Svitavy – 12. srpna
Více než čtyři desítky zúčastněných závodníků ze sedmi států činí z českého přeboru vskutku okázalý seriál. Zítra se odložených podnikem ve svitavské Cihelně uzavře jeho druhá třetina. Bodový klíč, který dělí vítěze a patnáctého v pořadí čtyřiadvacetibodovým rozdílem, odmění úspěch obrovským skokem v průběžné klasifikaci. Nicméně vzhledem k započítání sedmdesáti pěti procent nejlepších výsledků, což letos představuje sedm závodů, už je třeba myslet na pořadí v závěrečné klasifikaci.
V tomto ohledu je na tom nejlépe Ondřej Smetana. Nebýt zadřeného motoru v Chabařovicích vyhrál by tři podniky. I takhle však zaknihoval triumfy ve Mšeně a v Žarnovici. Ani jednou nechyběl na pódiu, a protože tabulkové body do průběžné klasifikace berou jen majitelé licencí AČR a SMF, tři dvaadvacetibodové zásahy za druhé místo jsou jeho nejhoršími výsledky.
Při vší úctě k soupeřům je na nejlepší cestě k titulu. A to už jen proto, že i kdyby nakrásně jeho nejvážnější konkurenti absolvovali celý zbývající program přeboru, nedají dohromady více než šest závodů ze sedmi započítávaných. To nejvíce platí o Michalu Škurlovi, který minulý víkend chyběl v Žarnovici kvůli poraněnému rameni, a zítra bude startovat na trávě ve francouzském Miramontu.
A konec konců i o Martinu Málkovi, který do přeboru naskočil jen v Březolupech a v Žarnovici. Ten však zítra ve Svitavách chybět nebude. Startovní listina sice neatakuje rekord ustavený sedmadvaceti borci minulou sobotu v Žarnovici, avšak slyne vyrovnaností.
Šestnáct závodníků pojede dle klasického rozpisu na dvacet jízd a o umístění na pódiu rozhodne prostý součet bodů. Nicméně Petr Moravec si dal záležet, aby diváci nebyli ochuzeni o postupně gradující drama. Rozjížďka s číslem dvacet nabídne duel nejlepší čtyř z aktuální klasifikace přítomných ve Svitavách. A pakliže v ní Ondřej Smetana dokáže vyzrát na Martin Málka, Adama Fencla a Martina Mejtského, budou ho soupeři v Praze, Liberci a Pardubicích stíhat stejně úspěšně jako prvoválečný dvojplošník nadzvukový bitevník.
O doprovodný program se postarají stopětadvacítky pátým podnikem svého šampionátu na klasických oválech. Sejde se jich šest a jejich program bude zahrnovat stejný počet rozjížděk.
Žarnovica – 6. srpna
Jako jediný závodník nechyběl ani v jednom případě na stupních vítězů všech doposud uskutečněných přeborových mítinků. A tuto tradici nepřerušil ani v sobotu ve slovenské Žarnovici. Ondřej Smetana sice v základní části našel přemožitele v osobě Michala Tomky a v semifinále byl před ním v cíli Mark Helmhout. Ovšem ve finále odstartoval od mantinelu jako plochodrážní pánbůh a od té doby se nenašla síla, která by jej z vedoucí příčky sestřelila. Spolu s pražským juniorem stanuli na stupních vítězů Martin Málek a Mark Helmhout.
Nešťastné události natahují první sérii
Po nočním dešti se Žarnovica probudila do svěžího rána. Po obědě však sluníčko začalo opět roztápět svůj nebeský kotlík. Depo, které před lety architekt střihnul opravdu velkorysým a nadčasovým metrem, praskalo pod náporem bezmála tří desítek závodníků a jejich motocyklů.
Oproti původní verzi startovní listiny zveřejněné ve středu odpoledne přibyla osmadvacítka. Obsadil ji Maďar Peter Vida, který je držitelem slovenské licence. Naproti tomu scházel další reprezentant SMF, rakouský veterán Anton Wannasek, jehož manželka po srážce s autem skončila v nemocnici. Holanďana Henka Koonstru nahradil krajan Sjoerd Rozenberg, který doprovázel svého zetě Marka Helmhouta. Nedorazil ani Michal Škurla, který si po pádu na trávě ve Willingu dopřál oddech. Do pražské dodávky se místo něho se svými motocykly nalodil Václav Kvěch.
Vlastní závod nezačal šťastně. David Pacalaj najel do pásky a na její zpomalený let k prosluněnému žarnovickému nebi doplatil Patrik Búri stojící přesně na opačné straně. Chytil se do bílého tkalounu jako nebohá moucha do sítě pavouka a přivodil si ošklivé popáleniny na krku.
Vyloučený David Pacalaj zamířil do svého boxu, jehož osazenstvo na čele s dědečkem Zdeno Vaculíkem bylo oblečeno do černých triček s číslovkou 1710 značící letopočet, kdy se jejich závodník před patnácti lety narodil. Patrik Búri se na poslední chvíli vrátil k pásce, aby se bezprostředně po startu ujal vedení.
Nicméně žádný happy end se nekonal. Ve třetím kole se Patrik Búri ocitnul na zemi. „Zvedlo se mi to a neuměl jsem to zastavit,“ popisoval svůj pád. V rozjížďce s číslem šest se postavil na startovní rošt ještě jednou. Ovšem dojel jen do prvního oblouku, aby kvůli bolestem vyklidil své depo předčasně jako při loňském přeboru.
Prvním vítězem dnešního dne se stal nejstarší účastník. Sjoerd Rozenberg se ujal vedení v podruhé opakované rozjížďce s číslem jedna již v úvodním nájezdu. Dokázal se vypořádat s Josefem Novákem, jenž zvyšoval svůj tlak úměrně s ubývajícím počtem kol do cíle. Pardubičan najel poslední zatáčku vnitřkem, avšak Holanďan si dokázal udržet rozhodující rychlost.
Stylem start – cíl se mezi vítěze hned vzápětí zapsal Michal Dudek, který odrazil v první zatáčce. Podobně třetí jízda přinesla čtyři body Andreji Kobrinovi, když po startu od vnitřního okraje vyhnal všechny soupeře na venek a Michal Tomka jej v úvodním oblouku nestihnul.
Emil Peron se o tréninku zdál hodně rychlý, i když sám mladý Polák přiznával, že projel snad každou dírou na žarnovickém ovále. Jenže po startu rozjížďky s číslem čtyři se musel dívat na záda Patrika Mikela, jenž jakoby chtěl ze sebe setřást pověst špatného startéra. Pořadí však vydrželo jen dvě kola, jelikož v tom třetím vletěl Polák rovnou do nafukovacích mantinelů prvního výjezdu.
František Mikel komentuje pech svého syna Patrika:
„Byl to úplně nový sekundár! Říkal jsem ‚vyměníme ho a bude klid‘. Nebyl, kurňa to nemoh‘ prasknout až na rovince?!“
Repete nabídlo opět pohled na Patrika Mikela v čele. Idylka však trvala až do výjezdu z cílové zatáčky. Zavytí od motoru bylo slyšet až do depa. Přetržený sekundární řetěz poslal březolupského borce na zem. A Radek Podhadský se po pádech dvou závodníků stal poměrně bohatým dědicem čtyř bodů.
První série se protáhla na takřka třičtvrtěhodinku. Posledním vítězem úvodní části se stal Ondřej Smetana, který rychle zmizel z dohledu Martina Gavendy. Jaroslava Petráka trápilo bolavé koleno přesto, však uhlídal Jakuba Valkoviče, který na začátku druhého kola podjel Erycha Borczucha.
Nevídaný rozpis natahuje rozdíly mezi závodníky
Vytvořit rozpis pro osmadvacet závodníků byl vskutku excelentní výkon. Garantovat, aby se každý potkal na ovále s každým, pochopitelně nešlo. Alfa a omega velely čtyři starty pro každého a pokaždé s jinou barvou povlaku. Ani v první sérii se na ovále nemohli objevit všichni závodníci a také potom měli v konkrétní okamžik rozdílný počet jízd.
Kupříkladu pakliže by Patrik Búri nemusel balit předčasně, základní část by pro něho končila rozjížďkou s číslem šestnáct. V ten okamžik však Andrej Kobrin, Martin Mejtský, Patrik Mikel, Erych Borczuch, Martin Málek a Sindy Weber byli na dráze jen dvakrát. Ovšem účelem základní části bylo zejména určit dvanáct postupujících do semifinále. Uvážíme-li, že v soutěži bere body do tabulky prvních patnáct majitelů licencí AČR a SMF, vlastní přebor startoval až finálovou jízdou.
Zvláštní okolnosti si zkrátka a dobře žádají netradiční řešení a VV SPD vyšel ze šlamastyky tolika přihlášek se ctí a naplnil filozofii přeboru, že závodit bude každý i za cenu rozpisu. Ať tak či onak normální závod po šestnácti jízdách vrcholí, zatímco dnes pro řadu borců prakticky začínal. Byl mezi nimi i Patrik Mikel.
Jaroslav Petrák s bolavým kolenem sděluje své dojmy z dráhy:
„Nečekáš ty díry. Vždycky tě to nakopne.“
Po prasklém řetězu se nevyhrabal z bažiny smůly ani v rozjížďce s číslem dvanáct. Modré světlo se na rampě rozsvítilo na znamení, že se předčasně dotknul pásky. O něco lépe než Moravan na tom byl Ján Mihálik. Ze třetí jízdy, kde trčel celou dobu beznadějně vzadu, si do boxů přivezl jen velikánskou nulu. Posléze v rozjížďce s číslem deset přišel o třetí místo ve třetím okruhu vinou prasklého primárního řetězu.
„Oleje bylo moc, v tom horku začal na řetězu hořet,“ kroutil jeho otec Jozef svou prostovlasou hlavou. Jenže hned po přestávce jásal jako při výhře v loterii. Do rozjížďky s číslem jedenáct totiž nelépe odstartoval právě jeho potomek. A pokud si Michal Dudek myslel, že má vyhráno, když se před něho dostal vnějškem první zatáčky, poněkud se přepočítal.
Ján Mihálik okamžitě přešel do ofenzívy. Neustále dýchal na Slaňákova záda dýchal až do posledního okruhu, v níž svou partii rozhodl šachmatem zkušeného velmistra. V první zatáčce naznačil útok zvenku, aby okamžitě zlomil motocykl k vnitřní čáře. V závěrečném oblouku podjel Michala Dudka, aby proburácel cílem za hlasitého jásotu tribun jako vítěz.
Michal Dudek se přitom smiřoval s druhou prohrou, jelikož jej prve v osmé jízdě předčil Josef Novák. „Dudci mi nevaděj‘,“ žertoval Pardubičan, který slánskému závodníkovi sebral vedení již vnějškem první zatáčky. „Podařil se mi start, vzal jsem to venkem a byl jsem tam. Dneska je to zatím dobrý. Mohlo by to bejt‘ lepší, ale dobrý.“
Nejen smolaři ovšem prakticky vstupovali do závodu až jeho šestnáctou jízdou. Byl to ostatně případ jejího vítěze Martina Gavendy. V první zatáčce objel Marka Helmhouta. Poté odrazil všechny jeho útoky, takže se Holanďan dostal dopředu až po odmávnutí šachovnicovou vlajkou. Martin Málek zase začal závodit až hodinu po nástupu.
V šesté jízdě utnul slibný nájezd Michala Tomky vnějškem první zatáčky, aby triumfoval stylem start – cíl. Neméně suverénní byl rovněž v rozjížďce s číslem dvanáct. Podobně procházel dnešním závodem Andrej Kobrin. Ukrajinec navázal na úvodní čtyři body dalším vítězstvím ve třinácté jízdě, v jejíž první zatáčce objel Martin Gavendu.
Sláva patří šestce na startovním roštu
Shodou okolností jak Martin Málek, tak Andrej Kobrin byli po šestnácti jízdách jedinými neporaženými dnešního závodu, byť stáli teprve v polovině svých výjezdů na ovál v základní části. Své úvodní prvenství dokázal zopakovat už jen Ondřej Smetana. V rozjížďce s číslem deset se protáhnul mezi v prvním výjezdu mezi Markem Helmhoutem a mantinelem. Pražan ovšem hned vzápětí zaknihoval svou první prohru.
V rozjížďce s číslem patnáct sice předvedl pohotovou reakci na let pásky. Pozice u vnitřní čáry jej vynesla do čela. Jenže záhy přiletěl Michal Tomka se žlutým povlakem na přilbě a vedení bylo jeho. Ondřej Smetana se ale začal zajímat o vzdálenější startovní pole, z čehož měl nakonec profitovat. Avšak pěkně popořadě…
Martin Málek se o třetí vítězný zářez postaral v sedmnácté jízdě. V úvodním oblouku jej podjel Eryk Borczuch, což mu vrátil prakticky na stejném místě v závěrečném okruhu. Dvanáctibodové skóre Martina Málka hned vzápětí srovnal Andrej Kobrin. Po startu vypálil dopředu a udržel na uzdě Jaroslava Petráka útočícího vnějškem prvního obloku.
Že Martin Mejtský na sklonku druhého kola objel Davida Pacalaje, se mohlo zdát jako malicherné. Jenže Pardubičanovi i tyto dva body pomohly do semifinále. Bodík po bodíku přidával na svůj účet také Jakub Valkovič. V rozjížďce s číslem dvanáct se ale rozhodl, že to vezme šmahem. Jenže Martin Málek byl pro domácího začátečníka přece jen velkým soustem. A tak se Jakub Valkovič dočkal premiérového vítězství své kariéry v rozjížďce s číslem devatenáct.
Kvůli pádu Jána Mihálika a Filipa Hájka v první zatáčce svítila červená světla. Po restartu se po žezlu natáhl Krystian Wlodarczyk, jenže mladí Slováci s ním byli rázně hotovi již v úvodní zatáčce. Jakub Valkovič jel první a ten ustrážil i Jána Mihálika. Body se každopádně hodily, protože jestli si v depu u Mikelů mysleli, že se už budou mazlit se štědře obdařenou Štěstěnou, šeredně se spletli.
Přitom zpočátku dvacáté jízdy se jim mohlo oprávněně zdát, že se všechno konečně v dobré obrací. Michal Tomka sice vystřihnul rychlý start, avšak Patrik Mikel jej vnějškem první zatáčky odsunul za svá záda. Ve třetím kole mu však v rámu zachrastilo. A bylo nejen po motoru, ale i po postupových ambicích.
V jednadvacáté jízdě vyhrál Andrej Kobrin počtvrté, avšak hned nato Martin Málek dočkal první prohry. Stál na žluté pozici, odstartoval vcelku rychle, ale Ondřej Smetana stojící po jeho pravici byl ještě rychlejší. „Ztratil jsem hodně na startu a blbě se to dohánělo,“ povzdechl si Martin Málek, zatímco pražský junior se utvrdil ve výhodnosti vnějších drah roštu.
Martin Gavenda vysvětluje důvody svého odstoupení ze závodu:
„Mám problémy s motorem. Celý závod se s tím pereme, popadaly nám misky na hlavě, dvakrát mi praskla vrchní objímka.“
Bez Martina Gavendy přijelo k prvnímu semifinále pouze pět závodníků. Michal Tomka dnes jako první porazil Andreje Kobrina, jehož předčil v první zatáčce. Poslední postupové místečko ukořistil Adam Čarada na úkor Jakuba Valkoviče a Martina Mejtského. Ve druhém semifinále se Mark Helmhout probil do čela před Ondřeje Smetanu již v úvodním nájezdu. Spolu s ním se svezl i Michal Dudek, jehož však Pražan předstihnul ve druhé zatáčce druhého kola. Slaňáka nakonec vyřadil také Martin Málek.
„Ve finále jsem doufal, že na mě zbyde šestka,“ svěřoval se později Ondřej Smetana, proč tak suverénním způsobem ovládl finále. „Naštěstí se nikomu nelíbila, ale byla nejlepší. Odstartoval jsem, zvenku tam byl a pak jsem jel nejrychlejší stopu.“Martin Málek se zpočátku zdržel s Markem Helmhoutem. Když jej ve druhém okruhu konečně objel v první zatáčce, stáhnout odstup od Pražana bylo nemožné.
Hlasy z depa
„Bojoval jsem celej‘ závod,“ vyprávěl Ondřej Smetana o svém triumfu. „Zezačátku na prd, nevěděl jsem, jak jet. Pak jsme vyladili motor a našel jsem si stopu, kudy to jelo. Mý starty zvenku, to byla paráda. Ve finále jsem odstartoval, zvenku tam byl a jel jsem nejrychlejší stopu. Jel jsem tady kolo za kolem, nechtělo to zatočit.“
„Zezačátku dobré,“ bilancoval Martin Málek. „Až v poslední jízdě jsem ztratil hodně na startu a blbě se to dohánělo. Ve finále jsem chtěl být od startu trošku rychlejší. A o tom to bylo. Chtělo to ještě kolo, ale nevyšlo to. Jinak dobré, měsíc jsem na tom neseděl, tak dobré.“
„Dobrý,“ odtušil Mark Helmhout při komentáři na adresu svého třetího místa. „Dráhy pěkná, trošku těžší. Něco jako dlouhodrážní speedway, ale spíš krátká dráha než long track. Třetí místo je dobré, jsem rád. Jel jsem tady poprvé a hned třetí místo. Na příští rok jsem přemýšlel o české lize, v Holandsku není, budu o tom přemýšlet příští rok.“
„Neměli jsme problémy s technikou,“ pochvaloval si Michal Tomka. „Troufal jsem si na bednu. Měl jsem ale slabý start. Martin Málek se Smetanou mě zavřeli. Já už neměl rychlost a nestačil je předjet.“
„Celkem se mi dařilo až na to finále,“ konstatoval Adam Čarada. „Po rozsvícení zeleného světla jsem otočil plynem. Potáhla mě spojka a byl jsem v pásce. Vyloučili, ale jsem celkem spokojený:ů
„Dobrý, ale mohlo to bejt‘ lepší,“ meditoval Michal Dudek. „V semifinále jsem nějak odpad‘. Dráha těžká, ale dalo se to, pro všechny byly stejný podmínky. Nastavení perfektní, mechanik chvalitebný (smích). Je trošku nespravedlivý, že jedeš semifinále, tak se něco stane a nakonec může vyhrát ten poslední s minimálním počtem bodů na postup.“
„Hrozný, vždycky z prvního místa,“ láteřil Patrik Mikel nad svými vyřazeními. „První jízda primár, druhá páska a třetí motor. Čtvrtou jízdu jsem jel na nedopasované motorce a to víš, jak to bývá. Je to na hovno, mohl jsem být na bedně.“
TOT
S1
S2
F
1. Ondřej Smetana, Praha
4 4 3 4
15
2.
1.
2. Martin Málek, Plzeň
4 4 4 3
15
3.
2.
3. Mark Helmhout, NL
3 3 3 4
13
1.
3.
4. Andrej Kobrin, UA
4 4 4 4
16
2.
4.
5. Michal Tomka, SK
3 3 4 4
14
1.
5.
6. Adam Čarada, SK
2 4 4 3
13
3.
T
7. Michal Dudek, Slaný
4 3 3 2
12
4.
8. Martin Gavenda, Březolupy
3 3 4 2
12
–
9. Jakub Valkovič, SK
1 2 3 4
10
4.
10. Jaroslav Petrák, Pardubice
2 2 3 3
10
5.
11. Josef Novák, Pardubice
3 4 2 0
9
6.
12. Martin Mejtský, Pardubice
2 3 2 2
9
5.
13. Adam Fencl, Slaný
1 4 2 1
8
14. Radek Podhadský, Plzeň
4 1 1 2
8
15. Sjoerd Rozenberg, NL
4 2 1 1
8
16. Kamil Brzezinski, PL
1 3 2 2
8
17. Ján Mihálik, SK
0 E 4 3
7
18. Eryk Borczuch, PL
0 1 3 3
7
19. Emil Peron, PL
X 2 1 3
6
20. Filip Hájek, Praha
3 E 1 1
5
21. Krystian Wlodarczyk, PL
0 1 2 2
5
22. Václav Kvěch, Praha
2 2 0 0
4
23. David Pacalaj, SK
T 2 1 1
4
24. Peter Vida, H (SMF)
– 2 0 0
2
25. Sindy Weber, D – Chaba (ACCR)
1 1 0 E
1
26. Patrik Mikel, Březolupy
F T E 1
1
27. Patrik Búri, SK
X R – –
0
Poznámka: z původně přihlášených nepřijel Anton Wannasek (A – SMF); s výjimkou finalistů rozhodlo o pořadí závodu umístění v základní části
Žarnovica – 4. srpna
Pryč jsou doby, kdy městský stadión v Žarnovici rozezněly plochodrážní motory jednou, maximálně dvakrát do roka. Nyní se tady závodí v pravidelném rytmu minimálně jednou za měsíc. Srpen se třemi podniky je však v tomto směru rekordmanem. Nebližší víkend přitom přinese hned dvě klání najednou. Pro sobotní přebor se pořadatelé a VV SPD nestačili dopočítat plochodrážníků a v neděli tady konečně začne obnovená první liga.
Na přebor do Žarnovice se čeští závodníci vesměs nehrnuli vzhledem ke vzdálenosti a skutečnosti, že se soutěže v řadě případů účastní na své náklady. A tak pořádající Speedway Club ruku v ruce s VV SPD rozhodil své sítě. A výsledek je vskutku šokující.
„Původně to vypadalo na třináct až čtrnáct jezdců,“ připouští Petr Moravec, předseda VV SPD. Český plochodrážní šéf ovšem nakonec musel notnou část včerejšího odpoledne trávit vymýšlením nového systému. Pro závod totiž dorazilo rekordních sedmadvacet přihlášek.
Nedělní první liga nabízí možnost dvou mítinků jedním vrzem, proto ve startovní listině nenalezneme vskutku jen pár jmen, která by v ní byla, kdyby se jelo někde v Čechách. Připočtěme kontingent sedmi držitelů licencí SMF a klasický rozpis nebude stačit. Avšak jsou tu ještě zástupci Polska, Ukrajiny a Nizozemí.
Velkoryse navržená žarnovická dráha umožní bezpečné rozjížďky s pěti závodníky na startu každé jízdy, z čehož Petr Moravec při tvorbě nového rozpisu vycházel. Základní část se bude skládat dohromady z třiadvaceti rozjížděk, přičemž každý borec dorazí na startovní rošt čtyřikrát.
Poté odpadne patnáct nejhorších, aby zbývající dvanáctka nechala závod gradovat nadstavbovou částí. Nejprve se uskuteční dvě semifinále po šesti jezdcích, z nichž první tři postoupí do závěrečného finále. Pořadí v cíli určí výsledek závodu, v případě vyřazených semifinalistů poskytne bernou minci umístění po základní části.
Poté, co květnový závod v Praze propršel, odstartuje první liga až v neděli v Žarnovici. Protože sobotní přebor skončí méně než čtyřiadvacet hodin před jejím začátkem, byl konečný termín nahlášení sestav posunut před začátek sobotního mítinku. Přesto jsou předběžné sestavy již k dispozici.
Startovní listina – přebor, sobota:
1 Patrik Búri, SK
2 Makil Brzezinski, PL
3 Andrej Kobrin, UA
4 Filip Hájek, Praha
5 Ondřej Smetana, Praha
6 Michal Škurla, Praha
7 Michal Dudek, Slaný
8 Adam Fencl, Slaný
9 Radek Podhadský, Plzeň
10 Jaroslav Petrák, Pardubice
11 Josef Novák, Pardubice
12 Martin Mejtský, Pardubice
13 Ján Mihálik, SK
14 Patrik Mikel, Březolupy
15 Martin Gavenda, Březolupy
16 Henk Koonstra, NL
17 Mark Helmhout, NL
18 Michal Tomka, SK
19 Anton Wannasek, A (SMF)
20 Jakub Valkovič, SK
21 David Pacalaj, SK
22 Krystian Wlodarczyk, PL
23 Adam Čarda, SK
24 Emil Peron, PL
25 Eryk Borczuch, PL
26 Martin Málek, Plzeň
27 Sindy Weber, D – Chabařovice (ACCR)
28 neobsazeno
Startovní listina – 1. liga, neděle:
Speedway Club Žarnovica:
1 Patrik Búri, 2 Adam Čarada, 3 Michal Tomka, 13 Ján Mihálik
AK Markéta Praha:
4 Filip Hájek, 5 Ondřej Smetana, 6 Michal Škurla, 14 Patrik Mikel (BP Team)
AK Slaný:
7 Michal Dudek, 8 Adam Fencl, 9 Radek Podhadský (BP Team), 15 neobsazeno
ZP Pardubice:
10 Jaroslav Petrák, 11 Josef Novák, 12 Martin Mejtský, 16 Tomáš Suchánek
Mariánské Lázně – 28. června
Skvělý závod světového šampionátu dlouhodrážních družstev v Mariánských Lázních přespříští sobotu měl být nedělní pokračování. Jenže sliby se slibují a mnohdy neplní, takže všechny domluvené korunky se do kasy lázeňského klubu nedokutálely. Náklady na nedělní program by přesáhly únosnou mez, proto byl mistrovský podnik flat tracku a mezinárodní pouťák Memoriál Zdeňka Kudrny zrušen. VV SPD na svém včerejším pražském zasedání oficiálně posvětil i náhradní termíny přeložených závodů, z nichž hádanku představoval jen nový datum propršené pražské první ligy.
Oficiálně potvrzené náhradní termíny přeložených závodů:
Chabařovice – 18. června
Bouřka se toulala krajem Páralových románů. Avšak Chabařovice si naštěstí prohlížela jen z úbočí okolních kopců a místní plochodrážní stadión zkropila jen zanedbatelným počtem dešťových kapek. Pětadvacátý ročník Memoriálu Jiřího Hurycha se konal v rámci českého přeboru. Ondřej Smetana v základní části prohrál s Michalem Škurlou a Ronny Weisem, avšak ve finále A neomylně zamířil před ně. Jenže na cílové rovince zadřel motor. Pohon dle zákonů pana Isaaca Newtona stačil na Buddyho Prijse, ale Ronny Weis s Michalem Škurlou se na poslední chvíli okolo Ondřeje Smetany přehnali. V ten moment seděly na svahu v depu dvě kupičky neštěstí. Daniel Šilhán vinou spadlého sekundárního řešení přišel o pódium doprovodného klání stopětadvacítek, v němž vítězství Filipu Šifaldovi sebral pád. Z triumfu se nakonec radoval Milan Dobiáš.
Živly nabízejí příměří
Ještě nedozněly emoce dopoledního mistrovského klání stopětadvacítek na krátké dráze a chystalo se další drama. Jako kulisy mu posloužilo zelené panoráma s Medvědím vrchem, Komáří hůrkou a Supí horou nad Krupkou proděravělé bývalými štolami na obzoru nad stadiónem. Tady obloha temněla více a více.
Bouřka se však prohnala těsně okolo Chabařovic. Objevily se bílé beránky, které krásně rozkládaly světlo a fotografové se těšili na krásné snímky z polojubilejního ročníku Memoriálu Jiřího Hurycha. Idylka ovšem neměla dlouhého trvání.
Krátce po třinácté se přihnala další bouřka. Zprvu se zdálo, že opět jen hrozí blesky a hromy, ale trénink o půl hodiny později byl provázen deštěm. Naštěstí však dešťové kapky zmizely stejně, jako se objevily. Na slavnostním nástupu sice ještě jednou hrozila obloha temnými mraky, avšak až do konce mítinku už ani nekáplo.
Symbolický start s velkou fotografií Jiřího Hurycha a kyticí na modrém místě startovního roštu je jedním z nejsilnějších momentů, který česká plochá dráha každoročně svým fanouškům nabízí. Jeho symbolické poselství nesetře ani další a další pokračování. Letos jej ovšem neabsolvovali účastníci rozjížďky s číslem jedna, avšak místní odchovanec Adam Fencl společně s Anne Spaanem a Sindy Weber se slavným písmenem CH na vestách.
Anne Spaan a Sindy Weber poté u pásky zůstali, avšak první ostrá jízda neměla tak hladký průběh. Radek Podhadský najel do pásky a byl vyloučen. „Pustil jsem to tam,“ nehledal žádné výmluvy. K repete však nepřijela ani německá dívčina. Charakteristický odér spálené spojky, jenž byl cítit až v depu, sám o sobě vysvětlil příčinu. Jenže napáchané škody byly takového rázu, že Sindy Weber nad možností pokračovat v dnešním závodě dál krčila jen rameny.
Sindy Weber se zničeným spojkovým košem vysvětluje, co jí pokazilo první závod s pětistovkou v Čechách:
„Spojka, tohle nepůjde opravit!“
Vlády v rozjížďce s číslem jedna se záhy ujal Michal Škurla, který hned s letem pásky odvedl Anne Spaana. Rozjížďce s číslem dvě kraloval Ondřej Smetana, když Martin Mejtský uhlídal druhou příčku před Richardem Geyerem, jenž předjel Petra Babičku. Piotr Dziatkowiak ve třetí jízdě protáhnul nájezd do druhé zatáčky a spodem sebral první místo Adamu Fenclovi. A mezi favority se hned vzápětí zařadil také Ronny Weis. Odvedl Martina Mejtského, čemuž Sindy Weber jen smutně přihlížela se zničeným spojkovým košem v rukou.
V poslední zatáčce řekl motor dost
Černé mraky už odtáhly strašit někam jinam a chabařovický stadión se opět koupal ve slunečních paprscích. Michal Škurla slavil druhý triumf v rozjížďce s číslem pět, v jejíž druhé zatáčce Adam Fencl podjel druhého Richarda Geyera. Piotr Dziatkowiak v šesté jízdě odstoupil po fatální poruše motoru rovnou na startovním roštu, čímž se jeho účinkování v dnešním závodě uzavřelo.
Do role favorita se ochotně stylizoval Buddy Prijs, jemuž atmosféra českých závodů viditelně učarovala. Šestou jízdu vyhrál stylem start – cíl, avšak ihned po přestávce vyfasoval za soupeře oba pražské juniory. Michal Škurla byl opět suverénní a Ondřeji Smetanovi nezbylo než útočit. Cestu dopředu však nenašel, zatímco Holanďan jejich duelu přihlížel.
Ronny Weis neměl větších problémů s výhrou v deváté jízdě před Richardem Geyerem a Sindy Weber, která se nakonec do závodu přece jen vrátila. Po další přestávce však Ronny Weis zaváhal po startu. Michal Škurla pádil zkompletovat své dvanáctibodové maximum v základní části, zatímco Němec se musel v prvním oblouku protáhnout pod Adamem Fenclem.
Ondřej Smetana kraloval jedenácté jízdě a hned na to si Buddy Prijs řekl o finále A. Jeho osm bodů mohl vyrovnat Adam Fencl. Avšak v rozjížďce s číslem třináct by musel porazit Ondřeje Smetanu a Ronnyho Weise a pak by v jeho prospěch promluvila jeho úvodní porážka Holanďana. Nic podobného se ovšem nestalo. Ronny Weis uletěl Ondřeji Smetanovi, oba se bez problémů kvalifikovali do áčka, kam je doprovodil Buddy Prijs.
„Chtěl bych žlutou,“ přemítal holandský závodník o startovní pozici v jízdě o pořadí na stupních vítězů. „Červená je hluboká, modrá a bílá rozbitá, ale žlutá je nejlepší. Jenže si vybírám poslední…“
Nakonec si však Buddy Prijs na svou přilbu natahoval žlutý povlak. Než se však postavil na rošt, čekala nás dvě nižší finále. Petr Babička neměl v céčku výraznější problém s Radkem Podhadským a Sindy Weber. V béčku zase Richard Geyer vytěžil maximum ze svého rychlého startu, protože jej Adam Fencl po venku první zatáčky nestihnul.
Ondřej Smetana popisuje finále A:
„S Ronnym jsme tam byli po startu stejně. Dal jsem mu loket, tam ztratil. V nájezdu jsem to složil na lajnu a jel nejrychlejší stopu jako první. V půlce poslední zatáčky koukám, že to jede nějak divně. Ztratilo to výkon. Říkám si, že do cíle dojedu. A za vteřinu ‚raf‘! Motor se kousnul, vymáčk‘ jsem spojku a dojel aspoň třetí.“
Povedený start byl rovněž klíčový i ve finále A. Ondřej Smetana vyrazil z úvodního oblouku jako první, zatímco Ronny Weis přibrzdil Michala Škurlu a Buddy Prijs uzavíral řadu. Užuž se zdálo, že se budou přepisovat dějiny Memoriálu Jiřího Hurycha, mezi jehož vítěze přibude nové jméno. Jenže zadřený motor vedoucího Pražana v poslední zatáčce rozhodl, že Ronny Weis zopakuje svůj triumf z roku 2009.
Kolibříci se nenechali zahanbit velkými hochy
Stopětadvacítky dnešní program rozehrály dopoledním šampionátem republiky na krátké dráze. Klasické mistrovství kolibříků se pak vetklo do rozjížděk hlavního závodu. A oba domácí mladíci dali jasně najevo svou touhu zopakovat pódium z rána.
Filip Šifalda vyhrál rozjížďku s číslem jedna před Milanem Dobiášem, na něhož marně útočil Daniel Šilhán. Ten podlehl Milanu Dobiášovi rovněž ve druhé jízdě, v níž však za sebou nechal Lukáše Vintera. Pražan hned vzápětí odvedl i Filip Šifalda.
Ve čtvrté jízdě se oba Chabařovičané opět střetli ve vzájemném souboji. Nyní měl na vrch Milan Dobiáš, který se ujal vedení současně s letem pásky. Mít za sebou Filipa Šifaldu ovšem nebylo vůbec jednoduché.
A vskutku v nájezdu do druhé zatáčky se Filip Šifalda tlačil spodní stranou do vedení. Když neuspěl, v dalším okruhu svůj manévr zopakoval. Dostal se dopředu, avšak v nájezdu do posledního kola získal Milan Dobiáš opět převahu.
Jejich duel vyvrcholil na cílové rovince, kde Filip Šifalda upadl. Závod dostal vmžiku nový rozměr. Milan Dobiáš byl blízko vítězství, zatímco na druhé místo se začal sápat Daniel Šilhán, který vyhrál pátou jízdu stylem start – cíl.
Za jeho zády do ovšem vřelo. Ve výjezdu z druhé zatáčky se Lukáš Vinter probil před Františka Kliera, jehož v posledním oblouku podjel i Jan Jeníček. Pražana tento manévr v konečném důsledku poslal na třetí stupínek vítězů.
Daniel Šilhán totiž do klíčové rozjížďky s číslem šest ani nedostartoval vinou spadlého sekundárního řetězu. Tím pádem zůstal o bod za Lukášem Vinterem. Filip Šifalda porazil Milana Dobiáše, čímž zachránil druhé místo.
Hlasy z depa
„Pro Ondřeje to byl pech, ale já jsem spokojený,“ říkal Ronny Weis. „Dnes byl bych spokojený i s druhým místem, ale vítěz je vítěz. A ano, jsem nakonec vítěz. Byla super dráha.“
„Super,“ shrnul Michal Škurla své dojmy z dnešního závodu. „Vyhrál jsem základní část. Ve finále to z trojky bylo moc tvrdý. Odstartoval jsem a nakonec byl druhej‘. Všude to už bylo vymydlený, suchý, nebylo kudy předjet. Zkoušel jsem to všude.“
„Celou dobu byla dráha krásná, výborná,“ nešetřil Ondřej Smetana superlativy. „Mohlo bejt‘ víc materiálu, ale nikde žádná díra, žádná kolej. Pohodový závody, akorát ty dvě jízdy se Škurličem a Ronnym jsem nedokázal odstartovat. Ve finále jsem měl výbornej‘ start, táta mi poladil spojku.“
„Žlutá dráha ve finále byla perfektní,“ tvrdil Buddy Prijs. „Byl jsem rychlý, ale Michal Škurla a Ondřej Smetana šli na střed. Přidal jsem plyn, ale Michal Škurla to dal na venek a musel jsem ubrat. Měl jsem dobrý den. Před pár závody jsem byl o hodně za kluky jako Michal a Ondřej, dnes s nimi závodím. V Holandsku jsem ve špičce, ale tam odjedu od startu, tady musím bojovat se čtyřmi jezdci a je to úplně jiné.“
„Dalo se tom, ale chtěl jsem víc,“ komentoval Adam Fencl své umístění. „Dráha byla luxusní, ve finále to chtělo lepší start. Zabojoval jsem, bavilo mě to, ale doufal jsem, že budu v áčku. Za rok vyhraju!“
„Chtěl jsem minimálně béčko,“ připouštěl Petr Babička. „Nebylo… Dvě nuly, dvě dvojky, není to moc. Je to škoda, ale jel jsem zase naposledy ve Mšeně. Neměl jsem ani trénink, když se ve Slaným trénovalo, bylo mi špatně. Není to ta sezóna, jak bych si představoval, musím se do toho příští rok víc opřít.“
„Snad to bude příště lepší,“ doufal Radek Podhadský. „Březolupy byly dobrý, tady jsem to hned na začátku pustil do pásky. To jsem byl nasranej‘…“
25. Memoriál Jiřího Hurycha
C
B
A
1. Ronny Weis, D
3 3 2 3
11
1.
2. Michal Škurla, Praha
3 3 3 3
12
2.
3. Ondřej Smetana, Praha
3 2 3 2
10
3. (E)
4. Buddy Prijs, NL
1 3 1 3
8
4.
5. Richard Geyer, D
1 1 2 2
6
1.
6. Adam Fencl, Slaný
2 2 1 1
6
2.
7. Martin Mejtský, Pardubice
2 2 3 0
7
3.
8. Anne Spaan, NL – Chabařovice (ACCR)
2 1 1 1
5
4.
9. Petr Babička, Slaný
0 2 2 0
4
1.
10. Radek Podhadský, Plzeň
T 0 0 2
2
2.
11. Sindy Weber, D – Chabařovice (ACCR)
/R – 1 1
2
3.
12. Piotr Dziatkowiak, PL – Slaný (ACCR)
3 E – –
3
–
Poznámka: z původně přihlášených nepřijel Michael Hádek
Chabařovice – 17. června
V pondělí sedmnáctého června roku 1991 lilo jako z konve, jakoby se samotná nebesa rozplakala nad smutnou zprávou, že se nadějný Jiří Hurych už nikdy nevrátí z pouťáku na travnaté dráze z dalekého francouzského Miramontu. Jenže jeho přátelé z Chabařovic, kde před svým přestupem do Prahy s plochou dráhu začínal, již napřesrok uspořádali jeho memoriál. Letí to, letí a na ústeckém předměstí se zítra bude Memoriál Jiřího Hurycha konat již popětadvacáté.
V České republice se starší historií mohou pyšnit jen čtyři volné podniky. Zlatá stuha v Pardubicích, Tomíčkův memoriál v Praze a samozřejmě závod všech závodů, Zlatá přilba města Pardubic. Memoriál Jiřího Hurycha sdílel s chabařovickým klubem dobré i zlé, musel být odvolán, vypsán jen pro stopětadvacítky a dokonce pořádán ve Mšeně.
Zítra nebude mít statut bodovaného tréninku. Poprvé po osmi letech se pojede jako oficiální závod a poprvé po devíti jako mistrovský. Na sever Čech totiž míří přebor. Po březolupských hodech minulé soboty není startovní listina tolik nafouknutá.
Nicméně třináct jmen slibuje vyrovnaný souboj. Nechybí staří dobří známí z Německa a Nizozemí, byť jen držitelé licencí ACCR budou brát tabulkové body do klasifikace šampionátu, protože ze Slováků nepřijede nikdo. Bez zajímavosti není start Sindy Weber, která debutovala s pětistovkou minulý víkend na pódiu vloženého závodu ve Stralsundu.
Třináct rozjížděk základního rozpisu a trojice finálových ovšem nebude všechno, co zítra v Chabařovicích spatříme. Dopoledne se osmička kolibříků utká o mistrovské body ve svém mistrovství republiky na malé dráze, přičemž jejich klasický šampionát bude proložen do přeborového klání. Tady je přihlášeno šest závodníků.
Aby toho nebylo málo, hned v neděli v Chabařovicích pokračuje pohárový Speedway Mini Cup.