Praha – 2. září
Protože informace, že se sobotní závod v Mariánských Lázních nakonec pojede jako součást pohárové série, nebyla zveřejněna včas, ozvali se někteří závodníci s protestem. Zdeněk Schneiderwind jej proto z klasifikace seriálu vyškrtnul. Na zítřejší pokračování v Chabařovicích není opět dost zájemců. A tak byl anulován celý letošní ročník.
„Zítra se bude v Chabařovicích jen trénovat,“ povzdechne si Zdeněk Schneiderwind. „Nejprve se anulovaly Mariánky, kde Roman Štola starší zaplatil všechny ceny. Pro nezájem závodníků je anulovaný celý letošní Mini Cup, kde se odjely jen dva závody. Když jezdci nechtějí, nedá se nic dělat. Úterky a čtvrtky se rozbíhají tréninky na Markétě, zájemci mohou dorazit. Pohárová tradice se může obnovit příští rok. Klidně i letos, pokud se najde šest stabilních zájemců.“
Tak uplynulý týden stál za to! Extraliga ve Slaném poslala Žarnovicu na čelo tabulky, Praha korunovala Adama Bubbu Bednáře za českého juniorského mistra v obou věkových kategoriích a Mariánské Lázně tleskali Hynku Štichauerovi coby již trojnásobnému šampiónu republiky. Martin Vaculík vyhrál polskou Speedway Grand Prix. A protože je pondělí, čeká nás procházka s našimi plochodrážníky po zahraničních kolbištích.
Jsme zvyklí začínat pondělkem a britským Premiership. Mohli jsme také dnes, jenže King’s Lynn nezávodil a Jan Kvěch musel nabídku Ipswiche na hostování na výjezdu do Birminghamu odmítnout z logistických důvodů.
Úterý přišlo s osmnáctým kolem polské extraligy U24. Leszno doma porazilo Zielenou Goru 52:38 (celkově 99:81), pro niž Matouš Kameník nebodoval (0 0 0 0). Gorzow doma předčil Krosno 54:36 (celkově 96:84), čímž si vysloužil postup do finále. Adam Bubba Bednář mu dodal deset bodů (1 2 3 3 1).
Kvůli slánské extralize Jan Kvěch vynechal středeční duel King’s Lynn vs. Belle Vue (51:39). Nazítří již v akci nechyběl. Skóroval sedmi body se dvěma bonusy v domácím matchi svého King’s Lynn proti Sheffieldu. Konečné skóre 48:42.
Včerejšek patřil odvetám čtvrtfinále play-off polské extraligy. Favorizovaný Lublin porazil Zielenou Goru také u sebe. Výsledek 58:32, celkově 112:67, Jan Kvěch nestartoval. Také Gorzow doma zopakoval úvodní vítězství proti Toruni. Vyhrál 51:39, celkově 99:81. Martin Vaculík dovezl devět bodů a bonus (1 2 3 3 0), Adam Bubba Bednář v soutěži debutoval s jedním bodem (1 0 0 -), když hned v prvním oblouku třetí jízdy překonal Pawla Przedpelskeho.
Mariánské Lázně – 31. srpna
Kde je tady v Mariánkách zelené světlo? Aha, tady. Jenže páska už letěla dopředu a spolu s ní Dominik Werstetter. Hynek Štichauer se vydal na cestu k obhajobě titulu se ztrátou jednoho bodu. V páté jízdě jej porazil ještě Jan Macek. Jenže tentokrát se chleba lámal až ve finálové jízdě, jejíž výsledky určily pět nejlepších. Pozici na jejím roštu si vybíral jako druhý. Vsadil na osvědčenou bílou, odkud čtveřici svých soupeřů zatroubil pěkně hlasité sólo. Jan Macek se zmocnil stříbra, bronz bral Dominik Werstetter. Pomohla mu ovšem obrovská smůla Daniela Klímy, jenž v posledním okruhu zadřel motor.
Češi začínají úřadovat
Krásná poslední sobota letošních prázdnin odměnila vítěze závodu stopětadvacítek, aby se věnovala dění na lázeňském kilometru. Program odsejpal jako na drátku. Nástup a představením závodníků proběhl po jednom za řidítky motocyklů. Osm minut po třinácté se chystala první jízda závodu, na jehož konci stál na pódiu český šampión.
Na rozdíl od pár předchozích let měl vzejít z finálové jízdy pětice nejlepších. A vedly k ní čtyři výjezdy na ovál a body nebyly zase tolik klíčové. Obzvlášť pro favority. Hynkovi Štichauerovi v rozjížďce s číslem jedna nevyšel start. A z druhé pozice neuštval Dominika Werstettera, jenž odlétl jako blesk.
„Od loňska jsem zapomněl, kde je tady zelený světlo,“ vysvětloval později ve své garáži. „A ukázkově jsem zaspal.“ Lukáš Hromádka, který dorazil sám bez mechanika, řešil vzápětí problém s časem. Na ovál vyjel na poslední chvíli, naštěstí pro něho včas. Zatímco Daniel Klíma při svém debutu vodil dalšího lázeňského nováčka Jana Macka, on jezdil třetí.
V cílové rovince jej ale předčil Sebastian Adorjan. Aby těch borců, kteří okusili lázeňský kilometr v závodním rytmu poprvé, snad nebylo málo, pole uzavíral Milan Moravec. Kostěnický hobík, jenž pomáhá Svitavám při plochodrážní renesanci, naskočil do startovní listiny na poslední chvíli. Oblékl starší vestu Olympu po svém velkém vzoru Josefu Francovi.
Milan Moravec na téma své dlouhodrážní ouvertury:
„Párkrát jsem si na dlouhánu zajel a pro mě to bylo zvládatelnější než krátká. Z první jízdy mám docela dobrej pocit. Je to rychlý a všechno funguje. Akorát si zvyknout na tu rychlost.“
S deseti startujícími se série skládala ze dvou jízd a základní část neztrácela na rychlosti. Hynek Štichauer opanoval rozjížďku s číslem tři před Danielem Klímou. Hned na to vletěl Lukáš Hromádka do pásky. I s handicapem trestné čáry dokázal sebrat poslední bod Milanu Moravcovi.
Za vítězstvím po restartu vypálil Jan Macek. Stejně jako Hynek Štichauer a Daniel Klíma vytěžil ze dvou výjezdů na ovál sedm bodů. Tady o postupu nebylo možné pochybovat, ale kdo získá další dvě místa, byla stále velká otázka.
Když Štěstěna zavře oči
Na ovál se dostali také veteráni. Shodou okolností byli jen dva. Lepší start vystřihl Lukáš Hromádka, ale záhy ochutnal pořádnou cejchu. V první zatáčce jej předjel John Pedersen a na starých motocyklech pochopitelně nejsou deflektory. Oba se postavili k pásce ještě jednou.
Tentokrát to bohužel skončil kolizí v úvodní zatáčce. Skončili v péči lékařů v nemocnici, Dán s klíční kostí, Lukáš Hromádka otřesený a bez ztracených dioptrických brýlí. Ačkoliv moravský závodník startoval i v hlavním závodě, jeho startovní listina nedostala trhlinu. Z programu zbývalo již jen finále, do něhož Lukáš Hromádka nepostoupil.
V rozjížďce s číslem pět vystřihnul Jan Macek raketový start. Upaloval před Hynkem Štichauerem do čela aktuální klasifikace. Smůla se potkala s Janem Hlačinou. Jezdil čtvrtý za Sebastianem Adorjanem, když ve třetím okruhu zůstal stát.
„Ten bod mi může chybět,“ vzal na sebe úlohu věštce. „Praskla mi objímka na karburátoru. Stává se… Je to škoda, ale jedem dál.“ Mezitím Dominik Werstetter v šesté jízdě odstartoval na Daniela Klímu, jehož za sebou přivedl do cíle.
Jan Macek si pochvaluje vítězství nad Hynkem Štichauerem:
„První, druhá jízda, nejelo to, jak jsme chtěli. Změnili jsme nastavení, k něčemu to snad bude dobrý, když jsme porazili Hynka. Na Čendu jsem jel hrozně vytočenej motor.“
V sedmé jízdě se Fortuna odvrátila také od Daniela Klímy. Suverénně vedl před Janem Mackem, jenže píchnul zadní pneumatiku. Snažil se doploužit do cíle. Užuž držel v hrsti poslední bod, když se přihnal Milan Moravec. A na samé metě mu jej sebral.
Sólo již trojnásobného mistra
Základní část se uzavřela rozjížďkou s číslem osm. Hynek Štichauer dobyl hladké vítězství před Sebastianem Adorjanem. Maximilian Gammel v nájezdu do třetího okruhu uštval Lukáše Hromádku. K finálové účasti mu ale čtvrtá dvojka nepomohla.
Zato Daniel Klíma se mohl chystat na vrchol dne i s nulou po svém defektu. Stejně jako Hynek Štichauer a Jan Macek, jenž si coby vítěz základní části volil postavení na finálovém roštu jako první. Jan Hlačina byl doma prorokem. Body po poruše mu chyběly a tak se v rozjížďce pěti nejlepších uvedli Dominik Wertetter a Sebastian Adorjan.
Hynek Štichauer vysvětluje volbu dráhy ve finále:
„Já si tady vybírám trojku vždycky. A volil jsem si jako druhej, když ještě byla volná.“
Jako poslední z finalistů vytlačil motocykl Jakub Fencl, který dnes pomáhal Danielu Klímovi. Rozezněl se časový signál. Pak se objevil Jan Macek, aby usedl na svůj stroj připravený na kraji depa. Ostatní již byli na ovále. Boj o mistra republiky mohl začít. Upřímně řečeno, příliš zamotaný nebyl.
Hynek Štichauer šel jednoznačně dopředu. V prvním zatáčce si upevnil vedoucí příčku, aby si hned ve výjezdu vypracoval náskok před soupeři. Následovali Jan Macek, Daniel Klíma a oba Němci. Dominik Werstetter a Sebastian Adorjan.
První kolo, druhé, třetí. Z ochozů se nezdálo, že bychom se měli dočkat nějakého dramatu. Daniel Klíma jej ovšem měl v plánu. Chystal se zaútočit na druhého Jana Macka. Jenže na začátku posledního okruhu se z jeho rámu ozvaly rány. Zadřený motor donutil Pražana zastavit.
A již tu byl cíl. Jan Macek slavil stříbro jízdou po zadním kole. Wheelie si dopřával i Dominik Wertetter, jemuž spadl do klína nečekaný bronz. Daniel Klíma tlačil ztichlý motocykl. Než k němu Jakub Fencl doběhnul, Hynek Štichauer zastavil vedle, aby zjistil, cože se to vlastně stalo. Pád dalších minut uběhlo a on stál na nejvyšším stupínku pódia již jako trojnásobný český dlouhodrážní šampión.
Hlasy z depa
„Šetřil jsem stroj a síly a užíval jsem si to,“ přibližoval Hynek Štichauer svou taktiku v základní části. „Přece jen něco jinýho vyhrát titul a obhájit ho. Je pravda, že na papíře to bylo dnes jednodušší než v květnu. Ale těch pár diváků si užili závody víc. Jsem rád, že mi to vyšlo, nebylo to jednoduchý, kluci jsou mladí a draví. Fandím jim, aby vyrostli, než odejdu.“
„Pěkné,“ bilancoval Jan Macek. „Hynek odstartoval lépe, byl rychlejší. Já jsem spokojenej, motorky fungujou, jsem vicemistr, takže dobrý. Myslel jsem, že start z modrý bude dobrý, teď se koukám, že jsem si měl vzít bílou, ale tak to je. Říkal jsem si, porazil jsem Hynka, to je dobré, mohlo by to klapnout ještě ve finále. A vidíš, Hynek odlít‘ a bylo to.“
„Rychlý, náročný, horký, rychlý,“ sypal ze sebe Daniel Klíma své bezprostřední dojmy.“Trošku štěstí chybělo. Motor odešel, žádný drama z toho nedělám. Do posledního kola jsem doháněl Mácu, že si to vysunu ven a stáhnu se na lajnu. Ale to už jsem měl jiný starosti. V nájezdu do posledního kola začalo v motoru třískat.“
„Chyběl mi ten bod na finále, jak jsem ti říkal,“ připomínal Jan Hlačina své odstoupení z rozjížďky s číslem pět. „Je to škoda, nikdo za to nemůže. Na to, že je to můj první závod, je to dobrý. Chtělo to trošku štěstíčka a to finále by bylo.“
„Dobrý, nedali mi kolo, nebyl jsem diskvalifikovanej,“ nešetřil Milan Moravec nadšením ze svého dlouhodrážního debutu. „Když jsem viděl Dana Klímu před sebou, říkám si, musím. Vyšlo mi to tak o motorku Dlouhá je boží, to mě baví, i když cejcha bolí. Akorát mě mrzí, že jsem tady na dráze nezažil Pepeho France.“
Mariánské Lázně – 31. srpna
Když se v horkém sobotním ránu na travnaté ploše uvnitř legendárního lázeňského kilometru sešlo pět kolibříků s licencemi, bylo o podobě předzávodu českého dlouhodrážního šampionátu rozhodnuto. Místo volného klání se konal třetí díl pohárové série PRO-TEC Speedway Mini Cup. Ve finále A úřadoval Jakub Hejkal, zatímco jeho slánský klubový kolega Matěj Tůma nakonec předjel domácího Romana Štolu.
Přitom pro slánského závodníka nezačal dnešní mítink nikterak optimálně. Hned v úvodní jízdě byl diskvalifikován za vyjetí z dráhy. Jenže svou chybu napravil trojicí následujících vítězství vesměs ve stylu start – cíl.
V šesté jízdě se ovšem o tři body musel pořádně poprat s Matějem Tůmou. Druhý ze slánských borců na začátku podlehl Karlu Průšovi, aby posléze odvedl Jaroslava Bartka. Nyní odstartoval také na Jakuba Hejkala.
Ani zdaleka nebylo rozhodnuto, protože Jakub Hejkal stále útočil. Ve druhé zatáčce letěl venkem těsně okolo bílé vnější čáry. Proletěl do druhého okruhu, v jehož první zatáčce převzal vedení. Matěj Tůma v následujícím oblouku upadl.
Karel Průša líčí nešťastný pád v rozjížďce s číslem tři:
„Kuba mi sebral přední kolo. Spaď jsem, Roman do mě najel a já si dal natvrdo do zad a do hlavy.“
Nulový zisk stejně jako v případě Jakuba Hejkala neměl vliv na postupové ambice do finále A. Vypadl totiž největší favorit. Karel Průša po pádu v rozjížďce s číslem tři skončil v sanitce a posléze v nemocnici v Chebu, protože ta mariánskolázeňská nemá dětské oddělení.
Bývalý manažer jeho tatínka Jan Knedlík jej ještě odpoledne přivezl nazpět na závodiště s pozitivní zprávou, že je v pořádku, byť notně potlučený. Je otázkou, zda se v úterý vypraví do Chabařovic, kde bude pohárový seriál pokračovat.
Třetím účastníkem áčka se stal Roman Štola, jenž ztratil body pouze s Matějem Tůmou. V béčku si čtyři kola obkroužil osamocený Jaroslav Bartek. A pak se jelo o pořadí na stupních vítězů. Nejlépe odstartoval Jakub Hejkal.
Vypracoval si mírný náskok. Roman Štola se za jeho zády musel bránit Matěji Tůmovi. V posledním kole udělal chybu a slánský závodník se protáhnul na druhou příčku.
Kopřivnice – 31. srpna
Před rokem se plánoval rozloučit s kariérou na dlouhé dráze. A kde jinde než v Kopřivnici. Pravda s místním oválem nešlo o lásku na první pohled, ale s postupujícími léty se jejich vztah utužil. A to i díky neskutečné atmosféře. Jenže termíny se měnily a z celé akce sešlo. Letos v říjnu se však Josef Franc na severomoravském obru loučit bude. V sobotu dvanáctého října.
Den před žarnovickou extraligou není optimální, protože společenský tlak na plochodrážníky bývá v Kopřivnici tradičně velký. Ale alternativa pátečního termínu nakonec přece jen ustoupila do pozadí.
Závod bude mít podobu klasických dvojic. Josef Franc by měl v jeho průběhu zaskakovat v každé z nich.
Bernardov – 30. srpna
Je neodmyslitelně spjatý v pardubickou Zlatou přilbou, ale světlo světa před jednatřiceti lety spatřil v Čáslavi. Tento týden se zde podruhé narodil. Doslova v hodině dvanácté. Fraktura ruky, kterou mu operovali v Krosně, totiž nebylo jediné zranění, které Václav Milík při play-off druhé polské extraligy utrpěl.
Ruku mu dali do pořádku hned v Polsku a po třech dnech pacienta propustili. Bohužel neprovedlo vyšetření břicha na vnitřní zranění, která takový pád mohou doprovázet.
Doma Václav Milík v rámci možností sportoval. Nechtěl přijít o fyzickou kondici, protože živil naděje na comeback ještě v této sezóně.
Při návštěvě rodičů v Bernardově se mu ale udělalo zle. Během okamžiku si s ním už rychlá ambulance razila do čáslavské nemocnice. Primář Červinka rychle odhalil prasklou slezinu.
Několik hodin kontroloval, jestli stále krvácí. Bohužel stav se nelepšil. Bylo nutné sáhnout k radikálnímu kroku a slezinu odstranit.
„Nejlepší lék je neodpočívat,“ říká pacient. „Jsem s tím smířený, určitě nekončím a díky čáslavské nemocnici se na plochou dráhu ještě vrátím.“