstavit záměrně. „Do Holubína mě postrčila kolej.“ Pražský junior jeho omluvu přijal, i když připouštěl, že ho překvapivý nájezd zaskočil. „Slyšel jsem ho, ale vůbec ho tam nečekal,“ líčil. „Najednou tam přilít a uk‘ do mě.“

Martin Gavenda si svým manévrem pojistil stupně vítězů. Maks Gregorič sice vyrovnal jeho jedenáct bodů, když triumfoval v rozjížďce s číslem dvacet ve stylu start – cíl. V rozjezdu o třetí místo měl však moravský borec navrch už při startu. Ve druhé zatáčce bleskově přejel zevnitř na střed, čímž se svého slovinského pronásledovatele zbavil jednou provždy. Ještě předtím se v další dodatkové jízdě rozhodlo o vítězi. Jan Jaroš měl lepší start než Eduard Krčmář, navíc Slaňákům nájezde vnějškem první zatáčky zmařil hned v zárodku.

Hlasy z depa
„Nemyslím, že by to bylo tím, že jsem se nepřevlík‘,“ žertoval Jan Jaroš nad otázkou magazínu speedwayA-Z, zda není jeho triumf zapříčiněn tím, že se dnes v průběhu závodu nepřevlékl do své staré modré kombinézy jako obvykle. „Nebyl k tomu důvod. Díky tátovi, pomoh‘ mě s nastavením motorky. Byl jsem nejrychlejší, cejtím se ale ještě potlučenej‘ po tom otřesu mozku ze Mšena. Celej‘ závod jsem se hledal, zkoušel nastavení, takže jsem sám překvapenej‘, jak to dopadlo. Ale semifinále přece vyhrávám vždycky (smích)!“

„Motor ze šroubků šlapal,“ smál se Eduard Krčmář. „S tím Lubošem jsem na hovno odstartoval a nedalo se moc předjíždět. Se Slovincem jsem šel ze žlutý, byly tam hluboký koleje a potom mi nevyšlo ho předjet. Škoda toho rozjezdu, neodstartoval jsem, ale druhý místo je dobrý.“

„Začátek byl na hovno,“ rozhovořil se Martin Gavenda. „Sral jsem se s nastavením motorky. Po dvou jízdách jsem udělal všechno obráceně a bylo to úplně jiný. V osmnáctý jízdě jsem chtěl, pořád jsem se snažil předjet Zdendu. Byl jsem rychlejší, dal jsem to na venek. Bylo to nachcaný, podjel mě Martin Málek. Pak jsem nabral rychlost, chytil kolej a ta mě postrčila do Holubína. To jsem vůbec nechtěl. V rozjezdu jsem měl už všechno pod kontrolou.“

„Dobrý, akorát jsem to sral,“ sypal si Zdeněk Holub popel na hlavu. „Dudek mi to samý udělal včera ve Slaným, ale spíš jsem to posral v poslední jízdě. Tři a tři čtvrtě kola perfektní, ale pak tam přilít Gavoš. Slyšel jsem ho, ale vůbec ho tam nečekal. Najednou tam přilít‘ a uknul do mě. Ale dnes byl hlavní postup.“

„Viděl jsem to dobře,“ odpovídal Martin Málek. „Hlavně jsem měl nový motor a potřeboval ho odzkoušet. Perfektně jsem si ho zkusil. Na poslední jízdu jsem skočil na druhou motorku, abych to porovnal. Bylo to vcelku únavné, dneska mám za šest dnů pátý závod. Ale bylo to dobré, dneska jsem si to užil.“

„Bylo to dobré, jelo se v pohodě, až na Holuba,“ nemohl Michal Dudek stále zapomenout na rozjížďku s číslem tři. „Prej‘ jsem mu to samý udělal ve Slaným, ale nejsem si toho vědomej‘. To se nedělá, nalít‘ do mě a šel jsem na prkna. Bejt‘ tam nezkušenej‘ jezdec, je rozsekanej‘. Ale hlavní je postup.“

1. Jan Jaroš, Mšeno	3 2 3 3 2	13+3
2. Eduard Krčmář, Slaný	3 2 3 2 3	13+2
3. Martin Gavenda, Praha	2 1 3 2 3	11+3
4. Maks Gregorič, SLO	2 3 F 3 3	11+2
5. Luboš Tomíček, Praha	3 3 3 E –	9
6. Zdeněk Holub, Praha	3 0 1 3 2	9
7. Martin Málek, Březolupy	2 3 2 1 1	9
8. Michal Dudek, Slaný	2 2 1 3 1	9
9. Michal Škurla, Praha	1 0 2 2 3	8
10. Roman Čejka, Slaný	1 2 2 E 2	7
11. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	0 3 0 1 2	6
12. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	E 1 2 2 1	6
13. Michal Průcha, Slaný	1 1 1 1 0	4
14. Ondřej Smetana, Praha	T 1 1 0 1	3
15. Karel Kadlec, Kadlec	1 0 E 1 0	2
16. Filip Hájek, Praha (res)	0 0 0 0 0	0
17. Dominik Hinner, Praha	M – E – –	0

Poznámka: o dvou místech ve startovní listině měla rozhodovat kvalifikace ve složení: Dominik Hinner, Michal Průcha, Karel Kadlec a Filip Hájek. Protože nedorazil nasazený Steven Mauer, kvalifikace odpadla a Filip Hájek plnil úlohu náhradníka.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)