Dohren – 16. října 2004
Volný mezinárodní závod v německém Dohrenu vyhrál v sobotu domácí Tobias Kroner (12 bodů). Na druhém místě skončil Luboš Tomíček (10). Společnost na stupních vítězů jim dělal Holanďan Henk Bos (8). A dojmy jediného Čecha ve startovní listině? „Z těch 213 metrů se mi motala šiška,“ řekl se smíchem pro magazín speedwayA-Z pražský junior.
Archiv autora: Antonín Škach
Češi stáli na pódiu
Diedenbergen – 17. října
Nedělní závod dvojic v německém Diedenbergenu se stal kořistí druhého páru Polska Adam Pietraszko (11 bodů) – Adam Pawliczek (15). Také na druhé příčce skončili Poláci Piotr Baran (7) a Stanislaw Bursa (17), kteří na své krajany ztratili dohromady jediný bod. O jediný bod za nimi zůstali Češi. Aleš Dryml (18), který vyhrál všechny své rozjížďky, a Luboš Tomíček (5).
Radek Smolík se projel zbytečně
Mureck – 17. října
Marnou cestu na rakousko – slovinské pomezí vážil včera pardubický plochodrážník Radek Smolík. Dva dny tam totiž hustě pršelo a déš ustal teprve až v jedenáct hodin. Rakouská Zlatá přilba tak musela být o jeden týden přeložena.
Pavel Ondrašík: „Titul v Mariánkách přinesl zahojení na duši!“
Praha – 14. října 2004
Právě končící plochodrážní sezónu nehodnotí jako zrovna vydařenou. Během své třináctileté kariéry dozajista zažil už mnohé lepší, takže dnes nepokrytě hovoří o nenaplněných plánech a zvažuje svou budoucnost. V exkluzivním rozhovoru s Pavlem Ondrašíkem, závodníkem PSK Olymp Praha, se podíváme na jeho letošní výsledky, společně s ním prožijeme finálovou jízdu v Mariánských Lázních, zamyslíme se nad financemi a zafilozofujeme si na téma budoucnosti české ploché dráhy.
speedwayA-Z: „Právě končící sezóna ti přinesla zranění ruky a trochu tě také výkonnostně přibrzdila. Na druhou stranu ti také dala třeba úspěch v podobě titulu v Mariánských Lázních. Mohl by jsi ji nějak v kostce vystihnout?“
Pavel Ondrašík: „Do týhle sezóny jsem nastupoval s plány, který nebyly naplněný. Původně jsem neměl jít do Anglie. A tak jsem se soustředil na mistrovství světa a Evropy. Pak však přišla nabídka z Newportu a já řadu věcí přehodnocoval. A sedmýho května jsem si udělal úraz, když se mi zrovna čtrnáct dnů předtím začalo dařit. To zranění nebylo stěžejní, ale přišlo více pádů. Nenechaly sice zdravotní následky, ale nabouraly mi psychiku a to sebevědomí, který potřebuješ. Měl jsem třeba pět závodů během pěti dnů a pořád jsem padal. Podvědomí to prostě neskouslo. A takhle se to táhlo až do konce sezóny. Náplast přišla až v podobě Mariánek předminulý úterý. Titul mi přinesl takový zahojení na duši, jak říkám já. Ale závodění mě pořád baví. Kdyby ne, už jsem dávno skončil. Po nezdarech v Británii koncem července jsem to i navrhoval promotérovi. Moje výsledky totiž brzdily tým. Ale on nechtěl. I když mě to baví, člověk kouká na živobytí. Děláš to sice z lásky, ale je třeba myslet sám na sebe. Aby sis třeba mohl koupit oblečení a mít co do pusy.“
speedwayA-Z: „Když jsme spolu hovořili po tvém triumfu v Mariánských Lázních, přiznal jsi, že zvažuješ možný konec kariéry. Opravdu je to tak žhavé?“
Pavel Ondrašík: „Žhavý je to i z toho důvodu, že sezóna byla špatná i po finanční stránce. Prostředků na zimu moc není. Snažím se najít nějakou práci. Mám už něco rozjednaný, takže je to otázka pár dnů. Ideální by bylo, kdyby člověk našel práci, co by ho bavila a mohl při ní jezdit mistrovství světa a republiky. Už jsem taky starší a chtělo by to i nějaký děti. Tenhle sport mě nebude živit věčně. I kdyby se dařilo, stejně můžeš jezdit maximálně do čtyřiceti let. Ale zatím nekončím. Bude hlavně záležet na práci, co seženu, a jak to bude se závoděním, když třeba skrouhli mistrovství světa.“
speedwayA-Z: „Finance jsou samozřejmým synonymem každodenního života. Nicméně nezdá se ti zvláštní, že je má i nejúspěšnější plochodrážní klub v České republice?“
Pavel Ondrašík: „Na to by ses měl spíš zeptat někde jinde. Do finanční stránky klubu nevidím. Je to těžký, obzvláš v Praze. Je tady hodně sportů a upřednostňuje se fotbal a hokej. Není to jednoduchá věc. Peníze nerostou na stromě, musíš je někde sehnat. Nevím, jak na tom jsou ostatní kluby, ale z kuloárů slyším, že asi nic moc. Na druhou stranu zaplapánbůh za to, co máme tady na Olympu. Tréninkový podmínky jsou dobrý a zázemí máme na docela vysoký úrovni. Snažíme se to oplácet výsledky. Přestup do jinýho klubu si možná představit dokážu. Jenže jsem starší a tak by třeba neměli zájem. Ale sám od sebe přestoupit, asi ne. Ti kluci, co nemají hodně závodů, to mají těžký. Vidím to na sobě. Letos se mi nedařilo a ty finance není, odkud brát. Divím se, že závodníci typu Vlada Višvádera závodí. A že se vůbec u nás dají dohromady závody jako junioři či první liga. Škoda, že není víc mladejch. Pro mládež asi plochá dráha není atraktivní, i když adrenalin v sobě má.“
speedwayA-Z: „Závodíš již třináctou sezónu a za tu dobu jsi na oválech již něco prožil. Kam se dle tvého názoru ubírá česká plochá dráha?“
Pavel Ondrašík: „Když jsem začínal, bylo dost závodníků. Na juniorskou kvalifikaci přijelo šedesát, sedmdesát jezdců. I v seniorský kategorii jich bylo víc než dnes. Možná chodilo také víc diváků. Jenže co si pamatuju, divácky to na vzestupu nebylo. Teď v junioráku vidíš osmnáct, dvacet závodníků. A jsou mezi nima velký výkonnostní rozdíly. Pět nebo šest z nich je na nějaký úrovni, že s náma závodí, ale jinak? To máš Fenclíka, Suchánka, Jaroše, Tomíčka a Simoáka se Šiterou, ale jinak to jsou výkonnostní vzestupy a pády. Jde taky o to, jak nalákat lidi. Závody jsou hezký a vstupný není zas tak veliký. Ale ta doba je dnes asi jiná. Děti mají zájem o počítače a televizi. Není to ale jenom problém plošiny. Loni na Slavii dávali vstupný pro děti zadarmo, dospělí za padesát a bylo tam třista lidí. Také mediální podpora je špatná. Vezmeš si denní tisk a přečteš si jen malou zprávičku, že Wind byl čtvrtej. A že Bohouš vyhrál je jen v krátkém článečku. V televizi se toho taky moc neobjeví. Jak z toho ven? To je otazník. Myslím, že klubů je málo. Je blbý, že se nedokážou domluvit na společným postupu. Kolem plochý dráhy se motá pár desítek lidí a nenajdou východisko. I nás závodníky to znechucuje. Sice se snažíme závodit, ovšem následky to určitě nechává.“
speedwayA-Z: „Začneme-li otázky týkající se roku 2004 právě koncem minulého měsíce, nabízí se spekulace, že ti právě Tomíčkův memoriál a dlouhá dráha v Mariánských Lázních přiložily hojivou náplast na méně podařené závody letošní sezóny. Je tomu opravdu tak?“
Pavel Ondrašík: „V Tomíčkově memoriálu mně motorka nešla, jak bych potřeboval. V tý poslední jízdě jsem věděl, že na to nemám. Nechci snižovat něčí kvality, ale nejelo mi to tak, jak bych si představoval. Už jsem se totiž po technický stránce soustřeďoval na Mariánky. Bylo by příjemný Tomíčkův memoriál vyhrát, ale příjemný byl i titul na dlouhý. Jel jsem tam s tím, že bych chtěl zvítězit. A podařilo se. Byla mlha, ale pro mě svítilo sluníčko. Štěstíčko mi přálo. Letos jsem ho moc neměl, dobře, že se v Mariánkách ke mně přitočilo stranou, kterou jsem rád viděl. Dráha byla sice těžší než obvykle, ale pořadatelé odvedli kus práce. V základních rozjížďkách jsem si vyzkoušel dvě motorky a snažil se vybrat tu lepší na finále. Nakonec jsem nevěděl, kterou zvolit. Vybral jsem dobře, ale po startu jsem udělal chybu. Soustředil jsem se na jinýho závodníka než na toho, co tam nakonec byl. Dostal jsem cejchu. Odjel mi a já si říkal, že je to ztracený. Rozhodl jsem se ho však dojet. Asi bych ho i dohonil, ale nevím, jestli bych ho stačil předjet. Pak mu to prasklo. Rozvodovej řemen. A nebylo, co řešit. Byl to výbornej začátek tejdne. Škoda, že nepřišel hned zkraje sezóny.“
speedwayA-Z: „Býval jsi závodníkem britského Trelawny, ovšem obnovení těžby v nedalekém lomu přineslo zavření bran jeho stadionu. Sehnal jsi však angažmá v Newportu. Jaký byl rok ve Velké Británii z tvého úhlu pohledu?“
Pavel Ondrašík: „Loňská sezóna tam byla dobrá, proto je letošek zklamání. Mé představy se nenaplnily. Pár závodů se podařilo, ale převládalo zklamání. V Trelawny bylo jiný zázemí, chodilo víc lidí. Newport asi nebyla zas až tak šastná volba. Měl jsem shodou okolností ještě jednu nabídku. Místo zraněnýho Simona Steada do Workingtonu, než se uzdraví. Nevím, proč jsem se pro Newport rozhodl. Asi proto, že je to blíž lidem, co jsem znal z Trelawny. Teď zatím žádný angažmá není. Nevím, jestli nějaká nabídka přijde. Jestli se najde někdo, kdo mě bude chtít. Záleží, kolik bude lig a mančaftů a taky na average. Britská liga začíná ale až tak v prosinci. Je čas si srovnat osobní záležitosti, co za rok nestihneš. Záleží, na co se člověk bude soustředit. Jestli bude chodit na pivo nebo závodit (smích).“
speedwayA-Z: „Koncem dubna jsi se v Pardubicích kvalifikoval do reprezentace na krátké dráze. Při pražské Grand Prix jsi však chodil s rukou v sádře. O týden později jsi přesto nastoupil do čtvrtfinále mistrovství světa jednotlivců ve Slaném…“
Pavel Ondrašík: „To byl první závod po třech nedělích marodění. Nebyla fyzická síla. Jel jsem tam s tím, že to zkusím a byl smířenej, že to nebude to pravý ořechový. Ta ruka byla ještě slabá, což mě mrzí. Kdyby to zranění přišlo aspoň až po tomhle závodě… Myslím, že ze závodnickýho i diváckýho hlediska není zrušení mistrovství světa moc dobrý. V Grand Prix tak nemusí být jezdci, co ten rok nebo dva jedou dobře. Nebo se třeba taky objeví talent a nebude-li mít zázemí, mistrem světa se nestane. Nevím, jak to plánují na další roky, jestli týmy si budou jezdce najímat. Každopádně je to škoda.“
speedwayA-Z: „Mistrovství světa na dlouhé dráze ti vinou zranění uteklo. Nakonec jsi se tedy objevil až v semifinále travnatého ME ve Folkestone. Jaký to byl závod? A čím tě právě dlouhé a travnaté ovály přitahují?“
Pavel Ondrašík: „Ovál ve Folkestone se od evropských moc neliší. Dráha je docela dobrá. Ty britské jsou těžší a fyzicky náročnější. Ale to je třeba i v Holandsku a dá se to jet. V tréninku jsem však zadřel motor, co se mi líbil. Měl jsem sice rezervní, ale tyhle dva už nebyly tak, jak jsem si to představoval. Nedařily se mi starty. Odjel jsem poslední, předjel jednoho nebo dva, ale to bylo maximum. Lépe zapomenout. Bylo to navíc v období, kdy se nedařilo, takže na to nemám zrovna dobrý vzpomínky. Dlouhá a travnatá dráha mě chytla už před lety. Jako junior jsem byl na bedně v mistrovství světa. Tehdy bylo hodně dobrejch závodníků a já se nedostával do reprezentace. Každej si však chce šáhnout na světovou špičku a dlouhá tuhle šanci dávala. A naděje byla větší než na krátký. A tak jsem to zkoušel a dvakrát byl ve finále. Je pravda, že se to časem změnilo a zprofesionalizovalo. Peníze jsou potřeba a v Německu a Francii jsou připraveni dobře. Navíc tam každej tejden tyhle závody absolvujou. A my, když jedeme jeden nebo dva podniky za rok, není to žádná sláva.“
speedwayA-Z: „V reprezentaci jsi se objevil ještě v ME jednotlivců. Ze Mšena jsi nakonec našel postupovou cestičku jako náhradník do Stralsundu. To ale byla konečná.“
Pavel Ondrašík: „Do Mšena jsem šel s tím, že chci postoupit. Ale bylo to zklamání. Dvě jízdy se nepovedly a vlastníma chybama jsem se připravil o postup. Pak mě čekalo překvapení, že jsem v Německu byl v šestnáctce. Závod byl ovlivněn deštěm. Pořád pršelo. Těžko soudit, jestli mi déš vadí nebo nevadí. Když člověk neodjede od startu, je jedno, jestli prší nebo ne. Shodou okolností jsem letos odjel víc závodů za deště než za celou svoji kariéru. Takže mi už asi nevadí. Teď po zrušení mistrovství světa se spousta závodníků bude chtít do ME angažovat. A určitě to získá na prestiži. Už příští rok to bude obsazený ještě lépe než letos. Dostat se do finále bude těžké. Budoucnost to mít bude. A jednodenní finále přitáhne víc lidí.“
speedwayA-Z: „A jaký byl tvůj rok na českých oválech? Olymp se jen tak tak vyhnul baráži, v šampionátu jednotlivců v Kopřivnici jsi skončil desátý.“
Pavel Ondrašík: „Určitě nám v extralize chyběl závodník, co by svým výkonem tým podržel. Za dob Tondy Kaspera celek táhnul víc bodově i psychicky. Tonda udělal body všude. Ovšem nemůžu říct, že nejsme parta. To ne. Atmosféra je výborná. První závody nám ale nevyšly. Nedařilo se mně, ani ostatním. Škoda, že se nám začalo dařit až v těch posledních dvou závodech. Možná už nebyly tak dobře obsazený, ale to nic nemění, že jsme na začátku měli smůlu. Tým nebyl špatnej. Pomáháme si, co to jde. A škoda zranění Tondy Švába. V Lublani taky kluci jeli dobře. Trošku jsem to pokazil já. Škoda, že se to nejelo v Praze. Asi bychom s tím víc zamotali. A jednotlivci? Co ti mám říct?! Ty mě mrzej ze všeho nejvíc! V Kopřivnici se mi dříve dařilo. Vždycky jsem tam sbíral body. Už kvůli lidem, co mi pomáhali, mě štve, že jsem ten výsledek neudělal lepší. Asi to bylo celou tou sezónou. Nepovedla se a psychika nebyla na tý správný nabuzený úrovni.“
Pavel Ondrašík děkuje:
„Tenhle sport je hodně finančně náročnej. Stojí spousta prostředků a psychickejch záležitostí kolem dokola. Proto bych chtěl poděkovat tím spíš lidem, co se mnou i tuhle nepříliš úspěšnou sezónu dotáhli do konce. Firmám VS Kladno, Fuchs Silkolene, Kohút s.r.o. a TOI TOI. A také Antonínu Kasperovi a svým mechanikům.“
Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a archív
Juniorský šampionát měl takřka maigretovskou zápletku
Praha – 6. 10. 2004
Čtivou detektivku s výtečnou zápletkou připomínal závěrečný podnik juniorského šampionátu na pražské Markétě. Každý z hlavních aktérů bitvy o medaile se totiž musel vypořádat s pořádným handicapem uštědřeným od osudu. Miroslav Fencl po svém zranění ze mšenské první ligy měsíc nezávodil. Jan Jaroš si z pádu při Zlaté stuze kromě otřesu mozku odnesl také zlomenou lopatku. A smůla Zdeňka Simoty v předchozích kláních šampionátu se promítla do jeho čtyřbodové ztráty na leadera průběžné klasifikace. Pražský mítink kulminoval sérií rozjezdů. Nejprve si Zdeněk Simota zajistil stříbrný věnec v závodě, když podlehl výtečnému Filipu Šiterovi. Poté Luboš Tomíček porazil Miroslava Fencla, jemuž však bodový zisk stačil na titul, v duelu o bronz. A nakonec Zdeněk Simota odvedl Jana Jaroše v dodatkové jízdě o celkové stříbro, když oba od nového mistra dělil pouhopouhý bod.
Kvalifikační zvraty
Kvalifikace devíti závodníků začala bez větších překvapení. V úvodních dvou jízdách šlo v podstatě pouze o nasazení borců na zadních příčkách do rozjížďky číslo tři a čtyři k přímo nasazeným majitelům nižších startovních čísel.
První jízdu dlouho vedl Jan Markvart před Jakubem Fabianem a Jánem Halabrínem. V poslední zatáčce se však po vnitřní straně na první místo prosadil domácí závodník. V rozjížďce s číslem dva se za účasti pouze Michaela Gregora a Vladislava Trojáka pořadí vůbec nezměnilo.
Zajímavější věci se začaly dít až s rozjížďkou číslo tři. V ní už bylo v sázce vítězství a tím pádem i přímý postup. Situaci pevně opanoval Michal Matula, vedoucí pole závodníků od vylétnutí pásky až po odmávnutí šachovnicovou vlajkou. Ve druhém kole se Jakub Fabian sice posunul před Patrika Doubka, nicméně druhé místo stačilo jen na opravu. Navlas stejný scénář přinesla i čtvrtá jízda. Martin Gavenda byl oním suverénem, zatímco Matěj Kůs bojovníkem. Dál než před Jana Markvarta se však nedostal.
To pravé drama však počalo až pátou jízdou. Nejlépe odstartoval Jan Markvart, ovšem zezadu se cpal Vladislav Troják. Málem se dostal před Jakuba Fabiana, jenž nakonec ze skrumáže první zatáčky vytěžil nejvíce. Na protilehlou rovinku už vyjel v čele, zatímco Jan Markvart, Vladislav Troják a Ján Halabrín se seřadili za něho.
By už měl na dosah třetí místo v kvalifikaci a tím pádem i startovní číslo šestnáct hlavního závodu, Jakub Fabian přesto nakonec skončil poslední. V zatáčce u depa ve druhém kole ztratil vedení kvůli pádu. Rozhodčí Tomáš Hejtík jej logicky z opakované jízdy vyloučil.
Při opakování jsme prakticky navlas stejnou situaci zažili opět. Vladislav Troják na čele odrážel všechny útoky Jána Halabrína, jenž na konci protilehlé roviny jako blesk objel Jana Markvarta. Březolupský junior si v onom duelu vedl nesmírně zdatně a s přibývajícími koly si své vedení zdatně konsolidoval. Ovšem podobně jako prve Jakub Fabian, i on nakonec ve třetím okruhu upadl a byl diskvalifikován.
Nakonec třetí místo v kvalifikaci připadlo Jánu Halabrínovi, aniž by musel vůbec do druhého repete odstartovat. Po jeho levé ruce stojící Jan Markvart totiž najel do pásky. Hnát samotného Slováka čtyři kola v podniku, kde se nepřidělují body, by bylo holým nesmyslem. Poslední volné místečko v závodě si nakonec pro sebe urval Matěj Kůs. Ovšem i on měl při svém velkém sólu před pražskou dvojicí Michael Gregor – Patrik Doubek namále. V posledním kole mu totiž uletěla ségrovka u jehly karburátoru a motor se chvílemi ocital bez paliva. Naštěstí se však jehla vrátila na své místo, takže plzeňský mladík v pražských službách mohl projet vítězně cílem.
Luboš Tomíček a Filip Šitera ovlivňují bitvu o titul
By se bez překvapivých zvratů neobešla ani kvalifikace, teprve hlavní závod měl divákům nabídnout teprve to pravé drama. Jeho základním motivem byl boj o titul. Zdeněk Simota sice na třetím místě ztrácel tři body na druhého Miroslava Fencla a na vedoucího Jana Jaroše dokonce čtyři, nicméně oproti nim měl podstatnou výhodu. Letos se mu totiž zranění vyhýbala a do Prahy přijel díky tradiční zářijové kumulaci termínů dobře rozjetý.
Zato Jan Jaroš a Miroslav Fencl dlouho nezávodily. Slánský borec si jedenáctý zářijový den ve Mšeně naštípl pánev. S výjimkou tréninků se na motocykl posadil pouze při 
pardubické Zlaté stuze, kterou nakonec raději rozumně obětoval patřičnému doléčení. A Jan Jaroš laboroval zhruba od stejné doby s nemocí a navíc si ze Zlaté stuhy kromě otřesu mozku přivezl i zlomenou lopatku. Ztráta Zdeňka Simoty tedy za těchto okolností nemusela být zas až tak výrazná, jako by za normálního stavu věcí asi bývala byla.
Navíc všichni tři uchazeči o titul museli počítat i s dalšími závodníky. Letošní juniorský šampionát ještě zvýšil počet závodníků, které si s klidným svědomím můžeme představit na stupních vítězů. Shodou okolností tón pražskému klání začali udávat právě závodníci, jichž se boj o vavříny už netýkal. Přesto jej však ovlivnili.
Už v rozjížďce s číslem jedna narazil Luboš Tomíček na Jana Jaroše. By jsou mu někdy vytýkány pomalé starty, tohle nebyl ten případ. Po vylétnutí pásky se rychle dostal do čela. Naproti tomu do křížku s Janem Jarošem se pustil také Antonín Galliani. Teprve až v první zatáčce druhého kola se s ním leader průběžného pořadí vypořádal. To už však byl Luboš Tomíček jednoznačně v čele.
Ve druhé sérii čekal na Luboše Tomíčka Zdeněk Simota. Ten při svém úvodním startu jednoznačně porazil Věroslava Kollerta a Martina Gavendu, kteří si v prvé zatáčce dvakrát prohodili pořadí. Ovšem v páté jízdě se po odstartování dostal do vedení Luboš Tomíček. Zdeněk Simota se zařadil hned za něj. Jeho útok ve výjezdu z prvého oblouku byl zničující, ale vedoucí Pražan jej dokázal odrazit. První neúspěch však Zdeňku Simotovi nikterak nevzal vítr z plachet. Útočil znovu a znovu, aby na cílové čáře zaostal o půl délky motocyklu.
Ve srovnání s touto bitvou byl Tomíčkův triumf v rozjížďce s číslem devět svým
způsobem procházkou růžovým sadem. Stačil start a pražský závodník se dostal před své pronásledovatele vedené Hynkem Štichauerem. A tak se po třech sériích mohl pyšnit čistým skórem devíti bodů. nebyl ovšem sám, protože na stejnou metu se dostal také Filip Šitera.
Také on si před jmény starších kolegů peroucích se o cenné kovy nebral žádné servítky. Ve třetí jízdě odstartoval na Miroslava Fencla. A během čtyř kol mu nedovolil vůbec nic. Navíc si slánský jezdec musel hlídat i zezadu útočícího Martina Málka. Dobrý startovní manévr byl klíčem Šiterova vítězství také v rozjížďce s číslem šest. Rychle se dostal před Antonína Gallianiho a bylo rozhodnuto.
I když nemuselo. V předposlední zatáčce upadl třetí Michal Matula a kvůli němu i za ním jedoucí Zdeněk Šuranský. Červená světla se ale nerozblikala. Pražan tedy vsedl na svůj motocykl a dojel si do cíle. Jenže to už se na startovním roštu chystala další rozjížďka!
Filip Šitera se tak dočkal výraznější překážky až ve dvanácté rozjížďce. Jeho problém nesl jméno Věroslav Kollert. Liberecký závodník ve mšenských službách opět prokázal, že pověsti o jeho dobrých startech nejsou jen planými řečmi. Než se Filip Šitera nadál, vjížděl do prvé zatáčky jako druhý. Sice bezprostředně zkusil útok, ovšem mírně se přetočil a ztratil pár metrů.
Počáteční neúspěch však nebyl na újmu Šiterovy bojovnosti. Ovšem Věroslav Kollert se choval, jako kdyby měl oči i vzadu. Když v prvé zatáčce třetího kola vedl Filip Šitera razantní útok, vedoucí závodník mu strčil svůj motocykl přesně před nos. Duel nakonec došel 
vskutku překvapivého rozuzlení. V nájezdu do posledního okruhu zaútočil Filip Šitera po vnitřní straně. Věroslav Kollert se dostal na vnější část zatáčky, kde u mantinelu upadl.
Miroslav Fencl a Zdeněk Simota gumují náskok Jana Jaroše
V patách devítibodovým Luboši Tomíčkovi a Filipu Šiterovi kráčel Zdeněk Simota. By sice na cílové čáře rozjížďky s číslem pět o chloupek podlehl Luboši Tomíčkovi, už ve třetí sérii se ukázal opět v tom nejlepším světle. Měl ale opět namále. Od startovního roštu vyrazil jako první Martin Málek. Simotův útok vnějškem prvého oblouku zmařil březolupský závodník vytlačením na mantinel. Až teprve Málkovo zaváhání ve druhém kole poslalo Zdeňka Simotu do čela. Za jejich zády se odehrával další klíčový moment závodu. Tomáš Suchánek, jenž při svých úvodních dvou vystoupeních hladce triumfoval, dojel až třetí. Jeho smůla však měla pokračování. V šestnácté jízdě musel kvůli zadřenému motoru opustit ve čtvrtém okruhu druhou příčku.
Vedle Zdeňka Simoty se do gumování náskoku Jana Jaroše pustil i Miroslav Fencl. Jeho jednobodová ztráta mu však na rozdíl od plzeňského juniora dala jistý čas na rozkoukání se. Před Miroslavem Fenclem nejprve protnul metu Filip Šitera, ve druhé sérii pak nejen Luboš Tomíček, ale i Zdeněk Simota. Po druhé úpravě dráhy se však slánský borec vzchopil.
Jeho úhlavním soupeřem v jedenácté jízdě byl Jan Jaroš. Ten si zasloužil notný díl slávu už jenom tím, že se svým handicapem do mítinku vůbec nastoupil. Se zlomenou lopatkou a po bezmála měsíční pauze mu však závodit příliš nešlo. Nejdřív jej porazil Luboš Tomíček, poté i Tomáš Suchánek. A teď i Miroslav Fencl. Slaňák skvěle odsartoval a razantně vlétl do první zatáčky, aby nenechal nikoho na pochybách, kdo bude v v této rozjížďce pánem.
V těch chvílích však průběžnou klasifikaci vedl stále ještě Jan Jaroš. Během čtvrté série se však stala velká spousta věcí, která otřásla nejen závodem, ale i situací v šampionátu. Nejprve v rozjížďce s číslem třináct našel svého přemožitele Luboš Tomíček. Dokonale totiž zazdil start, ale během úvodního kola se dostal z poslední příčky na druhou. S Michalem Matulou to neměl složité, ovšem Věroslav Kollert jej nehodlal pustit před sebe jen tak. Když však ve druhém výjezdu přece jen kapituloval, Martin Málek už měl v čele astronomický náskok.
V patnácté jízdě zaznamenal svou první porážku také Filip Šitera. Zdeněk Simota nechtěl nechat nic náhodě a velkým obloukem okolo mantinelu se v první zatáčce dostal do vedení. Filip Šitera se před druhého Jana Jaroše probil až ve druhé zatáčce, ovšem to už bylo na stíhání Plzeňáka pozdě. Statečný Jan Jaroš inkasoval jediný bod a to se ukázalo být kamenem úrazu. Miroslav Fencl totiž vzápětí ukázal už na startu výfuk Tomáši Suchánkovi. A právě tohle vítězství z něj udělalo nového leadera průběžné klasifikace.
Zlato v osmnácté jízdě, stříbro v rozjezdu
Své jediné zaváhání napravil Filip Šitera v sedmnácté jízdě. By nejlépe odstartoval mistr startů Tomáš Suchánek, ve výjezdu z úvodní zatáčky nechal u mantinelu trošku místa. A Filip Šitera se tudy protáhl na první příčku. Pardubický musel posléze odolávat Luboši Tomíčkovi. Stačila jediná chybička a Pražan byl ve druhém kole před ním. Jenže Tomáš Suchánek se téměř okamžitě dokázal vrátit zpátky.
Rozjížďka s číslem osmnáct byla rozhodující pro Miroslava Fencla. Pakliže by ji vyhrál, nemusel by se už bát ani Jana Jaroše, ani mohutně dotahujícího Zdeňka Simoty. Nervozita byla patrná na první pohled. A Miroslav Fencl přilil oleje do ohně husté atmosféry, 
když se dvacet sekund před vypršením limitu s motocyklem otočil kvůli zamlženým brýlím. Stačil se vrátit jen tak tak. Ale pak už kráčel za titulem jako rozjetý buldozer. Nejlépe odstartoval Antonín Galliani, jenž ještě před nájezdem do zatáčky zavřel Slaňáka ke vnitřní čáře. Jenže Miroslav Fencl věděl, co potřebuje. Ve výjezdu už vedl a po necelých sedmdesáti vteřinách projel cílem jako vítěz a zároveň i mistr republiky.
Stříbro však bylo pořád v sázce. Jan Jaroš záhy po vylétnutí pásky devatenácté jízdy překonal Martina Málka. Pro titul vicemistra už více udělat nemohl. Jenže Zdeněk Simota vzápětí vyhrál a srovnal tak jeho bodové skóre. A všichni v ochozech věděli, že je čeká speciální bonus za skvělým šampionátem. Tři rozjezdy!
Nejprve Filip Šitera a Zdeněk Simota změřili své síly o vítězství v závodě. Lépe sice odstartoval Plzeňák, ovšem mšenský borec se natlačil do zatáčky jako první. Zdeněk Simota zkusil pár útoků. Pak si však uvědomil, že lepší než vrabec v hrsti v podobě vyhraného závodu je lepší vícemistrovský holub na střeše šampionátu. A tak se raději šetřil na svůj druhý rozjezd.
Mezitím si to Luboš Tomíček s Miroslavem Fenclem rozdali o třetí místo. Po vylétnutí pásky byl lepší Slaňák. Luboš Tomíček naznačil útok vnějškem první zatáčky. A když tam Miroslav Fencl soustředil svou pozornost, bleskově sklopil svůj stroj doleva. A rázem byl v čele. Zelený věnec byl jeho a diváci nového mistra na stupních vítězů neviděli. Pořadatel totiž zůstal věrný své zásadě, že šampióni se vyhlašují až oficiálně na AČR. Ochozy však na toto téma měly diametrálně odlišný názor.
A pak přišlo vyvrcholení. Oba protagonisté vyjeli na ovál až čtvrt minuty před vypršením limitu. K pásce to stihli přesně nachlup. Pak už z úhlu pohledu Zdeňka Simoty nebylo co řešit. Rychlý startovní manévr odstartoval závěrečnou etapu jeho pouti za stříbrem. A nešastný Jan Jaroš nestačil vzdorovat. Nicméně klobouk dolů. Tohle byl šampionát, jaký historie nepamatuje. Všichni tři medailisté se vešli do rozpětí jediného bodu.
Komentáře hlavních protagonistů
„Je to dobý, že jsem takhle letošní juniorák zakončil,“ pochvaloval si vítězný Filip Šitera. „Doufám, že takhle začnu příští sezónu a budu tak pokračovat až do konce. To ale záleží jen na mně.“ Jediný bod sebral Filipu Šiterovi Zdeněk Simota. „Šel jsem z trojky, kde to bylo docela tvrdý“ líčil Filip Šitera inkriminované momenty z rozjížďky s číslem patnáct. „Snažil jsem se, ale neodstartoval jsem na něj. V poslední jízdě jsem měl obavy, že tam bude nahrnutej materiál. Ale měl jsem super start. Natlačil jsem se na ně a byl jsem tam.“ Filip Šitera si letošní sezónu prodlouží pobytem u protinožců. „Začátkem listopadu odjíždím do Austrálie,“ řekl mšenský junior. „Bude to taková dovolená. S Tomášem Suchánkem si to tam dobře užijeme.“
„Škoda tý druhý jízdy,“ zalitoval v setmělém depu Zdeněk Simota. „Na čáře jsem prohrál s Lubošem. A ten bod mi pak chyběl, abych se rozjížděl s Mirdou celkově. Ale je těžké spekulovat, jak by to dopadlo.“ V závěru musel plzeňský závodník na startovní rošt hned dvou dodatkových jízd. „V rozjezdu s Lubošem jsem šel na lajnu,“ popisoval klíčové okamžiky Zdeněk Simota. „Ale byla tam kolej. Přetočil jsem se a už jsem ho nestíhal. Hlavně jsem se potom ve druhým rozjezdu soustředil na Honzu Jaroše, abych získal titul vicemistra. A povedlo se.“ A jak se teď Zdeněk Simota cítí po dosažení svého životního výsledku? „Pocity jsou dobrý,“ odpověděl. „Druhý místo je úspěch. Ale měl jsem pár defektů a nevyšla mi Kopřivnice. I jinak mě provázela smůla. Ty body mně teď chyběly. K titulu mi stačil jeden navíc…“
„Na závěr sezóny jsem už něco zajet musel,“ žertoval cestou ze stupňů vítězů Luboš Tomíček. „Dnes jsem dělal roli kaziče. Vzal jsem bod Zdeňkovi, Honzovi a Mirdovi. Doufám, že mi to někdy nevrátí. Měl jsem taky dobrej motor. On je vlastně dobrej vždycky, jenže někdy třeba nevydrží.“
„Nic lepšího jsem si nemohl přát,“ jásal sprškami šampaňského zmáčený Miroslav Fencl. „Zažívám super pocity. Jsem mistr ve své poslední sezóně. Opravdu jsem si víc nemohl přát.“ V pražském závodě se však rozjížděl jen zvolna. „Začátek byl vlažnější,“ připustil čerstvý mistr republiky. „Skoro měsíc jsem na tom neseděl a trošku mě bolel zadek. Dráha naštěstí byla rovná, jen sem tam dírky. Byla perfektně připravená a já jsem se na ní rozjel.“ A jak by Miroslav Fencl v kostce srovnal letošní juniorské zlato s vítězným šampionátem roku 2001? „Tenhle titul je lepší,“ konstatoval po kratší úvaze. „Do poslední chvíle nebyl jasný. Navíc se spousta jezdců rozjela. Už je tady deset lidí, co se s nima dá závodit. Už to není jen start – cíl.“
„Se zlomenou lopatkou ze Zlaté stuhy se závodit nedá,“ odtušil nešastně Jan Jaroš. „Tohle byl letos můj poslední závod.“
Kvalifikace – celkové pořadí:
1. Michal Matula, Markéta Praha
2. Martin Gavenda, Březolupy
3. Ján Halabrín, Žarnovica (SK)
4. Matěj Kůs, Markéta Praha
5. Jan Markvart, Plzeň
6. Michael Gregor, Markéta Praha
7. Patrik Doubek, Markéta Praha
8. Vladislav Troják, Březolupy
9. Jakub Fabian, Markéta Praha
Kvalifikace – jednotlivé jízdy:
1 – Jakub Fabian, Jan Markvart, Ján Halabrín
2 – Michael Gregor, Vladislav Troják
3 – Michal Matula, Jakub Fabian, Patrik Doubek, Vladislav Troják
4 – Martin Gavenda, Matěj Kůs, Jan Markvart, Michael Gregor
5 – Ján Halabrín, Jan Markvart T, Vladislav Troják F, Jakub Fabian X
6 – Matěj Kůs, Michael Gregor, Patrik Doubek
Hlavní závod:
| 1. Filip Šitera, Mšeno | 3 3 3 2 3 | 14+3 |
| 2. Zdeněk Simota, Plzeň | 3 2 3 3 3 | 14+2 |
| 3. Luboš Tomíček, Olymp Praha | 3 3 3 2 1 | 12+3 |
| 4. Miroslav Fencl, Slaný | 2 1 3 3 3 | 12+2 |
| 5. Martin Málek, Březolupy | 1 3 2 3 2 | 11 |
| 6. Jan Jaroš, Markéta Praha | 2 2 2 1 3 | 10 |
| 7. Tomáš Suchánek, Pardubice | 3 3 1 E 2 | 9 |
| 8. Antonín Galliani, Markéta Praha | 1 2 0 3 1 | 7 |
| 9. Hynek Štichauer, Pardubice | 0 0 2 2 2 | 6 |
| 10. Věroslav Kollert, Mšeno | 2 1 F 1 2 | 6 |
| 11. Martin Gavenda, Březolupy | 1 2 1 1 0 | 5 |
| 12. Michal Matula, Markéta Praha | 2 1 0 E 1 | 4 |
| 13. Matěj Kůs, Markéta Praha | 0 1 2 1 F | 4 |
| 14. Zdeněk Šuranský, Mšeno | 0 F 0 2 1 | 3 |
| 15. Ján Halabrín, Žarnovica (SK) | 1 F 1 0 0 | 2 |
| 16. Jan Markvart, Plzeň | 0 0 1 0 0 | 1 |
| res Michael Gregor, Markéta Praha | DNR | |
| res Patrik Doubek, Markéta Praha | DNR |
Závěrečné pořadí šampionátu:
| 1.(2.) Miroslav Fencl, Slaný | 12 | 12 | 13 | 15 | 11 | 12 | 75 |
| 2.(3.) Zdeněk Simota, Plzeň | 12 | 13 | 12 | 11 | 12 | 14 | 74+3 |
| 3.(1.) Jan Jaroš, Markéta Praha | 14 | 13 | 12 | 12 | 13 | 10 | 74+2 |
| 4.(5.) Filip Šitera, Mšeno | 9 | 10 | 10 | 14 | 10 | 14 | 67 |
| 5.(4.) Tomáš Suchánek, Pardubice | 10 | 14 | 5 | 13 | 12 | 9 | 63 |
| 6.(6.) Martin Málek, Březolupy | 8 | 9 | 10 | 9 | 13 | 11 | 60 |
| 7.(7.) Luboš Tomíček, Olymp Praha | 9 | 9 | 10 | 10 | 9 | 12 | 59 |
| 8.(9.) Hynek Štichauer, Pardubice | 6 | 7 | 6 | 7 | 8 | 6 | 40 |
| 9.(10.) Antonín Galliani, Markéta Praha | 5 | 3 | 7 | 6 | 10 | 7 | 38 |
| 10.(8.) Patrik Linhart, Slaný | 13 | 10 | 9 | 4 | 1 | – | 37 |
| 11.(11.) Věroslav Kollert, Mšeno | 6 | 7 | – | 8 | 6 | 6 | 33 |
| 12.(12.) Zdeněk Šuranský, Mšeno | 0 | 2 | 7 | 4 | 4 | 3 | 20 |
| 13.(13.) Michal Matula, Markéta Praha | – | 5 | 6 | 1 | 1 | 4 | 17 |
| 14.(14.) Martin Gavenda, Březolupy | NQ | 1 | 4 | 3 | 3 | 5 | 16 |
| 15.(15.) Jan Vondra, Markéta Praha | 4 | 3 | 4 | – | – | – | 11 |
| 16.(16.) Matěj Kůs, Markéta Praha | – | – | – | 2 | 4 | 4 | 10 |
| 17.(17.) Jan Balihar, Plzeň | 5 | – | – | – | – | – | 5 |
| 18.(18.) Patrik Doubek, Markéta Praha | NQ | – | 2 | – | 2 | DNR | 4 |
| 19.(21.) Jan Markvart, Plzeň | NQ | 2 | – | Q-NS | 0 | 1 | 3 |
| 20.(19.) Luboš Velinský, Pardubice | 3 | – | – | – | – | – | 3 |
| 21.(NC) Ján Halabrín, Žarnovica (SK) | NQ | NQ | DNR | – | – | 2 | 2 |
| 22.(20.) Michael Gregor, Markéta Praha | NQ | 0 | 1 | Q-NS | 1 | DNR | 2 |
| 23.(22.) Adam Vandírek, Markéta Praha | 2 | – | – | – | – | – | 2 |
| 24.(23.) Vladislav Troják, Březolupy | NQ | – | – | 1 | – | NQ | 1 |
| 25.(24.) Jakub Fabian, Markéta Praha | 0 | 0 | – | Q-NS | NQ | NQ | 0 |
| 26.(25.) Pavel Fuksa, Pardubice | – | NQ | 0 | – | – | – | 0 |
| 27.(26.) Matyáš Hlaváček, Mšeno | 0 | – | – | – | – | – | 0 |
| NC Lukáš Urban, Pardubice | NQ | NQ | – | – | – | – | – |
| NC Petr Bazika, Markéta Praha | NQ | NQ | – | – | – | – | – |
| NC Petr Málek, Pardubice | NQ | – | – | – | – | – | – |
Legenda: číslo v závorce za pořadím udává průběžnou pozici po předchozím závodě, NQ znamená nekvalifikoval se, DNR neabsolvoval ani jednu rozjížďku, Q-NS nenastoupil do závodu po úspěšné kvalifikaci, NC neklasifikován.
Dosavadní podniky se uskutečnily ve Slaném, Březolupech, Pardubicích, Kopřivnici a Plzni. Do závěrečné klasifikace se na rozdíl od předchozích let počítají všechny výsledky.
V případě bodové rovnosti rozhoduje o pořadí lepší výsledek v posledním závodě.
Foto: Pavel Fišer
Plzeň čekala na soupeře marně
Plzeň – 13. 10. 2004
I když Plzeň splnila ultimativní podmínku Mšena a nastoupila ke včerejší baráži výhradně s prvoligovou sestavou, svého soupeře se nedočkala. Plzeňský kádr tvořili Zdeněk Simota, Petr Vandírek, Vladimír Višváder, Ján Halabrín, Jan Markvart, Jan Balihar a Karel Kadlec. Z tábora Mšena se objevil jedině Filip Šitera, který cestu podnikl evidentně jako soukromou záležitost. Ve Mšeně by se měli za své zbabělé vycouvání z baráže pořádně stydět. Rozhodně bude zajímavé sledovat s čím chtějí přesvědčit delegáty valné hromady o rozšíření extraligy na pět týmů, pakliže se bojí střetnutí s prvoligovým týmem. Rovněž neúcta k předem daným pravidlům hry jim pozitivní faktory na misce vah nepřidá.