Automotoklub Mariánské Lázně mnohokrát děkuje touto cestou nadaci ČEZ za podporu při konání finále mistrovství světa družstev na dlouhé ploché dráze v Mariánských Lázních. I díky její přízni si celý stadión v sobotu 16. července užil báječné odpoledne, kde jej vedle zlatavého sluníčka hřály také bronzové medaile na hrudích členů českého národního týmu.
Praha – 16. června
V Praze na plochodrážním oválu na Markétě se již závodí bezmála šedesát. Za tu dobu si diváci přišli na své nejen na domácích závodech, ale též při závodech mezinárodních včetně mistrovství světa. Když tragicky zahynul v Pardubicích při Zlaté přilbě v roce 1968 Luboš Tomíček, jeden z našich nejlepších jezdců té doby, začal se na Markétě jezdit na jeho počest Tomíčkův memoriál, který postupem doby zastínil Velkou cenu Prahy s tradicí od jednašedesátého.
Protože se Tomíčkův memoriál konal vždy v pondělí po Zlaté přilbě, dařilo se pořadatelům zajistit do startovní listiny světové jezdce zvučných jmen. Ole Olsen, Ivan Mauger, Barry Briggs, naši Jiří Štancl, Aleš Dryml, později Antonín Kasper mladší, Bohumil Brhel a mnoho dalších až do dnešní doby.
Mimoto se na Markétě odjelo mnoho podniků mistrovství Evropy a světa. Protože se stadión v Praze postupně vypracoval do pozice nejlepšího stadionu v České republice a k tomu se přidala vynikající práce pořadatelů, bylo jen otázkou času, kdy se v Praze pojede závod o titul mistra světa.
Příležitost přinesl konec éry jednodenních finále světového šampionátu. Klubová diplomacie a v neposlední řadě i krásy české metropole se postaraly, že se v květnu před devatenácti lety konala v Praze poprvé Speedway Grand Prix.
A tak se stalo to, čemu by před dvaceti lety uvěřil asi málokdo. Praha je nejčastějším pořadatelem velkých cen a 25. června se uskuteční již podvacáté. Je to pro naši plochou dráhu, pro město Praha a pro náš stát, obrovská pocta a také veliká reklama.
Příští sobotu od 18:45 hodin nás tedy čeká velký plochodrážní svátek. Závod v Praze bude letošní čtvrtý v pořadí z celkových jedenácti. Titul mistra světa obhajuje Angličan Tai Woffinden. I letošní ročník je stejně jako ty minulé, velice vyrovnaný, což dokazují získané body ze tří odjetých závodů.
V čele jsou dva jezdci, kteří mají shodně 39 bodů, Tai Woffinden a Chris Holder. O bod za nimi, tedy s 38 body je nestárnoucí a v České republice velmi oblíbený Greg Hancock, který je ve věku Jaromíra Jágra a svým přístupem a pílí, je jedním z nejlepších na světě. Určitě to v Praze znovu divákům dokáže.
Na čtvrtém místě je vítěz SGP z Dánska, Hancockův veliký kamarád, Polák Maciej Janowski s 36 body. Další pořadí podle bodů: Antonio Lindbäck 30, Peter Kildemand 28, Matej Žagar 26, Jason Doyle 25, Bartosz Zmarzlik 25 a Nicki Pedersen 24. Pořadí je tedy nebývale vyrovnané a dá se očekávat tvrdý boj o každý bod.
České pořadatelství umožňuje tradičně šanci pro naše závodníky proniknout do velkého světa velkých cen. V minulých dvaceti letech se proto Grand Prix České republiky zúčastnila hezká řádka českých jezdců, někteří jeli i celý seriál. Bratři Lukáš a Aleš Drymlovi, Antonín Kasper, Bohumil Brhel, Tomáš Topinka, Marian Jirout, Josef Franc, Václav Milík, Matěj Kůs a další.
Významného úspěchu dosáhl Lukáš Dryml, když si z podniků SGP odvezl čtyři umístění na pódiu. Něco takového se nepovedlo nikomu před ním a ani po něm. A je bezesporu škodou, že na žádného Čecha na stupních vítězů nikdy nesvítily reflektory pražské Markéty.
Divokou kartu dostal náš v současnosti nejlepší závodník Václav Milík. Na šanci v roli náhradníků budou čekat ostřílený Josef Franc a mladý nadějný Eduard Krčmář. Bylo by super, kdyby naši jezdci přitáhli na tribunu hodně českých fanoušků. Naše plochá dráha to moc potřebuje.
Co dodat? Snad jen přání Autoklubu Markéta, ať se jim vydaří počasí, plné tribuny a důstojné jubileum dvacáté Grand Prix v Praze.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Určitě jsem více než dvacet let v továrně Jawa Divišov nebyl. Nikdy jsem na tento světový výrobek nedal dopustit. V roce 1976 jsem byl v Mariánských Lázních u toho, když se v boji o titul mistra světa na dlouhé dráze objevilo pět nových čtyřventilových motorů. Čtyři zasáhly do bojů o titul a jeden byl náhradní. Ivan Mauger získal titul mistra světa, Ole Olsen druhý, na dalších dvou jeli ve finále naši Jiří Štancl a Zdeněk Kudrna. Tehdy bronzový Egon Müller jen mlsně pokukoval na nový stroj, který si ke stupni vítězů nechal přivézt právě Ivan Mauger jako způsob poděkování Jawě.
Jawa získala mnoho světových vavřínů. Jezdili na ni zmiňovaní Mauger, Olsen, ale také Rickardsson, Lee, Tatum, Loram, Riss, Wigg, Štancl, Dryml a veliká řada dalších kvalitních světových i našich jezdců. Jawa porážela Goddeny, Weslake, GM, byla jediným světovým výrobcem kompletních motorek na plochou dráhu. Sám jsem na ni celou karieru jezdil a později, když jsem začal moderovat, bylo pro mě ctí o Jawě hovořit a byl jsem nesmírně pyšný, když Jawa v závodech uspěla.
Pak ale přišla doba temna a pro mě nepochopitelně začala tato značka ztrácet ve světě pozice. Bylo mi z toho a je, nesmírně smutno. Nemohu se smířit s tím, že by Jawa navždy zanikla. Před třemi lety začala Jawa znovu dýchat. Do role zachránců se dostali nový majitel Stanislav Diatka, Ota Kmínek a celý další kolektiv lidí, kteří se pokouší dostat před lety slavný výrobek tam, kde je jeho místo, tedy mezi světovou elitu.
Při mistrovství České republiky v Mariánských Lázních jsem měl pana Diatku u mikrofonu. Po rozhovoru jsem ho požádal, zda mohu do Divišova přijet na návštěvu. „Kdy budete chtít,“ tehdy odpověděl. Toto pondělí jsem vzal s sebou ještě dva kamarády, kteří se plochou dráhou zaobírají, rozumí ji a měli veliké přání Jawu navštívit. Jirku Nováka a Jirku Bradnu.
Pánové Diatka a Kmínek nás přijali nádherným způsobem. U kávy jsme probrali mnoho otázek a zajímavostí kolem ploché dráhy i samotné výroby plochodrážních motorek. Pak následovala prohlídka výrobny. Klobouk dolů před lidmi, kteří dokážou ve skromných podmínkách vytvořit tak nádherný stroj, jako je plochodrážní motorka.
Po prohlídce, která v nás zanechala silný dojem, jsme odjeli na společný oběd na Radnici, kam nás pan majitel pozval, kde jsme ve výměně informací pokračovali. V Jawě mají určité plány, jak dál, hovoří i o pronájmu motorů, celých motorek atd. Moc se mi ten nápad líbí.
Pracovníci u strojů i samotné vedení firmy na mě udělali ten nejlepší dojem. Ze všech čiší odhodlání a chuť se poprat s překážkami. Z pana Diatky je cítit nadšení a má v sobě človíčka. Obdivuhodné v jeho věku. Čeká je všechny práce, práce a zase jenom práce. Další závody, třeba světové finále v Mariánských Lázních 16. července ukáže, jakým směrem se Jawa nadále bude ubírat. Přeji Jawě, aby se vrátila tam kam patří. Bude to běh na dlouhou trať.
Praha – 26. května
Blíží se jubilejní dvacátá Grand Prix České republiky na ploché dráze v Praze na Markétě a přesto se dnes jela právě Velká cena na Markétě. Jel se zde první ročník Velké ceny na ploché dráze na kole. Když jsem se rozhodl, že vezmu do Prahy vnuka Martina, přibalil jsem do auta mimo kola i ozvučení. Myslím, že jsem dobře udělal.
Závody tím získaly na kvalitě a vážnosti. Krásné počasí a velice pěkné závody. Jen nám všem připadaly nějaké tiché, ale brzy jsme si zvykli. I při závodech kol jsme zažili tuhé boje o body. Mezi činovníky i diváky, jsem napočítal devět bývalých nebo současných závodníků, mezi nimiž nechyběli mistr Evropy nebo vítěz Zlaté přilby.
Deset závodníků se utkalo v šestnácti základních jízdách a třech finále. Po závodech se uskutečnilo slavnostní vyhlášení a všichni se shodli, že se jednalo o velice zajímavou akci, která bude mít v budoucnu zřejmě pokračování.
1. Petr Chlupáč, 2. Lukáš Vinter, 3. Pavel Kuchař, 4. Jakub Exler 5. Jaroslav Vaníček, 6. Martin Devera, 7. Jan Sochůrek, 8. Bruno Belán, 9. Michal Baštecký, 10. Nick Haltermann
Foto: Pavel Ondrašík
Liberec – 13. května
Když jsem se svého času dozvěděl, že zřejmě končí plochá dráha v Liberci, přepadly mě chmury, smutek a nostalgie. Myšlenky se vracely do města pod Ještědem na doby, kdy tam působil pan Třešňák, Ferda Tomašovič, v depu plechové hangáry, ligové souboje, kdy proti sobě nastupovaly Chabařovice a Liberec.
Za Liberec Minařík, Rybář, Kalous, Špinka, Pecina a další. Za Chabařovice Zobal, Podhola, Svoboda, Bohouš a Milan Polákovi, Morávek, moje maličkost a další jezdci. Vždy jsem se těšil, protože mi to v Liberci jelo, ale hlavně tam byla perfektní sranda a kamarádské vztahy.
No, a když se začalo mluvit o tom, že se plochá dráha v Liberci obnoví, měl jsem radost a přál jsem Věroušovi a všem ostatním, aby všechno vyšlo. Vím moc dobře, co to obnáší, obzvláště v dnešní době. Ale povedlo se. Kratší ale o to zajímavější dráha, krytá hala v depu, nová věž rozhodčích a nové sezení pro diváky. Zkrátka speedway koutek, jak se patří.
V době, kdy se spousta zařízení hodně ruší, dokázal Věrouš doslova nemožné. Byla jen otázka času, kdy se po mnoha pěkných závodech pojede něco takového, jako je zítřejší mistrovství Evropy. Když jsem četl sestavu, která tam pojede Jedrzejak, Laguta, Pavlic, Bjerre, Klindt , čtyřnásobný mistr světa na dlouhé dráze Kylmäkorpi a mnoho dalších včetně našich českých jezdců, musím konstatovat, že to bude závod, který by si neměl český fanoušek nechat ujít.
Moc se těším, ale jsem i také smutný, moc bych si přál, kdyby mohl tento závod vidět i Saša Kopecký, který toho tolik pro plošinu udělal a byl v Liberci doma. Já ale věřím, že tam nahoře tu možnost mít bude a že dostane čestnou loži. Já na něho budu myslet a věřím, že i ostatní.
Tak tedy Věrouši, držím palce, ať všechno klapne a dopředu gratuluji. Nashledanou zítra v patnáct hodin v Liberci v Pavlovicích.
Foto: archív autora
Mariánské Lázně – 5. května
Mariánské Lázně čeká kvalitní sezóna na dlouhé ploché dráze. Historie tohoto sportu sahá hodně, hodně dozadu. To, co se tady odjelo a událo, by dalo stoprocentně na knihu. Po mezinárodních závodech a mistrovství Evropy se zde poprvé jelo finále mistrovství světa v roce 1976. Pamětníci vědí, že ten rok měly premiéru čtyřventilové Jawy. Ivan Mauger na jedné z nich získal titul a Ole Olsen stříbro. Teprve za nimi na třetím místě se umístil Němec, známý borec Egon Müller, který si novou jawu mlsně prohlížel.
V Mariánských Lázních se odjela spousta závodů mistrovství světa, mistrovství republiky a závodů veteránů. A právě taková sezona nás čeká i letos. V sobotu 7. května od třinácti hodin se pojede evropský pohár veteránů ve dvou kategoriích. Dvouventily a čtyřventily. Startovka je nekonečně dlouhá a zřejmě přijedou všichni, kteří už sem po mnoho let jezdí.
Mariánské Lázně jsou totiž vyhlášené. Krásné město, příjemné prostředí, vynikající stadión a ještě lepší pořadatelský sbor. Jezdí sem proto celé rodiny, aby si tady užily krásný víkend. Nesmím a nechci zapomenout, jaký výkon tady veteráni předvádějí, klobouk dolů před jezdci, kterým je často šedesát, sedmdesát, ale i více let.
Druhý den, tedy v neděli 8. května taktéž od 13 hodin, se pojede mistrovství České republiky s mezinárodní účastí. Po dlouholeté nadvládě legendy Zdeňka Schneiderwinda převzal žezlo náš současný nejlepší jezdec Josef Franc.
Začátkem dubna měli naši jezdci možnost si zatrénovat. Využili to i borci, kteří s tímto sportem koketují teprve od loňského roku. Nedělní závod bude totiž důležitý v tom, že se z něho bude dělat nominace na světové finále družstev, které se pojede 16. července právě tady. Bude to poprvé v historii a naši jezdci mají obrovskou šanci zabojovat o medaili.
Škoda, že zanechal závodění Richard Wolff. Také se nedaří přemluvit Aleše Drymla, jehož start by byl velikým přínosem. Je tady ale obrovský potenciál v mladých, kteří sice na dlouhé dráze zkušenosti nemají, ale jejich výkony v loňském roce a letos na trénincích dávají velikou důvěru. Šance, jaká se naskýtá 16. července, se totiž dlouho opakovat nebude.
Martin Málek, Michael Hádek, Hynek Štichauer, Michal Dudek, Michal Škurla, to jsou ti, kteří o reprezentaci budou v neděli bojovat. Pojďme je podpořit stejně jako ostatní jezdce. Má být hezky a my všichni máme společně možnost v Mariánských Lázních prožít krásný víkend se svými kamarády a sportem, který nadevše milujeme.