Pardubice – 13. června
Sedmadvacet přihlášených závodníků pro třetí přeborový podnik vyřešili v Pardubicích vpravdě šalamounsky, když pětici s dvěstěpadesátkami nechali jet Memoriál Jiřího Marxe. Jeho patnáctý ročník se tím pádem vůbec poprvé nekonal jako nadstavbový, nýbrž doprovodný závod. Ačkoliv Daniel Klíma do jeho první jízdy neodstartoval vinou spadlého řetězu, své další starty proměnil v poměrně hladká prvenství a nakonec se postavil na nejvyšší stupeň. Přeboru vládnul Jan Kvěch, nicméně po čtyřech triumfech na startu opakované rozjížďky s číslem třiadvacet zadřel motor. Zdeňka Simotu pro změnu zastavil sekundární řetěz a Martina Málka závada na přední vidlici. Nakonec se nejvíc smál Ondřej Smetana, jehož letos trápí nedostatek domácích závodů, a který v Kopřivnici vypadl z osmičky přímo nasazené do zářijového třetího finále mistrovství jednotlivců v Plzni. Dnes večer prohrál jen v závěru s Janem Kvěchem a s Petrem Chlupáčem. Spolu s ním na pódiu stanuli Michal Škurla a Hynek Štichauer, o jejichž pořadí rozhodoval rozjezd.

Z pěti úvodních vítězů zbývají dva neporažení

Ještě dopoledne nebylo jasné, zda se vpodvečer místo plochodrážníků nebudou po svítkovském ovále prohánět kapky deště. Nicméně poledne přešlo a žádná zpráva o zrušení mítinku se do světa nešířila. Odpoledne se ještě jednou nebe zbarvilo do černa, ale záhy se znovu sluníčko řehtalo o sto šest.

K podobné vlně optimismu měl ovšem daleko Václav Hromas. Ještě než se rozběhl dvouminutový limit, odtlačil porouchaný motocykl Pavla Čermáka do depa. Rozjížďka s číslem jedna tak místo pěti startovala pouze ve čtyřech. Vedení se ujal Ondřej Smetana, jenž odrazil Hynka Štichauera. Pardubičan se pustil do křížku s Andreiem Popou. Rumunovo druhé místo však bylo pouze epizodní záležitostí a nakonec ho na konci třetího okruhu za svá záda poslal rovněž Petr Babička.

Seznam vítězů se záhy rozšířil o Zdeňka Holuba, jenž ze své pozice u mantinelu odstartoval na Martina Tomku. Posléze přišel na řadu Jan Kvěch. Než si připsal čtyřku ke svému jménu, musel svést urputný duel s Davidem Pacalajem.

Slovenský junior vystřídal svého pražského rivala na čele vnějškem první zatáčky. Ve druhé zatáčce druhého okruhu byl však Jan Kvěch znovu první. David Pacalaj nehodlal polevit, nicméně byl pomalejší. Rozjížďku s číslem čtyři vyhrál Zdeněk Simota, když v první zatáčce objel Patrika Mikela, aby vzápětí Michal Škurla stylem start – cíl opanoval pátou jízdu.

Svůj úvodní triumf jako první obhájil Zdeněk Simota, který v rozjížďce s číslem šest po vylétnutí pásky ujel Davidu Pacalajovi. Na osm bodů se dostali také Jan Kvěch a Ondřej Smetana. Pražský junior za sebou nechal Martina Málka již v první zatáčce. Jeho starší klubový kolega zase v desáté jízdě svedl urputnou bitku se Zdeňkem Holubem, kterou rozhodl zkraje třetího kola.

Martin Mejtský komentuje své vyřazení po rozjížďce s číslem deset:

„Uletěl mi kus bloku. Nemám druhou motorku…“

Kvůli fatální poruše se desátá jízda stala osudnou Martinu Mejtskému. Ještě o rozjížďku dříve musel závod předčasně ukončit rovněž Patrik Mikel. S kamenným výrazem Sfingy svážel z depa dolů motocykl s demontovaným motorem, jenž ho nechal na holičkách.

Tím pádem pokračovalo již jen dvacet závodníků, na hrotu jejichž průběžné klasifikace se po třech sériích hřáli neporažení Jan Kvěch a Ondřej Smetana. Přitom tón dvanácté jízdy začal zprvu udávat Zdeněk Simota, zatímco Ondřej Smetana se zapletl s Michalem Tomkou. Slovenského závodníka sice objel v úvodní zatáčce, jenže ten mu všechno v následujícím oblouku vrátil i s úroky.

Pražan ovšem nekompromisně udeřil po průjezdu do druhého kola a pak mu pomohl i stroj vedoucího Plzeňana. „Nešlo zapalování a od třetího kola to přestávalo jet,“ posteskl si Zdeněk Simota později v depu. Zatímco Jan Holub v roli jeho mechanika chystal druhý stroj, Ondřej Smetana si liboval, kterak se v úvodním nájezdu předposledního okruhu protáhl pro třetí triumf.

Jak již bylo řečeno, v tomto ohledu mu mohl konkurovat již jen Jan Kvěch, který v první zatáčce rozjížďky s číslem třináct po vnější straně předčil Jaroslava Petráka. S bodem ztráty byl za oběma Pražany Zdeněk Simota, ovšem čáku na pódiové umístění si tato trojice nedělala sama.

Závěr všechno dokonale zamotal

Pouhý jeden bod během třech výjezdů na svítkovský ovál ztratil také Zdeněk Holub. Již víme, jak s ním v desáté jízdě naložil Ondřej Smetana. Ovšem rozjížďce s číslem čtrnáct Zdeněk Holub opět kraloval, když se vedení na úkor Petra Chlupáče ujal již v první zatáčce. Deset bodů na svých kontech měli Michal Škurla a Martin Málek.

Březolupský závodník opanoval jedenáctou jízdu, v níž Filip Hájek ustál všechny nájezdy Martina Gavendy. „Škoda aj první jízdy,“ litoval, že dojel na metu až jako třetí. „Každé jízdy je škoda. Jen té druhé, co jsem vyhrál, není škoda.“

Michal Škurla byl v desáté jízdě třetí, avšak v patnácté jízdě odvedl nejen Davida Pacalaje, nýbrž rovněž Hynka Štichauera. Přitom Pardubičan do té chvále prohrál jen na úvod s Ondřejem Smetanou, takže nyní kalkuloval s devíti body. Stejným počtem disponoval i Jaroslav Petrák, prozatím třikrát druhý. Domácí matador ale zamíchal kartami hned v šestnácté jízdě. Po skvělém startu ukazoval záda Zdeňku Holubovi, který na něho nic nevymyslel.

Oba neporažení se setkali na startovním roštu osmnácté jízdy. Jan Kvěch měl vrch při startu, ovšem v úvodním oblouku se zprava kolem něho mihnul nejen Ondřej Smetana, nýbrž také Filip Hájek. Jan Kvěch sjednal nápravu takřka bezprostředně a již v nájezdu do druhé zatáčky byl nazpět v roli vedoucího závodníka.

Pochopitelně osaměl na hrotu aktuální klasifikace, jíž vedl o bod před Ondřejem Smetanou. Zdeněk Simota s nimi definitivně ztratil kontakt v prvním výjezdu rozjížďky s číslem dvacet. Zůstal v ní stát a do depa přišel s rozepnutým sekundárním řetězem v rukou. Jeho smůla byla vodou na mlýn Martina Málka, který se prakticky současně s Plzeňanovým odstoupením dostal do čela.

Po vítězství ztrácel na vedoucího Jana Kvěcha dva body. Michal Škurla, který dojel druhý, byl za leaderem pozadu o tři body.  A stejně tak Hynek Štichauer, který prve vyhrál stylem start – cíl rozjížďku s číslem devatenáct.

Michal Tomka vysvětluje příčiny svého odstoupení v sedmnácté jízdě:

„Dal jsem si nohu pod hák a vykop‘ si fajfku. Předtím jsem zadřel, potom spadnul.“

Triumfy Andreie Popy a Michala Tomky v rozjížďkách s čísly jednadvacet, resp. dvaadvacet samotné závodníky potěšily. Nicméně příběh o stupních vítězů se přece jen začal odvíjet počínaje třiadvacátou jízdou. Vedl Zdeněk Simota, když poslední Martin Gavenda spadl ve druhém výjezdu.

Jan Kvěch jezdil čtvrtý, ale do repete vinou zadřeného motoru ani nedostartoval. Tentokrát Zdeňka Simotu odvedl Hynek Štichauer, jenž při prvním pokusu koukal na Plzeňanův deflektor. Pardubický vousáč se rázem stal aspirantem stupňů vítězů. Na ně mohli naopak zapomenout nejen Jan Kvěch a Zdeněk Simota, ale i Zdeněk Holub, který dojel třetí.

Překvapením však nebyl ještě ani zdaleka konec. Petr Chlupáč opanoval čtyřiadvacátou jízdu na úkor Ondřeje Smetany, který však měl již celkové vítězství v kapse. Přitom definitivně zhasly pódiové naděje Daniela Pacalaje, jemuž očesaná spojka ani nedovolila odstartovat, i Martina Málka. Ten zastavil kvůli špatné přední vidlici.

O prodloužení závodu si hned nato řekl Michal Škurla, když naplno úřadoval v rozjížďce s číslem pětadvacet. Za pár minut později navíc sebral druhé místo Hynku Štichauerovi. V rozjezdu na něho odstartoval, aby posléze mařil jeho početné útoky.

Dvěstěpadesátky jely vlastní závod

Pět závodníků v sedlech motocyklů se čtvrtlitrovým obsahem mohlo klidně jet přebor. Nicméně jeho závod by se nafouknul do neuvěřitelných rozměrů. A navíc zatímco dvěstěpadesátky mohou v přeboru závodit a bodovat v průběžné klasifikaci, ovšem postoupit do finále mistrovství republiky jednotlivců již nesmí.

A proto vzniknul nápad nechat je závodit v Memoriálu Jiřího Marxe. Vzpomínkové klání na mladého závodníka, jenž zahynul při první lize v Březolupech v květnu 1990, doposud uzavírala závody českých juniorek. Ovšem letos se mistrovství republiky juniorů ve Svítkově nepojede, takže přebor nabídl nejen vhodnou náhradu, ale i skvělé aranžmá v podobě vloženého klání dvěstěpadesátek.

Do první jízdy ani neodstartoval Daniel Klíma, jemuž spadl řetěz. Vítězství stylem start – cíl bral Milan Dobiáš. Chabařovický borec dojel ve druhé jízdě čtvrtý, ovšem byl dodatečně diskvalifikován za ztracený tlumič výfuku. Na vítěznou dráhu se vydal Daniel Klíma, jenž ve druhém okruhu předjel svého jmenovce Šilhána.

V rozjížďce s číslem tři nejlépe odstartoval Pavel Kuchař, ale ještě před koncem úvodního kola vedl opět Daniel Klíma. Daniel Šilhán byl třetí stejně jako v rozjížďce s číslem čtyři, do níž nenastoupil Pavel Kuchař. „Uvolnilo se lanko plynu,“ vysvětlil jeho otec Pavel.

Mezitím Daniel Šilhán vedl od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Podobně si počínal i v závěrečné rozjížďce, takže navzdory úvodnímu pechu vyhrál patnáctý Memoriál Jiřího Marxe on. Daniel Šilhán za jeho zády dokázal uhlídat Milana Dobiáše. A proto bylo pořadí obou Severočechů stejné také na stupních vítězů.

Hlasy z depa

„Dneska to bylo super,“ radoval se Ondřej Smetana. „Dráha byla luxusní, bál jsem se, že bude mokro, ale vydařilo se. Škoda těch dvou bodů, nedá se už ale nic dělat. Holt pražský junioři (Jan Kvěch a Petr Chlupáč, kteří Ondřeje Smetanu porazili – pozn. redakce) jsou dobří. Jen tak dál!“

„Super,“ kvitoval Michal Škurla své pódiové umístění. „Jenom škoda tý druhý jízdy, nevyšlo to, v rozjezdu jsem měl super start. To jsem si pohlídal, aby vyšlo. Jeden bod a moh‘ jsem vyhrát. Jak říkám, škoda tý druhý jízdy.“

„Nevím,“ filozofoval Hynek Štichauer. „Buďto jsem starej‘ nebo mi to nejede. Jsem línej‘ vytáhnout prachy a nechat si udělat pořádnej‘ motor. Byl to vlastně jen trénink, ale tréninky bejvaj‘ dobrý i špatný. Dneska jsem si myslel, že to bude dobrý, ale nebylo.“

„V poslední jízdě jsem zadřel na startu motorku,“ rozhodil Jan Kvěch rukama. „Byla to škoda. Technika… Pěkný závody, pěkná dráha, škoda, že jsem se nedostal na bednu…“

„Pěkný závody na svezení se po měsíci a půl,“ připomínal Zdeněk Holub své dubnové zranění z Togliatti. „Jsou to závody, musím se snažit víc a víc a půjde to víc a víc nahoru.“

„Ale jo, dobrý,“ nechal se slyšet Jaroslav Petrák. „Snažil jsem se, bedna ale nevyšla. Ale jo, dobrý, byly tam dvě krizovky, ale dobrý, nestěžuju si. Můžu nadávat jen sám sobě, že vždycky vyhořím na nějakou blbost. Pořád ale ty mladý musíš honit. O tom to je, aby viděli, že tady pořád jsem.“

„Začátek dobré,“ pustil se Martin Málek do líčení dnešního závodu. „Naladili jsme to, nejelo to špatně, ale na poslední jízdu jsem už neměl hranu. A pak jsem v ní měl ještě závadu na vidlici. Bylo by nebezpečné pokračovat, zastavit bylo lepší. Jsem spokojený, perfektně jsem se rozjel, škoda, že jsem to nedotáhl výš.“

„Na prd,“ povzdechl si Zdeněk Simota. „Jak jsem vyhrál s Davidem Pacalajem, odešlo mi zapalování. Bylo to slabý. Potom se mi rozepnul zadní řetěz, rozepnula se spojka. Prostě smůla. A ještě škoda poslední jízdy, bylo by patnáct bodů.“

„Závody dobrý,“ kvitoval Petr Chlupáč. „Jeli jsme sem připravený na ladění, celej‘ tejden jsem měl chřipku a ještě mi vyndávali něco z oka. Pěkná dráha, závodivá, ta poslední jízda byla pěkná.“

„Utrhlo se ozubení na spojce,“ vysvětloval David Pacalaj, proč se do své poslední rozjížďky ani nerozjel. „Nevím, jak je to možné, je to ale škoda, mohly být další čtyři body. Maťo mi nechal jeden svůj motor z Anglie do Liberce, co má na malé dráhy. Uvidíme, jel jsem tam jednou, je to menší dráha, takové vajíčko.“

„Pěkný poježděníčko,“ liboval si Petr Babička. „Jsem třináctej‘ z dvaadvaceti. Nic moc, ale body do přeboru mám. Pojedu i do Chabařovic, pak uvidíme.“

„Zase mi posrala motorka,“ smutnil Michal Tomka. „Ve třetí jízdě se mi rozsypal karburátor, ale úplně. V další se mi vytáhla svíčka, pak jsem spadnul a rámem jsem si dal na patu. Poslední jízda byla dobrá, ale tamty byly na hovno. Po třetí jízdě jsme dali druhou motorku a ta byla fajn. Na poslední jsme ji dopasovali.“

Průběžné pořadí seriálu:

Poznámka: již kvalifikovaní finalisté MR v Plzni jsou označeni hvězdičkou *; Pavel Čermák má povolené hostování v AK Divišov; + Michal Baštecký byl přihlášen pro závod v Březolupech, avšak nedorazil kvůli poruše dodávky; # účastníci vloženého závodu 250 ccm

15. Memoriál Jiřího Marxe (250 ccm):

Poznámka: Milan Dobiáš byl z druhé jízdy, kde skončil čtvrtý, diskvalifikován kvůli ztracenému tlumiči výfuku

Foto: Karel Herman

Pardubice – 12. června
Pryč jsou časy, kdy nad přeborem ohrnovali pořadatelé nos. A na jednu stranu možná i oprávněně, jelikož se startovní listiny plnily jen zvolna. Od té doby, co plní úlohu elastické kvalifikace pro finále mistrovství republiky jednotlivců, zájem závodníků roste. Na zítřejší třetí kolo v Pardubicích dorazilo celkem šestadvacet přihlášek. Petr Moravec proto potřebuje chvilku klidného času, aby se rozhodl o modelu závodu. Zatím je jisté, že závodníci mají být ve Svítkově nejdéle o půl páté, že mítink startuje o devadesát minut později, a že každého účastníka čeká pět rozjížděk. Startovní podoba tím pádem s největší pravděpodobností nevznikne dříve, dokud se na obloze neobjeví hvězdy.

Foto: Mirek Horáček

Pardubice – 18. dubna
Po včerejší extralize nebyl Hynek Štichauer v ideálním rozpoložení. Přemítal nad svými starty, poprvé se letos ocitnul na zemi a jednociferné skóre mu také na optimismu nepřidalo. Při dnešní ouvertuře českého přeboru se však všechno otočilo. Prohrál sice s Martinem Málkem v desáté a se Zdeňkem Simotou v patnácté jízdě. Jenže březolupský závodník dokonale pokazil svůj závěrečný start a nevešel se na pódium vůbec. Jihočech s plzeňskou vestou zase zaváhal v rozjížďce s číslem dvanáct, kde jej vedle vítězného Ondřeje Smetany podruhé během dvou dnů porazil také Jan Kvěch. Pak už vítězil jen do chvíle, kdy s ním v rozjezdu o první příčku skvělým způsobem vypořádal Hynek Štichauer. Ještě předtím v dodatkové jízdě o třetí příčku porazil Ronny Weis, který na poslední chvíli i s Richardem Geyerem doplnil startovní listinu, Zdeňka Holuba. První mistrovské klání stopětadvacítek naprosto ovládl Jaroslav Vaníček.

Nikdo není neporaženým prorokem

Přebor začal jako správný přebor. Startovní listina byla pestrá a vedle zkušeného Jaroslava Petráka v ní nechyběl ani o tři desítky let mladší Pavel Kuchař, jenž se v sedle dvěstěpadesátky pustil vstříc své premiéře v závodě pětistovek. Ještě ráno chybělo číslo dvacet, o které si však rychle řekl Richard Geyer. A protože se kvůli přípravě na maturitu omluvil Pavel Čermák, ke slovu se dostal rovněž Ronny Weis.

Prvním vítězem se stal Hynek Štichauer. Zatímco při včerejší extralize v Praze poněkud vraštil čelo, dnes v rozjížďce s číslem jedna triumfoval stylem start – cíl před Filipem Hájkem, jenž udržel na uzdě Ronnyho Weise. Vzápětí poslala porucha spojky do pásky Sindy Weber. Proto se závodníci museli u pásky seřadit ještě jednou, samozřejmě bez diskvalifikované německé dívčiny. Sólo hrál Jaroslav Petrák, o překvapení se ale postaral Jan Kvěch. Ve čtvrtém okruhu za svá záda odeslal Ondřeje Smetanu.

V rozjížďce s číslem tři se Zdeněk Holub v první zatáčce dostal před Martina Málka, zatímco Michal Škurla stačil jejich duelu pouze přihlížet. Čtvrtá jízda se stala osudnou Richardu Geyerovi. V úvodním oblouku přeskočil před Zdeňka Simotu, avšak než se stačil zařadit za záda vedoucího Martina Gavendy, ve výjezdu upadl.

Pavel Kuchař komentuje svůj debut v pětistovkách:

„Snažím se, ale dvěstěpadesátka nestíhá, je to tady dlouhý!“

Z opakování byl diskvalifikován, avšak mnohem horším problémem pro německého závodníka se staly natažené vazy v noze. Vynechal ale jen jedinou rozjížďku, jenže kulhal nejen po depu, ale jeho handicap byl citelně poznat i na dráze. Restart čtvrté jízdy zvládl nejlépe Zdeněk Simota, který tentokrát vyzrál na Martina Gavendu, a jenž byl také prvním závodníkům, jenž svůj triumf z první série obhájil také po přestávce.

I pátá jízda se opakovala, tentokrát kvůli neférovému startu. Martin Málek měl před restartem poněkud honičku se svým motocyklem, ovšem dvouminutový limit neprošvihnul. Ve druhém kole za sebe poslal Ronnyho Weise, jenž nejlépe odstartoval. Jenže již od první zatáčky, jíž střihnul velkým obloukem, udával tempo právě Zdeněk Simota.

Hynek Štichauer kraloval šesté, Zdeněk Holub zase osmé jízdě, v níž první body ztratil Jaroslav Petrák. Na něho v první zatáčce vytrapoval Jakub Valkovič, ovšem domácí matador se na druhou pozici vrátil už spodní stranou druhé zatáčky. Zatímco po dvou sériích zůstala trojice neporažených, o další čtyři rozjížďky později se čistým kontem nemohl chlubit vůbec nikdo.

Rozhodnout musí dvojice rozjezdů

Jako první z neporazitelného tria přišli na řadu Hynek Štichauer se Zdeňkem Holubem. V rozjížďce s číslem deset nejlépe odstartoval Martin Málek a pardubický vousáč v prvním oblouku stihnul jen Zdeňka Holuba. Dvanáctá jízda posléze viděla brilantní triumf Ondřeje Smetany, jehož v prvním oblouku nestačil předčit Zdeněk Simota.

Plzeňský borec nyní svůj experiment s nastavením poněkud přehnal a stejně jako při včerejší extralize mu bod sebral i Jan Kvěch. „Odjel jsem od startu a on už mě nedojel,“ líčil pražský junior v depu. „Jsem rád, že jsem s takovým závodníkem dokázal závodit.“

Každopádně ve třech pětinách závodu vedl Hynek Štichauer s jedenácti body, zatímco Zdeněk Holub, Martin Málek a Zdeněk Simota byli za ním pozadu o pouhopouhý bod. Situace se však zamotávala ještě víc. Ronny Weis měl u svého jména osmičku, kterou však v rozjížďce s číslem třináct zhodnotil o dalších padesát procent.

Zatímco po výtečném startu pádil dopředu pro hladký triumf, Zdeněk Holub za jeho zády musel odrážet Jana Kvěcha. A ten stejně jako prve slavil úspěch, když v posledním oblouku zaútočil spodní stranou a na cílové rovině byl rychlejší.

Ve čtrnácté jízdě Zdeněk Simota odvedl Hynka Štichauera, Martin Málek zase neměl konkurenta v rozjížďce s číslem šestnáct. Martin Mejtský na něho sice dorážel, ale vinou prasklého sekundárního řetězu v závěrečném oblouku mohl být rád, když mu body sebral pouze Martin Gavenda. „Tak na tu poslední jízdu dáme lepší hranu,“ nesl Martin Mejtský svůj pech statečně.

O vedoucí příčku se před závěrečnou sérií dělili čtrnáctibodoví Hynek Štichauer, Martin Málek a Zdeněk Simota. Po dvanácti měli Ronny Weis a Zdeněk Holub, o další bod méně Jan Kvěch a Jaroslav Petrák. V rozjížďce s číslem sedmnáct však vodu kalil Jakub Valkovič, jehož hodně mrzela diskvalifikace za najetí do pásky v deváté jízdě.

Slovenský junior nyní odstartoval skvěle a Ronnyho Weise za sebou vodil až do druhého okruhu. Nakonec neprojel cílem ani jako druhý, jelikož jej v první zatáčce závěrečného kola podjel ještě Martina Gavendu. Březolupského borce strašila nula z desáté jízdy, jež ho v konečném důsledku stála pódium.

Hned vzápětí Hynek Štichauer triumfoval stylem start – cíl, když si útočný Jan Kvěch nyní vylámal zuby na Ondřeji Smetanovi. Martin Málek nepočítal se suchým roštem a po vylétnutí pásky trčel beznadějně až na čtvrtém místě. V rozjížďce s číslem devatenáct srovnal suverénní Zdeněk Simota svůj bodový krok s Pardubičanem. Zdeněk Holub, neméně brilantní ve dvacáté jízdě, si zase řekl o rozjezd s Ronny Weisem o třetí příčku.

Ronny Weis líčí svůj vítězný rozjezd se Zdeňkem Holubem:

„Měl jsem dobrý start a dráha byla dobrá. Pardubice jsou vlastně tak rychlý jako Míšeň.“

Dodatková jízda o třetí místo se stala jednoznačnou kořistí Ronnyho Weise a Zdeněk Holub musel čelit dalším narážkám na podobné situace ze saské šroubkařské série Drift-On-Ice. A pak už hlavní program večera uzavřela klíčová jízda o vítězství. Hynek Štichauer v ní odrazil nájezd Zdeňka Simoty a mohl se jít letos poprvé postavit na nejvyšší stupínek pódia.

Bez rozjezdu se neobešly ani stopětadvacítky

Doprovodný program přeboru zajistil první díl klasického šampionátu stopětadvacítek, jichž se ve Svítkově sešlo dvanáct. Hned v první jízdě si Filip Šifalda neuvědomil, že mu otec Ladislav do spojky namontoval silnější péra. Vzepjatý motocykl zvládnul sice na jedničku bez pádu, nicméně než ho zkrotil, soupeři byli fuč.

Z prvního vítězství se mohl radovat Jaroslav Vaníček, jenž kromě chabařovického závodníka porazil rovněž Jana Jeníčka a Vojtěcha Šachla. Triumfem stylem start – cíl rozehrál závod také Daniel Klíma, který kromě stopětadvacítek absolvoval i přebor. A do třetice se vítězem v první sérii stal Bruno Belan, když ve druhém kole na protilehlé rovince dostihnul Milana Dobiáše, aby mu hned v následující zatáčce sebral vedení.

Bruno Belan zůstal neporaženým rovněž po první přestávce, když Daniel Klíma dokončil pátou jízdu nejen za ním, ale také za Vojtěchem Šachlem. Po souboji s Jakubem Exlerem a Michalem Bašteckým se jako vítěz z páté jízdy vracel také Jaroslav Vaníček.  V rozjížďce s číslem šest se z jednoznačného triumfu radoval také Filip Šifalda.

V rozjížďce s číslem sedm se potkali oba doposud neporažení závodníci. Svou triumfální sérii prodloužil Jaroslav Vaníček, zatímco Bruno Belan se v první zatáčce dokázal probít jen na druhou příčku. Vzápětí Daniel Klíma přes sebe nepustil Jana Jeníčka, aby v deváté jízdě slavil jednoznačný triumf rovněž Filip Šifalda.

Překvapivý výsledek s vítězstvím Štěpána Jurčy měla desátá jízda, nicméně obsazení na pódiu se řešilo až v úplně poslední sérii. Bruno Belan nezaváhal, triumfoval stylem start – cíl v jedenácté jízdě a s jedenácti body na kontě mohl pouze čekat na výsledek rozjížďky s číslem dvanáct.

V ní si ale Jaroslav Vaníček nenechal sebrat triumf v celém závodě. Filip Šifalda však za něho zády ohlídal Daniela Klímu. Skončil s osmi body a vynutil si rozjezd s Danielem Klímou a Janem Jeníčkem o třetí pozici. V něm nezaváhal a po skvělém startu si mohl po skončení přeboru přijít stoupnout na nejnižší stupínek pódia stopětadvacítek.

Hlasy z depa

„Já netipuju,“ smál se Hynek Štichauer narážce, zda si v anketě magazínu speedwayA-Z zaškrtnul svoje jméno mezi závodníky, které dnes neminou stupně vítězů. „Ale po extralize v Praze jsem si spravil chuť. Škoda, že jsme tenhle motor neměli už včera. Nevím, jestli lidi šiděj‘ oleje nebo výrobci díly, ale nevydrží to tolik jako loni. Vítězství mě ale těší, ale samozřejmě v mistráku by to bylo lepší.“

„Letos dali odměny, proto jsem jel rozjezd,“ vysvětloval Zdeněk Simota se smíchem, proč změnil svůj loňský zvyk nenastupovat do dodatkových jízd. „Čaplo se mi to tam, hledal jsem matroš. Viděl jsem, jak tam Hynek vjel a málem mu skočil na záda. Dobrý závody, akorát jednu jízdu jsem zkoušel nějakou blbost. Jiný nastavení, nikoho tu nemám, něco vyzkouším a pak se trápím v rozjezdu.“

„Na Ronnyho mám smůlu,“ říkal Zdeněk Holub. „Vybral jsem si smůlu i technikou. Defekty… Zničil jsem motor, spálil spojku a ještě něco upadlo…“

„Daleko lepší než včera na extralize v Praze,“ odpověděl Martin Málek na klasickou otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Škoda poslední jízdy, to už bylo suché. Myslel jsem, že to pokropí. Nepovedl se mi start a blbě se předjíždělo. Ale každopádně jsem si spravil chuť a můžu odjet na trávu do Anglie.“

„Začátek dobrej‘, ale konec průměr,“ uvažoval Jaroslav Petrák. „Každou jízdu byla dráha jiná. Neměl jsem na tom začátku problém, ale pak to nechtělo jet. Na to, že mám letos za sebou jeden trénink a jeden závod, tak dobrý. Jsem spokojenej‘. Na to, kolik mně je, můžu topit pod kotlem. Ale myslel jsem si, že to bude ještě lepší.“

„V pohodě,“ komentoval mítink Ondřej Smetana. „Hlavně jsem zkoušel motorky kvůli Balakovu, zjistili jsme, že je všechno pořád stejný, ale neříkám, že to dnes nemělo smysl. Víme, co jsme neudělali, špatný to nebylo. Podle výsledků se z toho neblázním, co se dá dělat?!“

„Dneska to celkem jelo,“ vyprávěl Jan Kvěch. „Zkoušeli jsme ještě další věci. Se Simoťákem se mi to povedlo, měl jsem dobrej‘ start. Odjel jsem a už mě nedojel. Jsem rád, že jsem dokázal závodit s takovým závodníkem. Dobrý, dařilo se mně. Jelo se mi dobře, pěkný závody.“

„Slabota,“ odtušil David Pacalaj. „Zkoušeli jsme nový motor, nejel ani venek, ani lajna. Až v poslední jízdě to bylo dobré. Jedenáct bodů není špatných, ale nejsem spokojený po motorické stránce. Starty byly dobré, pak to nejelo.“

„Konečně lepší závod,“ rozjasnil tvář Martin Mejtský. „Ale smůla se mě držela. Ale konečně jsem nebyl poslední.“

„Šlo to stíhat,“ reagoval Daniel Klíma na dotaz, jak těžké bylo absolvovat oba dnešní závody naráz. „Jen jednou jsem zapomněl vyměnit si vestu. Nebylo to špatný, ale bylo to přece jen dost namáhavý…“

Poznámka: Ronny Weis žlutá karta v rozjížďce s číslem pět

Průběžné pořadí seriálu:

Poznámka: již kvalifikovaní finalisté úvodního závodu v Praze jsou označeni hvězdičkou *

Mistrovství republiky 125 ccm:

Foto: Karel Herman a Mirek Horáček