Archiv autora: Miloslav Čmejla

Dlouhá dráha má malou sestřičku

Mariánské Lázně – 24. května
Pořádat závody na ploché dráze je čím dál více složitější a náročnější. Není tajemstvím, že největší problém jsou peníze. Další problém je, že se těžko získávají dobrovolníci, bez kterých to v žádném případě nejde. Ty doby, jako v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy bylo pro mnoho fandů ctí být tak zvaně u toho, už jsou dávno pryč. Je prostě jiná doba. Přesto všechno se najdou bezva party lidí, i když počtem nevelkých, ale přesto zapálených pro věc.

Lázeňský kilometr má menší sestřičku
Lázeňský kilometr má menší sestřičku

Právě takový kolektiv pořadatelů je v Mariánských Lázních, který každoročně dostává velikou pochvalu od světové federace FIM za vynikající profesionální práci. Různé aktivity se konají i v zimních měsících, jako plesy, besedy a podobně.

V Mariánských Lázních se pracuje i s mládeží, školami a také se začínajícími jezdci. Byla jen otázka času, kdy tady vznikne další malá plochá dráha pro naše nejmenší. Během velmi krátké doby se sen stal skutečností a západočeský miniovál je hotový.

Stálo to hodně úsilí, práce i peněz, pro které často činovníci klubu sáhli i do vlastní kapsy. Během června je v plánu trénink tří, čtyř jezdců, abychom věděli, zda je dráha OK. V sobotu 24. června se jede mistrovství světa na dlouhé dráze a právě tam plánujeme vložené jízdy v době smykování.

Je to veliká šance dobré propagace práce s mládeží. V plánu je i celý závod v letních měsících. Na tom, že dráha stojí, mají velkou zásluhu členové AMK Mariánské Lázně. Asi největší poděkování patří neúnavné dvojici Martinu Šiškovi a Romanu Tomanymu.

Letecký snímek od pana Dubského z jeho soukromého letadla
Letecký snímek od pana Dubského z jeho soukromého letadla

V Mariánských Lázních přes zimu nespíme

Mariánské Lázně – 29. dubna
Po nápadu Míry Musila, Jirky Dubského a některých dalších kluků se v zimních měsících podařilo vybudovat v Mariánských Lázních malou plochou dráhu uvnitř té kilometrové. Brzy dojde k premiéře závodu na motorkách stopětadvacítek. O tom si ale počteme příště.

 

8V sobotu 29. dubna automotoklub pořádal místo tradičního plesu slet čarodějnic. Ve dvacet hodin při začátku to vypadalo na debakl. Jenomže okolo půl deváté se začaly slétat. U šatny se to hemžilo košťaty různých kubatur. Od 125, přes 250 až po 500. Kolem jednadvacáté hodiny se sál rapidně zaplnil.

Bezva hudba brzy vytvořila tu správnou atmosféru, které pomohla i správná konzumace alkoholu. I když se zákaz pití alkoholu týká i čarodějnic při řízení košťat, všechny tento zákaz porušily. Ve dvaadvacet hodin si na podiu vzal slovo charismatický a neodolatelný šéf dlouhé plošiny Míra Musil.

Zavelel a všechny přítomné čarodějnice ho na slovo poslechly a dostavily se pod podium. Naštěstí bez košťat. Pořízená fotografie dokazuje, že tomu tak opravdu bylo. Donesl se do prostředku sálu stůl, na který si čarodějky postupně stoupaly, a začalo představování.
Nevěřili jsme, kolik krásných stvoření v Mariánkách a okolí existuje. Vystřídaly se snad všechny a vše bylo zdokumentováno.

7A pak začalo to správné čoro moro. Tanec uchvátil všechny. Báječná atmosféra dokázala, že udělat akci 29. dubna byl vynikající nápad. Stmelil se a dobře pobavil celý kolektiv přítomných, a to byl ten hlavní důvod.

Nyní nás čeká příprava mistrovství světa na dlouhé dráze. To, že pořadatelský sbor umí závody připravit na jedničku, je již tradicí, stejně jako fakt, že se umí i dobře bavit. Držíme palce, ať vše dobře dopadne. Náš cíl je jediný, zachovat naši jedinou dlouhou plochou dráhu pro příští pokolení.

9

Ten úsměv nic nenahradí

Často na plochodrážních závodech po celé republice patřilo mezi milé povinnosti  při moderování závodu  sdělení, že tam a tam stojí bílý stan s červeným nápisem DIGI FOTO. V něm hezká a velice  příjemná a usměvavá dáma, u které si diváci a fandové krásného sportu levých zatáček, mohli prohlédnout a zakoupit vše, co se ploché dráhy týká.

 

8Bílý stan s Renatkou Fišerovou za pultem mi nějakou dobu chyběl, později jsem zjistil, že je vážně nemocná a jediné co jsem mohl udělat bylo, že jsem ji veřejně přes mikrofon pozdravoval a přál ji uzdravení. Občas jsem ji zavolal.

Stejně jako mnoho dalších lidí jsem věřil, že tento boj vyhraje.  Sobotní zpráva, že Renatka již není, na mě zapůsobila velmi těžce. To jsou přesně ty chvíle, kdy se ptám, proč právě ona. Byla to bezva holka, vždy jsem ji šel do stanu pozdravit. Nikdy nemluvím za jiné, ale jsem si jist, že se v tomto případě shoduji s ostatními, když řeknu ‚budeš nám chybět‘.

 

Čest Tvojí památce!

9

Greg Hancock to dokázal

Získání titulu mistra světa v jakémkoliv odvětví sportu není nikdy procházkou růžovým sadem.  Vždy tam hraje velikou roli spousta detailů. Talent, zdraví, preciznost, pracovitost, rodinné zázemí a určitě vždy i štěstí. To všechno můžeme vidět  dnes už u čtyřnásobného mistra světa na ploché dráze, Američana žijícího ve Stokholmu ve Švédsku, Grega Hancocka.

 

Greg Hancock slaví v Melbourne titul mistra světa
Greg Hancock slaví v Melbourne titul mistra světa

První titul získal v roce 1997, dále 2011, 2014 a ten čtvrtý letos 22. října. Možná někdo namítne, že měl Greg Hancock v závěru seriálu ulehčenou situaci díky neúčasti Australana Jasona Doyla, který měl vynikající formu a našlápnuto k získání titulu mistra světa. Z důvodu zranění byl v doma v Melbourne ze hry. Tento sport takové situace přináší. Greg Hancock je obrovský profesionál a letošní titul si zaslouží.

Greg Hancock se z titulu mistra světa radoval již čtyřikrát
Greg Hancock se z titulu mistra světa radoval již čtyřikrát

Napadá mě přirovnání Jaromír Jágr – Greg Hancock. Oba světoví sportovci, český hokejista čtyřiačtyřicet, americký plochodrážník šestačtyřicet let. Jak na ledě, tak na motorce se prát a soupeřit s konkurencí o dvacet let i více mladší musí být obrovská dřina. Veliké odříkání, dodržení životosprávy a poctivý trénink nesou svoje ovoce. Klobouk dolů.

Měli jsme a máme to štěstí, že Greg Hancock je k  vidění i v České republice. Jezdil u nás extraligu družstev za Mšeno a byl u všech tří vítězství za sebou. Chodili na něj diváci, které vždy odměnil výborným výkonem a strhnul tím k dobrému výkonu i své kolegy z klubu. Vzpomínám na chvíle, kdy byla pauza z důvodu odjeté sanity. On místo, aby odpočíval, přišel ke mně před tribunu a bavil diváky a podepisoval fotky.

V čase mšenských výher v extralize
V čase mšenských výher v extralize

Tím si nás moc získal. Nejen jako závodník, ale i jako člověk, je obrovský gentleman. Je stále ve formě, nikdo neví, kdy skončí karieru, ale chvíle, kdy jsme ho mohli, vidět si určitě navždy zapamatujeme. Až jednou skončí, zůstane po něm veliká mezera. Řadím ho vedle legendy Ivana Maugera. Oba si cením pro jejich skromnost, umění, přátelské jednání. Jsem šťastný, že jsem oba zažil na dráze. Oba jsem měl několikrát u mikrofonu, a vždy to pro mně byla veliká čest a splněné přání.

Jsem pyšný nato, že jsem Gregu Hancockovi mohl věnovat mnou napsanou knihu, ve které je na několika fotografiích. Chci mu popřát pevné zdraví, stejně tak jeho rodině, pogratulovat k získání titulu. Budu se těšit na další setkání s ním. Věřím, že s přáním souhlasí i čtenáři a jeho fandové.

Foto: Milan Paulů a archív

Za Věrou Čáslavskou

Bylo to jako rána z nebe. Ve středu ráno jsem chvíli nedýchal. Když jsem na internetu četl, že zemřela naše sportovní legenda paní Věra Čáslavská, tekly mě slzy. Vím, že jsem nebyl jediný. Znal jsem ji osobně. Občas jsme si volali, naposledy zhruba před čtrnácti dny. Věděla, že se jedná o veliký boj s těžkou nemocí, věděl jsem to i já.

 

9Když jsem ji volal, cítil jsem, že je ráda za každé povzbuzení. 29. dubna 2013 paní Čáslavská přijala mé pozvání do Štětí. Dopoledne jsme měli besedu v kině pro žáky osmých a devátých tříd, učiliště a střední a vyšší odborné školy obalové techniky.

Kino bylo plné do posledního místečka. Na začátku jsme filmem připomněli, proč je paní Věra legendou. Atmosféra, která v kině panovala, byla úžasná, žáci a studenti hltali každé slovo. Místní gymnastky předvedly svoje umění, za což sklidily veliké uznání.

Protože nás čekala ještě večerní beseda s veřejností, nabídl jsem svému hostu společný oběd. Po něm při kávě a troše vína, jsme si povídali. To byla pro mě asi největší odměna. Poznat člověka takhle zblízka, se hned tak každému nepoštěstí. Obohacen o spoustu nových informací a zážitků, jsem moderoval večerní talk-show.

Diváci byli nadšeni, její přítomností a dobře si uvědomovali, jak cenný a vážený host do Štětí přijel. Bylo to poznat i v jejich otázkách.  Nejen já, ale i přítomní diváci poznali jak veliká osobnost a to nejen ve sportu paní Čáslavská je. Že je statečná žena, veliká bojovnice nám dokazovala po celý svůj život, stejně tak i ve chvíli, kdy bojovala o život.

Ve sportu málokdy prohrála. Souboj s těžkou nemocí nevyhrála, protože ho nemohla ovlivnit. Za to, co v životě dokázala, jak proslavila naši zemi, by měl každý Čech smeknout klobouk. Paní Čáslavská, já tak činím. Děkuji, že jsem Vás osobně poznal. Je a vždy to bude pro mě veliká čest. Nikdy nezapomenu. Čest Vaši památce!