Kopřivnice – 8. října
Berwick Bandits. Newcastle Diamonds. Sheffield Tigers. Plymouth Tigers. Eldarna Huddinge. SPT Profil Team Kopřivnice. A v první řadě AK Markéta Praha. Za všechny tyto týmy Josef Franc závodil během své bezmála třicetileté kariéry. Bude také tuto sobotu v Kopřivnici, kde se fanouškům naposledy představí jako aktivní plochodrážník.
Program kopřivnické soboty bude pořádně nabitý a dlouhý. A to nejen proto, že místní fandové rozhodně nepospíchají domů ještě před vyhlášením vítězů. Ale chtějí si prodloužit své zážitky a odcházejí ze Stadiónu Emila Zátopka, když už na obloze svítí Měsíc.
Tuto sobotu se startuje již úderem jedenácté, kdy je na pořadu autogramiáda. Od jedné odstartuje závod, jenž v naší plochodrážní historii jen stěží nalezne sobě rovného. Již loni kopřivničtí organizátoři dokázali, že umí jít na hranice zažitých plochodrážních konvencí. Při test matchi firem svých generálních partnerů nechali bratry Halamíkovy vybírat své sestavy až na nástupu.
Happy end Josefa France jde v otázce pružné improvizace ještě dál. Půjde o závod dvojic s výše uvedenými názvy, za které Josef Franc někdy závodil. Kdo pojede za koho, se doposud neví, až na skutečnost, že se oslavenec jednou představí v sestavě každého z nich.
Sčítat body se budou také jednotlivcům. Tři nejlepší z nich se nakonec utkají ve finálové rozjížďce, kde proti nim nenastoupí nikdo menší než Josef Franc. Pokud on sám bude v nejlepší trojce, o vítězství pojedou čtyři borci s nejlepším skóre.
A pak se budou všichni bavit, což některým zkazí skutečnost, že druhý den v Žarnovici vrcholí česká extraliga. Ale i tak to bude krásná sobota.
Účastníci sobotní Happy End Josefa France v Kopřivnici:
Žarnovica – 8. října
Spolu s jedním z dvojčat Vrtáčkových, jež od sebe poznáte stejně snadno jako dvě vajíčka na platě vedle sebe, se včera v pražském depu skláněl nad motocykly Leona Flinta. Jaroslav Petrák s úsměvem odrážel otázky, že by jeho dočasný svěřenec posílil Pardubice na nedělní vrchol extraligy v Žarnovici. I přestože se v sobotu bude v Kopřivnici loučit s Josefem Francem a ze severu Moravy je na Tekov blíž než do Anglie. Podobné je to prozatím také se složením ostatních družstev, nikdo z koučů nechce práskat jako Fučík na gestapu. Nezbývá, než čekat na oficiální uzávěrku soupisek. I když…
Tipujte:
Loading ...
Jaroslav Petrák prozatím dle svých slov počítá s Andrzejem Lebeděvsem, byť v neděli odjel do nemocnice s podezřením za zlomený palec levé ruky. Při zranění Václava Milíka by základ pardubické sestavy neměl být nelogický. Hynek Štichauer, Jan Jeníček a uzdravený Matouš Kameník. Jenže kdo je tím pátým, oním hvězdným borcem, o něhož se obhajoba pardubického titulu má opírat.
Pardubický kouč zřetelně vysloví své jméno. „Na všechno mám své zástupce,“ neopouští jej humor nad narážkou, že by jej v tom případě v manažerské pozici zastoupil Lubomír Vozár. Konec konců, i tohle se předloni v Liberci stalo.
Suma sumárum, jak to bude s oním pátým pro Žarnovicu, zjistíme při oficiálním nahlášení soupisek, jehož uzávěrku řády stanoví na čtyřiadvacet hodin před začátkem závodu. Pardubice stojí v aktuální tabulce o bod za Žarnovicou a jisté je, že na titul dosáhne buď východočeský nebo slovenský tým.
Marián Šebian je ale ještě tajemnější než tajemný hrad v Karpatech. Připustí, že zlomená klíční kost Martina Vaculíka mu dokonale přeškrtala plány jako tlustým lihovým fixem. Přesné složení řeší s vedením svého klubu, jež prozatím potvrdilo start Artjoma Laguty.
A co ostatní? Stále je třeba čekat. Tomáš Topinka se ovšem magazínu speedwayA-Z svěřil, že není důvod improvizovat se složením pražského družstva. Po Slaném není třeba vysvětlovat proč. K jedné změně u Markéty přece jen dojde. Tým povede Zdeněk Schneiderwind, jelikož jeho kouč soudcuje poslední světový flat track v Debrecenu, jehož jury povede Pavel Ondrašík.
Jede se sice v sobotu, ale náhoda je potvora a náhradní termín v neděli. Nemusí na něho dojít, což je předpoklad rovněž pro českou část sestavy Slaného. Kdo bude jedním z cizinců víme již od včerejška. Robert Chmiel totiž na tiskové konferenci po Tomíčkově memoriálu prozradil, že jedním z trojice jeho závodů v tomto týdnu bude právě Žarnovica.
Na jejím stadiónu nebude česká extraliga účinkovat poprvé. Ale ještě nikdy zde nebyl vyhlášen její vítěz. V neděli po obědě to bude dozajista stát za to. Ideálně přímo v ochozech, protože slovenské město rozhodně neleží kdesi na dálném východě.
Praha – 7. října
V noci na pondělí se moc nevyspal. Neřádil po triumfu v malém finále pardubické Zlaté přilby. Spíš jej pálily odřeniny po dvou pádech. Přišel rozbřesk a první den pracovního týdne odtikával k odpoledni. V něm byl potvrzen jako jedna ze čtyř permanentních divokých karet na příští ročník Speedway Grand Prix. Večer se dočkal prvenství v Memoriálu Luboše Tomíčka. Sotva se okna tiskového střediska v hlavní budově pražské Markéty přestala otřásat explozemi úchvatného ohňostroje, čelil otázkám žurnalistů. Kdosi se ho optal, zda pondělí bylo lepší víkendu. Především pátku, kdy se neprobil v challenge mezi postupovou čtyřku. Jan Kvěch rozhodně neodpověděl dle standardní šablonky.
Ještě větší nakopnutí
„Po challenge se nic neobrátilo,“ reagoval Jan Kvěch. „Vyřazení mě nakoplo ještě víc, abych se do Grand Prix zase vrátil. Škoda, že se počasí obrátilo a nemoh‘ jsem využít znalosti pardubický dráhy.“
V pondělí po obědě dorazila zpráva, že mu na příští rok byla udělena jedna ze stálých divokých karet na příští rok. „Nečekal jsem to,“ připustil český šampión. „Je to pro mě ještě větší nakopnutí, abych se v seriálu udržel. Je to velká radost, pořád chci vyhrávat a bejt mistrem světa.“
Zranění i postup do semifinále jako kritéria volby
Promotér při udělení divoké karty pro Jana Kvěcha zmiňuje především skutečnost, že se stal prvním stálým českým účastníkem Speedway Grand Prix po Lukáši Drymlovi před šestnácti lety. Zmiňuje také jeho domácí titul a v neposlední řadě semifinále v Toruni.
Volba divokých karet se nelíbí především u našich severních sousedů, jelikož ji nedostal žádný Polák. Volba padla na Jasona Doyle, exmistra světa, který po květnovém zranění v King’s Lynn musel vynechat osm velkých cen. Jako stálý účastník pojede i Mikkel Michelsen, jehož přibrzdilo zranění z Rigy. A také Kai Huckenbeck, jenž ve své panenské sezóně mezi elitou byl v semifinále třikrát.
Praha už odstartovala
O titul mistra světa se tím pádem napřesrok utkají závodníci z devíti zemí – Polska, Velké Británie, Švédska, Slovenska, Austrálie, Dánska, Lotyšska, Německa a České republiky.
Naše země samozřejmě nemůže chybět i mezi pořadateli. Pražská Markéta nechybí v kalendáři od roku 1997, kdy ještě Jan Kvěch ani nebyl na světě. Závod zařazený na poslední den května již ve své podstatě začal. V síti Ticketportal jsou již druhým dnem k mání vstupenky za zvýhodněnou cenu.
Praha – 7. října
Večer si ještě netroufl sám sobě říkat noc. Nálada české části publika pětapadesátého ročníku Memoriálu Luboše Tomíčka poklesla pod bod mrazu, byť ručička teploměru byla nad touto hodnotou dost vysoko. Hynek Štichauer, Jan Macek a Daniel Klíma již měli zabouchnutá vrata finálové jízdy. Posledně jmenovaný se loučil obrovskou ráno roztržené mitasky, když již měl druhou vítěznou jízdu na dosah. Navzdory epickému triumfu nad Nielsem Kristianem Iversenem v rozjížďce s číslem osmnáct, při němž tribuna explodovala nadšením, se mezi nejlepší pětku nekvalifikoval ani Adam Bubba Bednář. A pak se Jan Kvěch vracel do depa se sklopenou hlavou. V úvodním výjezdu finále skončil na zemi. Jenže vše se mělo v dobré otočit. Český šampión dostal druhou šanci v repete. Vytrvale atakoval vedoucího Roberta Chmiela. Na polského borce dotíral zevnitř, aby jej přelstil velkorysým vnějším obloukem v předposlední zatáčce. Po předloňském třetím místě a druhém z minulé sezóny se dočkal triumfu ve slavném pražském závodě.
Jan Kvěch neprohrává
Odpoledne přecházelo v podvečer, který se rozhodl opustit klišé, že při Tomíčkově memoriálu je pokaždé zima. Tři minuty před osmnáctou hodinou vyrazili závodníci na nástup, kam je již podruhé vyprovázely děti. Tempo bylo svižné nejen kvůli televiznímu přenosu a během okamžiku letěla páska k obloze poprvé.
V rozjížďce s číslem jedna se vedení ujal Michele Castagna. Za sebou měl Jana Macka, na něhož ale dotíral Luke Becker. Postavou malý Američan ve třetím kole českého borce podjel v zatáčce u depa. To mu bylo málo, takže v posledním oblouku sebral Italovi vedoucí příčku.
Jan Macek se ohlíží za rozjížďkou s číslem jedna:
„Nevyšel mi start. Bohužel. Nechal jsem se blbě podjet po lajně. Neměl jsem to otevřít, ale neměl jsem silnou motorku. Změnili jsme nastavení.“
První jízda publikum s převahou českých diváků navnadila, druhá rozbouřila. Adam Bubba Bednář se usadil v čela a přivedl za sebou do cíle Roberta Chmiela, Leona Flinta a Celinu Liebmann. Důvod k radosti zůstával také nadále. Jan Kvěch vystřihl start jako z partesu. Chuť na trojku měl ovšem i Mads Hansen a nechtěného wheelie českého šampióna nemohl nepotrestat.
Ve druhé zatáčce se Dán dostal dopředu. Český šampión jej ale ztrestal spodní stranou první zatáčky ve třetím okruhu. Potlesk ochozů vítal Jana Kvěcha jako vítěze i nadále. Sedmou jízdu vyhrál stylem start – cíl. Rozjížďku s číslem deset jakbysmet.
S devíti body byl jednou nohou ve finálové jízdě. Zato Adam Bubba Bednář si své postavení poněkud zkomplikoval. V sedmé jízdě, v níž Jan Kvěch kraloval, útočil na druhého Matice Ivačiče. Jenže po chybičce na konci druhého kola klesl na poslední pozici za Noricka Blödorna.
Příležitost k nápravě se pražskému junioru naskytla ve dvanácté jízdě. Dojel v ní druhý za Luke Beckerem, který si připsal třetí primát. Adam Bubba Bednář disponoval prozatím pěti body. Přesto měl z českých borců největší ambice stát se finalistou.
Jan Macek zvýšil své ambice druhým místem za Nielsem Kristianem Iversenem v páté jízdě, ale po třetím místě disponoval jen čtyřmi body. Hynek Štichauer naskočil do závodu na poslední chvíli. Pavlu Fuksovi volal, aby mu pomáhal s motocykly, až včera večer. Tři výjezdy na ovál přetavil v zisk pouhých dvou bodů. Daniel Klíma, jenž zápasil s nastavením motocyklu, dokonce pouze jeden. O to větší překvapení Pražan servíroval v dalším průběhu závodu.
Druhou šanci nelze promarnit
Před třináctou jízdou vyjely stopětadvacítky na ovál podruhé. Střídaly se s dvěstěpadesátkami na úvodu každé série. Jízdy obou slabších kubatury se skládaly ze třech kol z úsporných důvodů s ohledem na časové okénko ve vysílání České televize.
Rozjížďka s číslem třináct byla dílem okamžiku. Jejím pánem se stal Daniel Klíma. Usadil se před Adamem Bubbou Bednářem, Janem Mackem a Sebastianem Kösslerem, jemuž dnešní mítink nikterak nesedl. Pražský závodník konečně kápnul na správné nastavení svého motocyklu.
Pádný důkaz o tom podal v rozjížďce s číslem devatenáct. Matic Ivačič v ní vedl jen necelé. Poté jej na čele vystřídal Daniel Klíma. Jel suverénně v čele až do cíle třetího kola. Po pár metrech se ozvala ohlušující rána, která byla slyšet napříč celým oválem až do depa.
Prasklá pneumatika mu nesebrala postup do finále, protože sedm bodů by i tak bylo málo. Nicméně Daniel Klíma přesto ovlivnil podobu závěrečné jízdy večera. Ubral bod Adamu Bubbovi Bednářovi, jenž mu měl v konečném součtu sakramentsky scházet. Přitom pro postup nemohl udělat v osmnácté jízdě víc.
Odstartoval jako pánbůh a usadil se na čele. Niels Kristian Iversen si evidentně nebyl jistý, zda mu dva body budou stačit na postup. Letěl dopředu, jenže mladý Čech jej na konci prvního okruhu zavřel. Dánovi se vedlo úplně stejně i nadále. Ať se pokusil převzít vedení spodní nebo vnější stranou, Adam Bubba Bednář ho před sebe nepustil.
Tribuny explodovaly vlnou nadšení. Leč matematika má své neúprosné zákony. Deset je méně než jedenáct. Adam Bubba Bednář se s jedničkou ve společnosti nule v součtu svého skóre stal nejlepším vyřazeným. Niels Kristian Iversen se mezi nejlepších pět dostal s jedenácti body, v čemž mu pomohla hlavně dvě úvodní vítězství.
Jakési předčasné finále Dána totiž čekalo v rozjížďce s číslem šestnáct. Odstartoval v ní nejlépe, jenže v prvním oblouku jej podjel Jan Kvěch. Luke Becker se dočkal první dnešní porážky, když protnul metu coby třetí. Český šampión zaznamenal první prohru až sedmnácté jízdě. Nedostal se v ní před Roberta Chmiela, jenž byl nesmírně pohotový při vylétnutí pásky.
Polák se díky tomu mohl pyšnit jedenácti body a jeho účast ve finále se měnila v realitu. Záhy dostal stoprocentní jistotu stejně jako Jan Kvěch. O Nielsi Kristianovi Iversenovi již šla řeč. Poslední dva členy šťastné pětky dodala rozjížďka s číslem dvacet. Luke Becker se v ní vrátil na vítěznou dráhu. V úvodním oblouku předčil Noricka Blödorna, který také skončil s jedenácti body.
Jan Kvěch hovoří o finálové jízdě:
„První start se poveď, druhej úplně ne. Zbyla tam jedna kolej. Lidi byli úžasný, hnali mě dopředu. Trošku jsem Robertovi brnkal na nervy, snažil jsem se ho předjet. Snažil se mě zavírat na vnitřek a já ho předjel zvenku. Mám velkou radost, je to jeden z nejlepších výsledků v sezóně.“
Brána depa se naposledy otevřela, aby jí prošli aktéři závěrečného dramatu. Jako první Josef Franc, který tlačil motocykl Jana Kvěcha. A Filip Šitera s přilbami ve svých rukou. Konečně se ukázal i samotný český závodník. Za mohutného jásotu a potlesku si vybral modrou dráhu na startovním roštu.
Postupně přišli na řadu jeho čtyři soupeři, které posléze Filip Hájek srovnal u startovní pásky. Jan Kvěch předvedl raketový start. Projel první zatáčkou, ale na začátku protilehlé rovinky vrazil do bariéry. Jízda byla přerušena červenými světly.
Josef Franc vezl poškozený motocykl do depa, Adam Bubba Bednář pomohl Filipu Šiterovi s přilbou. Jan Kvěch kráčel po protilehlé rovince se sklopenou hlavou. Ani nevnímal aplaus diváků. V boxu jej zastihla zpráva, že se bude opakovat se všemi, protože na vině přerušení byl neregulérní start. Impuls pro tým připravit druhý motocykl.
Na ovále již byli Norick Blödorn a Robert Chmiel, když se objevil Jan Kvěch. Diváci v ten moment neznali nikoho jiného z celé pětky, jež vyjela na ovál. Vrata z depa byla již zavřená, když se u nich objevil Josef Franc. Za řidítky opraveného stroje si vymohl vjezd na trať, aby jeho závodník přesedl do sedla ideálně nastaveného motocyklu.
Tentokrát byl vpředu Norick Blödorn. V první zatáčce se okolo něho přehnal Robert Chmiel, ve druhé i Jan Kvěch. Na začátku druhého okruhu upadl Niels Kristian Iversen, ale motocykl dopravil do bezpečí včas. Jan Kvěch mezitím oťukával Roberta Chmiela, než ho v úvodním oblouku závěrečného okruhu přelstil.
A tak se konečně dočkal nejvyššího stupínku pódia. Okolo tři čtvrtě na devět do oken tiskového střediska bušila ozvěna ohňostroje. Žurnalisté čekali na tiskovou konferenci s nejlepší trojici, aby zkompletovali příběh jubilejního Tomíčkova memoriálu.
Hlasy z depa
„Dneska jsem se před závodem necejtil komfortně,“ připouštěl Jan Kvěch. „Po dvou pádech v Pardubicích jsem byl odřenej, blbě se mi spalo. Vím, kde byla chyba v první zatáčce finále. Těžko říct, jestli jsem měl bejt vyloučenej, těžko říct, jestli se na startu někdo hejbal. Já jsem přijel závodit, vždycky chci vyhrát, byla tady super atmosféra.
„Honza měl být vyloučený,“ tvrdil Robert Chmiel na tiskové konferenci. „Ale nebyl. V opakované jízdě jsem ho viděl vedle sebe a pak mě předjel. Vítězství bylo blízko, včera v Pardubicích taky. Ještě musím napravit koncovku. Nelámu nic přes koleno, chci se bavit. Spokojenost, lepší druhé místo než desáté. Atmosféra byla dobrá, podobná jako na Grand Prix, takové fanoušky mám rád.“
„Myslím, že to bylo lepší, než jsem čekal,“ přemítal Norick Blödorn. „Zbyla na mě červená dráha, ale Honza spadnul, přišla druhá šance. Robert vyhrál start a Honza dělal svou práci. Ve finále jsem byl o víkendu už dvakrát v Pardubicích, ale na pódiu až dnes tady.“
„Rozjásal jsem tribuny i sám sebe,“ připouštěl Adam Bubba Bednář. „Bylo mi řečeno, když dojedu v poslední jízdě první, postoupím do finále. Šel jsem do toho hlava nehlava. A když jsem ho udělal, řekli mi, že finále stejně nejedu. Potřeboval jsem se uklidnit. „Šel jsem se projít. Mrzelo mě to. Ale když to zrekapituluju, jsem šťastnej. Loni jsem dělal tři body, letos deset. Jak do Zlatý stuhy, tak Memoriálu jsem šel s tím, ať jsem lepší než oni, což se povedlo. Chtěl jsem se kouknout do finále, ale mám na to čas. Počkám na příští rok.“
„Prostě na hovno,“ ulevil si Jan Macek. „Neměli jsme to úplně rychlý, jak bychom chtěli. Dráha byla hrozně těžká, to mi sice vyhovuje, ale ten grip nebyl. Byly chvilky, kdy to jelo, ale taky kdo to nejelo. Ale těch šest bodů jsem si vybojoval.“
„Začátek stál za hovno,“ nebral si Daniel Klíma servítky. „Nastavil jsem motorky, myslel jsem, že budou fungovat jinak. Dráha divočejší, měl jsem dobrý starty, ale pak byl problém. Udělali jsme změny a pak to fungovalo. Nakonec bohužel přišel defekt pneumatiky.“
TOT
FIN
1. Jan Kvěch, CZ
3 3 3 3 2
14
1.
2. Robert Chmiel, PL
2 2 3 1 1
11
2.
3. Norick Blödorn, D
2 1 3 3 2
11
3.
4. Luke Becker, USA
3 3 31 3
13
4.
5. Niels Kristian Iversen, DK
3 3 1 2 2
11
F
6. Adam Bubba Bednář, CZ
3 0 2 2 3
10
7. Michele Castagna, I
2 2 2 2 1
9
8. Drew Kemp, GB
1 3 0 3 0
7
9. Matic Ivačič, SLO
0 2 2 0 3
7
10. Mads Hansen, DK
2 1 2 2 0
7
11. Jan Macek, CZ
1 2 1 1 1
6
12. Daniel Klíma, CZ
0 0 1 3 E
4
13. Hynek Štichauer, CZ
1 0 1 0 2
4
14. Leon Flint, GB
1 1 E 1 1
4
15. Celina Liebmann, D
0 1 0 0 1
2
16. Sebastian Kössler, A
E E 0 0 0
0
17. Jaroslav Vaníček, CZ (res)
DNR
18. Jan Jeníček, CZ (res)
DNR
Ukázkové jízdy slabších kubatur na tři kola:
125 cm:
I
Jakub Hejkal (Slaný), Matěj Tůma (Slaný), Roman Štola (Mariánské Lázně), Štěpánka Nyklová (E) (Slaný), Jaroslav Bartek (Praha)
II
Jakub Hejkal (Slaný), Štěpánka Nyklová (SLný) E), Roman Štola (Mariánské Lázně), Jaroslav Bartek (Praha), Matěj Tůma (Slaný)
250 ccm:
I
Adam Nejezchleba (Liberec), Petr Marek (Praha), Karel Průša (Slaný), Luboš Hromádka (Pardubice)
II
Adam Nejezchleba (Liberec), Petr Marek (Praha), Karel Průša (Slaný), Luboš Hromádka (Pardubice)
Velký plochodrážní víkend v Pardubicích je za námi. Pokračuje však svým způssobem dnes v Praze. O příštím pracovním volnu si jej zopakujeme. Byť, ano, za cenu delšího cestování. V sobotu kopřivnický Happy End Josefa France, v neděli vrchol extraligy. A pozor, na Pardubice netradiční pondělí čtrnáctého s MACEC Cupem a posledním podnikem mistrovských dvěstěpadesátek. Na závěr sezóny toho bude hodně, ale otočme se za předchozími sedmi dny, jak je pro magazín speedwayA-Z každé pondělí obvyklé. Bohužel máme i špatné zprávy o zranění Martina Vaculíka.
Úterý přineslo finálovou odvetu polské extraligy U24. Ke zlatu se doma natáhla Wroclaw. Porazila Gorzow 50:40 (celkově 94:86). Adam Bubba Bednář byl mezi hosty nejlepším, když skóroval čtrnáct bodů a bonus k tomu (3 3 1 1 3 3).
V sobotu Toruň potvrdila bronz v polské extralize. Vyhrála doma nad Gorzowem 54:36 (celkově 100:79). Martin Vaculík (2 1 X -) v rozjížďce s číslem devět bojoval o druhou příčku s Patrykem Dudkem. V posledním kole však měl hrozivou kolizi se Szymonem Wozniakem.
Slovákovi praskla přilba, navíc si zlomil pravou klíční kost a v neděli na Žarnovicu nenastoupí v posledním závodě české extraligy.
V sobotu se v Míšni konal dvaapadesátý ročník závodu o Stříbrnou botu. Stal se kořistí Kevina Juhla Pedersena. Matěj Frýza (2 2 2 2 2 = 10) skončil pátý.
Polsko začíná žít přestupní horečkou. Pokud se týká našich plochodrážníků, Václav Milík opouští Krosno a Jan Kvěch přestupuje ze Zielonej Gory do Toruně.
Pardubice – 4. října
Má skoro za sebou svou největší sezónu. Poprvé v polské extralize, poprvé stálý účastník seriálu Speedway Grand Prix. V dnešním challenge bude jedním z šestnácti borců usilujících o postup. A páteční mítink bude jedním ze čtyř pardubického super víkendu. Z toho třech plochodrážních.
Svítkovský areál rozhodně v uplynulých dnech nezíval prázdnotou. Členové klubu a další pomocníky jej při brigádách dali pěkně do pucu. V úterý dokonce položili kabel pro elektronické měření časů, aniž by na dráze vyhloubené příkopy zanechaly stopy.
Přípravu trati nezmařil ani deště a dnes večer začne challenge. „Je vždycky šance, že se můžu dostat odsud do Grand Prix,“ přemítá Jan Kvěch. „Je tady šestnáct závodníků a každý chce vyhrát. Pojedu s čistou hlavou, doufám, že budu mít dobrý set up. Cítím se dobře, vím, že se do Speedway Grand Prix na příští rok můžu vrátit.“
Letošní velké ceny zakončil vysněným semifinále v Toruni. „Tato sezóna byla velmi těžká,“ souhlasí. „Ale získal jsem více zkušeností a na nich budu stavět v příští sezóně. Chci být lepší závodník než letos.“
V sobotu pardubický program pokračuje Zlatou stuhou a světovým flattrackem. Neděle bude patřit Zlaté přilbě. Letošní trofej váží 1,78 kilogramu. Je vyrobena z ryzího stříbra, spodní lem, státní znak a text ze stříbra ryzosti 925/000.
Kožení je ušito z jemné rukavičkářské kůže v pardubických barvách červené a bílé. Šest českých granátů jako vzpomínka na jezdce, kteří vítězství obětovali to nejcennější, je osazeno na obou koncích vyřezávaného textu ZLATÁ PŘILBA ČESKÉ REPUBLIKY.
Trofej je vystavena ve výkladní skříni klenotnictví Lejhanec na třídě Míru. Odsud se v neděli v jedenáct vydá na čele kolony motocyklů a historických automobilů do Svítkova čekat na svého majitele.