Praha – 28. prosince
V uplynulé sezóně byl doslova jezdecky na roztrhání. S Diamanty z Newcastlu absolvoval celou sezónu v britské Premier League. Vedle toho však cestoval na kontinent tolikrát, až se stal stálým zákazníkem letecké společnosti ČSA. Reprezentace, všech osm extralig, podniky domácích šampionátů… O tom všem bude pražský junior Luboš Tomíček samozřejmě vyprávět v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl. Dojde také na další témata a otázky našich čtenářů, jimž Luboš Tomíček podepsal fotografii.
speedwayA-Z: „Před pár dny jsi se vrátil z Anglie, kde jsi absolvoval halový závod Brighton Bonanza. Jak na tebe prestižní mítink zapůsobil? A proč jsi na rozdíl od minulých let nestartoval v podobných závodech v Neustadtu a Exloo?“
Luboš Tomíček: „Když jsem letos hostoval za Oxford v Elite League, jel jsem pár závodů v Eastbourne. Bavil jsem se se spolupromotéry Martinem Dugardem a Johnem Cookem. A hned po sezóně jsem se jich ptal, zda by byla možnost v Brightonu startovat. John Cook řekl, že se ozve. Ale že startovku už má hotovou a nechce z ní někoho vyštípat. Asi čtrnáct dnů před závodem pak volal, že Sergej Darkin ještě není po svém zranění OK. I když to bylo narychlo, přijal jsem pozvání. Těšil jsem se, protože Brighton Bonanza je prestižní záležitost s dobrými jezdci. Dráha byla připravená k lepšímu závodění. Byla tvrdá a lepší než v Holandsku nebo Německu. Rozdali nám hladký gumy, aby netrhaly povrch dráhy. Měřila si 120 metrů a ovál vypadal jako v Německu. Na slickách se však jezdí lehčejc. Ale těch pádů bych za oba závody ani nespočítal. Jezdí se pomalu, je tam víc kontaktů a proto tam ty diváci choděj. Já to bral spíš jako show. Odpoledne je závod dvojic, večer jednotlivců. Mezi tím jdeš mezi lidi a bavíš se s nima. O pauze si spousta lidí skočí nakoupit na vánoce do supermarketů. Já jsem prošel město po závodech o půl dvanácté. Určitě budu příští rok zase chtít tam jet, je to super zpestření v zimě. Sice tam nepřijdeš k žádnýmu jmění, ale zaplatí se ti cesta. A je to báječný uvolnění. Co jsme se loni chytli, nedostávám z Neustadtu pozvánku, ale z Exloo jsem nabídku měl. S promotérem tam vycházím dobře a dal mi dobrý podmínky. Jenže v Čechách jsem už rozebral motorku. Musel bych ji narychlo zase stavět, takže jsme se domluvili, že nepojedu.“
speedwayA-Z: „Na britské scéně jsi strávil sezónu v barvách Newcastle. Jaký to byl pro tebe rok?“
Luboš Tomíček: „Byla to moje první kompletní sezóna v Anglii. První rok jsem měl jen čtyři závody, potom devět. V Newcastle jsem byl spokojenej. Líbilo se mi tam a poznal jsem spoustu novejch přátel. Se závodníky v týmu jsme vycházeli dobře a zažívali srandu. Pepe byl super a pomáhal mi, když jsem potřeboval. Začátek sezóny byl dobrej. Byl jsem na rezervě a držel si average okolo sedmi bodů. Pak jsem přešel na dvojku nebo trojku. Držel jsem se, ale nastalo krizový období. Tady Divišov, předtím pád v Eastbourne a přišly dráhy typu Exeter, Isle of Wight a Sheffield. Average mi rychle spadnul na čtyři. Je to hrozný, tak dlouho se ho snažíš udržet a pak ti tak rychle spadne. Ke konci sezóny už to bylo lepší. Vrátilo se to na šest bodů a skončilo asi na pěti. Kromě toho jsem jel taky desetkrát závod za Oxford v Elite League. V Ipswichi jsem dělal sedm bodů. A během třech, čtyřech závodů sem měl vyšší 
average v Elite League než v Premier League! Rozdíl je v tom, že v Premier League musíš mít hlavně dobře najetou domácí dráhu, která je o hodně rozdílná než ty ostatní. Na Oxford jsem se vždycky hodně těšil. V Newcastle jsem byl pořád spíš jako cizinec. Všechnu pomoc, co mám, byla a je z Oxfordu. A vždycky jsem za Oxford závodil s vyšším nadšením. Pořád ho beru jako svůj domácí klub v Anglii. Ovšem i v Newcastle jsem byl spokojenej. Byli loni jediný, co mě vzali i s obrovským average 9,00. Ale nějakou práci jsem za ně už odvedl, mrzelo mě, že by ta pomoc z jejich strany mohla bejt větší. Určitě mi to angažmá hodně dalo. Typ dráhy mi nevadil, spíš mi vyhovoval. Ale speciálně v létě byla dráha v Newcastle extrémně tvrdá.“
speedwayA-Z: „Nicméně na sezónu 2006 jsi podepsal kontrakt s Oxfordem pro Elite League. Jak k tomu došlo? A co od svého angažmá očekáváš?“
Luboš Tomíček: „Zpočátku jsem měl strach, že se do Anglie vůbec nevejdu. S average 5,00 jsem hodně klubům nepasoval do sestavy. Navíc tam jsou dráhy, který mi vůbec nevyhovujou. A to pak nemá cenu se na nich každej tejden trápit. Přál jsem si King‘s Lynn, 
ale ten už byl v půlce prosince plnej. Kontaktoval jsem spousta týmů, ale s ten můj average pro ně nebyl ani dobrej, ani špatnej. Po Brightonu mě zavolal John Cook, abych šel za Eastbourne do Elite League. Byl jsem šastnej a rozhodnutej tam za ně jít, protože taková nabídka není každej den. Když jsem se však potom vrátil z hor, zavolal mi John Lanney. Koupil Oxford od Nigela Wagstaffa a hned ho přejmenoval zpátky na Cheetahs, což byl dlouho jeho název. Dal mi nabídku, že by měl o mě zájem na post rezervisty. V Oxfordu bydlím stejně daleko od stadiónu jako v Praze od Markéty. Hodně lidí mi tam pomáhá. V tu chvíli jsem zvažoval dvě nabídky. Rozhodl jsem se pro Oxford, protože jezdit za něj byl vždycky můj sen. Závoděj´ ale ve středu a to bude problém s českou extraligou, ale zase míň potíží s přesunem do Polska. V sobotu je tam totiž blbej spoj. Oznámil jsem promotérovi svý závazky s extraligou a on řekl, že se bude snažit je tolerovat. A pokud to bude možné, přesune ty závody na rezervní termín ve čtvrtek. Pokusím se domluvit i na Markétě, aby mě 
uvolňovali a bylo to tak fér na obě strany. Navíc třeba v Elite League se stane, že tejden před Grand Prix se vůbec nezávodí. Teď je pěkný, že jsem v Oxfordu, ale určitě bude velká dřina udržet se v týmu. Tlak bude velikej a bude se ode mě očekávat skóre čtyři, pět bodů za závod. Doufejme, že se to povede, v Elite League sou samí Grand Prix závodníci nebo světová třída. Zase by mi to mohlo pomoct přiučit se něco navíc a postoupit o stupínek vejš. Na jedný straně je radost, na druhý nejistota. Co jsem se ale bavil se svým majitelem, není blbej, aby mě
nechal stát, kdybych vypadl z Elite League a nesehnal mi místo v Premier League. Myslím si, že dolů se dá jít vždycky. Ke konci května nebo v červnu už bude v Premier League volno. Ale o tom teď nechci vůbec uvažovat. Do Oxfordu se těším, cejtím se tam jako doma a nic mi tam nechybí.“
speedwayA-Z: „Na sklonku roku jsi podepsal také kontrakt s polským Lublinem. Jak k tomu došlo a co z toho pro tebe vyplývá?“
Luboš Tomíček: „Myslel jsem, že vůbec neseženu angažmá v Anglii. Chtěl jsem mít nějakou 
jistotu a když to v Polsku otevřeli cizincům, hlavně juniorům, sháněl jsem něco tam. Mám tam spolupráci se sportovní agenturou, která funguje jako manažer. Už v tom pracují nějakou dobu a jak majitel, tak jeho otec sou právníci, takže znají, jak v tom chodit. Začalo to Rawiczí, ale druhou ligu jsem odřekl, protože tam jsou na cestování dálky. Byla nabídka i z Poznaně, ale jezdil bych Lotyšsko, Ukrajinu a Maďarsko. V první lize měl dost velkej zájem Lublin. Byla to lukrativní nabídka, tak jsem podepsal s tím, že kdybych náhodou závodil v Anglii v sobotu, můžu létat do Varšavy, kde na mě počká táta nebo mechanik. Jeden dobrej detail smlouvy je, že nesmím jít pod sedm bodů ze čtyř jízd. Když to udělám ve dvou závodech po sobě, už mě nepozvou. Všechno se bude hodně odvíjet podle momentální formy týmu. V týmu jsou David Norris, Adam Shields, Bohouš Brhel, Andreas Messing, Grzegorz Knapp a Marcin Rempala. Slibuju si od toho, že nějakej závod k dobru to bude. Podepsal jsem deset závodů, ale je to omezený tím, co jsem ti už řekl.“
speedwayA-Z: „Ačkoliv se ti nikdy nepodařilo vyhrát titul mistra republiky do devatenácti let, přesto v této věkové kategorii držíš jeden primát. Třikrát po sobě jsi se dostal do evropského finále. Ve Mšeně jsi však zřejmě pomýšlel výš, ne? Bývá pro tebe domácí prostředí svazující?“
Luboš Tomíček: „To Mšeno bylo určitě největší zklamání v kariéře. Věděl jsem, že je to moje poslední finále. A byla tam ta výhoda domácí půdy. Pomýšlel jsem vejš, do první pětky jsem chtěl. Ale ten můj výkon byl opravdu tragickej. A to tam nebyla ani žádná krize. Od semifinále v Lotyšsku jsem se připravoval a soustředil. Co se týče techniky, dokoupil jsem a připravil to nejlepší, co jsem mohl udělat. Nechal jsem si udělat motory jak od táty, tak od Phila Crumpa. Samozřejmě táta mi dělá veškerý motory. Za tu dobu už ví, co mi sedí. Stalo se, že jsem se nevracel z Anglie tak často domů a motor potřeboval běžnej servis. Phil bydlí nedaleko Oxfordu. Začali jsme kamarádit a tak ten druhej motor do Mšena byl od něho. Dal jsem do toho úplně všechno a něco to stálo. Měl jsem to nejlepší. Kdo mě před finále ve Mšeně viděl, ví, že jsem nemohl pozřít ani sousto. Dal jsem si velkej cíl a bral to jako utrpení. 
Nebavilo mě to, hrozně jsem si ten závod připustil k tělu. A to byla ta chyba. Nakonec jsem od druhý půlky závodu jel na motoru od táty. V danou dobu nebyl můj výsledek domácím prostředím, ale tím, že jsem nebyl uvolněnej. Je pravda, že dnes se mi ty závody vracej´ v jiným úhlu pohledu. Veškerou vinu bych ale položil na svá bedra. Je to ale za mnou a já se musím soustředit na věci, co přijdou. Chci se závodama bavit, a je to liga nebo něco důležitějšího. Potřebuju, abych se tím kochal.“
speedwayA-Z: „Vzhledem k domácímu prostředí řada lidí snila o medaili v pardubickém finále mistrovství světa juniorských družstev. Realisté věřili ve vyrovnaný boj o bronz s Dánskem, což se nakonec stalo realitou. Nakonec nám však umístění na stupních proklouzlo mezi prsty. Jak jsi tento boj prožíval ty?“
Luboš Tomíček: „Utrpení. Opravdu utrpení. Jedinej, kdo předvedl super výkon, byl Tomáš Suchánek. Nebejt jeho, ty body jsme vůbec nezískali. Je škoda, že my jsme se k němu nepřidali a nechytali se. A v těch Pardubicích musí mít člověk nastavení, aby motorka jela. A to se mně nepodařilo. Nebyl jsem rychlej a trápil se tam. A to jsem použil úplně stejnej motor jako na národní kvalifikaci. Je to škoda, byla šance něco získat, něco dosáhnout. Byl to druhej vrcholnej závod doma po Mšeně a ani jeden nevyšel dle mejch představ. V tom mě tahle sezóna zklamala. Mrzí mě to, ale teď s tím už nic nenadělám. Zkusím zase další rok. Byl jsem rád, že jsem byl členem týmu a neseděl jen na střídačce.“
speedwayA-Z: „Pojmy Luboš Tomíček a letiště v Pardubicích nejdou moc k sobě. Ve Svítkově jsi přesto letos odjel jeden vynikající závod a sice národní kvalifikaci o mistrovství Evropy. Čím to?“
Luboš Tomíček: „Na kvalifikaci mi namontovali nitro a na mistrovství světa jsme ho museli oddělat (smích). Ale vážně, po loňský sezóně jsem Svítkov proklínal. Vím, že je to výmluva, protože dráha je pro všechny stejná. Na jaře jsem tam byl sám ze sebe překvapenej. Říkal jsem si, že bych se to naučil? Ani první extraliga v Pardubicích nebyla nejhorší. Jenže se přelomila půlka sezóny a zas to byl ten starej Tomíček ve Svítkově. Těžkou soudit, čím to bylo. Myslím si, že v Pardubicích je to trefit se do dobrýho motoru, trefit převod a nechat motorku jet. A využít veškerou rychlost, co v ní je.“
speedwayA-Z: „V juniorském šampionátu republiky jsi odjel jediný závod ve Slaném, abys splnil nominační kritérium pro mistrovství světa. Nechyběla ti další pokračování vyrovnané bitvy s Tomášem Suchánkem, Zdeňkem Simotou a ostatně i dalšími Čechy? A budeme tě v roce 2006 vzhledem k opatřením VV SPD vídat v junioráku častěji?“
Luboš Tomíček: „Určitě chybělo. Člověk ten sport dělá ne proto, aby měl ten a ten average, ale aby získal individuální cíle. Problém byl, že mistrovství republiky juniorů bylo rozepsaný na šest závodů. V tý době to nebylo možný stihnout. Moc termínů se kreje. Vyjde ti pátek Anglie, sobota tady a v neděli zase Anglie. Nikdo ti nedá na cestu peníze. A jezdit víc závodů je na škodu. Ne finančně, ale den nespíš a jedeš další závod. Je hrozně těžký to stíhat, proto jsem se toho vzdal. Příští rok bych to chtěl víc skloubit. V tuhle dobu je ale těžký odpovědět. Fakt nevím. Pokud ale budu chtít jet mistrovství světa, což chci, budu se tím muset řídit.“
speedwayA-Z: „By jsi v jednadvacítkách nestartoval, v devatenáctkách jsi se nakonec objevil. V kuloárech se proslýchalo, že na nátlak vlastního klubu, jemuž by se titul náramně hodil. Mohl bys toto komentovat? A co vlastní závod?“
Luboš Tomíček: „Jde o to, že jsem nevěděl, že se ten závod v tom termínu jede. Byl jsem přesvědčenej, že když nejedu juniorák, automaticky nejedu ani devatenáctky. A myslel si, že když jsem se odhlásil z jednadvacítek, startovka devatenáctek se dělá podle toho a já se tam nevejdu. Tohle pravidlo však porušili a nominovali mě. V pátek ráno jsem se dozvěděl, že v Plzni jedu a přitom jsem měl ligu v Glasgow. Byly z toho problémy, promotér v takovém případě nemůže nasadit rider-replacement a někdo za tebe musí jet dvakrát. Přitom jde jen o to nahlásit to o dva tejdny dřív. Promotér tak nebyl vůbec rád a dokonce mi i trošku vyhrožoval. Když jsem řekl v Praze, že bych nepřijel, tehdejší trenér pan Kovář mi sdělil, že mi AČR sebere licenci. Nakonec to dopadlo, že jsem do Plzně přijel. Částku letenky ani nechci zdůrazňovat. Bylo to narychlo a cena se podle toho odvíjela. Závody byly pěkný, ale nesplnil jsem úlohu, co jsem měl. Výsledek jsem chtěl samozřejmě já. Ne proto, že by mě to někdo nařídil. Když jsem tady už byl, chtěl jsem jet naplno. Nakonec jsem skončil druhej. Zklamání to bylo, ale nepřipouštěl jsem ti to. Bavil jsem se, takže jsem se kvůli tomu 
rozhodně nechtěl oběsit. Mrzelo mě, že kolem toho bylo takovejch zbytečnejch dohadů. A buď Praha nebo AČR mě měly pomoct omluvit se a hlavně jsem měl nominaci vědět čtrnáct dnů předem. Zase to bylo o komunikaci trenérů a manažerů se závodníky.“
speedwayA-Z: „Extraligu jsi odjezdil kompletní. Pražský Olymp se statečně pral o titul, nicméně místo rozhodujícího útoku v Plzni přišel pád na třetí místo. Jak jsi extraligu viděl ty osobně?“
Luboš Tomíček: „Měli jsme skoky nahoru a dolů. To sedělo jak na můj výkon, tak celýho týmu. Některý závody jsme vybojovali pěkně, ale pak dvakrát přišla ta zakletá Plzeň. Ta nás letos pohřbila. Ani jednou nám nesedla, ani jednou nám nevyšla. Super výkon předvedl Tonda Šváb, nevyrovnaný byli kluci z Anglie. A škoda, že se Bohouš zranil a chyběl nám v týmu. Ale ani jemu třeba ta Plzeň nesedla. Byla zakletá. Bylo to tím, že je tam blízko pivovar a my se tam vždycky dlouho zdrželi (smích). Celej ročník extraligy byl napínavej. Lidi nemohli odcházet, že viděli nevyrovnaný závody. V posledním závodě jsme věděli, že se bude lámat chleba. Ani jeden z nás to nezabalil. Ríša měl zdravotní problémy, někdo zase potíže s termíny, ale všichni jsme se snažili dělat maximum, což od vedení klubu bylo nedoceněný. 
Před sezónou byla domluva, že čtyři závody pojedu já a čtyři Honza Jaroš. Nakonec z toho sešlo, když Milan Špinka rozhodl, že kvůli momentální formě nastoupím já. Na druhou stranu mě pak mrzelo, když mi na férovku řekl, že jsem to bojkotoval, protože měl jet Honza. Atmosféra v klubu byla mezi klukama dobrá, ale v zákulisí horší. Ale na to se jinak kouká z mýho pohledu a jinak z pohledu vedení, který má jiný cíle a plány. A další nadřízený nad sebou.“
speedwayA-Z: „Vedle angažmá ve Velké Británii tě charakterizují také časté cesty na kontinent. Startuješ v našem mistrovství, v extralize, reprezentaci… Jak tyto cesty organizuješ?“
Luboš Tomíček: „Snažím se mít dva motory se vším v Anglii a dva zase tady. V Anglii jsem měl půjčený auto, v Čechách mám svou dodávku. Na závody jsem se snažil lítat. Jelikož jsem hodně cestoval s motorem, byl problém. Můžeš mít jen 22 kilo a motor má 32. Rozdíl musíš doplatit. Nízkonákladový společnosti to neakceptujou, tak jsem používal ČSA. V půlce sezóny jsem od nich obdržel stříbrnou kartu, takže mám těch deset kilo navrch zadarmo. Ke zlatý kartě mi chyběly už jen čtyři lety. Ty body však musíš nasbírat v určitým roce, takže se to nepřevádí do nový sezóny. Co se týče peněz, letenky jsou ta největší položka za rok. Za ČSA jsem utratil 120 tisíc, s Easyjetem dohromady 150 tisíc. V Anglii mám doma dílnu na zahradě. Během sezóny jsme si ji postavili s domácím a museli jsme tam zavýst elektriku. Logistika je hodně o spolupráci a domluvě. Někdo tě musí odvézt na letiště. A musíš mít taky někoho, kdo ti na další závody připraví motorky. Je třeba plánovat dopředu.“
Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Jana Novotná: „Luboši, chtěla bych se vás zeptat, jak na tento sport reaguje vaše maminka a jestli vám chodí fandit na závody nebo memorial vašeho dědečka a ještě co škola, jak ji zvládáte při takovém sportovním vytížení?“
Luboš Tomíček: „Reaguje asi tak, že se s tím smířila. Díky plochý dráze se stala příležitostnou kuřačkou. Ale bere tu situaci takovou, jaká je. Chodí občas fandit, letos se snažila na každý závod, kde jsem v Čechách jel. Moc času jsem totiž doma netrávil, takže i tímhle si mě snažila užít. Do školy se snažím docházet hlavně v zimních měsících. Mám individuální a dálkové studium. V květnu bych měl být vyučen.“
Kikina: „Ahoj Luboši, jak plánuješ rok 2006? A druhá otázka, kolik jsi měl pádů a jaké zranění bylo nejhorší? A třetí otázka, máš přítelkyni? Díky a hodně zdaru v roce 2006.“
Luboš Tomíček: „V roce 2006 budu závodit v Oxfordu a trávit hodně času v Anglii. Poměrně víc než v Čechách. Budu pendlovat mezi Anglií a Českou republikou. Jak se situace přesně vyvine, uvidím na začátku sezóny. Pádů jsem měl větší množství. Malejch pádů, kdy to neodnesla motorka, bylo hodně málo, většinou přijde nějakej větší. Poměrně často trpím na otřesy mozku. Žádné větší zranění nebylo, ale o tom se nerad bavím, abych to nezakřiknul. Přítelkyni nemám. A otřesů mozků jsem měl více než ženskejch (smích)!“
Wojta: „Ahoj, chtěl bych se zeptat, na který závod nebo turnaj jezdíš nejraději.“
Luboš Tomíček: „Mám rád větší závody, který mají dobrou atmosféru. Rád jezdím britskou ligu a českou extraligu. A hodně rád mám tečku za sezónou, Tomíčkův memoriál. Rád mám ale každej den, kdy si můžu sednout na motorku, protože dělám, co mám rád. Spousta lidí dělá věci, co je nebaví, aby mohli chvilku dělat věci, co je baví. Mě baví plochá dráha a dělám ji celou sezónu.“
Markéta: „Když se tě zeptám, která dráha je podle tebe nejlepší, tak je jasné, že odpovíš, že na každé je něco dobrého a proto se tě ptám, kterou dráhu určitě nedoporučuješ? Přeju ti hodně štěstí v následující sezoně 2006, jak na našich oválech, tak na anglických.“
Luboš Tomíček: „V Čechách Kopřivnice. Tam je dobrá jedině slivovice, kterou stejně nepiju. (smích). Určitě bych mezi své oblíbené nezahrnul ani zmiňované Pardubice. A Anglii Exeter a Sheffield. Vyhovují mě spíš menší ovály. V Čechách mám rád Markétu a Divišov, v Anglii Newcastle, Eastbourne, Belle Vue a King‘s Lynn.“
Michal Stárek: „Ahoj Luboši, chci se zeptat, zda počítáš s dalším vzděláním, plochou dráhou se jako závodník nemůžeš živit do důchodu. Jak jsem tě poznal, jsi chytrý kluk a musíš myslet na budoucnost. Přeji hodně úspěchů a zůstaň stále stejně skromným Lubošem, pozdravuj tátu.“
Luboš Tomíček: „Pozdrav vyřídím a děkuju za komplimenty. V momentální situaci přemýšlím, abych se vyučil. Pak budu přemýšlet dál třeba o nástavbovém studiu s maturitou. Ale to uvidím v květnu, až budu mít za sebou závěrečný zkoušky. Vím, že se plochou dráhou nedá živit do nekonečna. Momentálně nejsem v jednoduché situaci skloubit plochou dráhu a vzdělání.“
Tomáš: „Ahoj, moc zdravím, vím, že máte s otcem velmi hezký vztah. Táta ti hodně pomáhá a je ti velkou oporou. Přesto máte mezi sebou take nějaké neshody a proč? Máš svoje webové stránky psané jen v angličtině. Ne všichni umí anglicky. Neuvažuješ o tom, že bys to tam měl i v češtině? Přeju hodně úspěchů ve sportovním i osobním životě.“
Luboš Tomíček: „Dear Tomas, vztahy jsou asi jako všude jinde. Je to zcela normální. Občas máme mezi sebou konflikty, ale na druhou stranu vím, že táta pro mě dělá to nejlepší. Měl jsem jeden čas svůj web i v češtině, ale podle lidí jsem poznal, že ho nikdo nenavštěvoval. Stáhnul jsem to, ale v dnešní době není problém si věci přečíst i z anglickýho webu. Mám štěstí, že mě sponzoruje společnost, která se tím v Anglii zabývá. Pro ni bylo bylo těžký udělat ještě českou verzi.“
HBC fans: „Čágo Lubo! Zajímalo by nás, jestli letos budeš opět hájit barvy Newcaste v Premier League. Po přestupu Jirky Štancla by se tím pádem stal na půl český tým. A z pohledu domácího fanouška by zápasy Diamantů a Banditů nabraly na větší zajímavosti a prestiži. Nebo se rýsuje nové angažmá? Do nového roku hodně štěstí, hlavně zdraví, dobré starty a co nejvíce vítězných rozjížděk! A máme, pokud možno, co nejméně strachu při tvých závodech a tátovi šastnou ruku při ladění.“
Luboš Tomíček: „Jak už bylo řečeno, za Newcastle nepojedu, ale není vyloučeno, že tam budu hostovat, když to půjde. Myslím, že dva český jezdci v jednom týmu jsou až dost. A že závody mezi Banditama a Diamantama neztratí na dramatičnosti ani tak. Castrovi přeju hodně úspěchů v kapele Nevidim. Doufám, že v příštím roce navštíví Anglii a staví se i v Oxfordu.“
Bára: „Ahoj Lubo, moje otázky pro tebe jsou: která česká dráha ti vyhovuje nejvíc? A na kterou se naopak moc netěšíš? Jinak ti přeji hodně štěstí do roku 2006 a a se ti na té motorečce daří a máš plno zlatých medailí.“
Luboš Tomíček: „Mám rád Divišov, Prahu, Slaný a Svitavy. Určitě se netěším do Kopřivnice. A stačily by mi i stříbrný medaile.“
Honza Neruda: „Čau Luboši. Jak sis užil křest CD skupiny Nevidim? Doufám, že budeš dělat kmotra i příští rok.“
Luboš Tomíček: „Bylo to super. Viděl jsem Castra v plné akci. Byl to nezapomenutelný zážitek vidět Nevidim, jak jsou skvěla sehraný a všichni ctí skvěle rytmus. Kam se na ně hrabe Kocáb na Tomíčkově memoriálu. Na příští rok by jejich koncert byl zpestřením nějakého plochodrážního závodu v echách. Skvěle slazené nástroje a masky umocňují vynikající atmosféru londýnského undergroundu. CD skupiny jsem sice křtil, ale rád bych ho dostal a zařadil do svého archívu. Moji adresu znáš.“
Michal Jirka: „Byl jsi jediný zástupce z ČR ve finále mistrovství Evropy juniorů ve Mšeně, ptám se, jaké jsi měl před tímto závodem cíle.“
Luboš Tomíček: „Určitě ne ty, které jsem dosáhl. Myslel jsem výš. O hodně výš. Ale dopadlo to, jak to dopadlo. Teď už se to nezmění. Jede se dál.“
Lukášek: „Který jezdec je podle Tebe nejlepší na světě?“
Luboš Tomíček: „Momentálně Tony Rickardsson. Ale ze závodníků, který jsem poznal mi po lidský stránce imponoval Greg Hancock. Jinak si vážím Ivana Maugera, Hanse Nielsena a Simona Wigga.“
Horác: „Zdravím, chci se zeptat:
1. Co chybí k pronikavějšímu úspěchu, a už na mezinárodním poli, mám na mysli nějaký blyštivý kov z MS?
2. Pracuješ nějak speciálně na vylepšení startů? Jsi velký bojovník, zdá se mi ale, že na startech někdy ztrácíš.
3. Jak jsi na tom s technikou, táta patří k ladičské špici u nás i ve světě, potatil ses´?
V nové sezoně Ti přeju hodně úspěchů, díky.“
Luboš Tomíček: „Kdybych to věděl, tak bych je měl (smích). Ale máte pravdu, starty jsou taková slabina. Je to část, kterou bych potřeboval vylepšit, ale zvláš se tím nezatěžuju. Když to půjde, tak to půjde. Pokud to jde, bojuju zezadu. Doufám, že jsem se v něčem potatil. Určitě ale nejsem tak manuálně zručnej jako táta. Co se týče motoru, zajímám se o to. Mám k tomu hodně blízko. Táta mě hodně naučil, ale pořád to nechávám na něm a snažím se mu do toho moc nekecat, protože to nemá rád.“
Antonín Vilde: „Jsi pokračovatel slavné rodinné tradice, jak se s tímto faktem vyrovnáváš a zda to není pro tebe svazující? Děkuji, jinak přeji úspěšný rok 2006 jak po stránce sportovní, tak i soukromé.“
Luboš Tomíček: „Není to pro mě svazující. Teď už ne. Když jsem byl mladší, připouštěl jsem si to víc. Jméno mi pomáhalo v některých situacích spíš v začátcích kariéry. Otevíralo mi dveře. Pokračuju ve vyšlapané cestičce, ale musím si trošku pospíšit, aby nezarostla.“
Tereza Vopatová: „Ahoj Luboši, vše nej do příštího roku. V závodech extraligy jsi několikrát dokázal opravdu zabojovat a proto ti hodně fandím. Jak vidíš svoji účast v příštím roce na závodech v ČR a v čem si myslíš, že by ses měl nejvíc zlepšit. Díky.“
Luboš Tomíček: „V Čechách se chci objevovat maximálně, jak to půjde podle časovýho 
vytížení. Chtěl bych mít stejnou radost z důležitejch závodů stejně jako z normálních. A na zlepšení je spousta věcí.“
Luboš Tomíček děkuje:
„Určitě bych chtěl poděkovat všem, co mi letos pomohli. Nerad bych na někoho zapomněl. Tady v Čechách pražský Markétě, která mě podporuje ve výkonnostním růstu. Tátovi za trpělivost, že to se mnou vydrží. Mechanikovi Mirkovi Mihulkovi za pomoc. Dále panu Stárkovi z firmy MPM Trading, kterej mi v sezóně pomohl. A přišel v době, kdy jsem to potřeboval. Klasicky firmě SýS.“
„Chtěl bych taky poděkovat všem lidem, co mi položili otázku. A popřát jim hodně zdraví a štěstí v novém roce. A a jsou stále příznivci sportu levých zatáček. A přivedou na závody své kamarády.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a archív Luboše Tomíčka (publikováno se souhlasem závodníka).
