Archiv autora: Antonín Škach

Defekt stál Kelvina Tatuma titul

New Plymouth – 6. listopadu
By před závěrečným závodem světového šampionátu na dlouhé dráze v novozélandském New Plymouthu vedl Kelvin Tatum o deset bodů, mistrem světa se nakonec nestal. Ve finálové jízdě jej totiž zradil motocykl. Němec Gerd Riss se tak nakonec radoval nejen z vítězství v závodě, ale i v celém šampionátu. Zdeněk Schneiderwind, který kvůli zranění na druhý konec světa necestoval, nakonec skončil celkově osmý.

1. Gerd Riss, D 20 1.
2. Theo Pijper, NL 17 2.
3. Matthias Kröger, D 17 3.
4. Jörg Tebbe, D 14 4.
5. Andy Appleton, GB 14 5.
6. Kelvin Tatum, GB 14 E
7. Jason Crump, AUS 12 1.
8. Enrico Janoschka, D 12 2.
9. Massimo Mora, I 8 3.
10. Bernd Diener, D 8 4.
11. Maik Groen, NL 10 5.
12. Stephan Katt, D 8 E
13. Herbert Rudolph, D 5 1.
14. Troy Batchelor, AUS 3 2.
15. Stephane Tresarrieu, F 5 3.
16. Glen Philipps, GB 6 4.
17. Strider Horton, NZ 2 5.
18. John Jörgensen, DK 1 6.
19. Manuel Brendon, NZ 1

Konečné pořadí šampionátu:

1. Gerd Riss, D 103
2. Kelvin Tatum, GB 101
3. Bernd Diener, D 71
4. Enrico Janoschka, D 65
5. Theo Pijper, NL 63
6. Andy Appleton, GB 59
7. Herbert Rudolph, D 48
8. Zdeněk Schneiderwind, CZ 44,5
9. Stephan Katt, D 43
10. Matthias Kröger, D 42
11. Maik Groen, NL 39
12. Robert Barth, D 36
13. Jörg Tebbe, D 33
14. Massimo Mora, I 31,5
15. Matt Read, GB 28,5
16. Stephane Tresarrieu, F 27
17. Glen Philipps, GB 22
18. Sirg Schützbach, D 13
19. Uppie Bos, NL 12,5
20. Jason Crump, AUS 12
21. Dirk Fabriek, D 10
22. Troy Batchelor, AUS 5
23. Christian Hülhorst, D 4
24. Richard Hall, GB 3
25. Strider Horton, NZ 2
26. Jöhn Jörgensen, DK 1
27. Matthieu Tresarrieu, F 0
28. Philippe Ostyn, F 0
29. Ralf Löding, D 0
30. Manuel Brendon, NZ 0

Českou plochou dráhu bude řídit třináctičlenný orgán

Praha – 30. října
Politická část spektra zasedání sobotní valné hromady Svazu ploché dráhy zahrnovala především volbu nového výkonného výboru. Ještě před ní došlo ke střetu dvou názorů. Zachovat stávající počet členů, kteří zvolí svého předsedu, či nechat každému klubu zastoupení ve VV SPD, přičemž předsedu a předsednictvo zvolí delegáti valné hromady dvoukolovou tajnou volbou. Nakonec však došlo k zajímavého prolnutí obou návrhů. A českou plochou dráhu tak bude řídit třináctičlenný orgán složený ze zástupců všech klubů, který si svého předsedu zvolil sám. Stal se jím Petr Moravec z Pardubic.
Jednací řád se nezměnil
Výměnu názorů vyvolalo již jednání o organizačním a jednacím řádu Svazu ploché dráhy. Těsně před valnou hromadou byl totiž kolportován návrh stávající směrnice, na jehož tvorbě se podílel tým okolo Petra Ondrašíka a Vladimíra Wasyliwa. Předpokládal především právo každého klubu delegovat svého kandidáta do výkonného výboru, jenž by byl řízen předsednictvem složeném z předsedy, místopředsedy pro sportovní oblast a místopředsedy pro ekonomickou a organizační oblast. Ti by byli voleni delegáty valné hromady dvoukolovou tajnou volbou.

„Valná hromada je natolik závažné shromáždění, které si zaslouží mnohem lepší jednací řád než má dnes,“ ujal se obhajoby návrhu Vladimír Wasyliw. „Tajná volba je mnohem demokratičtější. A náš návrh má více propracovaný systém průběhu voleb.“ Prvním úskalím, na něž však narazil, byla distribuce za pět minut dvanáct. Řada delegátů se s ním dokonce údajně setkala až v tištěné verzi na svém stole.

„Vycházeli jsem z porady klubů na Markétě letos v létě,“ vysvětloval své záměry Petr Ondrašík. „Tam vyšla potřeba, že na řízení Svazu ploché dráhy se chtějí podílet všechny kluby. SPD totiž ve své podstatě nevytváří žádnou členskou základnu. Takhle by měl každý klub šanci se vyjádřit. Od roku 1990 se to v ploché dráze nikam nepohnulo. Dle mého jdeme dolů. Pojďme zkusit dát tomu novou tvář.“

Petr Ondrašík kromě toho zpochybnil systém delegace valné hromady. Předsedající Petr Moravec se bránil: „O takovémhle závažném materiálu jsme se nebyli schopni ve VV sejít. Delegáty jsme stanovili tak, že plně odpovídají tomu, co se dnes v ploché dráze děje. A jejich počet vyplývá z jednacího řádu Federace motocyklového sportu.“

A pak už se hlasovalo. Nový jednací řád podpořilo třináct delegátů, třiadvacet jich bylo proti. Důvody si každý musí zodpovědět sám ve svém svědomí. Nezaujatý pozorovatel si však nemohl nepovšimnout až paranoidního odmítání všeho, co má přímou souvislost s osobou Petra Ondrašíka, a v duchu si neklást otázku po příčinách. Komunistická minulost bývá častou zástěrkou, avšak patnáct let po sametové revoluci má příchu středověkého honu na čarodějnice. Navíc rudou knížku měla v šuplíku i celá řada dnešních Ondrašíkových odpůrců.

Ono to bude spíše souviset se závistí a finančním napojení Prahy na prostředky rozpočtu ministerstva vnitra. Svým způsobem to ostatně potvrdil i nejmenovaný delegát z plzeňského klubu. V diskusi vytkl pražskému šéfovi: „Kdybychom my také dostali osm miliónů, taky bychom jezdili velké závody. A náš stadión by vypadal hezky.“

Bum a bylo to venku. Souhlasně přikyvující delegáti však opomněli jedinou maličkost. Petr Ondrašík si bankovky nevytisknul ve své kanceláři. Ono je to jako v té známé televizní reklamě na životní pojištění. Někdo má a někomu holt ujíždí vlak. Každopádně odmítat návrhy bez hlubšího zamyšlení jenom kvůli osobě předkladatele je pošetilé a může ploché dráze uškodit.


Dobře načasovaná bomba
Odmítnuté teze se dostaly na přetřes ještě na samý závěr valné hromady ve chvíli, kdy program zasedání dospěl k bodu voleb členů výkonného výboru na období 2004 až 2008. „Náš návrh souvisí s celou naší představou organizace SPD,“ vytáhl do ofenzívy Vladimír Wasyliw. „Všechny kluby mají zájem o zastoupení ve výkonném výboru. Proto navrhujeme, aby každý z nich v něm měl právo mít svého člena. Tito členové by byli pouze potvrzováni a volily by je samotné kluby. Valná hromada by měla zvolit pouze vedení, tedy předsednictvo. To by mělo mít tak silný mandát, aby SPD fungoval. Jeho činnost je náročná a leží ve více odvětvích. SPD by měl být právní subjekt a hospodařit, nikoliv jen peníze přerozdělovat. Velkého sponzora nemá šanci získat jeden klub, ale jenom jeden velký subjekt. Ten by měl dokázat prodat celý balík a vydělané prostředky přerozdělit klubům.“

Vzápětí Petr Ondrašík znovu doporučil projednání organizačního řádu. „Chceme se pokusit něco zlepšit,“ vyzval přítomné. „Jestliže není obecná vůle měnit jednací řád, pojďme cestou kompromisu. Teď tady sedíme dle jiného klíče, než je v organizačním řádu. Druhá věc je otázka voleb. Nechejme organizační řád novému výkonnému výboru, aby byl v souladu s novými organizačními směrnicemi AČR, kdy svazy budou organizačními jednotkami.“

Jeho příspěvek však byl roznětkou pro pečlivě načasovanou bombu prezidenta AČR Romana Ječmínka. „Vidím rozpor v jedné věci,“ začal svůj jediný příspěvek. „Pečlivě jsem vnímal zprávu Míly Vernera a nemám důvod nevěřit, že SPD nesnížil počet klubů. Nedošlo ani ke snížení licencí. A poslouchal jsem i Pepíka Laštovku, který ploché dráze nechal půlku svého života. A tohle čtyřleté období je možno považovat za nejlepší za několik posledních let. Minulý týden jsme měli poradu s motokrosem, kde je 1850 jezdců, a kde dělají několik desítek závodů. Výrazná jednání byla i se svazem silničních závodů, kde se je 560 licencí. Příští týden je enduro s 520 jezdci a pak trial, což je mezi 80 – 85 závodníky. Tedy něco jako u vás. Zatím jsem nezaznamenal žádné pochmurné sdělení od jednotlivce v péči AČR, že zažívá nejhorší období. Pokud se týká dnešního jednání, AČR bude budovat pozitivní vztahy pro následující období. Nebudeme se snažit dělat permanentní revoluci, která nikdy nikomu neprospěla.“

Prezident AČR vzápětí nasměroval svou řeč k financím. „Přečetl jsem si zprávu o hospodaření a myslím, že má dostatečný významový akcent. Poznámka Petra Ondrašíka zajímat se o prostředky Sazky je akceptovatelná, ale ne u tohoto stolu a tohoto orgánu. Legitimní je ptát se na ně na krajských konferencích AČR. A zpráva Míly není pravdivá. Mám tady přehled investic do ploché dráhy za posledních deset let. AČR vydal přes dvacet miliónů. Osm pro Markétu, čtyři pro Pardubice, dva pro Slaný, 660 tisíc pro Divišov, jeden a půl miliónu pro Březolupy, 651 tisíc pro Plzeň, 650 tisíc pro Mšeno a 500 tisíc pro Kopřivnici. další akce byly v investicích do stadiónů – Praha 1.550.000 v roce 1996 a další milión v roce 2000, Pardubice 4.473.000 a Slaný 4.470.000 v roce 2001 a Pardubice 2.000.000 v roce 2002. To nemá nic společného s SPD, to se odehrává na půdě AČR. V letošním roce dostaly na údržbu Slaný, Pardubice a Mšeno po 170 tisících, Divišov, Plzeň, Březolupy a Mariánské Lázně po 70 tisících, Kopřivnice 50 tisíc a Chabařovice 40 tisíc. Vyváženost mezi plochodrážními kluby je taková, že zbývajících pět svazů dostalo 2.330.000 a plochá dráha 950.000. Není to tedy jedna šestina, ale více než třicet procent prostředků. A to máme jen jedenáct plochodrážních stadiónů, ale 42 motokrosových tratí a navíc další víceúčelové areály jako Sosnová či Sedlčany. Na auta dáváme 1.900.000 a na karting 750.000. K takovým číslům se dostaneme za posledních deset let nezávisle na tom, zda máme autoritu nebo ne.“

A pak už se Roman Ječmínek dostal k organizačním otázkám. „Máte absolutní volnost udělat organizační směrnice. Je nám naprosto lhostejný počet komisí, počet výkonných výborů, způsob volby. Výkon sportovní autority však nepřísluší žádnému svazu. Ten nemůže nic řídit. Řídit plochou dráhu nemůže žádný svaz, ale demokraticky zřízený orgán. A to pro nás bude zvolený výkonný výbor, který bude potvrzen prezídiem AČR. Plochá dráha je nejmenším odvětvím a měla by tak mít nejméně problémů. Zatím je tomu naopak.“


Rozšíření ano, tajná volba ne
Nicméně hlasování o systému voleb dopadlo velice těsně. Nejprve mělo padnout rozhodnutí o způsobu volby předsedy VV SPD. Osmnáct hlasujících bylo pro přímou volbu předsedy, zatímco dvaadvacet ponechalo toto právo na členech výkonného výboru. Pro zastoupení všech klubů v řídícím orgánu hlasovalo dvaadvacet delegátů, proti sedmnáct a jeden se zdržel hlasování.

A tak každý klub dostal prostor nominovat svého kandidáta. Divišov nominoval Stanislava Hlačinu, Plzeň Leopolda Klímu, Slaný Petra Křikavu, Pardubice Josefa Laštovku, Svitavy Petra Moravce, Rimini Miloslava Vernera, Mšeno Vladimíra Wasyliwa, Mariánské Lázně Miroslava Musila, Kopřivnice Vladimíra Kováře, Markéta Milana Špinku, Březolupy Miloše Plzáka, KLABO team Antonína Klatovského a Chabařovice Jaroslava Zobala.

Nakonec však došlo ke třem změnám. Stanislav Hlačina rezignoval ve prospěch Milana Hajného, Miloslava Vernera nahradil Jan Janů a Jaroslava Zobala Zdeněk Felix. Třináctihlavý moloch se ihned sešel k prvému zasedání. Zvolil Petra Moravce svým předsedou a Milana Hajného a Josefa Laštovku místopředsedy.

V letech 2000 až 2004 přitom řídilo plochou dráhu pouze sedm mužů. Všichni z nich zůstali pracovat ve VV SPD i nadále. Otázkou zůstává, jak se vedení dokáže s nárůstem počtu členů vyrovnat. Víc hlav má možná více rozumu, ale také více svých individuálních zájmů. Rozhodovací procesy by se tak mohly pořádně zpomalit. A ještě jedna věc stojí za pozornost. Již jen letmý pohled na seznam členů odhalí silnou kliku spojenců či spolupracovníků Petra Ondrašíka. Jeho kolegové z bývalého Českého svazu ligových družstev Vladimír Wasyliw a Zdeněk Felix a podřízení z Markéty Milan Špinka a Vladimír Kovář tvoří vskutku silnou kompaktní skupinu.

Členové VV SPD v kostce:

Petr Moravec – předseda: Krátce po své čtyřicítce patří k nejschopnějším funkcionářů mladší generace. Má za sebou bohaté zkušenosti z top managementu pardubického klubu a celého odvětví ploché dráhy. Své erudice využívá i jako manažer Czech Speedway Dryml Teamu. Autor nebo přinejmenším hnací motor celé řady zlepšení, z nichž lze jmenovat především povznesení extraligy v projektu Fujifilm. Výhodou na jeho straně je i skutečnost, že je velikánským fanouškem sportu levých zatáček, polykajícím tisíce kilometrů na cestách za závody. Jeho široký záběr doplňuje také žurnalistická činnost. Na druhou stranu mu kritikové vyčítají roztříštěnost aktivit a střet zájmů.
 
Milan Hajný – 1. místopředseda: Nová tvář na scéně plochodrážních funkcionářů pochází z AK Divišov. V něm se jako hlava nového vedení blýsknul dvěma povedenými závody a dokázal zaplnit klubovou pokladnu díky jednoznačně komerčně pojatým závodům čtyřkolek. Svou slabinu, tedy poměrně krátkou dobu svého oficiálního působení v ploché dráze, bude zřejmě kompenzovat neotřelými nápady a jejich razantním prosazováním.
 
Josef Laštovka – 2. místopředseda: Bývalý pardubický závodník zasvětil drtivou část svých jednašedesáti jar sportu levých zatáček. Léta působí jako reprezentační kouč a pardubický trenér. A právě hromada medailí, které v této své roli získal, mu už dnes zajistila své místo v síni slávy českého plochodrážního sportu. Má bohaté zkušenosti s řízení ploché dráhy na vrcholové úrovni. Pakliže bychom měli najít atribut stylu jeho jednání, nabízí se především rozvážnost. A nedostatek odbornosti, erudice či zápalu by mu mohl upřít pouze neinformovaný ignorant.
 
JUDr. Zdeněk Felix: Zralý padesátník se do řídících struktur ploché dráhy dostal poměrně nedávno. Ještě před třemi lety býval pouze nadšeným fanouškem objíždějícím všechny závody u nás a některé v zahraničí. Pověst renomovaného pražského advokáta však nezůstala nepovšimnuta. V roli místopředsedy Českého svazu ligových družstev si v očích části spektra plochodrážní veřejnosti vysloužil označení revolucionáře proti AČR. Protože na rozdíl od většiny svých kolegů není bytostně svázán s žádným klubem, měla by výhodou číslo jedna na jeho straně být absolutní objektivnost.
 
Jan Janů: Zřejmě nejkontroverznější osoba nového VV SPD. Ve svých necelých šedesáti letech si vypracoval nálepku plochodrážního novináře a především fotografa. Ta se však víc a víc odlepuje, protože s výsledky jeho činnosti se česká plochodrážní veřejnost setkává stále řidčeji. V kuloárech proslul jako nesmiřitelný kritik čehokoliv, vesměs za každou cenu, aniž by ovšem někdy prezentoval alespoň náznak svých vizí. V čem tedy má spočívat jeho přínos pro plochodrážní management zůstává záhadou. Jeho jediným příspěvkem na šestihodinové valné hromadě byla kritika razantního rozšíření počtu členu orgánu, v němž však vzápětí bez mrknutí oka přijal místo. Také jeho náklonnost ke zvýšené konzumaci alkoholu zřejmě nebude pro reprezentaci VV SPD tím pravým ořechovým.
 
Antonín Klatovský: Bývalý vicemistr světa na ledové ploché dráze vytvořil skvěle fungující KLABO team. Především díky jeho působení je česká ledová dráha stále pojmem i ve světovém měřítku. Jak se však muž, o jehož tvrdosti se traduje, že je ještě větší než tvrdost ledu, po němž jezdí, vypořádá s návalem problémů letních plochodrážních disciplín, je otázkou. Nicméně k jeho prioritám nikdy nepatřilo funkcionaření a tak se dá předpokládat, že své působení ve VV SPD bude spíše orientovat na problémy ledové ploché dráhy.
 
Leopold Klíma: Zkušený dlouholetý funkcionář, plzeňský šéf a člen řídících plochodrážních struktur. Kritikové mu vytýkají především plzeňský patriotismus, díky němuž mu mnohdy globální podstata věcí uniká. Posledním úspěchem jeho klubu je hlavně návrat po sedmi letech do extraligy. Na valné hromadě se kromě náznaků xenofobie vůči zahraničním plochodrážníkům ve službách českých klubů, výrazněji neprojevil.
 
Vladimír Kovář: Bývalý plochodrážník byl prvním historikem, který začal plochou dráhu zkoumat vědeckým úhlem pohledu. Schopný žurnalista a komentátor působí v současnosti jako trenér na pražské Markétě. Ve své funkcionářské kariéře má škraloup z minulé dekády. Tehdy se aktivně zúčastnil revoluce v kopřivnickém klubu, jenž málem ve svém důsledku přinesla zánik ploché dráhy. Mínusem na jeho straně je mnohdy nediplomatické prosazování svých myšlenek přes mrtvoly a černobílé kritické vidění problémů. Kladem je nesporná inteligence, vynikající orientace v plochodrážní problematice a slušný rozhled přesahující rámec klubu.
 
Petr Křikava: Slánský předseda a funkcionář už od pradávných dob. Upřímné zapálení pro sport levých zatáček z něho doslova čiší. Pod jeho vedením slánský klub překonal hlubší krizi počátku devadesátých let a vrátil se na špici po pořadatelské a sportovní stránce. Svérázné vystupování a zásada co na srdci, to na jazyku, mu však do cesty postavila i celou řadu odpůrců. Ti pak jeho mnohdy dobře míněné názory a možná skvělé návrhy mohou nepochopené za zásady odmítnout.
 
Miroslav Musil: Muž, který ještě loni patřil do dlouhodrážního reprezentačního kádru, stanul letos po funkcionářském zemětřesení v čele mariánskolázeňského klubu. Může se pochlubit rozhodnými kroky za záchranu české dlouhé dráhy, jejichž vrcholy jsou dva ročníky mistrovství republiky. Mariánské Lázně však v poslední době vždy stály poněkud stranou globálního dění v české ploché dráze. A tak je otázkou jeho postoj k řízení disciplíny. Mnohé už naznačila valná hromada. Mariánskolázeňská delegace se dostavila pozdě a svou aktivní účast omezila výhradně na hlasování.
 
Miloš Plzák: Doyen našich funckionářů, bývalý závodník a dlouholetý šéf v Březolupech. Mezi jeho špičkové majstrštyky patří povznesení Březolup z provinčního druholigového družstva počátku osmdesátých let k titulu extraligového vicemistra 1996. Se svým klubem prožil vzestupy a pády a navzdory svým sedmi křížkům neztrácí brilantní manažerské nápady. O tom nejvýmluvněji svědčí povedený úvodní Slovácký ovál nebo nedávná jednání s Plzní o březolupském ligovém comebacku.
 
Mgr. Milan Špinka: Jeden z trojlístku českých mistrů světa na ploché dráze funkcionaří už od konce své aktivní kariéry v roce 1984. Na pražské Markétě se vypracoval na pomyslný post muže číslo dvě po Petru Ondrašíkovi. Během závodů nesmírně rtuovitý funkcionář a rozhodčí mezinárodní úrovně s neobyčejným citem pro řízení mítinku. Na diplomatickém poli za sebe nechává mluvit spíše činy, což byl také případ jednání valné hromady.
 
Vladimír Wasyliw: Pod jeho vedení Mšeno překonalo období odchodu Jiřího Opočenského a firmy Oliba, aby zaznamenalo nejpozoruhodnější období své historie a celou škálu úspěchů ve sportovní a organizátorské branži. Na podzim pro názorové rozpory abdikoval na post člena VV SPD, kam se nyní vrací. Valná hromada potvrdila jeho spojenectví s Petrem Ondrašíkem, jenž se projevilo už na jaře iniciací Českého svazu ligových družstev jako společenství klubů na prosazování svých požadavků vůči AČR. Struktura současného řídícího orgánu, v němž zasedají další exponenti dnes už neexistujícího ligového svazu, by mohla být výhodnou pro prosazení celé škály nápadů, jimiž oplývá.

Foto: Pavel Fišer

Komentář ostrým perem:
Plzeňští funkcionáři zatím nebodují

Česká Třebová – 4. listopadu
Šlágrem letošního podzimu se stal prvoligový úspěch Plzně, která si díky druhému místu a následné neochotě Mšena zúčastnit se baráže zajistila extraligovou příslušnost. Musím se přiznat, že jsem plzeňskou pou do vyšší divize sledoval s velkou dávkou sympatií. Předloni dal Václav Verner družstvu správný řád, ale bohužel sladké plody sklízel až ve druhé půlce soutěže. Loni jeho úsilí zase nahlodal zákaz startu cizinců prosazený Prahou, Mšenem a Pardubicemi. Plzeňáci se tak dočkali až letos. Jezdci udělali své, teď je však řada na funkcionářích. A ti své extraligové účinkování nezačali na valné hromadě příliš šastně.

Zpochybnit právo Plzně na extraligu by mohl snad jedině šílenec. Včas vyzvala Mšeno k baráži a splnila všechny ultimativní podmínky Mšena, by nebyly v souladu s platným zněním řádů. A tak se tedy po čtyřech sezónách společnost extraligových týmů mění. Mšeno bohužel postihl sestup paradoxně v jeho nejlepší sezóně. Černého Petra zřejmě v městečku u Kokořína nečekali, protože se ani jednou nepokusili ovlivnit věci ve svůj prospěch také na druhé frontě v první lize. Naproti tomu Plzeň hojně využívala všech možných hostů, což se jí nakonec vyplatilo.

Právě jezdecký kádr je dnes nezbytnou podmínkou důstojného fungování extraligového celku. V Plzni se musí smířit s myšlenkou, že po letošní kromobyčejně vyrovnané extraligové kampani nikdo nestojí o tým, který by ve vyšší lize paběrkoval třicet bodů za leaderem. A to jen proto, aby si některý funkcionář mermomocí splnil svůj sen. A chceme, či nechceme, jedinou záruku takového stavu přinášejí dnes cizinci. Ti jsou navíc prokazatelně katalyzátorem diváckého zájmu.

Plzeňští delegáti sobotní valné hromady však do plochodrážního světa jasně poslali své poselství, týkající se zahraničních závodníků v soutěži. Nejenže jako jediný extraligový klub přímo podpořili návrh na redukci cizinců ze dvou na jednoho, ale Jan Hádek dokonce neváhal otevřeně posměšně kritizovat slánského předsedu Petra Křikavu za běžné nasazování dvojice Poláků. Zřejmě si nestačil všimnout, že Slaný s nimi již třetí sezónu bojoval o titul a jeho ochozy rozhodně nezejí prázdnotou. Příliš šastná nebyla ani reakce plzeňského předsedy a člena VV SPD Leopolda Klímy na snahy jisté části delegátů zpochybňovat plzeňské odhodlání do extraligy 2005 skutečně nastoupit. Vyhrožování odstoupením z první ligy, pakliže toho okamžitě nenechají, nemělo skutečně pražádnou úroveň. Navíc používat nižší ligu jako rukojmí pro dosažení svého cíle, je přinejmenším trapné.

Pro nováčka v extralize rozhodně není postup bourání zavedených hodnot zrovna diplomatický, a to tím spíše, nevstupuje-li do extraligy v roli Mesiáše. Její letošní ročník byl totiž nejpovedenější v celé české ligové historii. A Plzeň se tak upřímně řečeno bude muset hodně zapotit, aby se stala důstojným nástupcem Mšena.

Rád bych se však mýlil a už při extraligové ouvertuře viděl v akci nebezpečný plzeňský tým. Teprve tam se prokáže, zda Západočeši na vyšší soutěž skutečně mají. A to i po organizační stránce. Milan Kůs, úspěšný plzeňský podnikatel a otec juniora Matěje, díky němuž se při prvních dvou závodech skvěly křiklavě oranžové plakáty s plochodrážníkem všude po celé Plzni a jejím okolí, totiž kvůli rozepřím s vedením klubu, ve své propagační činnosti přestal. A rozdíl v návštěvnosti mezi jarními a podzimními mítinky poznal každý. Deset let používaný stále stejný program a ignorace vyhlašování vítězů, k níž se na Borech při posledním prvoligovém klání opět uchýlili, by pak z Plzni nesmazatelně přiřkl predikát extraligového Buranova.

Bitva se strhla už jen o podobu šampionátů

Praha – 30. října
Pakliže se na něčem kromě volby mandátové, návrhové a volební komise účastníci sobotní valné hromady SPD jednomyslně shodli, byly to výsledky letošních šampionátů. Zato o podobu soutěží ročníku 2005 se mnohdy strhly bitvy, které si v ničem nezadaly se zápolením na dráze. Nakonec se o vavříny v příští sezóně bude bojovat prakticky dle shodného vzoru jako letos.
Překvapivě mnoho zastánců ryze českých dvojic
Vše však začalo poměrně vlažně. Vzhledem ke zrušení mistrovství světa jednotlivců se logicky upravil název národní kvalifikace, protože ta se pojede již jen o mistrovství Evropy. Prakticky bez připomínek se obešel také systém mistrovství republiky jednotlivců. Pouze Vladimír Wasyliw, prezident PDK Mšeno, navrhnul doplnit do věty, že pořadatel finálového závodu má právo mít ve startovní listině jednoho svého jezdce slovíčko „minimálně.“

Větší diskuse se poprvé otevřela až u návrhu juniorského šampionátu. Vladimír Kovář, pražský trenér, přišel s kritikou zamýšleného přidělování tabulkových bodů dle klíče 25-20-18-16-14-12-10-8-7-6-5-4-3-2-1. Evžen Erban se postavil na jeho stranu s argumentem, že od stejného systému se upustilo rovněž v Grand Prix, kde velké body budou dostávat už jen finalisté (25 – 20 – 18 a 16). VV SPD jako jeden muž prosazoval starý systém, a protože se autor zamýšleného zlepšení s jeho obhajobou nepřihlásil, nebylo co řešit.

Kaskádu příspěvků nevyvolal ani systém devatenáctiletých juniorů. Pouze Vladimír Wasyliw opět nechal do řádů doplnit ono „minimálně“ jako v případě šampionátu jednotlivců. Poznámku, jak bude řešena nominační otázka reprezentantů, reprezentační manažer Josef Laštovka zodpověděl tak, že bude řešena v průběhu sezóny VV SPD. Jeho filozofie bude opět taková, aby reprezentovali ti nejlepší.

První názorová přestřelka přišla na řadu v souvislosti se šampionátem dvojic. Ten opět proběhne dle anglického systému. Petr Moravec informoval, že v současné chvíli není více než deset párů. Argumentem, že jde o závod dvojic, takže je prostě smůla, když se někdo zraní, vysvětlil, proč ani tentokrát není v reglementu zařazen náhradník.

To správné slovo do pranice však řekl Petr Křikava, předseda AK Slaný. „Proč místo mezinárodního šampionátu neuděláme národní,“ otázal se pléna. „A se sníží náklady a zvýší se šance pro Čechy. Kromě toho bych doporučoval zavést kvalifikaci, když se sejde víc dvojic.“ Větší počet párů nastal letos, kdy musela být odmítnuta přihláška Teamu BM.

A tak došlo k prvému stěžejnímu hlasování o podobě podniku mistrovství republiky. Nutno podotknouti, že ušetřená částka by činila pouhé tři tisíce za rozdíl v zápisu mezi mezinárodním a národním podnikem do kalendáře AČR. Navíc mistrovský titul v uplynulých dvou letech pomáhal vybojovat Polák. Proto překvapil velký počet stoupenců návrhu Petra Křikavy. Ten neprošel o pouhých šest hlasů.


Liga hlavním bodem programu
Mezinárodní šampionáty na ledové, dlouhé a travnaté dráze mívaly v nedávné minulosti spíše jen virtuální charakter. Petr Moravec v roli předsedajícího se tak mohl omezit jen na vyjádření naděje, že se letos vůbec uskuteční. Delegáti mu dali víceméně za pravdu.

Mnohem větší vzrušení zavládlo v salónku Elišky Junkové, když se na přetřes dostaly obě ligové soutěže. V souvislosti s extraligou a první ligou se hlasovalo hned čtyřikrát. Nejprve přišel na pořad pražský návrh na rozšíření extraligy na pět celků. Motivace byla jasná, dostat do hry Mšeno. Spolupráce mezi Petrem Ondrašíkem a Vladimírem Wasyliwem se ostatně dala vypozorovat v průběhu celé valné hromady několikrát a to nejen pouze v otázkách systému šampionátu.

Petr Ondrašík však zůstal ve svém úsilí osamocen. „Chceme, aby počet extraligových týmů zůstal jako letos,“ vyjádřil se Evžen Erban, pardubický předseda. Slánský Petr Křikava: „Bude-li v celé lize jen osm týmů, a je to čtyři v extralize a čtyři v první lize.“ A Jan Hádek z Plzně řekl stručně a jasně: „Ve čtyřech!“ Osud Mšena, které se v pátek přihlásilo do první ligy jako tým, ne jako farma, tak byl definitivně zpečetěn.

Řada delegátů však stále zjevně nebyla přesvědčena, že to Plzeň se svou extraligovou účastí myslí vážně a nechce svou účast výhodně zpeněžit. Padaly proto návrhy na zakotvení nepřenositelnosti extraligové příslušnosti v případě odstoupení některého z účastníků, čímž byla mezi řádky logicky myšlena právě Plzeň. Diskutovalo se také o možnosti uvalení finančních sankcí, jejichž vymahatelnost by však mohla být problematická, či zápisného. To však rozlítilo Leopolda Klímu, šéfa Plzně a člena VV SPD. „Plzeň postoupila do extraligy a zajistit její účast je pro nás bez problémů,“ nechal se slyšet. „Peníze máme připravené. A dáváme dohromady i první ligu. Ale jestliže chce někdo vyhrožovat sankcí, můžeme se bavit, že tu první ligu nepojedeme!“

Mezi zastánce sankcí byl chabařovický Jaroslav Zobal. By už od loňského června neuspořádal ani jeden závod a Chabařovice se v českých ligách objevily naposledy v sezóně 2000, neváhal se vytasit s návrhem na přímý sestup a postup mezi oběma soutěžemi. Na to reagoval Evžen Erban. „A co když vítěz první ligy nebude chtít postoupit?,“ zpochybnil nápad na zrušení baráže. „Všude je to vymyšlený, jezdí se to tak v Polsku či Švédsku, akorát my pořád vymýšlíme něco nového.“

Ozvaly se i další námitky ve vztahu k pravidlům farem, nicméně návrh se dostal do hlasování. A při něm byl sestřelen. Pro hlasovalo především Mšeno, které se logicky touží vrátit zpět do vyšší soutěže, ale paradoxně také neligové Chabařovice a Březolupy. Především postoj Chabařovic byl zarážející s ohledem na fakt, že žádný tým nemůže sestavit ani teoreticky. Další důkaz, jak nepromyšlený návrh může na dvacet minut zablokovat plodné zasedání.

Mnohem důležitější se jevila problematika soupisek. Již dávno předem se vědělo o návrhu redukovat počet cizinců v extraligovém závodě ze dvou na jediného. Obhajoby se však nikdo neujal. Jak Pardubice, tak Slaný jej jednoznačně odmítly. Praha se překvapivě zdržela hlasování, ovšem Plzeň se postavila ze snížení počtu zahraničních akvizic. A všem začalo rázem svítat, že západočeská sestava se asi cizojazyčnými jmény moc hemžit nebude.

Vzápětí se pro toto přesvědčení objevil další důkaz. Mšeno totiž přišlo s tím, aby se v mítinku první ligy mohl objevovat jeden cizinec. A to přitom shodou okolností právě klub z městečka u Mělníka patřil k těm, kteří předloni prosadily jejich zákaz. K zajímavým názorovým posunům však došlo také u ostatních. Pro povolení jednoho cizince byl i pražský Petr Ondrašík. Ten dokonce v reakci na zvýšené poplatky za zápis mezinárodního klání do kalendáře AČR zpochybnil nutnost mezinárodního charakteru ligových podniků. „Ve Spartě také hrají zahraniční fotbalisté a nikdo nehovoří o české lize jako o mezinárodní,“ argumentoval logicky.

Mšenský návrh však nepodpořily Pardubice. „První liga by měla být pro naše závodníky,“ komentoval svůj postoj Josef Laštovka. A proti se paradoxně postavila i Plzeň, jenž se předloni cítila zavedením ryze národního charakteru nižší soutěže výrazně postižena. Těžko soudit, zda jde o dohru za výměnu ostrých slov na trase Plzeň – Mšeno v souvislosti s letošní baráží, či úsporný krok. Účastí jednoho zahraničního závodníka by však úroveň první ligy mohla jít ještě o malinko nahoru.

Hodně slov padlo také na téma hostování českých závodníků mezi oběma ligami. Paradoxně však nikdo neprojevil zájem o snížení limitu CMA, by to předsedající Petr Moravec delegátům podsouval. Klubové zájmy evidentně převážily potřebu řešit akutní otázku malého počtu závodů především seniorských závodníků. A tak se z ligových soutěží změny dočkala už jen baráž. Vladimír Wasyliw upozornil na technickou chybu v textu předlohy a navrhl zrušit dodatečné dopsání hostů na soupisku po 30. červnu. A Petr Křikava s Petrem Ondrašíkem požadovali zapsat fixní termín baráže do kalendáře už nyní bez ohledu, zda se vůbec pojede.

Bitva o juniorská družstva
Velký rozruch způsobil pražský návrh výrazně redukovat závodní program šampionátu juniorských družstev na jeden jediný závod, do nějž by se kvalifikovali ti nejlepší ze seriálu tréninkových závodů.

„Návrh to není scestný,“ obhajoval Petr Ondrašík, který měl při hlasování zástupců osmi přihlášených účastníků dva hlasy s ohledem na dva své týmy. „Závody juniorských družstev nemají žádnou návštěvnost. Děláme to, abychom juniorům dali šanci. Proč to tedy nejet jako tréninkový tábor s bodovaným tréninkem? Takhle jen zbytečně vyhazujeme patnáct tisíc za závod.“ Na jeho stranu se přiklonil pouze Vladimír Wasyliw. „V podstatě není důležité, zda odjedeme závod nebo trénink,“ řekl. „Důležité je, aby se jezdilo co nejvíc. Uspořádejme tedy místo deseti závodů jako letos klidně patnáct, dvacet bodovaných tréninků. Tuhle soutěž jsme přece koncipovali s ohledem na to, aby závodníci jezdili co nejvíc.“

Stanovisko VV SPD však bylo opačné. Závody by ztratily na vážnosti a jak řešit finále, když je přihlášeno osm družstev a jezdí se dle systému pro sedm dvojic? Kromě toho součástí šampionátu jsou také tolik dramatické stopětadvacítky. A názor zbývajících pěti účastníků byl víceméně totožný.

„Musím doporučit zachovat stávající systém,“ komentoval téma Petr Křikava. „Přistupme k tomu zodpovědně. Závody jezdíme pro diváky, proto zachovejme jejich hodnoty! Mladí kluci tohle potřebují, a se mají kde otrkat.“ Přidal se i Josef Laštovka: „A se jede seriál. Trénink není to, co závod. Ten má své regule a kluci si to zaslouží. Je to sice výdaj, ale můžeme jít cestou jiných úspor. Vlastní ekolog, doktor a tak dále. A kam jinam bychom měli zařadit stopětadvacítky? K juniorům to nejde, ti mají vlastní kvalifikaci.“ Plzeň i tady projevila svou antipatii k nasazování cizinců. „Souhlasím, aby to nebylo jen formou tréninků,“ řekl Jan Hádek. „Pokud extraligové kluby mají na cizince, byla by degradace, aby ti mladí kluci jezdili zadarmo. Uspořádat závod juniorských družstev je pro klub povinnost.“ Miloš Plzák z Březolup a Miloslav Verner za Rimini byli sice stručnější, ale jejich ne pražskému návrhu bylo jasné. A tak se juniorská družstva pojedou jako letos.

Hlasování delegátů v otázkách systémů českých šampionátů:

návrh pro proti struktura hlasujících
národní MR dvojic 16 22 pro mj. Plzeň, Praha, Kopřivnice, Slaný a celý bývalý VV SPD
extraliga v pěti 1 3 hlasování účastníků soutěže, pro byla pouze Praha
přímý sestup z extraligy 7 28 pro bylo nejen Mšeno, ale paradoxně i neligové Chabařovice a Březolupy
jeden cizinec v extralize 1 2 hlasování účastníků soutěže, pro byly Pardubice a Slaný, proti Plzeň, Praha se zdržela
jeden cizinec v 1. lize 2 2 hlasování účastníků soutěže, pro Mšeno a Praha, proti Pardubice a Plzeň
jeden závod MR jun. družstev 3 5 hlasování účastníků soutěže, pro Praha (2 hlasy) a Mšeno, proti Slaný, Pardubice, Březolupy, Rimini a Plzeň

Foto: Pavel Fišer

VV SPD rozděloval pouze prostředky MŠMT

Praha – 30. října
Vedle zprávy o činnosti VV SPD Miloslava Vernera a zprávy o výsledcích státní reprezentace Josefa Laštovky zazněla v sobotu na valné hromadě ještě zpráva o finančních prostředcích v působnosti VV SPD. Tu přednesl Petr Moravec, jenž byl o pár hodin později zvolen do čela řídícího orgánu místo odstoupivšího Miloslava Vernera.
„VV SPD disponoval pouze finančními prostředky na mládež a reprezentaci od ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,“ uvedl Petr Moravec. „V roce 2001 rozděloval na státní reprezentaci částku 1 480 000 korun, v roce 2004 už 2 454 000 korun. Největší nárůst byl v letech 2002 a 2004, na čemž se svými výsledky podíleli především Zdeněk Schneiderwind, Lukáš Dryml, Bohumil Brhel a Antonín Klatovský. Ti obsadili v mistrovství světa či Evropy místa do osmé příčky, což je samozřejmě zhodnoceno.“

Další finanční toky směřovaly i na mládež do klubů. „Peníze byly přidělovány těm, co měly největší počet těchto jezdců,“ objasnil Petr Moravec. „Dostalo se ale i na další kluby. Nevyšlo jedině na Mšeno. Ovšem v době, kdy by je dostalo, se většina z VV SPD rozhodla změnit rozdělovník. A na základě koeficientu činnosti práce s mládeží se peníze přerozdělily jinak. Jiné prostředky nebyly VV SPD rozdělovány.“

Finanční prostředky určené MŠMT pro státní reprezentaci:

2001 Kč 1.479.000,-
2002 Kč 1.761.300,-
2003 Kč 2.695.000,-
2004 Kč 2.454.000,-

Rozdělovník prostředků MŠMT na jednotlivé reprezentanty (v tisících Kč):

  2001 2002 2003 2004 celkem
Lukáš Dryml 605 565 365 1535
Bohumil Brhel 300 255 365 390 1310
Zdeněk Schneiderwind 200 450 400 1050
Antonín Klatovský 110 120 250 100 580
Aleš Dryml 55 115 380 550
Tomáš Suchánek 200 50 100 50 400
Antonín Šváb 50 60 175 50 335
Tomáš Topinka 55 115 50 220
Josef Franc 30 105 60 195
Luboš Tomíček 100 60 160
Miroslav Fencl 55 100 155
Jan Jaroš 50 100 150
Richard Wolff 30 60 90
Adrian Rymel 20 50 70
Antonín Kasper 55 55
Zdeněk Simota 50 50
Filip Šitera 50 50
Lubomír Batelka 30 30
Roman Andrusiv 30 30
Jaromír Lach 30 30
Jaroslav Petrák 30 30
Radek Smolík 30 30
Pavel Ondrašík 10 10
 
Ostatní náklady:          
Náklady WTC 443 12 18 96  
Manažer 130 147 123  
Soustředění 67  

Pozn.: v roce 2001 jsou v nákladech na WTC započteny rovněž náklady na doprovod MS a ME (tzv. vedoucí výpravy).

Josef Laštovka vnímá léta 2001 – 2004 jako historická

Praha – 30. října
Při sobotní valné hromadě skládal delegátům své účty také reprezentační kouč Josef Laštovka. Na období uplynulých čtyřech sezón mohl vzpomínat jedině pozitivně. Dokonce jej neváhal označit ze jedinečné v celé české plochodrážní historii.
„Činnost reprezentace je velmi rozsáhlá,“ začal svůj příspěvek Josef Laštovka. „Za poslední čtyři sezóny jsme obsadili 119 akcí mistrovství světa a 46 mistrovství Evropy. V reprezentaci se objevilo 37 závodníků, což je sedmdesát procent držitelů licencí.“

Kromě kvantitativního počtu se nám vedlo také na diplomatickém a ekonomickém poli. „Každým rokem jsme získali nějaké místo v MS či ME navíc,“ pochlubil se reprezentační kouč. „Pouze jedenkrát jsme vynechali a to díky poruše auta Tondy Švába cestou na semifinále mistrovství Evropy 2001. Za výsledky reprezentace získáváme finanční prostředky. Pokládám je za dostatečné, protože v hodnoceném období činily 8,4 miliónů.“

A co sportovní stránka věci? „I v olympijských sportech osmé místo získává finanční prostředky,“ konstatoval Josef Laštovka. „A na peníze dle výsledků z oněch sedmatřiceti závodníků dosáhlo dvaadvacet. Největší podíl měli Lukáš Dryml, Bohumil Brhel, Zdeněk Schneiderwind a Antonín Klatovský. V historii těžko najdeme takové výsledky dosažené během čtyř let.“

Přehled nejvýraznějších výsledků české reprezentace očima Josefa Laštovky:

sedmá místa Antonín Klatovský v MS na ledě 2001 a 2002, národní tým na WTC 2001 a Zdeněk Schneiderwind v ME na trávě 2004
 
šestá místa národní tým na WTC 2003 a 2004, Zdeněk Schneiderwind před posledním závodem MS na dlouhé dráze 2004
 
pátá místa národní tým na WTC 2002 (v Anglii jsme skončili před výběrem domácích), národní tým v MS na ledové dráze 2001, Zdeněk Schneiderwind v MS na dlouhé a ME na travnaté dráze 2003 a Bohumil Brhel v ME jednotlivců 2002
 
čtvrtá místa Antonín Klatovský za Euro tým v MS družstev na ledě 2003, v ME jednotlivců 2001, Pardubice a Praha v EP klubových družstev 2003, resp. 2004, Tomáš Suchánek v ME juniorů do 19 let 2001
 
třetí místa Lukáš Dryml na dvou Grand Prix, Antonín Klatovský v ME na ledě 2003, Antonín Klatovský v za Euro tým v MS družstev na ledě 2002
 
druhá místa Lukáš Dryml na dvou Grand Prix a MS juniorů 2001, Zdeněk Schneiderwind v ME na trávě 2001 a 2002, Pardubice v EP klubových družstev 2002
 
první místa Bohumil Brhel v ME jednotlivců 2001, Lukáš Dryml v MS juniorů 2002, Bohumil Brhel a bratři Drymlové v ME dvojic 2004