Archiv pro rubriku: MČR

Mariánské Lázně chystají svátek dlouhé dráhy

Mariánské Lázně – 4. května
Tak už je to tady. Před námi je jeden z vrcholů letošní plochodrážní sezóny u nás. Na legendárním pískovém ovále v Mariánských Lázních se o nadcházejícím víkendu rozhoří boje, ve kterých půjde nejen o titul šampióna naší země, ale především o postup do rozhodující části kvalifikace MS. Před sebou máme dva dny plné závodění. V sobotu se můžete těšit na Mezinárodní mistrovství České republiky, doplněné o atraktivní závody plochodrážních veteránů. V neděli pak na vrchol v podobě závodu kvalifikace mistrovství světa na dlouhé ploché dráze. Připravili jsme pro vás vyčerpávající pozvánku spolu s profily jednotlivých jezdců MS.

Sobota – Mezinárodní mistrovství České republiky na dlouhé ploché dráze:

Již popáté v řadě se na jediném českém kilometrovém ovále uskuteční závody otevřeného šampionátu naší země. Touto formou se jezdí od roku 2003 a nutno dodat, že zahraniční konkurence našich jezdců je rok od roku kvalitnější. Letmý pohled do startovní listiny dává tušit, že ten letošní ročník bude skutečně napínavý.

Vždy na startu jsou takové hvězdy jako exmistr Evropy na travnaté dráze Němec Sirg Schûtzbach, jeho krajan a světový finalista na dlouhé dráze Marcus Eibl nebo dravý Ital Alesandro Milanese. Chybět nemůže ani miláček publika, pekelně rychlá Holanďanka Nynke de Jong, která svými předjížděcími manévry na rovinkách již zaskočila nejednoho zkušeného borce. Své jméno ve světě mají i Norové Kenneth Borgenhaug a Marius Røkeberg.

A v neposlední řadě jsou tu naši jezdci. Letos jich startuje šest. Josef Franc se na poslední chvíli ze závodu odhlásil, Antonín Šváb ještě nedostal od doktorů zelenou k závodění a Jiří Petrásek ukončil opět kariéru. Startovat nebudou ani nemocný Jan Jaroš nebo Marek Čejka, který neunesl loňskou nehoráznou dávku smůly a k lítosti svých fanoušků s plochou dráhou skončil.

I přesto budí kohorta našich jezdců mezi soupeři značný respekt. V čele s dvojnásobným evropským šampiónem a úřadujícím mistrem ČR Zdeňkem Schneiderwindem má spadeno jednoznačně na nejvyšší mety. Tam mají namířeno i český mistr z roku 2004 Pavel Ondrašík nebo domácí eso Jaroslav Pták.

Na první šestku rozhodně pomýšlí Richard Wolff a bez šancí není ani Karel Kadlec. Ten se na tento závod pečlivě připravoval a s novým motorem by rád minimálně zopakoval páté místo z roku 2005.

Zapomenout nemůžeme ani na Antonína Klatovského. Úspěšný reprezentant na ledové ploché dráze si vloni odbyl svou dlouhodrážní premiéru a i v této disciplíně prokázal velký talent. Nechybí mu odvaha a do soubojů na dráze dává své velké závodnické srdce. Může jenom překvapit.

Startovní listina – Mezinárodní mistrovství ČR:

1 Alessandro Milanese (ITA)
2 Nynke de Jong (NED)
3 Zdeněk Schneiderwind (CZE)
4 Sirg Schützbach (GER)
5 Henry Van der Steen (NED)
6 Richard Wolff (CZE)
7 Ronny Stüdemann (GER)
8 Markus Eibl (GER)
9 Karel Kadlec (CZE)
10 Lisandro Husman (ARG)
11 Kenneth Borgenhaug (NOR)
12 Klaus Peter Gerdemann (GER)
13 Kim Rudi Mortensen (NOR)
14 Antonín Klatovský (CZE)
15 Marius Røkeberg (NOR)
16 Jaroslav Pták (CZE)
17 Pavel Ondrašík (CZE)
18 Sjoerd Rozenberg (NED)

Sobota – Evropská série veteránů:
Závody starých pánů mají na zdejším stadionu úspěšnou tradici. Pořádají se zde pravidelně od roku 1999 a za tu dobu si našly početnou skupinku svých příznivců. Není se co divit. Nostalgický pohled do depa na ty nádherně opečovávané staré Jawy, Japy, Weslaky a Goddeny vás ve vzpomínkách přenese o pěkných pár let zpátky. Když je pak tito gentlemani plochodrážního sportu osedlají, budete jen zírat, co ještě dovedou. Kdo by čekal poklidnou exhibiční jízdu, bude zklamán. Tvrdé souboje, které občas končí i pádem, vám dokáží, že i ve starším těle může bít srdce závodníka. Vybroušený styl jízdy by jim dnes mohl leckterý mladý jezdec závidět. V minulých letech se těchto závodů zúčastnila i taková jména jako Malcolm Simmons nebo vloni Gerald Short.

Závody veteránů jsou podle strojů rozděleny na kategorii čtyřventilů a dvouventilů. V početnější skupině dvouventilových strojů se očekává velký souboj mezi rychlými Angličany Garry Smithem a Mauricem Jonesem, kteří budou vzdorovat náporu německých dravců Franze Greisela a Hartmuta Ernsta. Posledně jmenovaný je mezi veterány legendou a pověstným stylem jízdy si získal srdce řady diváků. Do boje o přední příčky budou chtít zasáhnout i silní Norové Kaare Heia a Jan Jacobsen. Mezi čtyřventily si to o prvenství rozdají Ital Francesco Barbetta, bývalý šampión NDR Oswald Lasarzik a duo Angličanů Paul Evitts a John Hartley.

Startovní listina – Evropská série veteránů:

Dvouventily:
1 Peder Jensen (DK)
2 Walter Johansen (N)
3 Roy Gomm (GB)
4 Per Prytz (N)
5 Frank Yales (GB)
6 Jan Jacobson (N)
7 Franz Greisel (D)
8 Geoff Urban (GB)
9 Tom Blackwood (SCO)
10 Maurice Jones (GB)
11 Mick Cooke (GB)
12 Kaare Heia (N)
13 Hartmunt Ernst (D)
14 Gerry Smith (GB)
15 Jurgen Bruckner (D)
16 Bill Haynes (GB)
17 Jan Kilen (N)
18 Brian Bassett (GB)
 
Čtyřventily:
1 Jens Munkedal (DK)
2 John Freeman (GB)
3 Oswald Lasarzik (D)
4 Jurgen Jucknies (D)
5 Ian Leverington (GB)
6 Francesco Barbetta (I)
7 John Hartley (GB)
8 Kevin Howse (GB)
9 Paul Evitts (GB)
10 Dave Hammond (GB)
11 Silvano Soattin (I)
12 Guiseppe Furlan (I)

Neděle – Kvalifikace mistrovství světa:
Osmnáct jezdců z deseti zemí se utká o čtyři postupová a dvě místa náhradníků do závodu Grand Prix Challenge, tedy rozhodující části kvalifikace mistrovství světa na příští rok. Poprvé po devíti letech tak mariánskolázeňský ovál může hostit podnik takového formátu. Představme si nyní všechny startující podle jednotlivých zemí.

Německo: Naši západní sousedé budou mít v Neděli hned trojité zastoupení. Jejich asi nejsilnější zbraní bude sedmadvacetiletý Daniel Bacher. Dani je bezesporu jedním z největších dlouhodrážních talentů nového tisíciletí. Jeho doménou jsou právě pískové dráhy. Doslova jako kometa vlétl mezi německou i světovou elitu. V roce 2000 vybojoval v Scheesselu překvapivý bronz v domácím šampionátu a už o rok později se dostal přes jízdu poslední šance z pozice náhradníka i do Grand Prix. A jeho nástup byl přímo drtivý. V prvním závodě v Parchimu se probojoval až do finále A, kde se o třetí pozici za Rissem a Tatumem připravil až jezdeckou chybou, po které se propadl na šesté místo. Stejné umístění si zopakoval i v druhém závodě tentokrát na trávě v britském Tonbridge. Jeho cesta vedla úspěšně přes Last Chance Heat i ve třetím závodě v Herxheimu, kde dosáhl svého životního úspěchu. Nejenže se dostal potřetí do finále A, ale dokonce skončil na bedně. Třetí místo ho katapultovalo na čtvrtou pozici v průběžném hodnocení šampionátu a schylovalo se k senzaci. Ta se však nekonala. V posledním závodě ve francouzském Morizes se Bacher, který přijel se zraněnou nohou, do závodu nedostal a v celkové klasifikaci klesl na osmé místo. I tak se ve své premiérové sezóně zařadil mezi nejlepší světová esa na dlouhých drahách. V Grand Prix startoval ještě v letech 2002, 2005 a 2006. I když v nich zaznamenal další velké úspěchy (6. místo Scheessel 2002, 4. místo Mühldorf 2005), o šanci na lepší celkové umístění ho většinou připravila zranění. V Mariánských Lázních bude tento vítěz semifinále MS 2005, kterému motory připravuje exmistr světa Marcel Gerhard, bezesporu patřit k největším kandidátům na vítězství.

Druhým německým esem v rukávu je Otto Niedermeier. I tento zkušený 34letý jezdec a loňský světový finalista bude žhavým kandidátem na stupně vítězů. Otto je žákem mistra světa Aloise Wiesböcka (Mariánské Lázně 1979) a zdejší dráhu si zkusil už v roce 2004, když v našem otevřeném mistrovství obsadil druhou příčku. V roce 1999 přerušil z osobních důvodů na pět let svou závodní kariéru, ale na jezdeckém umění mu to nikterak neubralo. To dokázal vloni, když se s přehledem kvalifikoval do finále MS i ME. Motory GM mu připravuje Anton Nischler.

Třetím do německé party je Benjamin Hegener. Devětadvacetiletý Benny si v minulosti vyzkoušel všechny plochodrážní disciplíny včetně ledové dráhy, největších úspěchů však dosáhl na dlouhé a trávě. Na nich dokáže být velmi rychlý a v Mariánských Lázních to bude určitě tvrdý soupeř. Ve finále MS nikdy nestartoval, ale přes kvalifikační kola do semifinále se již několikrát dokázal probojovat. Střídá Jawu s GM.

Velká Británie: Prvním zástupcem ostrovní říše bude v Mariánských Lázních Mitch Godden. Připadá vám to jméno povědomé? Samozřejmě, Mitch je synem Sira Donalda Goddena, mistra Evropy na dlouhé dráze z roku 1969 a později ještě slavnějšího konstruktéra plochodrážních motorů. Pohaslou slávu této legendární značky se již léta pokouší oživit jeho syn, proto nemůže sedlat jiný materiál než Godden Magnum. Jak se mu v neděli povede, je velkou otázkou. Dvaatřicetiletý Mitch je jednoznačně specialista na travnatou dráhu, v níž patří mezi nejlepší britské jezdce. Písková tisícovka sice není úplně jeho parketa, ale i tam dokázal uspět, když si v roce 1999 v Haarsewinkelu vybojoval místo náhradníka pro Grand Prix. V konečném účtování světového šampionátu mu nakonec patřila 16. příčka. V roce 2004 startoval i ve finále ME na trávě. Na poslední chvíli byli do startovní listiny doplněni jezdci Shayne Colvin a Steve Braidford jako náhrada za dva závodníky Ruska, kteří se nepřihlásili, což komplikuje situaci Jaroslavu Ptákovi. Colvin i Braidford jsou podobně jako Godden specialisty na trávu a jejich případný úspěch na kilometrovém oválu je ve hvězdách.

Nizozemí:
Dvě místa ve startovním poli nedělního závodu jsou rezervována pro holandské závodníky. Tím prvním je Erik Eijbergen. Zkušený osmatřicetiletý plochodrážník má za sebou účast už v sedmi evropských finálových závodech na trávě. Dvakrát startoval i v Grand Prix na dlouhé dráze. Poprvé v roce 2000 a podruhé vloni. Motory GM, které si ladí sám, montuje do rámů vlastní výroby. Na písku sice není tak doma jako na trávě, ale vloni se do finále MS dostal právě přes pískový ovál ve Pfarrkirchenu. Ještě o rok starší je druhý z Holanďanů Sjoerd Rozenberg. Sympatický závodník, který je v civilním životě dlaždičem, je rovněž evropským finalistou na travnaté ploché dráze. Není sice tak dobrý jezdec jako Eijbergen, ale zato může těžit ze znalosti dráhy. V Mariánských Lázních startoval už v roce 1998 při semifinále MS. Po znovuzrození MČR na dlouhé dráze se našeho otevřeného šampionátu zúčastnil v letech 2004 a 2006. Jeho silnou zbraní jsou starty, přesto nepatří k horkým kandidátům na postup.

Norsko: Stejně jako v sobotu v MČR se i v nedělním závodě MS představí osvědčená norská dvojice Røkeberg – Borgenhaug. Oba už poznali, jak chutná start ve finále MS. Røkeberg v roce 2003 a vloni, když obsadil v semifinále shodně desátá místa, která mu tak umožňovala účast v bojích poslední šance. Borgenhaug se do Grand Prix probojoval v roce 2000, když v prvním závodě série v Jübecku obsadil dokonce páté místo. Kvůli zranění však zbytek šampionátu nedokončil. Oba již měli možnost startovat na této dráze v závodech otevřeného mistrovství ČR. Røkeberg byl v roce 2003 u obnovené premiéry tohoto šampionátu a obsadil čtvrté místo. Borgenhaug byl předloni čtvrtý a vloni dokonce druhý. Je vidět, že jim zdejší ovál vyhovuje a to z nich dělá velice silné soupeře v bojích o postupové příčky.

Francie: Philippe Ostyn a Jérome Cottier jsou dvě jména, která budou v Mariánských Lázních reprezentovat zemi galského kohouta. Zatímco prvně jmenovaný má už značné zkušenosti ze tří evropských finálových závodů na trávě, druhý nepatří mezi nejlepší francouzské jezdce. Ostyn startoval několikrát na divokou kartu i v Grand Prix. V roce 2005 obsadil ve velké ceně Francie v Marmande dvanácté místo. Pokud se někdo z této dvojice v závodě prosadí, bude to nejspíše Philippe Ostyn, ale ani on však nepatří v favoritům celého závodu.

Ukrajina: Při postupném zaplňování startovní listiny kvalifikace MS v Mariánských Lázních se jediné jméno, které mělo reprezentovat Ukrajinu, určitě nestalo oblastí velkého zájmu. Jezdci jako Fedyk nebo Myronov, kteří hájili modrožluté barvy své země v posledních letech, by v takovémto závodě byli, bez urážky, opravdu jen do počtu. Jaké překvapení ale bylo, když se tohoto reprezentačního místa zhostil Vladimir Trofimov. Takovými zkušenostmi, jako disponuje tento veterán plochodrážních oválů, se ve startovní listině může pochlubit snad jen Zdeněk Schneiderwind. Trofimov dokázal v minulosti sbírat velké úspěchy na krátké, dlouhé i travnaté ploché dráze. Mimo jiné je držitelem bronzové medaile z ME na trávě z roku 1999. Postupně se však z plochodrážních oválů vytratil a vypadalo to na ukončení kariéry. Jak se však nyní zdá, na odchod Trofimov ještě nemyslí. V Mariánských Lázních startoval naposledy v roce 1997 při finále Grand Prix (tehdy Trophy). Pokud bude mít k dispozici rychlý motor, může soupeře ještě pořádně prohnat.

Itálie: Jediným zástupcem z Apeninského poloostrova je u nás dobře známý Alessandro Milanese. Tento usměvavý Ital je nástupcem slavnějšího Massima Mory a naši jedinou dlouhou dráhu poměrně dobře zná. Startoval zde již v roce 1998 při semifinále MS a nevedl si úplně špatně. O šest let později se objevil na startu našeho mezinárodního mistrovství republiky, kde se dokázal vyrovnat s těžkou dráhou poznamenanou deštěm a obsadil třetí místo. V Mariánkách se představil i vloni a působil velice silným dojmem. Letos by měl po oba dny patřit k velkým favoritům a naše jezdce určitě pořádně potrápí.

Finsko: Po dlouhé době se na mezinárodní scéně objevuje finský jezdec Mikko Rahko. Jezdec, který mnohé zaskočil, když se v roce 1999 kvalifikoval šestým místem ze semifinále v Haarsewinkelu do finálové série MS. Jak se objevil, tak také zmizel. V posledních letech se občas sporadicky objevoval v závodech na dlouhé dráze ve Skandinávii, ale výraznějších zpráv o něm nebylo. Jak se mu v neděli povede, si asi málokdo troufne odhadnout, vždy už jednou dokázal překvapit. Druhým finským reprezentantem je Marcus Helin, jezdec bez výraznějších mezinárodních zkušeností, který vloni obsadil v kvalifikaci MS v Mulmshornu sedmnácté místo. V nordickém šampionátu ve Forsse se dokázal protlačit na druhé místo mezi Røkeberga a Borgenhauga.

Česká republika: Našimi prezentanty končíme sice výčet účastníků závodu, ale ve výsledkové listině by se měli podle předpokladů pohybovat podstatně výše. Na zlatý věnec právem pomýšlí náš první zástupce Zdeněk Schneiderwind. Dvojnásobný mistr Evropy a čtyřnásobný mistr republiky je v současné době naší suverénní jedničkou v této disciplíně. Na svém kontě má i páté a dvě šestá místa z mistrovství světa. Dokázal se zotavit z těžkého zranění a nyní je zdá se opět ve formě, která ho řadí k favoritům obou závodů. Bude sice handicapován zlomeninou klíční kosti, ale jeho značné zkušenosti, rychlé tovární motocykly Jawa a především dokonalá znalost dráhy z něj dělají dokonalou zbraň na všechny soupeře.

Druhým zástupcem našich barev je Pavel Ondrašík. Mistr republiky z roku 2004 a bývalý světový finalista dokázal v minulosti atakovat přední příčky v MS i ME. Jeho forma ale začala postupně ztrácet na lesku a posledních pár let již nepatří mezi jezdce světového formátu. Jediným místem, kde však vždy dokázal dokonale prodat své umění, byly Mariánské Lázně. I letos patří k největším favoritům v sobotním mistrovství republiky a bez šance není ani v boji o MS. Jeho forma jde letos nahoru i na krátké dráze a případný úspěch na domácí půdě v Mariánských Lázních by ho mohl vrátit mezi elitu.

Startovní listina – kvalifikace mistrovství světa:

1 Volodymyr Trofimov, UKR
2 Erik Eijbergen, NED
3 Alessandro Milanese, ITA
4 Daniel Bacher, GER
5 Mitch Godden, GBR
6 Mikko Rahko, FIN
7 Pavel Ondrašík, CZE
8 Benjamin Hegener, GER
9 Shayne Colvin, GBR
10 Sjoerd Rozenberg, NED
11 Marius Røkeberg, NOR
12 Otto Niedermeier, GER
13 Zdeněk Schneiderwind, CZE
14 Philippe Ostyn, FRA
15 Kenneth Borgenhaug, NOR
16 Steve Braidford, GBR
17 Marcus Helin, FIN
18 Jérome Cottier, FRA
19 CZE
20 CZE

Časový harmonogram:

sobota  
8:30 – 11:30 trénink
12:30 slavnostní nástup
13:00 start 1.jízdy
17:10 start finále A
17:30 slavnostní vyhlášení
 
neděle  
9:00 – 11:20 trénink
13:30 slavnostní nástup
14:00 start 1.jízdy
17:10 start finále C
17:30 start finále B
17:50 start finále A
18:00 slavnostní vyhlášení

Pokladny otevřeny od 8:30 v sobotu a od 9:00 v neděli.
Vstupné: sobota 100,– neděle 150,– oba dny 200,– děti do 15 let zdarma.

Foto: Jiří Bayer

Josef Franc nemá motocykl, Richard Wolff sedlá veterána

Mariánské Lázně – 3. května
Během zimy zvažoval Josef Franc svou účast v mistrovství republiky na dlouhé dráze. A snil o šňůře všech domácích titulů. Nakonec však ve startovní listině sobotního závodu v Mariánských Lázních bude chybět. Magazínu speedwayA-Z vysvětlil, že za změnou jeho plánů stojí problémy s technikou. Ty ostatně řeší i Richard Wolff, který usilovně vylepšuje svůj starý motocykl.

„Dlouhá nebude,“ říká Josef Franc s jistou dávkou smutku v hlase. „Není mechanizace. Navíc máme závody v Anglii. Prostě to nevyjde. Těšil jsem se, ale nemám motorku a nepojedu na paskvilu. Kdybych jel, chtěl bych vyhrát. Je to naplánovaný, takže třeba příští rok…“

A jak je na tom s technikou Richard Wolff, který se na dlouhé ovály vrátil loni? „Novou motorku nemám, tak uvidím,“ nezastírá. „Budu platit pentli za motory a nevím, kde bych si půjčil. Musím s tím něco udělat, s tou starou rámovinou by nemělo cenu vůbec do Mariánek jezdit. Je to už oficiálně veterán, má osm let. Snažil jsem se motorku faceliftovat a zdokonalit. Před pěti, šesti lety nastal zlom, jezdí se centrální tlumič, já mám pořád dva.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Patrik Linhart urval vítězství až v poslední rozjížďce

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 30. dubna
Kvalifikační trénink o devět volných míst v semifinále mistrovství republiky jednotlivců měl dnes v Pardubicích překvapivého suveréna. Roman Andrusiv osedlal nově naladěný motor od Alexandra Kopeckého. Po perfektních startech nenašel v úvodních rozjížďkách přemožitele. Patrik Linhart však prahnul po odvetě. A v závěrečné jízdě se mu vskutku podařilo domácího závodníka udržet za svými zády. Vzhledem k nastaveným pravidlům rozpisu pěti jezdců v jízdě rozhodl o celkovém triumfu slánského plochodrážníka právě tento výsledek. Třetí byl Martin Gavenda, který po sérii fatálních defektů v předchozích závodech musel sáhnout po motoru, s nímž se svého času učil jezdit.

O vítězství jde vždy až v první řadě
Nebývalý zájem o účast v semifinále mistrovství republiky jednotlivců se odrazil také ve startovní listině. Z dvaceti přihlášených chyběl pouze Michal Pospíšil. Protože si ještě nevyřídil licenci a podobně vypekl už pořadatele ve Slaném a v Chabařovicích, s největší pravděpodobností se jeho comeback neuskuteční.

Kvantita nešla tentokrát na úkor kvality. Atraktivnost podniku zvyšoval rozpis pro pět závodníků na startu každé rozjížďky. O vítězství se nakonec seprali tři borci. Roman Andrusiv má vskutku nabitý program. Chodí do práce, stará se o rodinu a kromě toho finišuje s přípravou na maturitní zkoušku na automobilové průmyslovce v Ústí nad Orlicí.

Není divu, že se letos svezl pouze při národní kvalifikaci. Nestíhal si ani dle svých představ připravit motocykl, nicméně čas na osazení nově repasovaného motoru od technického čaroděje Alexandra Kopeckého si našel. Bohatě se mu to vyplatilo.

V rozjížďce s číslem jedna vystřelil od pásky jako raketa. Michal Matula ho nechytil ani v první zatáčce a pak už to nešlo. „Dobře to startuje,“ říkal udýchaný Roman Andrusiv o chvilku později v depu. „Ale mám pocit, že půl kola to je dobrý a pak už nemůžu (smích)!

Mistrovský kousek si ovšem Roman Andrusiv připravil do rozjížďky s číslem pět. V ní mu sekundovali především Patrik Linhart a Martin Gavenda. Oba by za normálních okolností neměli v kvalifikaci, co pohledávat. Jenže Patrik Linhart loni vypadl kvůli následkům hrůzostrašné kolize s Věroslavem Kollertem ze závodního kolotoče už na konci dubna. A Martin Gavenda a láska k divišovské dráze nejsou zrovna synonyma. O to větší smůla, jede-li se tam semifinále.

Jaroslav Gavenda, otec pražského závodníka, měl ovšem před závodem dost starostí. „V Opole nám bouchnul poslední dobrý motor,“ líčil pohromu týmového strojového parku. „A tak jsme vytáhli ten, na kterým se mladej kdysi učil jezdit.“ Očividně to byla dobrá volba. Martin Gavenda hladce triumfoval ve třetí jízdě. A hned nato dostál své pověsti favorita také Patrik Linhart.

Jenže jejich vítězné časy byly rázem u konce. Start sice zvládl nejlépe Patrik Linhart s Martinem Gavendou těsně za zády. Ovšem v prvním oblouku je oba překonal právě Roman Andrusiv. „Nic moc,“ odpověděl Patrik Linhart o pár minut později, jak se dívá na svou porážku. „Hlídal jsem si Martina. Roman mě objel a už jsem ho nechytnul. Ale pojedeme spolu ještě jednou…“

Roman Andrusiv vyhrál start rozjížďky s číslem devět. Na chvilku si vyměnil vedoucí příčku s Pavlem Fuksou, aby od půlky protilehlé roviny jel opět v čele. Sotva se však zbavil svého dotěrného klubového kolegy, vynořila se nová hrozba. František Liebezeit v sedle motocyklu GM, s nímž loni bojoval Věroslav Kollert, mu nedopřál ani chvilku klidu až k šachovnicové vlajce.

Čtyři body na svá konta ve třetí sérii dodali i Patrik Linhart s Martinem Gavendou. „Dnes není důležité vítězství, ale postup,“ říkal před závodem Petr Moravec, předseda VV SPD a duchovní otec myšlenky kvalifikačního tréninku. Nicméně závodníci samotní mu nakonec podali pádný důkaz, že o vítězství jde vždy až v první řadě. I když za ně není žádná prémie, ani zlatý věnec.

Patrik Linhart dal do startu třinácté jízdy úplně všechno. A po vylétnutí pásky rychle pronikl do čela. Roman Andrusiv sice uplatnil svůj pekelně rychlý výjezd vnějškem první zatáčky, ale vedoucí Slaňák mu strčil do cesty motocykl. „Přece se nemusím na nějaký kvalifikačce rozbít,“ vysvětloval pardubický závodník, proč se nakonec spokojil s druhým místem. Nejen v jízdě, ale i v závodě, protože při rovnosti bodů i lepších umístění rozhodoval právě poslední vzájemný duel. Martin Gavenda vyhrál rozjížďku s číslem šestnáct a byl na pomyslné bedně třetí.

Čarodějnický rej o česká semifinále
Po dvou sériích se čistým skóre mohl pochlubit také Michael Hádek. Vcelku hravě vyhrál třetí jízdu. A ve dvakrát restartované rozjížďce s číslem sedm vyřešil Patrika Doubka během průjezdu úvodní zatáčkou. Ve třetí sérii se musel sklánět před Martinem Gavendou, aby nakonec jen asistoval duelu Patrika Linharta s Romanem Andrusivem.

O čtvrté místo plzeňského juniora nakonec obral Pavel Fuksa, aniž by se spolu vůbec střetli na dráze. Domácí závodník doplácel na nezdařené starty. Díky nim se pořádně zapotil, avšak diváci měli o zábavu postaráno. Jako ve třetí jízdě.

Zatímco Martin Gavenda skvěle projel skrumáží úvodní zatáčky, Pavel Fuksa měl na protilehlé rovince za sebou pouze Karla Kadlece. Pustil se však do boje. Na konci druhého kola předstihl Dominika Jecha, aby v dalším okruhu takřka na stejném místě dostal i Patrika Doubka.

Triumf v rozjížďce s číslem osm, kdy v nájezdu do druhého oblouku sebral Dominiku Jechovi vedení, jej v průběžné klasifikaci vyšvihl vysoko. Cíl deváté jízdy zastihl Pavla Fuksu na třetím místě. Sice atakoval neporazitelného Romana Andrusiva, však sám se stal kořistí Františka Liebezeita. Teprve ve čtrnácté jízdě vyhrál ve stylu start – cíl. A ke slovu přišel hod korunovou mincí. „Chci pannu,“ křičel Pavel Fuksa dvojsmyslně. A ona skutečně padla a poslala ho před Michaela Hádka.

Zatímco osud čarodějnice vystavené na hranici před vedlejší restaurací se začal naplňovat, závodníci se prali o poslední volná místa v semifinále. Žádné existenční starosti si nepřipouštěl František Liebezeit. V Liberci si stěžoval na křeče, ovšem v Pardubicích bez uzardění kradl druhá místa mnohem mladším soupeřům.

„Závodím, viď?,“ chlubil se reportérovi magazínu speedwayA-Z, když v deváté jízdě prohnal Romana Andrusiva a porazil Pavla Fuksu. Vysekl poklonu půjčenému motocyklu: „Baví mě, když to jede. Akorát já to kurvím, ale teď mám ještě Matulu.“ Pražský závodník nedal během celého závodu prostor pochybnostem, že by měl mezi semifinalisty chybět.

V úplně poslední jízdě se však musel dívat na výfuk staršího soupeře. František Liebezeit ho v první zatáčce objel, aby v té následující zbavil Dominika Jecha vedení. Do semifinále se však dostali všichni. Dominik Jech dokonce navzdory úvodnímu předposlednímu místu překonal svého konzistentního kolegu Patrika Doubka.

Nabídka postupových pozic byla však mnohem menší než poptávka po nich. Hodně by k tomu mohl říct Petr Babička. Stejně jako včera v Chabařovicích si vypůjčil stroj od Františka Liebezeita. Semifinále měl hodně blízko, když v předposlední jízdě jezdil druhý za Martinem Gavendou. Do cíle chybělo jen pár metrů. A v tom mu v poslední zatáčce vypověděl službu motocykl. „Zatáhlo se to,“ říkal nešastně. „Nečekal jsem, že se to stane, když už to bylo všechno jasný.“

Zdařilou tečkou se stal tříčlenný rozjezd o desáté místo. To mělo původně garantovat pouze post rezervisty, avšak vzhledem k situaci se zřejmě v semifinále sveze nejen desátý. Příležitost chytil za pačesy Jaromír Otruba. Po startu vyletěl dopředu jako první. Nicméně také Pavel Pučko a Jan Markvart jeli jako o život.

Ve druhém kole převzal vedení Pavel Pučko, jemuž při tréninku explodoval lepší z dvojice motorů. Ve třetím okruhu se před mšenského závodníka dostal i Jan Markvart. „Měl jsem blbej převod,“ vysvětloval Jaromír Otruba po návratu do depa. „Mydlilo to a nemoh‘ jsem to dát na lajnu.“

Hlasy z depa
„Bylo to pěkný,“ nezastíral Patrik Linhart. „A hlavně zejtra ve Mšeně, aby to bylo ještě lepší. Motorka jela.“ Během závodu se slánský závodník musel sklánět pouze před Romanem Andrusivem. „Nechal jsem se předjet,“ přiznal, aby vzápětí poukázal na jejich druhý vzájemný duel. „Ale napravil jsem to.“

„Jsem spokojenej,“ řekl magazínu speedwayA-Z Roman Andrusiv. „Dnes to tady ale není žádná konkurence. Pro mě jo, ale v podstatě není, čím se chlubit. Na to, že se Patrik pořád válí někde po manáku (smích).“ Nicméně slánský závodník ho v poslední rozjížďce porazil. Při rovnosti bodů právě poslední duel poslal na pomyslný nejvyšší stupeň vítězů slánského závodníka. „Rozhod‘ start,“ vrátil se Roman Andrusiv ke klíčovému momentu. „Vyhnal mě ven a já nechtěl jít moc do souboje. Nemusím se na nějaký kvalifikaci rozbít. To mi nestojí za to.“

„Jelo se dobře,“ pochlubil se Martin Gavenda. „Zezačátku jsem měl obavy, že nevydrží motor. Nakonec to ale bylo super. Šly mi starty.“ Technický park pražského juniora utrpěl nejen během ligového zájezdu do Opole. „Všechno jsem zadřel,“ připustil. „Už jsem nevěděl, na čem jet. A tak jsem vytáh‘ motor, na kterým jsem začínal.“

„Vůbec jsem nestartoval,“ zpytoval Pavel Fuksa svědomí. „Když to na roštu promydlíš, vypadá, že spíš. Odstartoval jsem až v poslední jízdě.“ Domácí borec tak musel dohánět zpoždění. „V první jízdě jsem se nadřel, abych je všechny předjel. Stálo mě to dost sil. Musím už začít startovat. Když ti starty jdou, je všechno snadnější.“

„Super,“ vystihl své pocity Michael Hádek. „Až na ty dvě poslední rozjížďky. Martinovi jsem nechal místo u prken. Ale byl to jen sranda mač. V tý další jízdě jsem jel zbytečně moc ven. Už jsem je nedohnal.“ Včera v Chabařovicích nedokončil závod kvůli bolavé ruce. „Dnes to je dobrý,“ naznačil zlepšení. „Ruka drží.“

„Už včera v Chabařovicích jsem se začal bavit,“ smál se František Liebezeit. „Dnes jsem si musel zvyknout na letadlo. Bez obou Věroušů, který mi půjčili svoje GM, bych těžko něco vymyslel. Kdyby závody začaly až teď, bylo by to ještě lepší.“

„Bylo to dobrý,“ chválil Dominik Jech. „Zezačátku jsem se ale trápil. Dost to mydlilo. A tak jsme dali novou hranu a nižší tlak a já se vyhecoval.“ Nakonec z toho byl postup do semifinále. „Řek‘ jsem si, že tam musím bejt,“ prozradil svou motivaci. „A jsem. Semifinále byl můj cíl a splnil jsem si ho.“

„Ani jsem s postupem moc nepočítal,“ přiznal Michal Matula. „Až po první jízdě se to začalo rýsovat. Co jsem předved‘, jsem nečekal. Fakt jsem rád. O to víc, že jedu v Kopřivnici. Je to doma, napiluju to a snad to vyjde i tam.“ Kopřivnický odchovanec se na ovály vrací po svém loňském zranění. „Občas mě jen chytaj‘ křeče do svalů nebo třísel,“ pochlubil se svým zdravotním stavem. „Nejhorší mám za sebou.“

„Přijeli jsme pozdě,“ líčil Patrik Doubek svou honičku. „Nestíhali jsme. Ale nakonec se mi to líbilo. Jenom, že Dominik Jech a Michal Matula jsou lepší se mi nelíbí (smích). Teď sbalím a hned jedu s Martinem Gavendou na závod dvojic do Murecku.“ Stejně jako loni se pražský junior představí v semifinále mistrovství republiky jednotlivců. „Hlavně, že jsem postoupil,“ připustil. „Ale potřebuju do druhýho semifinále, protože dvacátýho je už maturita.“

1. Patrik Linhart, Slaný 4 3 4 4 15
2. Roman Andrusiv, Pardubice 4 4 4 3 15
3. Martin Gavenda, Praha 4 2 4 4 14
4. Pavel Fuksa, Pardubice 3 4 2 4 13 (los)
5. Michael Hádek, Plzeň 4 4 3 2 13 (los)
6. František Liebezeit, Liberec 3 3 3 4 13
7. Dominik Jech, Praha 1 3 4 3 11
8. Michal Matula, Praha 3 4 2 2 11
9. Patrik Doubek, Praha 2 3 3 3 11
10. Pavel Pučko, Praha 2 2 1 2 7+4
11. Jan Markvart, Plzeň 3 0 1 3 7+3
12. Jaromír Otruba, Mšeno 2 0 3 2 7+2
13. Richard Frištenský, Březolupy 1 2 2 1 6
14. Michal Dudek, Slaný 1 1 2 1 5
15. Petr Babička, Slaný 2 2 1 E 5
16. Jaroslav Slavata, Praha 0 1 0 1 2
17. Matěj Veselý, Praha 1 1 0 – 2
18. Karel Kadlec, Plzeň R 1 E 1 2
19. Jakub Fabian, Praha 0 E – – 0

Nasazovací klíč postupujících do semifinále:

skupina A (Kopřivnice, Březolupy) 1. Patrik Linhart
  4. Pavel Fuksa
  5. Michael Hádek
  8. Michal Matula
  3. Martin Gavenda
 
skupina B (Svitavy, Liberec) 2. Roman Andrusiv
  9. Patrik Doubek
  6. František Liebezeit
  7. Dominik Jech
 
náhradníci od 10. budou nasazováni dle umístění – pokud závodník vystartuje v jedné jízdě určité skupiny, nemůže být nominován do druhé skupiny

Poznámka: VV SPD schválil výměnu semifinálových míst mezi Martinem Gavendou preferujícím domácí závod a Patrikem Doubkem, jemuž by v účasti 19.5. v Kopřivnici zabránila příprava na maturitní zkoušku.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Na zítřejší Čarodějnice přijede do Pardubic dvacet jezdců

Pardubice – 29. dubna
Celkem dvacet závodníků se samo osobně nebo prostřednictvím svých klubů přihlásilo do zítřejší akce Ploché dráze asistují čarodějnice. Nebývalý zájem o trénink na pardubickém letišti má prozaické vysvětlení. Na základě jeho výsledků totiž bude doplněna startovní listina semifinálových závodů mistrovství republiky jednotlivců.

VV SPD na podzimní valné hromadě protlačil zrušení kvalifikace nejen pro juniorský šampionát, ale i pro mistrovství republiky jednotlivců. Ve druhém případě tomu nahrála skutečnost, že se loni ani v Liberci, ani v Divišově nesešel dostatečný počet uchazečů.

Nyní se však do individuálního šampionátu přihlásila takřka padesátka jezdců. Žádný z klubů se nehrnul o pořadatelství čtvrtfinálového podniku. Odpověď, jak z patové situace, přišla z Pardubic. Zítra se od 17:00 bude trénovat a o hodinu později odstartují kvalifikační jízdy.

Ty mají podobu závodu s pěti startujícími na startu. Každý ze závodníků se během šestnácti rozjížděk objeví na startu čtyřikrát. Případný rozjezd přijde ke slovu pouze, pokud nastane rovnost na osmém až desátém místě. Přesně tolik volných míst je prozatím k mání v semifinále.

Pořadatelé upozorňují, že každý z účastníků musí být držitelem platné licence. Lékařská asistence a metyl jsou zajištěny.

Startovní listina:

1 Roman Andrusiv, Pardubice
2 Michal Pospíšil, Slaný
3 Patrik Doubek, Praha
4 Richard Frištenský, Březolupy
5 Michal Matula, Praha
6 Michael Hádek, Plzeň
7 Pavel Fuksa, Pardubice
8 Jaromír Otruba, Mšeno
9 Jakub Fabian, Praha
10 Jan Markvart, Plzeň
11 Martin Gavenda, Praha
12 František Liebezeit, Liberec
13 Pavel Pučko, Praha
14 Petr Babička, Slaný
15 Dominik Jech, Praha
16 Patrik Linhart, Slaný
17 Michal Dudek, Slaný
18 Matěj Veselý, Praha
19 Karel Kadlec, Plzeň
20 Jaroslav Slavata, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Mariánské Lázně chtějí zvednout vlnu v FIM

Mariánské Lázně – 19. dubna
Nádherná tisícovka v Mariánských Lázních v minulosti prožívala oslnivá období stejně jako báječná léta. Na počátku milénia se už zdálo, že místo legendárních soubojů Ivana Maugera, Simona Wigga, Jiřího Štancla, Aleše Drymla a dalších hvězd nenávratně zmizí z povrchu zemského. Nicméně někdejší závodník Miroslav Musil dokázal dlouhodrážní tradici povznést z popela. Přespříští týden čeká jeho partu závod mistrovství světa, které se za českými diváky vrací poprvé po devíti letech. Tím však plány pořadatelů nekončí, jak zjistil magazín speedwayA-Z.


„Situace v této disciplíně byla u nás vždycky specifická,“ začíná zeširoka Petr Moravec, předseda VV SPD, své hodnocení na mariánskolázeňský comeback do dlouhodrážního světa. „Existoval jen jeden stadión zasazený v nádherném prostředí. Jsem rád, že nyní v Mariánských Lázních existuje tým pod vedením Míry Musila. Nejdřív obnovil závodní tradici pořádáním veteránských závodů. Pak si vzal větší krajíc v podobě mezinárodního mistrovství republiky. A nyní si ukrojili krajíc největší a Česká republika je tak třetí zemí mezi pořadateli světového šampionátu.“

„Spojil jsem dohromady lidi, co tradici Mariánek ctili,“ líčí svůj postup Miroslav Musil, šéf západočeského klubu. „Začal jsem u našich členů, pak nabíral další. A v roce 2003 se mi podařilo obnovit tradice mistrovství republiky. Celý areál byl zanedbaný. Staré vedení neprovádělo žádné investice.“

Někdejší klubový management zanechal svým nástupcům také další neblahé dědictví. Pošramocené image klubu, který neváhá zašmelit světové finále do Německa. Nebo nechat ležet ladem materiál na nové ohrazení, na nějž čerpal miliónovou dotaci od AČR. Miroslav Musil ovšem věří, že po čtyřech brilantních závodech leží nepříznivá nálepka už dávno stržená kdesi v koutě.

„Obnova se nám daří,“ říká. „Už jen tím, že nám byl přidělen závod mistrovství světa. Mám vizi, abychom tu samou vlnu zvedl na FIMu. A seriál světového šampionátu byl pořádán lépe. I v takovém Mühldorfu se bojí žádat o finále, protože je to stojí 80 tisíc euro. Tam je asi něco špatně. Proto bychom chtěli spolupracovat i s dalšími pořadateli v cizině.“

Dlouhá dráha se však netěší takové pozornosti závodníků jako před několika lety. Specializace pokročila a obojživelníků, kteří provozují současně klasický speedway a zároveň také dlouhou a trávu ubývá.

„Tato disciplína šla trochu níž,“ připouští Petr Moravec. „Je hlavně o zkušenostech. Málokdo se tam prosadil v mladým věku. Ani Aleš Dryml či Jiří Štancl. Ale třeba v Pardubicích stále ještě existují motocykly na dlouhou dráhu. Dlouhány najdete i v garáži u Drymlů. Ale všichni z těch mladších říkají, že na tuhle disciplínu mají ještě čas. Je pravda, že pro ni nelze mladé vychovávat, je to spíše o jejich přechodu z krátké.“

A nebo možná o počtu závodů. Stěží někdo investuje do technické vybavení, má-li jistý jediný podnik domácího mistrovství. VV SPD v současné době vyráží na cestu potírání jednodenních finálových závodů a podporuje dlouhodobé seriály. Nicméně dlouhá dráha se ho asi v nejbližší době nedočká.

„Každá disciplína je závislá, aby pořadatel dokázal zaplatit závodníka,“ komentuje Petr Moravec vizi dlouhodrážního seriálu. „U nás nemáme jiné pořadatele a jsme plně závislí, co Mariánské Lázně ekonomicky snesou. V tuto chvíli je to mistrovství republiky, evropská série veteránů a mistrovství světa. Hluboce se před nimi skláním. Za mistrovství republiky jsem jim vděčný. Pokud by jich chtěli víc, budeme jen rádi.“

A jaký je názor pořadatele? „Je to jak pan Moravec říká,“ souhlasí Miroslav Musil s názorem českého plochodrážního předsedy. „Je to především věc financí. Jeden závod v tomto podání vyjde asi na 150 tisíc korun. Kdyby se nám to povedlo dostat to do dvou, třech závodů, uvítal bych to. Ale na to musíme dát hlavy dohromady.“

Mariánské Lázně využívají servisu agentury Cerbiatto TV. A její šéf Martin Čepela si uvědomuje chybějící mediální podporu. „Dlouhá plochá dráha je popelkou,“ nezastírá. „Nikdo o ní nic neví. Musíme ji dostat víc mezi lidi. Už mizí z podvědomí i v Mariánkách. Dnes je přetlak zábavy a my se pereme o každého diváka. Seriál by byl fajn. Ale v letošním roce pořádáme tři závody v jednom. To je pro nás ekonomicky únosnější, než je rozdělit. Navíc na mistrovství republiky přispívá jen kraj a město. Velké peníze nesou kouzelná dvě slůvka. Mistrovství světa. Naším hlavním cílem je nyní dlouhou dráhu zviditelnit.“

Liberec nepřipustil žádné diskuze

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 15. dubna
Liberecký tým splnil beze zbytku úlohu favorita dnešního úvodního kola přeboru tříčlenných družstev. Celá čtveřice závodníků se pravidelně střídala na dráze i v nadprůměrném bodovém zisku. Bitva o druhé místo nakonec vyzněla pro Březolupy, v jejichž řadách zářil Michael Hádek. Plzeňský junior zatížil konto moravského týmu hned sedmnácti body. Pardubice skončily třetí, když výtečně jedoucí Jaroslav Petrák upadl na velké kaluži. Domácí Slaný skončil čtvrtý. Vložený závod stopětadvacítek o Velkou cenu Královského města Slaný vyhrál Eduard Krčmář. Pouze v jedné z jízd dojel před ním do cíle Jakub Fencl, jenž se nakonec radoval z druhého místa.

Liberecký trhák
Vzhledem k různým absencím v ostatních klubech nastupoval liberecký tým v roli mírného favorita. A hned v úvodních jízdách ji začal plnit. V rozjížďce s číslem dvě triumfoval Matěj Kůs ve stylu start – cíl. Polák Dariusz Lowicki sice nestačil Martinu Málkovi, avšak Richardu Frištenskému ano. O dvě jízdy později upevnili vedení severočeského celku Matěj Kůs s Vladimírem Višváderem.

Matěj Kůs letěl v čele od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Zato Vladimír Višváder neměl vůbec na růžích ustláno. V první zatáčce objel Martina Málka. Leč březolupský závodník ne a ne povolit. Od druhého kola se rychle přibližoval. Avšak na začátku třetího okruhu ho Vladimír Višváder razantně zpacifikoval vyvezením na mantinel.

„To byla letos moje první jízda na škváře,“ říkal Vladimír Višváder, když se v depu chladil. „A perfektní. Z pohledu mý drahý polovičky Dany to byla první rozjížďka, na kterou se dalo koukat.“

Liberec ovšem drtil konkurenci i nadále. Pátá jízda přinesla první nasazení náhradníka Jakuba Hejrala. Rychle se dostal do čela, zatímco Dariusz Lowicki mu kryl záda. V první zatáčce třetího kola se však stal obětí Jaroslava Petráka. V rozjížďce s číslem sedm to však Liberečáci vrátili Pardubicím i s úroky. Matěj Kůs rychle sebral první příčku Pavlu Fuksovi. A ve druhém kole se přes něho dostal i Jakub Hejral.

Těsně před polovinou závodu měl Liberec na svém kontě už více než jednou tolik bodů co ostatní pronásledovatelé. V jejich vyrovnané partii se nejvíc dařilo Pardubicím. Východočeši začali remízou se Slaným, která jim doslova v úvodní rozjížďce spadla z nebes. Patrik Linhart celá čtyři kola vedl, ale motor mu vadnul. V poslední zatáčce toho Pavel Fuksa využil a urval vítězství.

„Ještě nevím, zjišujeme to,“ krčil Patrik Linhart rameny nad otázkou po příčinách ztráty prvního místa. „Přestávalo to jet. A ve velkejch intervalech to vynechávalo.“ Hned na to se rychle začal chystat na další start. Nevýhodou systému tříčlenných družstev je vždy start jednoho závodníka ob jízdu.

V rozjížďce s číslem tři úřadoval Patrik Linhart od startu až do cíle. Ale Jaroslav Petrák s Pavlem Fuksou zajistili remízu. Zatímco Pardubáky vzápětí brzdil Liberec, Petr Babička a Michal Dudek přišli o body s Březolupy. V osmé jízdě však Patrik Linhart odvedl Michaela Hádka a Martina Málka. V těch chvílích vedl Liberec (18 bodů) před Březolupy (11), Slaným (10) a Pardubicemi (9).

Prázdniny červených světel
V polovině mítinku ovšem nebylo rozhodnuto vůbec nic. Pardubice si totiž rázně vyšláply na Březolupy. Pavel Fuksa letěl dopředu současně s pohybem pásky. Před Martina Málka se dostal i Jaroslav Petrák, který vzhledem k pracovnímu zaneprázdnění seděl na motocyklu vůbec poprvé. Ve druhém kole se sice Martin Málek vrátil zpět, avšak na konci třetího upadl. A Pardubice braly hned pět bodů.

V duchu zákonitostí rozpisu tříčlenných družstev se Březolupy a Pardubice střetly za dvě jízdy zase. Tempo udával Michael Hádek, ale Pavel Fuksa s Lubošem Velinským byli za ním. Remíza se však nekonala. Na protilehlé rovince druhého kola si Luboš Velinský zahrál s motocyklem děsivé panna – orel. Stroj zůstal ležet s běžícím motorem, ale před tím ve vzduchu strhnul jezdci přilbu. „Nemůžu moc chodit,“ stěžoval si závodník později v depu, který z celého extempore vyvázl jinak bez následků.

Smírného výsledku se dočkal i fenomenální Liberec. V rozjížďce s číslem deset stínoval Jakub Hejral vedoucího Matěje Kůse. Ve druhé zatáčce druhého kola se ovšem dostal ven z ideální stopy. Uklouzl a už byl na zemi. „Vyjel jsem tam a najednou jsem upad‘,“ nemohl svůj pád pochopit liberecký závodník.

V bojové vzdálenosti od Jakuba Hejrala jel Patrik Linhart. Už neměl šanci se padajícímu jezdci vyhnout. A tak raději volil dobrovolný pád. „Chtěl jsem Kubu objet,“ líčil situaci slánský závodník. „Viděl jsem, že jede k prknům. Bylo jasné, že bych se mu už nevyhnul.“

Pád dvou závodníků nechal nepochopitelně v klidu sudího Karla Voborníka. Kdo čekal, že učebnicový příklad skončí obvyklým rozsvícením červených světel, nedočkal se. Patrik Linhart se za své šlechetné gesto restartu nedočkal. Naštěstí spíkr Miloslav Čmejla inicioval divácký potlesk, který slánského jezdce částečně rehabilitoval.

Ten nakonec skončil jako druhý. Jeho kolegovi Petru Babičkovi vypověděl službu motocykl a musel si pro jeden bod doběhnout. Patrik Linhart nad arbitrovým verdiktem jen velkoryse mávnul rukou. „Viděl jsem, že se Kuba zvedá,“ říkal. „Tak jsem chtěl bejt rychlejší. Nenechal jsem nic náhodě, že to rozhodčí zastaví, a zved‘ se taky.“ Jakub Hejral však nepokračoval a odtlačil svůj motocykl z dráhy.

O dvě rozjížďky později byl Patrik Linhart opět v akci. Nejprve odstavil Vladimíra Višvádera, aby posléze až k metě proháněl Dariusze Lowického. Polák však první příčku udržel. A Liberec byl na 25 bodech, zatímco Březolupy s Pardubicemi na 16 a Slaný na 15.

Strhující koncovka
S blížícím se koncem závodu stále víc hasly slánské naděje na stupně vítězů. Petr Babička s Michalem Dudkem byli ve třinácté jízdě snadnou kořistí pro pardubické duo Jaroslav Petrák a Pavel Fuksa. O dvě jízdy později domácí remizovali s Březolupy, ale to už bylo pozdě.

Na smírným výsledkem stál pád Martina Málka. Březolupský borec tak v posledním kole přišel o druhé místo za Michaelem Hádkem. „Po dnešku toho mám chu nechat,“ lamentoval o chvilku později v depu. A proč vlastně upadl? „Zvedlo se mi to,“ odtušil. „Vůbec nevím, co čekat od dráhy. Nevím, jestli je chyba v kropičce nebo v počasí. Ale dráha nestačí vysychat.“

Málkův pád byl o to mrzutější, že se o jízdu dříve v roli taktické rezervy společně s excelentním Michaelem Hádkem postaral o jedinou porážku Liberce za celé odpoledne. Oba Březolupáci vystřelili po startu dopředu jako rakety. Avšak dravě jedoucí Vladimír Višváder se ještě v průběhu druhého kola dokázal vklínit mezi ně.

Březolupy však přesto dokázaly hájit druhou příčku. Osamocený Pavel Fuksa se snažil ze všech sil, leč na liberecké duo Jakub Hejral – Dariusz Lowicki v šestnácté jízdě neměl. Dvířka na druhou příčku mu otevřel až Polákův defekt ve druhém kole. A tím pádem srovnal krok svého týmu s Březolupy.

Definitivní rozuzlení jejich duelu měl přinést vzájemný souboj Pardubic a Březolup v sedmnácté jízdě. Pořadatelům se však kropení oválu vymklo z rukou. Přestože na dráze stály místy kaluže vody, Karel Voborník troubil dvouminutový signál.

Následky jeho lehkovážnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Jaroslav Petrák se dokázal po nepříliš povedeném startu posunout na druhé místo. V minimální vzdálenosti od vedoucího Martina Málka se začal rovnat do druhé zatáčky. Na kluzké dráze se ovšem neudržel v sedle. „Byla tam obrovská kaluž, nešlo to ustát,“ vysvětloval cestou zpátky do svého boxu.

Michael Hádek a Pavel Fuksa neváhali ani sekundu a sklouzli do bahna také. Tentokrát Karel Voborník jízdu zastavil. Vyloučený Jaroslav Petrák se musel cítit jako běžný řidič, když dostane pokutu za nehodu na náledí kvůli nepřizpůsobení rychlosti stavu a povaze vozovky. „Vůbec bych se nedivil, kdyby kluci na týhle dráze odmítli jet,“ netajil se svým názorem František Liebezeit, liberecký kouč.

O druhém místě Březolup už bylo rozhodnuto. Martin Málek zopakoval při repete svůj předchozí razantní start. V prvním oblouku ho na čele vystřídal Michael Hádek, který si právě tady vydláždil cestu na pomyslný piedestal nejlepší individuality závodu. Pavel Fuksa se nehodlal s porážkou smířit. Jenže upadl takřka na stejném místě jako prve Jaroslav Petrák.

Liberec už měl vítězství v kapse. A Slaný už mohl na stupně vítězů pomýšlet jen za předpokladu pětibodového zisku. Takové rozdělení sil panovalo před závěrečnou jízdou. Ze strkanice v první zatáčce vyjel jako první Patrik Linhart. Leč liberecké duo bylo ve střehu.

Patrik Linhart už skládal motorku do druhé zatáčky, avšak Vladimír Višváder jel stále rovně. Dokonale Slaňáka vylekal a ten se uklidil z vnitřní stopy. Toho využil nejen Vladimír Višváder, ale také Jakub Hejral. Ten se později svěřil, že se kousku svého kolegy musel pod přilbou nahlas smát až do cíle. Slánské boxy však jeho veselí nesdílely. Kdyby se pohledem dalo zabíjet, zbylo by z Vladimíra Višvádera jen ohořelé a zkrvavené torzo.

Hlasy z depa
„Jakž takž,“ řekl Jakub Hejral magazínu speedwayA-Z. „Mohlo to bejt lepší. To může bejt vždycky. Všechno fungovalo, akorát jsem jednou maličko upad‘. Musím toho ještě na motokrosu hodně najezdit. Teď ale v úterý nemůžu, protože je extraliga, takže jsem zklamanej (smích).“ Liberec dnes neměl konkurenci, ovšem Jakub Hejral je v prognózách dalšího vývoje šampionátu opatrný. „Uvidíme, jak to bude pokračovat,“ krčil rameny. „Ostatní týmy byly dnes oslabený. Ale my taky jeli bez Filipa. S ním nemůžeme mít konkurenci.“

„V půlce závodu, kdy mě odstavili, jsem tvrdil, že úroveň závodu bude špatná,“ hodnotil Vladimír Višváder. „A byla. Mladý nestačej‘ rutinérům. Ke konci se do ale rozjelo a byly dobrý jízdy.“ Vadilo libereckému jezdci delší přestávka mezi jeho jízdami. „Pořád je to stejný,“ smál se. „A v poslední jízdě jedu vždycky nejlíp, což bylo dnes vidět. Měli jsme vynikajícího klubového ducha. Dráha dnes byla divná. Děravá. Ale jak říká můj sponzor Saša Kopecký, pro všechny stejná.“

„Myslel jsem, že to bude horší,“ zářil Michael Hádek, se sedmnácti body vůbec nejlepší jednotlivec. „Myslel jsem si, že to po tý nule nezvednu. Dařily se mi však starty a snažil jsem se. Asi je to tím prostředím.“ Březolupy jsou v nejvýhodnější pozici pro útok na vedoucí Liberec. „Snad to bude i příště,“ řekl plzeňský junior. „Chtělo by to první místo…“

„Stálo to úplně za hovno,“ ulevil si Martin Málek od plic. „Fakt toho mám chu nechat. Byl to sice první závod, ale tak hrozný… Jestli se to nezlepší…“ Březolupský závodník se netajil kritikou dráhy. „Byla hrozná, ale zase pro všechny stejná,“ hodnotil závodní tra. „Já byl dneska hodně mimo. Doufám, že se to srovná. Další závod bude národní kvalifikace. Uvidíme, jak se mi bude dařit.“

„Skvěle jsem si zazávodil,“ pochvaloval si Pavel Fuksa. „Některý jízdy se mi líbily. Ale ta poslední mě štve. Bylo to nakropený jak sviňa. Nájezd byl úplně pod vodou!“ Třetí místo však stoprocentně nenaplňuje pardubické ambice. „Snad půjdem‘ ještě nahoru,“ naznačil Pavel Fuksa své přání. „Ve dvou jsme dělali čtyřiadvacet bodů.“

„Trénovalo se mi dobře,“ smál se Jaroslav Petrák, jenž dnes letos poprvé usedl do sedla svého GM. „Až na ten pád. Byla tam obrovská kaluž. Nešlo to ustát. Zkoušel jsem to, ale prostě to nešlo.“ Pardubický rutinér patřil k nejvýraznějším osobnostem závodu. „Jsem spokojenej, nečekal jsem to,“ souhlasil Jaroslav Petrák. „Na to, že jsem jel naostro, to bylo dobrý. Vůbec netrénuju. Díky práci nemám čas. Někdy je to lepší, ale třeba teď bude v Pardubicích trénink a já ho nestihnu. A tak tam pojedu až závod po tři čtvrtě roce.“

„Na hovno,“ odpověděl Patrik Linhart na otázku, jak se mu dnes jelo. „Nevím proč, neumím to. Dráha byla hrozná. Včera byla hezká, ale zkazili ji.“

1. GRS – BM Liberec   36
Matěj Kůs 3 3 3 3 – – 12
Dariusz Lowicki, PL 1 1 – 3 0 1 6
Vladimír Višváder 2 – – 1 2 3 8(1)
Jakub Hejral 3 2 F 3 2 10(2)
 
2. AK Březolupy   28
Martin Málek 2 1 1 F 1 F 2 7(2)
Richard Frištenský F 2 1 1 – – 4(1)
Michael Hádek 0 3 2 3 3 3 3 17
 
3. ZP Pardubice   24
Pavel Fuksa 3 1 1 2 2 2 1 12(3)
Luboš Velinský 0 ex – X – – 0
Jaroslav Petrák 2 2 0 3 2 3 X 12
 
4. AK Slaný   20
Patrik Linhart 2 3 3 2 2 2 1 15
Petr Babička 1 1 1 0 1 1 5(3)
Michal Dudek 0 0 0 – F 0 0

Poznámka: Luboš Velinský byl v rozjížďce s číslem pět předjet o kolo.

Průběžná tabulka:

  malé body velké body
1. Liberec 36 4
2. Březolupy 28 3
3. Pardubice 24 2
4 Slaný 20 1

Velká cena Královského města Slaný v kubatuře 125ccm:

1. Eduard Krčmář, Slaný 3 3 3 2 11
2. Jakub Fencl, Markéta Praha 3 2 2 3 10
3. Roman Čejka, Slaný 2 3 1 3 9+3
4. Tomáš Habada, Slaný 2 2 3 2 9+2
5. Michal Průcha, Slaný 1 1 2 2 6
6. Ondřej Veverka, Markéta Praha 0 1 – 3 4
7. Miroslav Machek, Markéta Praha E 3 F 1 4
8. Daniel Hádek, Plzeň 1 2 1 0 4

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)