Praha – 9. ledna
V loňské sezóně zažil, že křivka výkonnosti nemusí jít pouze strmě vzhůru, jak byl od začátku své plochodrážní kariéry v roce 2002 zvyklý. Nepříjemné pády zanechaly své následky. Nicméně i černých dnech dostál své pověsti bojovníka a pral se s nepřízní osudu, dokud se to koncem roku zase nezačalo otáčet k tomu lepšímu. Pražský závodník Jan Jaroš však v exkluzivním rozhovoru, který při svém letmém pobytu v Praze poskytl magazínu speedwayA-Z, však otevřeně vypráví nejen o tom rubu. Řeč se stočí třeba i na vyhlídky na úspěch v Elite League 2006 nebo obecná plochodrážní témata. Zkrátka ani tentokrát nepřišli naši čtenáři, jimž Jan Jaroš odpověděl na otázky a podepsal svou fotografii.
speedwayA-Z: „Drtivou část plochodrážní sezóny jsi strávil ve Velké Británii. Společně s King‘s Lynn jsi prožíval nejúspěšnější ligovou kampaň jejich historie. Jak na ni vzpomínáš?“
Jan Jaroš: „Vzpomínám spíš na poslední závody, jak jsme vyhráli KO Cup a Young Shield. Jinak víceméně celá sezóna byla taková nevyvedená. Byla nejhorší, co jsem kdy měl. Svádím to na to, jak jsem se na konci sezóny 2004 zranil při Stuze v Pardubicích (kromě otřesu mozku ještě zlomená lopatka, s níž nastoupil o týden později do rozhodujícího závodu o titul juniorského mistra republiky – pozn. redakce). Letos na jaře se nezačalo dařit. A hned jsem se zase praštil. Připadal jsem si jako vždycky, ale nejezdilo mi to. Jako kdybych to ani nebyl já. Něco se v tý hlavě stane a ty to nedokážeš řešit. Probíral jsem to i s Topasem a on mi říkal, že to měl taky. Poslední dva měsíce sezóny jsem si začal věřit a byl dravej jako dřív. I po startech jsem do toho začínal jít a rozjelo se to k lepšímu. Taky mě ale chytávaly blbý defekty. Třeba vypadla matka z karburátoru a další takový mý chybičky. Měli jsme dost závodů a nestíhal jsem. Ty dva poháry byly super. Nálada v týmu se úplně změnila. Víc jsme si rozuměli a byla prdel. To jsem ještě nezažil, bylo to fajn a fakt dobrý. Jediný, co bylo vypastěný bylo, když se zabil Ashley Jones. Hodně jsem se s ním skamarádil a v týmu jsem si s ním rozuměl asi nejvíc. Byl jsem z toho hodně špatnej. Byl to dobrej kluk a zažili jsme spolu hodně srandy. Jednou jsme třeba přijeli do Berwicku. Před závodama jsme celej tým procházeli tra a zjišovali převody, trysky a tak. Ptal jsem se Ashleyho a z něj vypadlo jumbo jet 747. Koukám na něj, co to plácá. Začalo mi to šrotovat, že jet znamená nejen tryska do karburátoru, ale i tryskový letadlo. A slyším neskutečnej smích, jak se celej tým válí po zemi. Dodnes mám v paměti ten blbej den. Byl jsem v garáži, když přišel Jason, co u něho bydlím a řekl mi, co se Ashleymu stalo. Nemohl jsem tomu věřit. Bylo to hodně na pytel. Pro každýho to bylo hodně těžký. V King‘s Lynn měl rozloučení a sešlo se tam hodně lidí.“
speedwayA-Z: „Do letošní sestavy King‘s Lynn jsi se však nedostal. Musel sis hledat angažmá jinde a nakonec ho získal v Elite League v Ipswichi. Jak k tomu došlo?“
Jan Jaroš: „Kvůli average jsem se nevešel do King‘s Lynn. S promotérem Busterem jsme už po sezóně byli domluvený, že mě do King‘s Lynn chce. Ale změnily se pravidla a já se tam nedostal. Hledal jsem jinej tým a napsal do mnoha klubů. Pár se jich ozvalo. Z Elite League to byly Ipswich, Peterborough a Wolverhampton, z Premier League Newcastle, Sheffield, ten pak padnul, a Stoke. Nějaký nabídky jsem teda měl. Když jsem je zvážil, vyšel Ipswich jako nejlepší řešení. Mám to kousek a je to nejlepší varianta na cestování. Mám tam i známýho, co mi dělá motory. A když jsem jel v Ipswichi naposledy, šlo mi to tam. Když jsem mluvil s Chrisem Louisem, cejtil jsem, že je férovej člověk. I Tesáček mi řekl, že Ipswich je dobrej a další lidi z Anglie mi to potvrdili. Takže Ipswich!“
speedwayA-Z: „Máš také nějaké další zahraniční kontakty? O Elite League se hovoří s respektem. Co když to tam nedopadne a po dvanácti závodech vypadneš ze sestavy?“
Jan Jaroš: „To se uvidí, až sezóna začne. Něco je domluvenýho, ale to tady teď nechci prezentovat. Nikdy nevíš, jak to dopadne. Budu to řešit, až to nastane. Ale na Elite League se chystám maximálně. Od loňskýho roku mám přichystaný nějaký změny a věřím, že to bude bomba. V Elite League jsem jel už nějakejch sedm závodů a rozdíl mi přišel hlavně, že se tam jezdí víc do kontaktu a víc natvrdo. A je to daleko větší střelba než Premier League. Ty lidi tam maj‘ daleko lepší motory. Taky tam jezdíš s nejlepšíma na světě.“
speedwayA-Z: „V King‘s Lynn jsi měl za kolegu také Tomáše Topinku. Byla pro tebe přítomnost dalšího Čecha v týmu pomocí? Nebude to pro tebe v tomto směru v Ipswichi těžší?“
Jan Jaroš: „Určitě bylo lepší, že když byl průser, řekl jsem mu to česky. Když se něco dělo, zajel jsem za ním domů a pokecal. Topas mi pomohl hodně. Právě v tý době, kdy mi to nešlo, bylo to na hovno a když jsem ještě neuměl mluvit. Teď už jsem se v angličtině hodně zdokonalil. Dokážu se s nima bavit. I to byl jeden z důvodů, proč jsem po sezóně zůstal v Anglii. Když nemluvíš, nemůžeš se s týmem domluvit. Takhle si pokecáš se závodníkama a uvolníš se. Nejsem takovej v křeči. I s promotérem se dokážeš domluvit na podmínkách. Řekl bych, že už jsem se naučil anglicky slušně. Je to spíš ten hovorovej slang, ne to, co se učí ve škole. Umím i sprostě nadávat (smích)! Angličtina se mi hodně zlepšila.“
speedwayA-Z: „Na britské půdě jsi absolvoval také svůj jediný reprezentační start loňského roku. Ovšem ve čtvrtfinále juniorského mistrovství světa v Belle Vue jsi vypadl. Jaký to byl závod?“
Jan Jaroš: „Bylo to čerstvě po tom pádu. Nebyl jsem ve svý kůži. Když se ti něco stane, sám cejtíš, když jseš v pohodě. Namíchal jsem se do toho tak, že jsem věděl, že je to můj poslední rok v juniorech a šel do toho za každou cenu. To byla blbost. Nehledě na to, že jsem jel svůj čtvrtej závod ve třech dnech. Byl jsem nevyspalej. A bylo to uspěchaný. Loni jsem si celou sezónu říkal, že otřes mozku ti nemůže nic udělat, a že jsem tvrďas. Jenže když upadneš na hlavu, můžeš si stokrát říkat, že jseš v pohodě. Ale nejseš.“
speedwayA-Z: „V juniorech se ti nikdy nepovedlo prokousat se až do světového finále, čemuž ostatně nahrál i tvůj plochodrážní debut až v osmnácti letech. Tečkou za juniorským věkem by mohl být úspěch při mistrovství světa družstev v Pardubicích, kde byl stejně motivovaný Tomáš Suchánek. Proč ses do sestavy nehrnul víc?“
Jan Jaroš: „Nebylo to tím, že bych se nehrnul. Panu Laštovkovi jsem volal. Co si však budeme povídat, žádnou valnou výkonnost jsem neměl. Navíc on mě chtěl vidět v Pardubicích jet nějakej závod. Každá extraliga ve středu se mi kryla s domácím závodem v Anglii a to pak přicházíš o peníze. Bylo to prostě jedno s druhým.“
speedwayA-Z: „V Čechách jsi prožil pechovou sezónu. Národní kvalifikaci jsi vzhledem k předchozímu pádu raději oželel. Tvůj jediný start v domácím juniorském šampionátu skončil pádem. A technické trable tě vyřadily ve svitavském semifinále mistrovství republiky jednotlivců. Na tyhle závody jsi už asi zapomněl, co?“
Jan Jaroš: „To už asi jo (smích)! Jenže na to nezapomeneš. Na špatný závody se totiž zapomíná hůř než na ty dobrý. Slaný bylo asi tři neděle, co jsem se praštil v Anglii. Do poslední chvíle jsem řešil, jestli pojedu. Šlo mi hlavně o to, abych postoupil do mistrovství světa. Pořád jsem si říkal, že předloni jsem v Praze jel se zlomenou lopatkou a skončil pátej. A tak, že se tam prostě musím vmáčknout. Postupem času vidím, že to bylo unáhlený. A co se týče Svitav, na GM s jedním zavřeným kohoutem se dobře nejede (narážka na ztrátu bodů, když si na vypůčeném GM od Zdeňka Simoty zapomněl otevřít palivový kohoutek – pozn. redakce). Nebudu to okecávat, příprava byla odfláklá. Hrozně jsem to podcenil. Přijet tam s nevyzkoušeným prototypovým motorem vypůjčeným z Jawy a jednou motorku bylo o držku.“
speedwayA-Z: „Nemůžu si odpustit trošku otázku na tělo. Právě ve Svitavách, kdy jsi se trápil s vypůjčenou Jawou, ti svůj stroj poskytnul Zdeněk Simota. Sice jsi s ním sdílel jedno depo, ovšem z Markéty ti nepomohl nikdo a tvá honička s dvouminutovým limitem nechala v klidu i tehdejšího trenéra Vladimíra Kováře. Jaké máš vlastně s klubem vztahy?“
Jan Jaroš: „Je to takový, že jsem spíš individualista. Hodně věcí dělám na svou pěst. A když se pak nedaří, nemůžeš se divit, že ti nikdo nepomůže. Neřešil jsem to. Zdenda je kamarád, byli jsme spolu v depu a už před závodama jsem to s ním měl trošku domluvený, protože jsem si nebyl jistej, jestli ta půjčená Jawa vydrží. Vztahy na Markétě nemám růžový, jsem fakt individualista. Když jsou kluci někam spolu, já tam chybím, protože si dělám něco po svým. Jinak se bavíme, ale nedá se říct, že by to byli moji nejlepší kamarádi. Tohle mám už z motokrosu. Nikdy jsem nedělal kolektivní sport. Plochá dráha je individuální sport a já to tak cejtím. Proto jsem třeba nikdy s Lubošem Tomíčkem nedokázali jet dvojice. Oba jsme to brali individuálně.“
speedwayA-Z: „A proč jsi se u nás neobjevoval častěji? Před sezónou jsi podepsal kontrakt s Olympem na čtyři extraligové závody, ovšem jako junior se nakonec vždy objevoval Luboš Tomíček…“
Jan Jaroš: „Měl jsem se vracet na první extraligu. Ale pak mi volal pan Špinka, že Luboš je v laufu, takže to odjede on. Na další už nebylo nic domluvený. A tak jezdil Luboš. Měl jsem jet až v srpnu ve Slaným. Přijel jsem domů a přivezl si motor. V sobotu se jely devatenáctky v Plzni a s Lubošem jsme se ptali, jak to bude. On musel na neděli do Anglie a ve středu by se zase vracel zpátky. Počítal jsem, že ve Slaným pojedu já, když jsem v Čechách. Ovšem ve středu ráno jsem se díval na internet a zjistil, že startovka Olympu je úplně jiná. Volal jsem panu Špinkovi a on mi řekl, že nastoupí Luboš. Vím, že chce, aby Olymp vyhrával, ale mohl mi to říct dřív. Chytil bych letadlo a tu středu mohl už závodit v Anglii.“
speedwayA-Z: „A co letos? Budeš v Čechách startoval častěji? A nebo budeš svou kariéru směrovat spíše na účinkování v britských ligách, jako někteří jiní čeští závodníci?“
Jan Jaroš: „To se uvidí. Platím si to sám a tady nejsou takový finanční možnosti, jak si vydělat. Není to jako v Anglii. Chci se samozřejmě ukázat v Čechách a závodit tady. Jenže loni se mi český závody kryly s Anglií, takže jsem byl mimo. Teď jsem však podepsal do jinýho klubu a domácí závody jezdím v jiný dny. Určitě pojedu kontrolák, mistrák je otevřenej.“
speedwayA-Z: „Dřív jsi podle vzoru svého otce Borise jezdil motokros. Nelituješ svého rozhodnutí odejít k ploché dráze? Umíš ještě na motorce skákat a zahnout doprava?“
Jan Jaroš: „Ne, nelituju. Plochou dráhu jsem začal, když jsem si přečetl knížku o Janu Holubovi a chtěl závodit v Anglii jako on. Měl jsem i zdravotní problémy a nemohl jezdit motokros. Co si na plochý dráze vyzávodíš, dáš to sice zpátky, ale můžeš ten sport dělat. V motokrosu to tak nefungovalo. Měl jsem i nabídku jezdit supermotardy. To by ale znamenalo vybodnout se na plochou a začít znova. A že bych to chtěl zabalit a začít někde jinde? To ne. Po skákání se mi nestejská a doprava s motorkou umím zatáčet taky. A uvažuju, že si přes zimu motokrosovou motorku pořídím. Kámoš v Anglii jezdí motokros a jsem s ním domluvenej, že se s ním pojedu někam svézt. Zatím nebyl čas, ale teď už snad někam vyrazíme.“
Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Horác: „Zdravím, podepsal jsi smlouvu v Ipswichi, jak probíhala Tvoje zimní příprava? Makal jsi v baru v Anglii, jako v loňském roce? A ještě jeden dotaz, jak Tě budeme vídat na našich oválech? Do sezóny přeju hodně zdraví a úspěchů.“
Jan Jaroš: „Taky zdravím, přípravu jsem rozjel letos včas. Motorky mám už skoro v kupě. A co se týče kondice, tak běh, kolo, holky (smích).“
Wojta: „Zdravím, nejprve přeji hodně štěstí a úspěchů. Jinak máš své www stránky? Na jakém stadiónu jezdíš nejraději a naopak, kde jezdíš nerad. Díky.“
Jan Jaroš: „Taky zdravím Wojto. Stránky pořád mám, jen trochu neobnovené. Ale neboj, i to je v plánu. Nejradši mám dráhu na Markétě a nejhorší žádná není.“
Lukášek: „Jak se Ti líbí v Anglii, závodně i jako bydlení?“
Jan Jaroš: „V Anglii se mi líbí. Na závodech je jiná atmosféra a lidé to víc žerou. Můžeš se někdy přijet podívat. Bydlení je OK. Bydlím s kamarádem a ten je zároveň mým mechanikem a kuchařem (smích). A tak si nemůžu stěžovat, je to takové all in one.“
Barča: „Ahoj, chci se zeptat, jestli je mezi vámi jezdci na Markétě nějaká rivalita nebo jste opravdoví kámoši. Jinak přeju hodně štěstí v sezóně?“
Jan Jaroš: „Dík, Barčo, rivalita je a byla jako u každýho individuálního sportu. Ale jak to myslíš s tím opravdoví, nechám už jen na tobě.“
Bára: „Ahojda, já bych se chtěla zeptat, na které dráze se ti jezdí nejlépe (v Česku i v Anglii)? A naopak, na kterou se netěšíš? A jak se ti líbí v Anglii? Jezdí se tam dobře? A jaké je tam bydlení? Jinak ti přeji hodně štěstíčka a zdravíčka, a neutrpíš nějaké škaredé úrazy na té tvojí motorečce a taky a máš plno zlata doma.“
Jan Jaroš: „Ahoj Báro, v Čechách je to už zmiňovaná Markéta, co se týče Anglie, tak King‘s Lynn. Špatné dráhy nemám. A jezdí se mi tu pořád stejně, doleva (smích). Bydlení až na občasné deště je tu fajn. Děkuju za otázku a taky přeju vše nej.“
Michal Jirka: „Jak často budeš startovat v MČR juniorů v další sezóně?“
Jan Jaroš: „Už nejsem junior, takže žádné juniorské závody. Ale mám v plánu v Čechách startovat. A to ne jen jednou.“
Jan Jaroš děkuje:
„Nechci na někoho zapomenout. Chtěl bych poděkovat přítelkyni Zdeňce za to, že při mně stojí, i když se nedaří. Potom pánům Langovi, Cholenskému a Křížovi ze Strakonic za pomoc. A všem svým blízkým a rodině, že mi pomáhají.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a archív Jana Jaroše (publikováno s jezdcovým souhlasem).
