Svitavy – 28. září
Slunečné počasí provázel dnešní derniéru přeboru ve svitavské Cihelně. Startovní listina čítala deset závodníků, takže pochopitelně nebylo možné zachovat klasický plochodrážní úzus, aby se každý závodník utkal s každým ze svých protivníků v proporcionálně rozvržených jízdách. Proto když se Martin Málek vracel po šesté jízdě do depa, měl na svém kontě již třetí vítězství, zatímco většina jeho soupeřů byla na trati dvakrát a někteří jen jednou. Březolupský borec přitom již uštědřil porážku Zdeňku Simotovi i Michalu Škurlovi. Jenže vzápětí musel dvakrát startovat až od mantinelu. Jihočech v plzeňské vestě mu to odvedl v osmé, pražský junior v jedenácté jízdě. V rozjížďce s číslem třináct byl ovšem Martin Málek v cíli znovu před Michalem Škurlou. Když posléze Zdeněk Simota stylem start – cíl vyhrál patnáctou jízdu, celá trojice skončila na šestnácti bodech. Zdeněk Simota opět vycouval z rozjezdu. V něm se tím pádem objevili jen Martin Málek a Michal Škurla, kteří na sebe dnes narazili již počtvrté. Pražan si starostlivě připravil kolej na startovním roštu, nicméně březolupský plochodrážník na něho vyzrál pohotovějším startem, což bylo dnes alfou a omegou úspěchu.

Martin Málek úřaduje

Svátek všech Václavů se letošnímu podzimu náramně vyvedl. Slunce svítilo z nebeské báně jako zběsilé a jeho paprsky malovaly úchvatným štětcem přes barevné listí a popadané kaštany v tmavě zelené trávě. Vyvrcholení českého přeboru nemohlo mít lepší aranžmá.

Nicméně ono už vlastně v soutěži o nic nešlo. Zdeněk Holub si spočítal, že než se prát se soupeři, nejlepším způsobem pro potvrzení svého titulu při škrtání nejhorších výsledků bude, když se dnes nezúčastní. Motivaci neměl ani Ondřej Smetana a konec konců ani Filip Hájek, jenž si v sobotu v Divišově pojistil místo v přímo nasazené osmičce březolupského finále.

Raději se soustředil na závody v Pardubicích. Supervíkend se Zlatou přilbou sice do svitavské Cihelny přilákal diváky navíc v podobě Poláků a Angličanů, kteří před závodem všech závodů mohli spatřit další plochodrážní mítink navíc. Paradoxně však odlákal ze startovní listiny samotné závodníky, jichž se v depu nakonec objevilo pouze deset.

Zdeněk Simota se ještě v průběhu dopoledne telefonicky informoval, zda má cenu na takové závody jezdit. Byl však ubezpečen, že se rozhodně nemusí obávat klasického rozpisu na dvacet jízd s dírami jakoby od šikovného čarostřelce. VV SPD totiž klasicky dostál přeborové filozofii, že se závod pojede s jakýmkoliv počtem přihlášených účastníků. A že na straně řídícího orgánu české ploché dráhy je přizpůsobit danému stavu formuli závodu.

Zdeněk Simota vzpomíná, kdy ve Svitavách závodil naposledy:

„V roce 2005 jsem tady vyhrál semifinále, pak jsem sem jel na jeden závod a zrušili ho kvůli dešti.“

Proto se dnes chystalo patnáct jízd, přičemž každého závodníka čekalo šest výjezdů na ovál. Pochopitelně nešlo zajistit proporcionální série. A tak, když se Martin Málek podruhé vracel do depa, Petr Chlupáč se na oválu proháněl pouze při tréninku.

Dlužno podotknout, že si březolupský borec hned zkraje počínal ve velkém stylu. V rozjížďce s číslem jedna měl rychlejší reakci na let pásky Zdeněk Simota. Jenže Martin Málek převzal vedení již v prvním oblouku, v němž se prosadil po vnější straně. Ve třetí jízdě prakticky to samé provedl také Michalu Škurlovi, který s červeným povlakem na přilbě stál hned po jeho levici.

Martin Gavenda prve triumfoval ve druhé jízdě, když nepovolil tlaku Martina Mejtského. Jenže zatímco Michal Škurla zkoušel ve třetí jízdě atakovat Martina Málka, on trčel vzadu. A vidina, že by se rovnou kvalifikoval do březolupského finále, se mu začala vzdalovat.

První zatáčka byla alfou i omegou úspěchu. V rozjížďce s číslem čtyři o tom přesvědčil Zdeněk Simota. I když nejrychlejší se zprvu ukázal Petr Chlupáč, jihočeský závodník v plzeňské vestě udával tempo od první zatáčky. Po jejím venku se dostal do čela a pak již pouze zvyšoval svůj náskok. Martin Málek reagoval střelhbitě. V páté jízdě odvedl Martina Mejtského, aby do depa přijel s devíti body.

Nicméně i na jeho kosu se měl záhy najít kámen! V osmé jízdě byl nejpohotovější Martin Gavenda. Zdeněk Simota jej ale objel v první zatáčce. Stejný kousek se Martinu Málkovi povedl až ve druhém oblouku. Ale to si už Zdeněk Simota vypracoval nepřekonatelný náskok.

„Držel si rychlou stopu,“ popisoval Martin Málek, proč se mu jej nepodařilo eliminovat. „Bylo těžké něco vymyslet. Dalo se jen jet a čekat na chybu.“ V té chvíli Martin Málek s jedenácti body stále vedl. Zdeněk Simota měl osm bodů, ale o jízdu méně. Přesně stejnou bilancí se mohl pochlubit i Michal Škurla.

Tříčlenný rozjezd se jede jen ve dvou

O prohře Michala Škurly se Zdeňkem Simotou již tady byla řeč. Pražan se ale záhy obrátil na vítěznou dráhu. V šesté jízdě odstartoval na Jaroslava Petráka, jenž se v první jízdě musel orientovat spíše na odvrácení útoku Martina Gavendy. Hned vzápětí Michal Škurla opět profitoval ze svého skvělého startu. Rychle si vypracoval náskok zvící rovinky před Radkem Podhadským, který spíše řešil otázky spojené s útočícím Josefem Novákem.

Devátá jízda přinesla konečnou pro Sindy Weber. Německá dívčina upadla v předposledním kole. Sice se chtěla do závodu vrátit, nicméně nakonec moudře usoudila, že po ráně do hlavy bude přece jen lepší říci adié.

A pak už přišla velká chvíle Michala Škurly. S modrým povlakem přilby odstartoval do rozjížďky s číslem deset nejrychleji. Proto si mohl dovolit v první zatáčce zavírat Zdeňka Simotu k vnitřní čáře. Pražan přidal další cenný skalp hned vzápětí. Startoval opět z druhé dráhy, takže k prvnímu nájezdu měl blíže než Martin Málek stojící až u bariéry.

„Myslel jsem, že to vyjde v cílové rovince, ale Michal byl rychlejší,“ musel Martin Málek uznat, že jeho permanentní útoky na vedoucí příčku nepřinesly pražádný efekt. Po pěti startech na tom navíc byl Michal Škurla o jeden bodík lépe než on. Zdeněk Simota posléze vyhrál dvanáctou jízdu a dostal se na stejnou úroveň jako Martin Málek.

Plzeňský závodník si rychle vypracoval klíčový náskok, zato boj o druhou příčku zuřil až do poslední chvíle. Martin Málek se jí mohl zmocnit již v první zatáčce, kdyby se ale nedostal až příliš daleko k mantinelu. Proto se před něho dostal Petr Chlupáč, zatímco Pardubičan byl hodně rád za proniknutí před Josefa Nováka. Přitom Petr Chlupáč měl hodně kalit svitavské vody ještě jednou.

V rozjížďce s číslem patnáct projel pod šachovnicovou vlajkou v rukou Zdeňka Peši prakticky stejně jako druhý Martin Gavenda, jehož celá čtyři proháněl. Rozhodčí František Kalina si dával s verdiktem moudře načas, dopřál sluchu i obsluze startu, aby nakonec dva body přiřknul Moravanovi.

Ale pojďme nazpět k boji o vítězství. Ve třinácté jízdě si Michal Škurla, ostatně jako vždy při dnešním závodě, pospíšil ke startovnímu roštu, aby si připravil ideální kolej. Jenže stál na čtvrté dráze. V úvodním nájezdu sice stačil odrazit Jaroslava Petráka, ale Martin Málek v modrém povlaku už jezdil první.

„Zvenku jsem Matese nestih‘, bylo to daleko,“ krčil Michal Škurla rameny ve svém boxu. Martin Mejtský vzápětí odstartoval na Jaroslava Petráka, což jej v konečném důsledku katapultovalo na konečné čtvrté místo. A že se v rozjížďce s číslem patnáct naháněli Martin Gavenda s Petrem Chlupáčem, již víme. Vpředu však úřadoval Zdeněk Simota, jenž srovnal krok s tandemem Martin Málek – Michal Škurla.

Michal Škurla vypráví o dodatkové jízdě:

„Mates jezdil tak u prken, že to nad něj už nešlo.“

Zdeněk Simota nakonec na svou účast v rozjezdu rezignoval. Michal Škurla opět dorazil k pásce hnedka jak to šlo. Důkladně zkoumal terén, nicméně o důležitosti startovního manévru pochopitelně věděl také Martin Málek. A byl to právě on, kdo vypálil dopředu, nedal svému soupeři šanci a mohl si přijít vyskočit na nejvyšší stupínek vítězů.

Hlasy z depa

„Trošku náročnější,“ bilancoval dnešní závod Martin Málek. „Dvakrát jsem startoval ze čtyřky a nevyšel mi start. Zdeněk si držel rychlou stopu, bylo to těžké něco vymyslet, dalo se jen jet a čekat na chybu. S Michalem to vypadalo líp, myslel jsem, že to v cíli vyjde, ale byl rychlejší. Dráha byla super a on si to pohlídal. A rozjezd byl o startu. Je tady lepší jet vpředu, špatně se předjíždí. Trošku jsem si rozbolavěl koleno, jak tu skákaly nájezdy, snad to nebude nic vážného…“

„Dneska super,“ radoval se Michal Škurla. „Dráha byla hezká. Když jsem šel z lajny, Matese jsem stih‘ hezky. Zvenku jsem ho nestih‘, i když jsme tam byli stejně. Bylo to daleko. Byly to dobrý závody. Na to, jak na Svitavy všichni nadávaj‘, to bylo super.“

„Dobrý, ale zase mi chyběla jedna jízda, abych nemusel jet rozjezd,“ říkal Zdeněk Simota. „Rád si něco vyzkouším, ale jet rozjezd o nic nemá smysl. Náhoda je blbec, kdyby se něco stalo… Ten můj krk není nejlepší. Kdyby šlo o něco důležitějšího než přebor, pojedu to.“

„Nebylo to špatný,“ odtušil Martin Mejtský. „Ale mohlo to bejt‘ ještě o chlup lepší. Nevadí, uvidíme příště…“

„Škoda Gávoše,“ litoval Petr Chlupáč těsného dojezdu patnácté jízdy. „Došlo mi to až v předposledním kole, že mně to jede hezky. Závody byly moc pěkný, jak Sindy spadla, museli jsme rozebrat spojku. Byla od oleje a blbla. Na to, jaký jsme měli problémy i s gumama, to bylo pěkný.“

Konečné pořadí seriálu:

Poznámka: * účastník závodu v Pardubicích zrušeného bez náhrady; + ve startovní listině slánského závodu v jeho původním červencovém termínu; Radek Podhadský dorazil na závod do Březolup až po jeho začátku, Michal Dudek odstoupil ze zářijového závodu v Plzni před tréninkem; dle řádů se počínaje čtvrtým závodem do průběžného pořadí každému jezdci počítá 75 procent závodů zaokrouhlených nahoru, což představuje šest závodů

Foto: Mirek Horáček a Eva Palánová

Svitavy – 27. září
Zítřejšímu vyvrcholení českého přeboru ve svitavské Cihelně se nabízelo mnoho scénářů včetně boje o přebornický titul. Jenže Zdeněk Holub jej vyhrál nejúspornějším možným způsobem. Rozhodl se nestartovat, nechat si započítat dosavadních šest nejlepších výsledků a místo závodů se věnovat svým univerzitním studiím.

Nepřijede ani Ondřej Smetana, který by mohl ozdobit mítink svým soubojem se Zdeňkem Simotou o závěrečné stříbro. Chybět bude také Filip Hájek, jenž se minulou sobotu v Divišově propracoval do nejlepší osmičky mistrovství republiky jednotlivců garantující místo v březolupském vyvrcholení.

Z ní se naopak po Divišově dostal zraněný Tomáš Suchánek, což znamená, že závěrečná klasifikace přeboru nabídne místo ve startovní listině finále v Březolupech sedm míst. Podobně jako v otázce konečných medailí se ani v tomto směru nedočkáme žádného zemětřesení.

Ani Martin Gavenda již nemůže nejlepší sedmičku reálně ohrozit, byť by nakrásně zvítězil. Dal totiž prozatím dohromady jen malý počet bodů. Ke všemu jsou všichni pretendenti postupu v zítřejší startovní listině. Ta čítá jen deset jmen, takže body nebudou viset příliš vysoko. I poslední klasifikovaný závodník připíše sedm bodů.

Moravan by tedy postoupil za předpokladu posledního místa Michala Škurly, přičemž on sám by musel skončit nejhůře pátý. Proto půjde především o vlastní závod. Redukovaná startovní listina paradoxně zahušťuje konkurenci, protože pro většinu závodníků by dekorace pohárem nebyla zas až tak velikánským překvapením.

Ke slovu se dostává rozpis na patnáct jízd. Protože se každý závodník dostane na ovál celkem šestkrát, pochopitelně není na pořadu dne žádné finále. Jedinou podívanou navíc by tudíž mohl nabídnout pouze případný rozjezd.

Startovní listina:

Foto: Karel Herman