Praha – 1. listopadu
Když přijel Luboš Krejča 16. října do Štětí, netajil se tím, že by rád vyhrál. Vloni se mu závod moc líbil, a do Štětí se těšil. Papírově byl největší favorit. Na tréninku bylo vidět,že mu to jede. Jak to ale bývá, někdy je vše jinak.
V jeho jízdě nechtěl najet soupeři na zadní kolo, čímž by ho asi shodil. Došlo k pádu a po něm byl Luboš Krejča převezen do nemocnice na rentgen, kde se ukázalo vše OK. Už na dráze řekl, že chce v závodě pokračovat, ale zdraví je vždy přednější.
Jeho otec Ladislav mi před závodem hodně pomáhal a právě tyto dva důvody rozhodly o tom, že jsem se s vnukem Martinem v pátek rozjel do Prahy, a pražskému závodníkovi pohár s názvem morálnímu vítězi slavnostně předal.
Krejčovi bydlí kousek od Markéty, a restaurace, kde došlo k předání, stojí přímo u stanice metra Petřiny. Strávili jsme spolu dvě hodiny. Bylo co vyprávět, bylo to příjemné. Při předání vyrazil Luboš Krejča všem přítomným dech, když si dal obě nohy i s pohárem v ruce za krk jako nějaký artista.
Zkrátka je to správnej řízek a bezva kamarád. Přeji Láďovi i Lubošovi hodně zdraví a pohody. Děkuji za příjemné posezení.
Luboš Krejča se poháru ze Štětí přece jen dočkal – na snímku s Miloslavem Čmejlou a svým otcem Ladislavem
V poslední době odešlo z tohoto světa několik našich plochodrážních legend padesátých, šedesátých a sedmdesátých let. Vesměs závodníci, kteří plochou dráhu opravdu uměli, a na které chodila spousta diváků. Já jsem většinu z nich poznal právě v těchto letech v Polepech u Litoměřic. Nejvíce mě zaujali závodníci ústeckého klubu.
S Karlem Průšou kdysi ve Mšeně
Viděl jsem závodit pana Svobodu z Bíliny, otce Standy a Jirky, pana Jaroslava Volfa, otce Jardy a Honzy z Ústí nad Labem. V paměti mi zůstali také bratři Průšové, Josef a Karel ze Žatce. Více jsem znal Karla, kterého jsem vídával hodně ve Mšeně a ve Slaném. V Polepech jezdil často a také tam měl i svého syna Karla, který býval v osmdesátých a devadesátých letech výborným závodníkem na ploché dráze.
Často vyprávím historku, kdy bratr Karla, Josef, prodával v Polepech motorku, dvěstěpasátku,říkalo se jim katalogy. Kupoval ji syn tehdejšího předsedy Svazarmu, Karel Řehák. Moc ji chtěl. Do požadované ceny mu však chybělo tehdy sto korun. Josef Průša byl neoblomný a neslevil.
Nešťastný Karel Řehák začal plakat a v zoufalé situaci nabídl Josefovi, že dodá místo peněz králíka angoráka. Josefovi mu ho bylo líto, a tak na tento doplatek přistoupil. Nejvíce úsměvný je konec celé této historky. Karel Řehák si šel v týdnu motorku vyzkoušet. Objel dvě kola, spadl a dvěstěpadesátka byla o půl metru kratší. Byla to v celé historii nekratší kariéra plochodrážního jezdce.
Karel Průša – první zprava v dolní řadě – s týmem Ústí nad Labem
Potkával jsem se s oběma bratry Průšovými na závodech ve Slaném, v Chabařovicích nebo v Praze. Každé setkání s Karlem Průšou, pro mě bylo vždy velikým svátkem. Byl velice skromný a sympatický člověk. Vždy když jsem se s ním setkal, okamžitě mi naskočily myšlenky na Polepy. Byl v dobré kondici, zpráva, že nás nečekaně opustil, je pro mě k neuvěření.
Milý Karle, za to za všechno jsem Tě měl rád, díky. I nyní, když píši tento článek, mám pocit, že spolu děláme rozhovor na mikrofon. Nikdy nezapomenu. Čest Tvojí památce!
Jak se samozřejmě dočtete v článku, titulek je myšlen s nadsázkou. Jsou to zhruba čtyři roky, co jsem se zúčastnil zájezdu do Austrálie včetně zhlédnutí Grand Prix v Melbourne. Dodnes na to vzpomínám. Členem výpravy byl i Rudolf Grepl, jehož jsem tak trochu přemluvil. Již tam jsme si řekli, že to nemusí být naše jediná cesta po světě.
Dva plochodrážní nadšenci ve věčném městě
Zhruba v říjnu lońského roku jsem nabídl možnost navštívit Itálii a Vatikán také Rudovi, který okamžitě celý nápad s chutí odsouhlasil. Šlo jen o to kdy. Pracovní povinnosti a zima byly příčinou toho, že jsme vycestovali až počátkem května. Pro lepší pohodlí jsme zvolili cestu letecky. Moc jsme se těšili, věděli jsme, jaké krásné památky nás čekají.
V Římě jsme bydleli spolu, a tak je samozřejmé, že se naše povídání večer u kávy týkalo hlavně našeho milovaného sportu, což je plochá dráha. Probrali jsme minulost i současnost, hlavně ve Mšeně. Shodli jsme se, že nám zdejší závody moc chybí. A nejen nám. Bylo to pro nás takové výjezdní zasedání.
Pobyt v Římě a hlavně ve Vatikánu byla jedna velká fantasie. Ruda je stavař a oba jsme nevěřícně kroutili hlavami nad tím, co lidé před tisíci lety bez moderní techniky dokázali postavit. Prošli jsme Vatikánská muzea, slavnou Sixtinskou kapli, kterou vymaloval Michelangelo Buonaroti, kde člověk jen zírá a skoro nedýchá. Co nás ale čekalo v basilice Svatého Petra, předčilo úplně všechno.
V němém úžasu jsme jen tiše a s pokorou sledovali a prohlíželi, co všechno lidé dokázali. Řím nabízí obrovské množství míst, které stojí za to navštívit. Jedno hezčí než druhé. Dalším místem, kde doslova stojíte s otevřenou pusou, je známé koloseum. Na chvíli jsem zavřel oči a představoval si, jak padesát tisíc lidí sleduje zápasy gladiátorů. A závody koňských spřežení, jež při troše fantazie připomenou plochou dráhu.
Zkrátka ohromující. Za čtyři dny jsme nachodili přibližně pětadvacet kilometrů. Obrovský zápřah na fyzickou kondici. Kam jsem se v tomto směru hrabal na Rudu. Mám stejný problém s nohama, jako náš pan prezident, a sice neuropatii, a k tomu ploché nohy, protože jsem plochodrážník. Hůlku nepoužívám.
V Sixtinské kapli oněmíte úžasem a zapomenete i na plochou dráhu
Vše jsem zvládl díky kamarádské pomoci Rudolfa, který mně každý večer mazal nohy speciální mastí. Moc mu za to děkuji. Když jsme na Ruzyni přistáli, padlo to na mně a z haly k autu jsem šel přibližně jako kačer Donald. Celou neděli jsem doma proležel a léčil.
Jak to shrnout… Papeže Františka jsme bohužel nepotkali, abychom ho pozvali do naší krásné země. Celý výlet byl jeden veliký sen, který se změnil ve skutečnost. Všem doporučuji. V neděli doma při léčení jsem zhlédl dva krásné filmy na videu, které ty zážitky jen potvrdily. Romulus a Remus a hlavně Ve službách papeže, při němž mi ukáply slzičky. Díky i přítomnosti Rudolfa Grepla byl celý zájezd zážitek na celý život. Přesto, doma je doma.
Mariánské Lázně – 29. června
Vzpomínkový pohár na Zdeňka Kudrnu dostal v roce 2019 Martin Málek. Před závodem při nástupu mi během rozhovoru na mikrofon řekl, že před pár dny ve Stadskanaalu,kde přišel Zdenek o život, startoval a viděl i pamětní desku. Neskutečná náhoda. Martin jede v poslední době skvěle dlouhou dráhu. Po jeho první jízdě jsem před kolegy pronesl, že bude dnešním vítězem a bude mít poháry dva. Usmívali se, ale na konci závodu uznale pokyvovali hlavami. Pohár je pro letošní rok v těch nejlepších rukou a plným právem. Moc Martinovi gratuluji.
Miloslav Čmejla předal vzpomínkový pohár na Zdeňka Kudrnu Martinu Málkovi
V Holíči kousek od Hodonína se na sklonku září jel jubilejní desátý ročník silničních závodů motocyklů veteránů. Na pozvání legendy mnohonásobného mistra Československa Petera Baláže, který na Slovensku závody pořádá, se mi dostalo cti, že jezdím do Holíče moderovat. Jubileum znamená tyto závody něčím vylepšit, a to se Peterovi opravdu povedlo.
Holíč viděl motocyklové veterány již podesáté
Pozval na desátý ročník legendu silničních závodů Itala Giacoma Agostiniho, patnáctinásobného mistra světa a vítěze 122 velkých cen. Do Holíče ho doprovodil do Holíče početný fanklub, a tak byla po celý den slyšet v depu, které je v krásném prostředí habsburského zámku líbezná Italština. Dokonce přijela i kapela, která navodila perfektní atmosféru.
Na závody přijelo mnoho významných hostů, mezi nimiž byl i bývalý prezident Gašparovič. Velký Ago a Peter si objeli kolo slávy za velikých ovací publika. V depu byl Giacomo na roztrhání, bylo možné získat autogram a zakoupit si různé suvenýry.
Richard Karnok, slovenský žurnalista, který také moderoval okruh v Holíči:
„S Mílom Čmejlom je radosť komentovať. Človek ľahko naskočí na jeho humor a potom to už ide samo. Inak je to bývalý pretekár na plochej dráhe, veľký znalec tejto disciplíny a autor skvelej knihy vytvorenej z jeho osobných zážitkov.“
Giacomo Agostini v Holíči
Po závodech se ve velikém stanu asi pro 400 hostů předávaly poháry vítězům. Byl přítomen i Giacomoc Agostini, který také předával ceny. A já jsem dělal přes překladatelku rozhovor právě s ním. Byla to veliká čest, o které se mi ani nesnilo.
Giacomo je velice přátelský, a milý člověk. Zkrátka veliká hvězda i v tomto směru. Protože se ve stejný termín již po mnoho let pořádají zámecké pivní slavnosti, teklo pivo proudem a všichni se dobře bavili. Při moderování večera jsem pozdravoval hosty od českých přátel a fandů. Následný potlesk byl důkazem, že dobré vztahy obou našich národů nadále mají veliké pouto.
Štětí – 16. října
Ve Štětí se opravdu hodně sportuje. Co se týče motorismu, tak to je horší. Asi deset let se tady pořádá MOTOSHOW,takže veřejnost má možnost vidět v akci motokros,flattrack,čtyřkolky a také plochou dráhu. Do Štětí již zavítali také naši nejlepší jezdci například Josef Franc, Zdeněk Schneiderwind, Eduard Krčmář, Zdeněk Holub a další. Největší atrakce je ale svezení dětí na motorkách. V únoru 2017 se v blízkých Račicích pořádal závod na ledové dráze. Ten měl takový ohlas, že se bude muset na přání diváků opakovat. Tuto středu Štětí zažilo také první opravdový závod na ploché dráze.
Jakub Exler, Vojtěch Šachl, Miloslav Čmejla a Bruno Belan na štětském pódiu
Osm kolibříků mi plní sen
Hasiči přiložili pomocnu ruku k dílu
Ve Štětí se okolo fotbalového hřiště nalézá lehkoatletický ovál, povrch hlína a škvára, délka 360 metrů, šířka šest až sedm. Povrch je rovný a byla to otázka času, kdy mě napadne zkusit tady odjet opravdový závod. Okolo celé dráhy je zábradlí a okrasné lehké pletivo. Pustit sem borce na pětistovkách by asi bylo hodně troufalé, i když sem to sám zkusil. Ale jen sám. Avšak co stopětadvacítky?
To už jsem věděl, že necouvnu. Musel jsem, ostatně jako vždy připravovat to, co jinde dělají v kolektivu, zcela sám. Nafukovačky nemám, ale ve statku nad Štětím mají balíky slámy. No, ale už ne takové, které jsem vidlemi kdysi házel na valník. Dnes ten balík o rozměrech 240x120x90 cm váží více než tři sta kilogramů.
Všichni účastníci na nástupu
Když pan ředitel slyšel, že je to akce pro děti, navezl nám s vlastním nakladačem slámu do nájezdu a výjezdu. A to zcela zdarma. Dobrovolní hasiči nám dráhu několikrát postříkali, udělal jsem si gumu na start, sehnal prapory a hlavně domlouval jezdce. Chtěl jsem jich dvanáct,to ale nevyšlo. Přijelo jich osm. Jsem rád, že dorazili naši medailisté Jaroslav Vaníček, Bruno Belan a Vojtěch Šachl. Dále Tony Katra, Luboš Krejča, Matouš Kameník, Adam Bednář a Jakub Exler.
V plné palbě
Největší nervy jsem měl z toho, aby se klukům nic nestalo, i když tam samozřejmě byla sanita s lékařem. Kluci si zkusili trénink. A když jsem viděl, že čtyři kola odjel Vojtěch Šachl bez ubrání, polil mě studený pot. No, jsou to prostě závodníci!
Bruno Belan v duelu s Jaroslavem Vaníčkem
Diváci, kteří přišli, si asi mysleli, že to bude jen nějaké brm, brm. A když viděli, jaká se jede palba, chytali se za hlavu stejně jako přítomný starosta města. Závod poprvé ve Štětí diváky nadchl. Byla i ukázka flattracku a motokrosu. Takhle nějak si představuji propagaci ploché dráhy u nás.
Ano, je náročné závod uspořádat, proto to může dělat jen ten, který tento sport má rád. Chci poděkovat všem, kdo jakkoliv pomohli.
Obrovská rána na konec finále A
Luboš Krejča před Adamem Bednářem
Po šestnácti jízdách, z nichž byla jedna lepší než druhá, se odjely finálové jízdy. Veliký favorit Jaroslav Vaníček závody pro poruchu řazení nedojel. A tak se do finále o věnce a poháry, které jsem věnoval jako spíkr a zároveň pořadatel, utkali Vojtěch Šachl, Bruno Belan a Jakub Exler.
Kluci si museli myslet, že jedou minimálně Speedway Grand Prix, jaká to byla palba. Vojtěch Šachl odstartoval nejlépe, ale Bruno Belan mu nedaroval ani centimetr. Vítězství právem patří divišovskému Vojtovi. Byl ve Štětí opravdu nejlepší, druhý dojel Bruno Belan a třetí byl Jakub Exler.
Radost i bez klasického pódia
Když dojeli do cíle, diváci je odměnili velikým potleskem. Po projetí posledního jezdce byla slyšet ohlušující rána. To mi spadl obrovský kámen ze srdce. Musel jsem si dát vedle v restauraci prcka, abych se srovnal. Byly to nervy, ale krásné.
A proto tátové a hlavně kluci závodníci, veliké díky, že jste do Štětí přijeli! Doufám, že se potkáme v Račicích na ledovce. Těším se.
TOT
B
A
1. Vojtěch Šachl, Divišov
3 3 3 3
12
1.
2. Bruno Belan, Slaný
3 3 3 3
12
2.
3. Jakub Exler, Praha
2 2 3 3
10
3.
4. Luboš Krejča, Praha
3 1 2 2
8
1.
5. Matouš Kameník, Divišov
1 2 2 2
7
2.
6. Adam Bednář, Praha
2 2 1 2
7
3.
7. Jaroslav Vaníček, Praha
2 3 – –
5
8. Tony Katra, Slaný
1 1 2 1
5
Vojtěch Šachl vyhrál první plochodrážní závod ve Štětí
Foto: Martin Kořínek a laskavostí Miloslava Čmejly
