Archiv autora: Antonín Škach

Žarnovica vskutku brala český extraligový titul

Žarnovica – 13. října
K obědu slejvák. A jako zákusek předpověď meteorologů, že ze zatažené oblohy nad Žarnovicou ještě zaprší. Takové kulisy byly nachytány pro závěrečné extraligové kolo. Boj o titul dostal nový rozměr již v pátek, kdy Andrzej Lebeděvs zrušil svůj start za Pardubice. Východočeši místo něho zajistili Leona Flinta, jenž přijel rovnou z kopřivnické rozlučky Josefa France. S oslabenými domácími se karty v boji o zlato jevily stále vyrovnány. Jenže Žarnovica neomylně vyrazila za titulem hned v úvodních jízdách. Artjom Laguta vyhrál první jízdu a získal vzpomínkovou plaketu na Jána Daniela. Bartlomíej Kowalski hned vzápětí škrtal otazníky nad výkonem, jaký předvede, a nahrazoval je samými vykřičníky. Klíčové body vozil také Jakub Valkovič a Sebastian Kössler, jímž Marian Šebian pravidelně střídal Filipa Kasana. Dynamaxu stačila vlastně jen Praha, Pardubice a Slaný se na dostřel od něho dostaly především díky stoprocentním žolíkovým úderům. Ale sousedním horám záhy přestaly šedivé závoje stačit jen na temenech a halily se do nich víc a víc. Déšť mítink nejprve po dvanácté jízdě přerušil a nakonec předčasně ukončil. Při bodové rovnosti s Prahou pomohla Žarnovici pomocná kritéria k vítězství. A Slováci mohli slavit historický extraligový titul s plnou parádou.

Praha, Žarnovica a Pardubice na stupních vítězů | foto Pavel Fišer

Šedivé oblečení před zlatou korunovací

Žarnovická obloha se s outfitem pro návrat české extraligy příliš nepárala. Oděla se do odstínu šedé a okolo poledního se dokonce rozplakala. Diváci ale neztráceli optimismus. Před nástupem byly obě tribuny plné. Další lidé stáli na ochozu mezi nimi. Přitom předpověď počasí byla stálá asi jako láska slečny s nevalnou pověstí.

Martin Vaculík přišel na nástup, aby před mikrofon Romana Hájka pozdravil diváky | foto Pavel Fišer

Pršet mělo. O tom nebylo sebemenších pochyb. Otázkou zůstávalo, v kolik hodin se déšť do slovenského města vrátí. Stejná paralela se vlastně nabízela i pro celou extraligu. Mistr dnes prostě být vyhlášen být musel. Ale jaký tým jím bude, toť ona otázka.

Žarnovica vedla o velký bod. Jenže Martin Vaculík se pohyboval po areálu se zlomenou klíční kostí jako dobře zasvěcený divák. A také skvělý rádce a organizátor. Jeho mechanici se výtečně uplatnili v depu Jakuba Valkoviče, jehož otec Štefan měl o starost víc po kopřivnické rozlučce Josefa France. Při ní totiž na motocyklu jeho syna prasknul střední díl rámu.

Anders Thomsen se ve Španělsku chystal na operaci, Sebastian Kössler si narychlo požádal o slovenskou licenci, aby tým splnil maximální kvótu dvou cizinců. Marián Šebian mohl jen spekulovat, co ukáže Bartlomiej Kowalski. Rychlý a ve své podstatě jediný záskok na prázdné místo ve startovní listině.

Rozjížďka s číslem jedna: zleva Jakub Jamrgo (žluá), Artjom Laguta (červená), Hynek Štichauer (modrá) a Jan Macek (bílá) | foto Pavel Fišer

Jenže ani Pardubice neměly na růžích ustláno. Vážné zraněné Václava Milíka zkomplikovalo jejich vystoupení již na sklonku srpna ve Slaném. Tým narychlo sehnal Tima Lahtiho, který se letos rozhodl užívat svůj švédský pas. Vzápětí přišla nečekaná podpásovka od Andrzeje Lebeděvse.

 


Jaroslav Petrák líčí situaci ohledně Andrzeje Lebeděvse:

„Že nepojede, se dozvíš v pátek. V tu chvíli začneš shánět jezdce takových kvalit. Moc času nemáš. A musíš ho sehnat během pár hodin.“


Bartlomiej Kowalski (červená) odvedl maximum – na snímku ved před Leonem Flintem (modrá), Danielem Klímou (bílá) a Robertem Chmielem (žlutá) | foto Karel Herman

Těžko spekulovat, ale děj prý připomínal rozvod v italském filmu nejlepších časů zlatého plátna. A ten konec je prý jednou provždy. Ať tak či onak, pardubickou vestu si nakonec oblékal Leon Flint. Dost možná jeho rychlé angažmá měl na triku jeho dědeček. Svého času pracoval v Berwicku jako mechanik Josefa France. Když byl nyní vnuk v Kopřivnici, do Žarnovice už to nebylo tak daleko.

 

Žarnovica se sápe po titulu

Okázalý nástup odstartoval hlavní bod programu. Spolu s Dynamaxem se před diváky objevilo rovněž místní mládí. Nechyběl ani Martin Vaculík a také Ján Mihálik, na jehož léčbu probíhala sbírka. A prostřednictvím velkoplošných fotografií ani Ján Daniel. Právě na jeho počet byla vypsána rozjížďka s číslem jedna.

Jan Kvěch (bílá) má za sebou Timo Lahtiho (modrá) | foto Karel Herman

Vladimír Kalina rychle na ovále změnil nastavení na motocyklu Hynka Štichauera. Start však vyšel nejlépe Jan Mackovi. Od úvodní zatáčky úřadoval Artjom Laguta, jenž se po vnější straně ujal vedení. Po progresu prahnul rovněž Jakub Jamrog. V nájezdu do třetího okruhu se po levé straně jen mihnul okolo Jana Macka a sebral mu druhou pozici.

Vzápětí spadl kámen ze srdce Mariána Šebiana. Bartlomiej Kowalski triumfoval ve stylu start – cíl, byť se v závěru na něho lepil Leon Flint. Daniel Klíma nesebral poslední bod Robertu Chmielovi, ale Markéta se měla od dna aktuálního pořadí odlepit již v juniorské jízdě.

Zdeněk Schneiderwind pro ni vyměnil Adama Nejezchlebu za Adama Bubbu Bednáře. Zprvu byl vpředu Sebastian Kössler. Vnější stopa v první zatáčce ale vynesla do vedení Pražana. Podobný příběh psal rovněž Jan Kvěch ve čtvrté jízdě. Stejnou trajektorií po startu sebral vedení Timo Lahtimu.

Adam Bubba Bednář (bílá) si dláždí cestu do vedení mezi Artjomem Lagutou (červená) a Leonem Flintem (modrá) | foto Karel Herman

Karty vyložila nejlépe Žarnovica. Devět bodů ji dostalo do vedení. Praha se dotáhla na sedm, Pardubice měly pět a Slaný se vydal uzavřít nejproblematičtější sezónu posledních let se třemi body. Jelo se dál. Pražané jakoby si vzpomněli, že vedle Pardubic dokázali porazit Žarnovicu také oni. Adam Bubba Bednář v rozjížďce s číslem pět přichystal jeden z nejlepších momentů celé sezóny vůbec.

 


Adam Bubba Bednář líčí svůj triumf v páté jízdě:

„Z jedničky se mi poveď start, byli jsme dobře dopasovaný, takže to šlo. Slyšel jsem ho zase sebou.“


Bartlomiej Kowalski (červená) má za sebou Jana Kvěcha (bílá), Hynka Štichauera (modrá) a Bruna Belana (žlutá) | foto Karel Herman

Adam Bubba Bednář odstartoval jako pánbůh. Artjom Laguta se rozhodně nevzdal, ale nakonec si pražský junior připsal skalp světového exmistra. Markéta stála již jen o jediný bod za vedoucí Žarnovicou. Domácí ale zachránil Bartlomiej Kowalski.

Odstartoval na Jana Kvěcha, jehož nepustil před sebe. Hynek Štichauer ve třetím okruhu překonal Bruna Belana. Nicméně Pardubice měly jen polovinu žarnovických bodů a otázka titulu spěla k předčasnému rozuzlení. Domácím hrozila jen Praha. Pomineme-li samozřejmě mraky na obloze.

 

Poslední slovo pronáší déšť

Robert Chmiel svým sólem v rozjížďce s číslem sedm připomněl po čtyřech slánských nulách v řadě po sobě jdoucích, že středočeský celek může být rovněž ve hře. Minimálně o třetí místo, protože Timo Lahti dorazil do cíle až za Janem Mackem.

Artjom Laguta (červená) si dláždí cestu do vedení před Jana Kvěcha (bílá) a Matouše Kameníka (modrá) | foto Karel Herman

Milan Mach hned po průjezdu cílem pádil k telefonu. „Není, na co čekat,“ říkal, když se pochlubil, že pro rozjížďku s číslem osm povýšil Jakuba Jamroga do role žolíka. Polák mu důvěru skvěle splatil. Úřadoval na čele od vylétnutí pásky až po odmávnutí šachovnicovou vlajkou. Skóre se přitom zamíchalo i díky Adamu Bubbovi Bednářovi.

Pražský junior sice neohrozil Jakuba Jamroga, nechal ale za sebou Jakuba Valkoviče a Jana Jeníčka. Tím pádem se Praha ujala vedení v aktuální klasifikaci. Sice o bod, ale přece. Po přestávce ale Žarnovica srovnala krok. Artjom Laguta totiž odvedl Jana Kvěcha, jenž se nemohl před něho dostat.

Slaný po žolíkovém úspěchu odskočil Pardubicím. A nyní v deváté jízdě Robert Chmiel podjel třetího Matouše Kameníka. Slánská ofenzíva pokračovala. V rozjížďce s číslem deset vedl Jakub Jamrog, ale Bartlomiej Kowalski jej ještě v prvním okruhu přechytračil.

Timo Lahti (modrá) s žolíkem v rukou jde do čela před Daniela Klímu (bílá), Eduarda Krčmáře (žlutá) a Sebastiana Kösslera (červená) | foto Karel Herman

Ve druhém oblouku naznačil útok zvenčí, aby bleskově zlomil motocykl na vnitřní stranu. Jakub Jamrog se nevzdal. Útočil i nadále.

Do posledního kola oba Poláci projeli bok po boku. Jakub Jamrog se dostal dopředu, ale Bartlomiej Kowalski prakticky okamžitě kontroval. A slánského borce odrazil i při jeho slibně rozjetém útoku v cílové rovince.

 


Bruno Belan vysvětluje, proč ve dvanácté jízdě zastavil:

„Přestalo to jet. Seknul se mi plovák.“


Adam Nejezchleba nepřivezl své Praze jediný bod a tak se do čela stěhovala opět Žarnovica. Její titul se blížil, ale Jaroslav Petrák nehodlal složit zbraně předčasně. Do jedenácté jízdy poslal Tima Lahtiho s žolíkem v rukou. Z oblohy se opět snášel déšť, když Fin se švédským pasem suverénně jedním tahem postaral o šest bodů na pardubické konto.

Nakonec přišel očekávaný verdikt – na této dráze nejde pokračovat | foto Karel Herman

Daniel Klíma se po předchozím vystřídání vrátil na ovál pro druhé místo před Eduardem Krčmářem, kdežto Sebastian Kössler vyšel naprázdno. Žarnovica proto byla o jediný bod před Prahou. A stejná hodnota udržela Slaný před Pardubicemi. A přišla rozjížďka s číslem dvanáct.

Leon Flint kraloval dvanácté jízdě. Dostal Pardubice před Slaný. Bruno Belan jezdil třetí za Janem Mackem. Záhy jej překonal Jakub Valkovič, ke všemu zlému nakonec středočeský junior zůstal ve třetím kole stát. Jaroslav Vaníček, který v depu pomáhal jemu i Danielu Klímovi, přitlačil ztichlý motocykl.

Původní podezření na vyschlou nádrž se ukázalo jako liché, na vině byl plovák v komoře karburátoru. Slejvák se stával silnějším a pořadatelé se rozhodli pro čtvrthodinovou pauzu. Mezitím přestalo pršet, jenže dráha už nebyla sjízdná. Pardubicím zůstalo třetí místo, při remíze s Prahou zvýhodnil domácí vyšší počet trojek.

 

Hlasy z depa

„Jsem rád, že se mi povedlo bodovat v každé jízdě,“ netajil se Jakub Valkovič. „To byl základ. Udržet krok, museli jsme bodovat všichni při absenci Maťa. Starty se mi nedařily, nakonec nám to vyšlo a jsem rád, že jsme mistři. Super, poprvé v historii, takže super.  Když jsem zjistil, že Lebeděvs nepojede, byl jsem klidnější. Ale nebylo ještě nic jisté, Pardubice bojovaly.“

Jakub Valkovič bodoval v každé své jízdě | foto Pavel Fišer

„Celej tejden byl náročnej,“ ulevil si Adam Bubba Bednář. „Ale šlo to. Na Artjoma se mi z jedničky poved‘ start. Pak jsem se ale na jedničce zahráb‘, Jakub Jamrog mě zavřel a já nic nevymyslel. Bohužel rozhodly trojky a Žarnovica jich měla víc. Děkuju rodině, Kurzovým, klukům v depu a všem sponzorům.“

„Bylo mokro,“ usmíval se Jan Kvěch. „Ale dobrý, jen škoda že nám nepovedlo vyhrát. Měli jsme stejně bodů jako Žarnovica, ale počasí nám nedovolilo pokračovat. Nevyhráli jsme, všichni přijeli vyhrát, ale vyhrát může jen jeden. Poslední závody pro mě, zakončení sezóny, rozloučil jsem se s ní ve zdraví.

„Dobře, jsem to nenastavil,“ povzdechl si Daniel Klíma. „A když jsem to nastavil, závody se zrušily. Aspoň že byla bedna, a že jsme to dotáhli na bronz. Měli jsme pomalejší začátek sezóny, doufám, že příští rok do toho šlápneme naplno.“

Adam Bubba Bednář se vrací do depa | foto Pavel Fišer

„Zklamání,“ mračil se Hynek Štichauer. „Není mi vůbec do řeči. Prostě to bylo na číču.“

„Dneska druhý místo, pěkný,“ říkal Jan Jeníček. „Ale nebyl to můj den. Nevím proč, motorka mi jela dobře, dráha byla pěkně připravená. Ale nebylo to moje.“

„Rychlý,“ opáčil Eduard Krčmář na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Rychle to skončilo. Z mý strany nic moc. Nějak to nefungovalo, co se dá dělat?! Příští sezónu uvidím, jestli budu jezdit nebo ne. Nechám si to projít hlavou.“

„První jízdu jsme to nedokázali naladit,“ svěřoval se Bruno Belan. „Vůbec to nejelo. Druhá jízda byla o dost lepší, v třetí jízdě ten plovák. Měl jsem na něj, toho Kubu Valkovič jsem udělat měl.“

Adam Bubba Bednář (bílá) vede před Artjomem Lagutou (červená) a Leonem Flintem (modrá) | foto Karel Herman
Adam Bubba Bednář (bílá) vede před Artjomem Lagutou (červená) a Leonem Flintem (modrá) | foto Karel Herman
1. SC Dynamax Žarnovica 22
Jakub Valkovič 1 1 1 3
Filip Kasan – – – DNR
Bartlomiej Kowalski, PL 3 3 3 9
Artjom Laguta 3 2 3 8
Sebastian Kössler, A (SMF) 2 0 0 2
2. AK Markéta Praha 22
Adam Nejezchleba – – 0 0
Jan Kvěch 3 2 2 7
Daniel Klíma 0 – 2 2
Jan Macek 1 2 2 5
Adam Bubba Bednář 3 3 2 8
3. AMK ZP Pardubice 18
Hynek Štichauer 0 1 – 1
Leon Flint, GB 2 1 3 6
Timo Lahti, S 2 1 1 6* 10
Jan Jeníček 1 0 – 1
Matouš Kameník 0 0
4. AK Slaný 16
Robert Chmiel, PL 1 3 1 5
Jakub Jamrog, PL 2 6* 2 10
Bruno Belan 0 0 E 0
Eduard Krčmář 0 0 1 1

Poznámka: kvůli dešti byl závod předčasně ukončen po rozjížďce s číslem dvacnát; o vítězství Žarnovice rozhodla pomocná kritéria (Žarnovica 5x vítězství v jízdě vs. Praha 3x)

Artjom Laguta se vzpomínkovou plaketou na Jána Daniela | foto Pavel Fišer

Vzpomínková plaketa Jána Daniela:

vítěz rozjížďky s číslem jedna – Artjom Laguta

Celkové pořadí extraligy: Pardubice, Žarnovica a Praha | foto Karel Herman

Konečná extraligová tabulka:

1. Žarnovica 2-2-0-0 125 14
2. Pardubice 1-1-2-0 121 11
3. Praha 1-1-0-2 103 9
4. Slaný 0-0-2-2 95 6
Mítink musel být bohužel předčasně přerušen | foto Pavel Fišer

Vyhrála Kopřivnice, vyhrál Adam Bubba Bednář, vyhráli všichni, ale především vyhrál Josef Franc

Kopřivnice – 12. října
Richard Dufek někdy po obědě přehlédl hlavní tribunu kopřivnického stadiónu Emila Zátopka. Konstatoval, že diváků je možná méně než obvykle. Ale depo a okolní prostory praská ve švech. Měl pravdu, na Happy End Josefa France dorazila spousta lidí. Mezi nimi i tací, kteří by cestu autem nebo vlakem na běžný závod do Kopřivnice nevážili. Tím spíše na pouťák. Rozloučení s plochodrážní legendou si ujít nenechali, třeba i za řidítky plochodrážního motocyklu. Josef Franc se nakonec prohnal vítězně cílem finálové rozjížďky. Přenechal ale stupínky pódia trojici za sebou, jež startovala s handicapem patnácti metrů. Ono o výsledky tolik nešlo, ve své podstatě vyhrál každý, kdo dorazil.

Jan Kvěch, Adam Bubba Bednář, Jan Macek a především Josef Franc na stupních vítězů | foto Karel Herman

Okázalá podívané ve slunečném dni

Byl všude po celém městě. Jeho tvář se usmívala z plakátů a zvala na Happy End s jeho bezmála třicetiletou plochodrážní kariérou. Depo se zatím plnilo lidmi, kteří by jinak do Kopřivnice na obyčejný pouťák nedorazili. Dokonce vlakem napříč republikou. Vidět Josefa France naposledy v ostré akci jim za to dozajista stálo.

Velký zájem o předzávodní autogramiádu | foto Pavel Fišer

Rozlučka Josefa France měla svůj časový harmonogram. Ale ten se nakonec měnil pod taktovkou jediné velké improvizace. Kdo by se ovšem mračil, když se had zájemců o autogramy všech startujících před velkoprostorovým stanem věnovaným společností MPM protahoval do nekonečna.

 


Richard Dufek při pohledu na hodinky při autogramiádě:

„Budeme mít zpoždění.“


Nápisy na vestách dokreslovaly recestistický nádech akce | foto Pavel Fišer

Zpoždění nedalo dohromady více než půlhodinky. Konečně se šlo na nástup. Nejen patnáctka plochodrážníků, která měla účinkovat v posledním závodě aktivní kariéry Josefa France. Ale také ti, kteří přestali závodit o poznání dříve.

Jiří Štancl ve své typických žlutých barvách. Jeho syn Jiří v zelených. Svou starou kombinézu chtěl provětrat rovněž Richard Wolff. Lukáš Dryml přijel do Kopřivnice se svým Harleyem. Prezentoval se v motorkářském outfitu. Ve vložených jízdách měli participovat také Radek Bambuch a Milan Moravec.

Josef Franc odmával svou kariéru | foto Karel Herman

Jako poslední vyrazil z depa sám oslavenec. Před sebe si na motocykl posadil svou dcerušku Gitu. Aplaus byl bouřlivý. Nástup ve slunečné sobotě okázalý. Josef Franc převzal četné dary. A mohlo se začít závodit.

 

 

Boj se vším všudy

I když ono se závodilo již na nástupu. Vyndat, otočit a namontovat nazpět. Takový byl úkol proto trojici mechaniků. Nejpohotovější se ukázal Štafan Valkovič. Slovák v tomto ohledu předčil Filipa Šiteru a Jiřího Georgieva.

Štefan Valkovič vyhrál závod mechaniků | foto Karel Herman

Poté už mluvily plochodrážní pětistovky. Speciální návštěvníci jezdili své vlastní jízdy. Jiří Štancl starší jel po bezmála čtyřicet letech zase na některém z našich stadiónů. Motocykl vypůjčený od Milana Moravce přivedl do cíle jako první.

Druhý Richard Wolff jezdil i nadále, kdežto nejlepší český plochodrážník všech dob se přesunul do prostor depa. Po úvodní jízdě nepokračoval ani jeho syn. A Josef Franc, jenž s velikány v první jízdě odstartoval, se soustředil na hlavní klání, kdežto Radek Bambuch a Milan Moravec se na exhibiční rozjížďky teprve těšili.

 


Daniel Klíma vypráví o svém pádu v rozjížďce s číslem tři:

„Nečekal jsem to, zaskočilo mě, co se stalo.“


Adam Bubba Bednář (bílá) vede před Leonem Flintem (červená) a Jaroslavem Vaníčkem (žlutá) | foto Karel Herman

Závod dvojic byl poněkud zamotaný. Josef Franc totiž nefiguroval v sestavě žádné z dvojice. Ale do každé z nich jednou nakouknul. Naproti tomu za pražskou Markétu startoval stabilně Jan Kvěch, který v průběhu odpoledne kromě vlastního oslavence, vystřídal ještě šest dalších parťáků.

Jan Kvěch pustil před sebe Josefa France před cílem čtvrté jízdy. Gentlemanské gesto završilo maximální triumf Markétě nad Berwickem. Jeho barvy hájili stabilně Leon Flint, jehož dědeček kdysi působil jako mechanik Josefa France, a Jakub Oleksiak.

Gesta přednosti v jízdě rozhodně nebyla obvyklá. Bojovalo se na ostří nože. Bruno Belan zahučel pod nafukovačky v v první zatáčce druhé jízdy. Hned vzápětí Daniel Klíma prohrál duel o vítězství s Hynkem Štichauerem, když post leadera ztratil pádem v závěrečném oblouku.

 

 

Vivat Josef Franc

Matouš Kameník (červená) na čele před Zdeňkem Simotou (bílá) a Kacperem Tkoczem (modrá) | foto Karel Herman

Dramatické momenty nešlo spočítat. Zdeněk SImota dorazil bez avizovaného Jana Holuba v roli mechanika už o půl dvanácté. V rozjížďce s číslem šest proháněl vedoucí tandem Josef Franc až do cíle. Jan Macek hned nato zaskočil vedoucího Jana Kvěcha spodní stranou druhé zatáčky ještě v úvodním okruhu.

Adam Bubba Bednář zase ustál wheelie v prvním výjezdu rozjížďky s číslem šestnáct, v jejímž cíli byl dříve než Jana Macek. Jan Kvěch se pro změnu nerozpakoval vsadit svůj motocykl na druhého nájezdu třetího kola devatenácté jízdy pod Jaroslava Vaníčka. Ale to už Adam Bubba Bednář mířil za triumfem.

Daniel Klíma se nevyhnul pádu | foto Karel Herman

V konečném součtu slavila triumf Kopřivnice. Jen Macek a Hynek Štichauer jí ruku v ruce s jedním třetím místem Josefa France přivezli nejvíce bodů. Septet pražské Markéty bral druhé místo. Třetí příčka připadla Newcastlu Adama Bubby Bednáře a Jaroslava Vaníčka. Pochopitelně také Josefa France, který v průběhu odpoledne střídal nejen týmy, ale také svoje vlastní kombinézy.

 


Jan Kvěch na téma finálové jízdy:

„Neporazil jsem Pepu, myslím, že jsme se rozloučili krásně.“


Čekal jej ještě jeden výjezd na ovál. A sice ve finálové jízdě nejlépe skórujících jednotlivců. On jediný v ní měl předem jisté místo. Na vnitřním poli startovního roštu, zatímco trojice jeho soupeřů se postavila na trestnou čáru o patnáct metrů dozadu.

Leon Flint (bílá) jde dopředu před Zdeňka Simotu (červená), Jakuba Oleksiaka (žlutá) a Bruna Belana (modrá) | foto Karel Herman

Josef Franc vskutku odstartoval jako první. Za ním Jan Kvěch, Adam Bubba Bednář a Jan Macek. Bojovali sami se sebou. Ale předjet legendárního závodníka na první pozici se jim nechtělo. Adam Bubba Bednář nakonec v posledního objel Jana Kvěcha.

Dokázal protnout metu před svým starším klubovým kolegou a přitom neohrozit Josefa France. Ten se ale vzdal vítězství. Než akce pokračovala volnou zábavou do nočních hodin, na pódium se postavili trio Adam Bubba Bednář, Jan Kvěch a Jan Macek.

 

 

Hlasy z depa

„Počítal jsem, že budu s klukama víc závodit,“ netajil se Josef Franc.. „Ale Kopřivnice je veliká. Gentlemansky jsem vyhrál dvě jízdy.“

Josef Franc se rozloučil s kariérou | foto Pavel Fišer

„Pepa to měl krásně vymyšlený,“ vyseknul Adam Bubba Bednář poklonu. „Byla to sranda. Já si ten závod užil. Ve finále vyhrál Pepa. Byl sakra rychlej.“

„Jsem strašně rád, že jsem tady mohl startovat,“ neskrýval Jan Kvěch. „Pepa mi toho předal hodně. Doufám, že ve Speedway Grand Prix spolu budeme super tým.“

„Vítězství, to je jasný,“ bilancoval Hynek Štichauer týmový primát své Kopřivnice. „Pepa to měl hezký. Člověk si představí, kolik úsilí ho to stálo. Jsem rád, že jsem tady mohl jezdit. Dráha bezva, super tým, bezva závod.“

„Ve finále jsem rád, že jsem tu moh‘ bejt s Pepou a pěkně se s ním rozloučit,“ netajil se Zdeněk Simota. „Já sám oficiálně kariéru neukončil, až to ohlásím, že se budu loučit, snad taky přijede. Zazávodil jsem si, ale je znát, když kluci sedí na motorce jednou, dvakrát za tejden. Já byl na pásce plonkovej a ruce mě od druhýho kola bolely, tak jsem se do větších akcí nepouštěl. Dělat trojky jsem sem rozhodně nepřijel.“

Hynek Štichauer a Jan Macek vyhráli klasifikaci dvojic | foto Karel Herman
Hynek Štichauer a Jan Macek vyhráli klasifikaci dvojic | foto Karel Herman
1. SPT Profil Kopřivnice 27
Hynek Štichaeuer 3 1 2 2 – 2 10(3)
Jan Macek 2 3 3 3 2 3 16/1)
Josef Franc 1 1(1)
2. Markéta Praha 23
Josef Franc 3 3
Jan Kvěch 2 2 3 3 3 2 15(1)
Jakub Valkovič, SK 0 0
Jaroslav Vaníček 1 1
Kacper Tkocz, PL 2 2
Hynek Štichauer 2 2
Burno Belan 0 0
3. Newcastle Diamonds 21
Adam Bubba Bednář 3 2 3 3 3 3 17
Jaroslav Vaníček 1 0 – 1 0 1 3
Josef Franc 1 1
4. Eldarna Huddnge 20
Daniel Klíma F 2 2 2 3 3 12(1)
Jakub Valkovič, SK 1 – 0 0 2 2 5(2)
Josef Franc 3 3
5. Sheffield Tigers 15
Matouš Kameník 3 1 1 1 0 0 6
Kacper Tkocz, PL 1 3 3 – 1 1 9
Josef Franc 0 0
6. Berwick Bandits 9
Leon Flint, GB 2 1 2 0 1 3 9
Jakub Oleksiak, PL – 0 0 1 0 1 2
Josef Franc 0 0
7. Plymouth Devils 9
Zdeněk Simota 2 1 2 1 2 1 9
Bruno Belan 0 0 0 0 0 – 0
Josef Franc 0 0
Josef Franc se rozloučil es svou kariérou | foto Karel Herman

Individuální klasifikace:

TOT FIN
NC Josef Franc, Praha 0 3 3 1 0 1 0 8 1.
1. Adam Bubba Bednář, Praha 3 2 3 3 3 3 17 2.
2. Jan Kvěch, Praha 2 2 3 3 3 2 15 3.
3. Jan Macek, Kopřivnice 2 3 3 3 2 3 16 4.
4. Daniel Klíma, Praha F 2 2 2 3 3 12
5. Hynek Štichauer, Pardubice 3 1 2 2 2 2 12
6. Kacper Tkocz, PL 1 3 3 2 1 1 11
7. Leon Flint, GB 2 1 2 0 1 3 9
8. Zdeněk Simota 2 1 2 1 2 1 9
9. Josef Franc, Praha 0 3 3 1 0 1 0 8
10. Matouš Kameník, Pardubice 3 1 1 1 0 0 6
11. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica 1 0 0 2 2 5
12. Jaroslav Vaníček, Praha 1 0 1 1 0 1 4
13. Jakub Oleksiak, PL 0 0 1 0 1 2
14. Bruno Belan, Slaný 0 0 0 0 0 0 0

Poznámka: každý závodník si připisoval body také sám pro sebe, tři nejlepší startovali ve finále s handicapem patnácti metrů za páskou, u níž stál přímo nasazený Josef Franc; ten nakonec rezignoval na své vítězství ve prospěch svých soupeřů

Josef Franc se řítí do cíle finálové jízdy před Janem Kvěchem | foto Karel Herman

Exhibiční jízdy:

I. Jiří Štancl, Richard Wolff, Jiří Štancl ml.; Josef Franc R
II. Radek Bambuch, Milan Moravec
III. Radek Bambuch, Richard Wolff
IV. Richard Wolff, Milan Moravec
V. Radek Bambuch, Milan Moravec
VI. Radek Bambuch, Milan Moravec
V akci se objevil také legendární Jiří Štancl | foto Karel Herman

Magazín speedwayA-Z vstupuje do třetí desítky let

Česká Třebová – 12. října
Marcelové slavili svůj svátek i před dvaceti lety. Tehdy připadl na úterý. Na české plochodrážní scéně se řešilo, proč Mšeno nepřijalo plzeňskou výzvu potvrdit extraligovou příslušnost v baráži. A také doznívaly pozitivní dozvuky vůbec prvního Slováckého oválu v Březolupech. Právě původní reportáž z něho se stala vůbec prvním článkem, jímž dvanáctého října 2004 vstoupil do světa internetový plochodrážní magazín speedwayA-Z. čas slavit dvacetiny není, protože jedeme dál, abychom vám každý den přinesli něco nového (nejen) o české ploché dráze. Dnes Kopřivnice, zítra Žarnovica, pozítří Pardubice a zimní pauzu nemáme už dvacet let.

Reportáž se Slováckého oválu se před dvaceti lety stala prvním příspěvkem magazínu speedwayA-Z
Reportáž se Slováckého oválu se před dvaceti lety stala prvním příspěvkem magazínu speedwayA-Z

 

Boj o český extraligový titul se pořádně dramatizuje

Žarnovica – 11. října
Tvář Mariána Šebiana se smála kulatým úsměvem. Jako sluníčko, které se právě na slánské obloze chystalo převléknout se do křiklavě červeného oblečení pro závěr svého excelentního dne na sklonku prázdnin. Bodejť by ne. Źarnovica podruhé porazila Pardubice. V tabulce si vytvořila náskok jednoho bodu. Slovenský kouč zářil. Poslední pretek jedeme doma, Maťo bude mít po polské lize, k Artjomovi Lagutovi bychom mohli mít Anderse Thomsena. Jenže člověk míní, osud mění. A je mu absolutně buřt, že škrtá velké ambice manažera SC Žarnovica. Ale boj o zlato končí až v neděli odpoledne a na Městském stadiónu se odehraje báječná podívaná.

 


Tipujte:

Když už známe sestavy, položme si znovu stejnou otázku - kdo bude vítězem extraligy?

View Results

Loading ... Loading ...

Žarnovica: Vánoce určitě již zítra, o titul se bojuje

I když má stejné skóre jako Pardubice, na hrotu tabulky staví Žarnovicu jeden velký bod převahy. S nabitou sestavou by šlo na jejím domácím stadiónu o formalitu. Jenže Martin Vaculík si ve finále polské extraligy zlomil klíční kost. A nevyšel ani tah s Andersem Thomsenem.

Jakub Valkovič nemůže v žarnovické sestavě chybět | foto Pavel Fišer

„To jsme věděli už dřív,“ říká Marian Šebian, jenž si v sobotu večer předčasně otevře vánoční dárek, protože koncert skupiny Kabát je ve Zvoleně již zítra. „Má ve Španělsku operaci s rukou. Je to pech, co nadělám. Budeme vidět, třeba to vyjde. Nikdy nebylo tak zle, aby nebylo hůř.“

Kromě Artjoma Laguty a Jakuba Valkoviče nastoupí Filip Kasan, jehož čeká premiéra v české extralize. V základní sestavě figurují také Polák Bartlomiej Kowalski a dobře známý Rakušan Sebastian Kössler coby náhradník. Ale pozor, v družstvu mohou být jen dva závodníci s jinou než slovenskou licencí.

„Sebastian bude mít v neděli licenci SMF,“ reaguje žarnovický kouč. „Všichni ostatní závodníci byli už obsazení nebo nechtěli, nebyl nikdo jiný, vyřešili jsme to s Kowalskim. Situace se vyvrbila tak, jak je. Musíme bojovat, to je všechno, co ti na to řeknu. Co naděláš?! Doufám, že to vyjde, že se kluci doma vyhecujou a zaberou.“

Sestava na nedělní odpoledne: 1 Jakub Valkovič, 2 Filip Kasan (junior ACCR/SMF), 3 Bartlomiej Kowalski (PL), 4 Artjom Laguta, 17 Sebastian Kössler (A – SMF)

 


Aktuální tabulka extraligy: 1. Žarnovica 10 (103), 2. Pardubice 9 (103), 3. Praha 6 (81), 4. Slaný 5 (79)


Pardubice: zatím zlatý bobřík mlčení

Když už telefon začne vyzvánět místo hlášky o nedostupnosti svého majitele, nikdo ho nezvedne. Důvodem mlčení Jaroslava Petráka dozajista není jeho obava z otázky, proč jej v sestavě zastoupil Timo Lahti, když se v pondělí dušoval, že Pardubice pro Žarnovicu o žádné eso neposílí. Mlžit o složení družstva není nic neobvyklého, stejně se to bere v rovině žertu.

Hynek Štichauer přijede do Žarnovice přes Kopřivnici | foto Pavel Fišer

Pardubický kouč má hodně práce. Zítra nepřijede do Kopřivnice loučit se s Josefem Francem a pak si vychutnávat plnými doušky svody života. Čeká jej závodní sobota ve Swietochlowicích, kde se MACEC Cup zastaví před svým pondělním vrcholem v Pardubicích. Spolu s ním je ve startovní listině Jan Jeníček, Jan Hlačina a David Hofman.

Podobně jako domácí rovněž Žarnovica přišla od poslední extraligy o své eso vinou těžkého zranění Václava Milíka. Na druhou stranu jsou v sestavě oba junioři, Jan Jeníček i Matouš Kameník, jež rovněž laborovali se zdravím. Potvrzen je start Andrzeje Lebeděvse i po jeho pádu při Zlaté přilbě. Scházet nemůže ani Hynek Štichauer. Nasazení zmiňovaného Tima Lahtiho, jenž letos hájí barvy Švédska, byť mu zůstává i finský pas, je dokladem, že na východě Čech boj o titul rozhodně nevzdali.

Sestava na nedělní odpoledne: 5 Hynek Štichauer, 6 Andrzej Lebeděvs (LAT), 7 Timo Lahti (S), 8 Jan Jeníček (junior ACCR/SMF), 19 Matouš Kameník

 


Sbírka pro Jana Mihálika, jenž po červnové těžké dopravní nehodě zůstal upoutaný na invalidní vozík, bude také součástí nedělního závodu. U vstupu budou pokladničky, přispět bude možné také hosteskám během závodu.


 

Praha: blázen by měnil vítězný tým

Nejdřív nic, potom ryc! Podobně můžeme shrnout působení pražské Markéty v extralize anno domni 2024. Doma poslední, v Pardubicích poslední. A pak neskutečný nástup ve Slaném. Tomáš Topinka si nenechal vyplýtvat starty Adama Bubby Bednáře jen zastupováním juniora Adama Nejezchleby. S chladnou hlavou kombinoval a vstoupil tak do klubu družstev, která porazila hvězdnou Žarnovicu.

Adam Bubba Bednář je na klíčové pozici náhradníka | foto Pavel Fišer

„Je to úplně stejný jako ve Slaným,“ přehlíží sestavu pražský kouč sestavu, jenž nahlásil na nedělní Žarnovicu. Pravda, telefon mu při řízení musí držet Pavel Ondrašík, protože na oba čekají role funkcionářů FIM při závěru mistrovství světa flat tracku v Debrecenu. Tým ve složení Adam Nejezchleba, Jan Kvěch, Daniel Klíma, Jan Macek a náhradník Adam Bubba Bednář proto povede Zdeněk Schneiderwind. Náhradní termín maďarského mítinku je totiž právě neděle a není třeba riskovat.

Praha může aspirovat na celkové stříbro, ale to by potřebovala setsakramentsky velkou přízeň Fortuny. „Doufám, že budou dobrý závody, že se bude dařit a naši kluci budou závodit,“ uvažuje Zdeněk Schneiderwind. „Honza má formu, Bubba taky, Dan jede hezky, snad se chytnou také ostatní.“

Sestava na nedělní odpoledne: 9 Adam Nejezchleba (junior ACCR/SMF), 10 Jan Kvěch, 11 Daniel Klíma, 12 Jan Macek, 19 Adam Bubba Bednář

 


Pořadatelé připomenou osobnost Jána Daniela – vítěz rozjížďky s číslem jedna si odnese krásnou plaketu na jeho památku.


Slaný: konečně správná jezdecká kombinace

Milan Mach si v předchozích letech vysloužil pověst extraligového smolaře, jemuž zlaté medaile z rukou vyrazily až závěrečné rozjížďky celé soutěže. Letos zatím bylo ještě hůř. Dvě třetí místa a domácí závod bez pohárů, aktuální postavení na konci tabulky. Na takovou bilanci nebyli ve Slaném zvyklí.

Slánské eso Eduard Krčmář | foto Pavel Fišer

„Teoreticky můžeme mít ještě bronz,“ komentuje Milan Mach svou ztrátu jednoho velkého bodu na třetí Prahu. „Uvidíme, nevzdáme se bez boje. Na titul to letos není, ale bez boje se nevzdáme.“

Na Slovensko dorazí Slaný jen ve čtyřech, Matěj Frýza tentokrát zůstává doma. K junioru Brunovi Belanovi a esu Eduardu Krčmářovi, pro něhož je česká extraliga letos hlavním závodnickým chlebem, povolal polskou dvojici Jakub Jamrog – Robert Chmiel.

„Standardní sestava,“ odtuší slánský kouč. „Takovou bych si přál vždycky, ale letos ji mám poprvé. Tyhle dva Poláci spolu ještě letos nebyli.“

Sestava na nedělní odpoledne: 13 Robert Chmiel (PL), 14 Jakub Jamrog (PL), 15 Bruno Belan (junior ACCR/SMF), 16 Eduard Krčmář, 20 neobsazeno

Dlouhý příběh dospěl ke svému konci, šťastnému konci

Postuláty. Předpoklady, které jsou vždy přijímány jako pravdivé. Není třeba je dokazovat.  Země obíhá okolo Slunce, které vyjde každé ráno. Zimu vždy vystřídá jaro někdy v březnu. A zhruba ve stejném období Josef Franc ukončí přípravu na další sezónu. Je to prostě tak. Čas ale nejde zastavit a dlouhatánskou závodní kariéru protahovat donekonečna. A tak se Josef Franc jako aktivní plochodrážník ukáže zítra v Kopřivnici naposledy.

 

Juniorským rekordmanem, aneb píchat je důležité

Roku 1999 už byl Josef Franc respektovaným závodníkem, což ještě zkraje předchozí sezóny neplatilo | foto Karel Herman

Malý kluk usilovně šlapající do pedálů bikrosového kola po ulicích starobylé Kutné Hory s vlastnoručně vyrobenými vestami RH Praha a SVS Pardubice, které v osmdesátých letech dominovaly československému sportu levých zatáček. Později pilot malého dragsteru. A nakonec student pražské školy, jež z něj měla vychovat uměleckého truhláře.

Všechno se to nakonec zašmodrchá díky přátelství se Zdeňkem Schneidewindem. Je také z Kutné Hory. Nikoliv koudelníkův syn, nýbrž úspěšný plochodrážník. A tak cesta hrdiny našeho vyprávění v jeho patnácti letech vede na pražskou Markétu. Malého simsona záhy vymění za skutečný plochodrážní půllitr.

Trénuje, trénuje a poslední zářijový den roku 1995 debutuje v Pardubicích při předkvalifikaci mistrovství republiky juniorů. Program jej uvádí jménem Josef Franz. Přítomní si lámou hlavu, jestli nejde o přízeň někdejšího pardubického závodníka. Jenže šestnáctiletý mladík brzy všechny naučí, že na konci jeho příjmení stojí písmenko cé.

Bude mu to ovšem chvilku trvat. Při své premiéře končí čtrnáctý a postup do juniorky ve své podstatě utrpí. Ani v ní neoslní, a protože závodníků přisátých na štědrý cecík pražské Markéty je zatím ažaž, nikdo mu nepředpovídá skvělou budoucnost. V tom se do hry vloží Zdeněk Schneiderwind.

U dragsterů nevydržel Josef Franc dlouho | foto archív Josef Franc

Za zimním soustředění na Malé Úpě si ho vezme pod svá křídla a vysvětlí mu, že musí hlavně píchat. Běžky naučí Josefa France pilovat fyzickou formu. A výsledky se dostaví také na oválech. V osmadevadesátém vyhrává rozjezd s pardubickým Pavlem Navrátilem o titul mistra republiky juniorů.

Za rok jej obhájí v úžasném duelu s Tomášem Suchánkem a české juniorce 2000 naprosto dominuje. Tři zlaté medaile v soutěži v té době ještě nikdo nezískal, natož pak v jedné řadě za sebou. Josef Franc svou juniorskou kariéru končí rovněž sedmým místem ve světovém finále do jednadvaceti let.

 

 

Nikdo nebude věčně druhý, aneb kdo by se spokojil se zlatou medailí z truc šampionátu

K seniorské části své kariéry má Josef Franc našlápnuto skvěle. Postupně bude hájit barvy klubů v Anglii, Polsku a Švédsku. A pochopitelně své Prahy, jejíž vedení se nechává slyšet, že by jej neprodala ani za několik miliónů. Přichází medaile v extralize či ve dvojicích, včetně těch nejcennějších. Ale co jednotlivci?

Celkové pořadí české juniorky anno domini 1999: zleva Tomáš Suchánek, Josef Franc a Roman Andrusiv

Jo, lepí se mu na krk jako límec košile při tropickém vedru. Jen tomu zlatu se líbí si s ním hrát jako kočka s myší. Poprvé v září 2005 ve Mšeně. Mistrem je Lukáš Dryml. Napřesrok v Březolupech jede Josef Franc zase na čele finálové jízdy. Ovšem Adrian Rymel chce titul také. A nakonec jej má. Do třetice se ve Slaném raduje Martin Vaculík. A on je potřetí v řadě vicemistrem.

Od novinářů získává přezdívku věčně druhý. Její platnost potvrdí září 2009, kdy se o českém mistru rozhoduje v seriálu třech závodů. Poslední vidí Svitavy a on přijíždí s tříbodovým náskokem. Odjíždí ale zase s druhým místem, protože Lukáš Dryml svou ztrátu dohoní a v rozjezdu ho France porazí.

Zkrátka a dobře, zdá se, že mu český titul nepřeje ani sám osud. Až rok 2012 přináší boj mezi Autoklubem ČR a nově ustaveným Svazem českého motocyklového sportu o diplomatickou autoritu nad českým motocyklovým zápolení. Praha se postaví za nově vzniklý svaz. Vypisuje jeho šampionát, jenž část klubů bojkotuje, a v němž Josef Franc vítězí.

V akci ve Svitavách přesně před pětadvaceti lety I foto Karel Herman

Je mistrem, jenže nakonec má vrch AČR a jeho úspěch se moc nezmiňuje. Ve čtrnáctém roce končí druhý, v šestnáctém jakbysmet a jeho sen o zlatu jakoby se vůbec neměl naplnit. Jenže na konci seriálu 2017 je leader Václav Milík povolán na SGP Polska. Josef Franc využívá v Březolupech jeho nepřítomnosti a konečně usedne na český trůn.

Je to tu zase. Kecy, kecy, kecy. Chytráčci si berou do úst slůvka kdyby, jestliže a pokud. Josef Franc jim dá pádnou odpověď. Roku 2018 znovu poráží kompletní českou špičku i s nepřemožitelným Václavem Milíkem a stává se šampiónem podruhé. Nyní hodnotu jeho zlata nemůže zpochybnit vůbec nikdo.

 

 

Dlouhá je také plochá dráha, aneb ke světovým vavřínům i se čtyřicítkou na krku

Květen 2010. Od Prahy se dálnicí D5 řítí zelená KIA. Její řidič tiskne plynový pedál málem až skrz podlahu a kašle na předpisy. Pražský kouč Vladimír Vopat před chvilkou vyzvedl Josefa France na ruzyňském letišti, kde přistál po večerním duelu britské ligy. Spěchají do Mariánských Lázní na český dlouhodrážní šampionát.

Josef Franc se stal mistrem republiky podruhé v řadě v říjnu 2018 | foto Karel Herman

Josef Franc svůj comeback do světa dlouhých drah ozdobí postavením vicemistra za Jörgem Tebbem, pilotem světové extratřídy. Úspěch jako hrom. Jenže napřesrok je stříbro už zklamáním. A za dva roky dá stejný výsledek do pohybu další vlnu klišé o věčně druhém.

Důrazná reakce je nasnadě. Josef Franc si v Mariánských Lázních v letech 2013 – 2015 dopřeje mistrovský hattrick. Další zlato získá roku 2017 právě tady v Kopřivnici, která alternuje Mariánské Lázně řešící problémy se svou dráhou.

Bronzoví Češi při světovém šampionátu v Mariánských Lázních 2016: Michal Škurla, Milan Špinka, Josef Franc, Hynek Štichauer a Martin Málek | foto Pavel Fišer

Dlouhodrážním mistrem je také napřesrok. V devatenáctém mu další zlato sebere porucha motocyklu ve finálové jízdě. Na nejvyšší stupínek se vrátí v sezóně 2020. Od té doby titul dlouhodrážního mistra nezíská. I tak je ovšem s šesti primáty na čele historických tabulek společně se svým mentorem Zdeňkem Schneiderwindem a legendárním Jiřím Štanclem.

Dlouhé a travnaté ovály vyhovují jeho jezdeckému naturelu. Navíc se čtyřicítkou na krku přinášejí možnost, jak ještě udělat díru do světa. Do slova a do písmene. Roku 2012 je v šampionátu modré planety třetí. Přiváží vůbec první medaili pro Českou republiky od stříbra Aleše Drymla z července 1991. V jeho sbírce není rozhodně sama.

Světový šampionát družstev hostí v červenci 2016 Mariánské Lázně. A on vede český nároďák k historickému bronzu. V osmnáctém je v Tayacu vicemistrem Evropy na trávě. Napřesrok končí náš tým v mistrovství světa družstev druhý. Podobně o tři roky později, kde už k titulu nemůže být blíže.

 

Neštěstí nechodí po horách, aneb happy end bezmála třicetileté kariéry

Přichází také úspěchy na individuální bázi. Roku 2021 jej závod finálové série mistrovství světa v Rzeszowě zastihne na druhé příčce. Lépe skončil o osm let dříve, když ve finské Forsse porazil všechny.

Mít v týmu Filipa Šiteru a Josefa France je  pro Jana Kvěcha obrovské terno | foto Petr Makušev (Sport Photo)

Zranění, která se mu celou kariéru vyhýbala jako čert kříži, se přihlásí o svou daň. Pouťák v Attripu v červnu 2022 místo očekávaného vítězství přináší komplikovanou frakturu ruky. Josef Franc se vrací, loni v Herxheimu otevírá světový šampionát vítězstvím. Rozloučí se s krátkými ovály, na nichž naposledy závodí v říjnu při první lize v Žarnovici.

Na dlouhých oválech ale neřekl poslední slovo. Soukromý trénink na sklonku dubna dopadne nejblbějším ze všech blbých způsobů. Zlomenina šestého obratle. Verdikt lékařů je neúprosný. Klid od závodů. Navždy. A Josef Franc, jenž s manželkou čeká druhý přírůstek do rodiny, poslechne.

S jedinou výjimkou. Loni se v Kopřivnici měl loučit s kariérou na krátké dráze. Termínový přesun se postavil proti konání akce. A se  zítra právě tady naposledy posadí do sedla závodního motocyklu. Svět ploché dráhy neopustí. Byť je truhlář, baví jej mít ruce zapatlané od šmíru. Do týmu Jana Kvěcha zapadá po všech stránkách náramně.

Jan Kvěch píše svůj vlastní bestseller

Praha – 11. října
Slyšeli jste to? Určitě ano, sociální sítě tím jen vibrují. Ti Pražáci schválně zfixlovali pravidla, protože potřebovali českého vítěze Tomíčkova memoriálu! A když jim závodník spadl, sudí jej nediskvalifikovala. Jaj, co řeknou cizinci na takový do očí bijící podvod? Hlavně v Polsku, když jim navíc promotér nedal žádnou z divokých karet. To je panečku aféra! Kdyby ještě žil Émile Zola, zapomenul by na Alfreda Dreyfuse a místo dělostřeleckého kapitána by žaloval za tuto kauzu. A co na to Jan Kvěch osobně? Francouzského klasika číst nemusí, protože si stejně brilantním způsobem píše román se svým vlastním úspěšným příběhem.

 

Plán nakonec přece jen splněn

Premiérová sezóna ve Speedway Grand Prix není snadná. Ani v polské extralize. Jan Kvěch je spojil do jedné v letopočtu 2024. Před úvodní velkou cenou bylo jeho přání dostávat se do semifinále. Splnilo se až v závěrečném podniku v Toruni.

Jan Kvěch slaví triumf v Tomíčkově memoriálu | foto Petr Makušev (Sport Photo)

„Poslední dvě, tři grand prix před Toruní jsem měl problém se starty,“ ujímá se český šampión slova. „Motorky fungovaly, pomalej jsem nebyl. Tréninky, zkoušení, dobrá práce celýho týmu. V Toruni to bylo vidět a pokračovalo to dál až na tenhle víkend.“

Leč nespěchejme z Koperníkova města, kde Jan Kvěch zaznamenal svůj prozatím nejlepší výsledek ve světě velkých cen. „Konečně přišlo vytoužený semifinále,“ zajásá. „Přál jsem si to, byl to cíl, sen, dostat se tam, pak je to už o štěstí. Byl jsem rád, že jsem se tam dostal aspoň v posledním závodě. Nasbíral jsem dost bodů, postupoval jsem ze čtvrtýho místa.“

A štěstí sehrálo svou roli? „Chybělo mi jedno místečko do finále,“ zamýšlí se. „Bylo to blízko. Vybral jsem si vnitřní pozici. Zariskoval jsem, že odstartuju. Nevěřil jsem venku, kterej nakonec fungoval. Lindgren tam odstartoval a objel nás všechny.“

 

Místo truchlení motivace

Rok mezi elitou přinesl mnoho nových poznatků. „Nasbírali jsme dost zkušeností,“ souhlasí Jan Kvěch. „V pátečním challenge v Pardubicích jsem věřil, že postoupím. Podmínky nebyly ideální, to počasí. Taky jsem měl dvakrát třetí pozici na roštu, z tý byl problém odstartovat. Z jedničky jsem jízdu vyhrál.“

V Toruni se Jan Kvěch dostal do semifinále, což dalo pádný argument pro přidělení stálé divoké karty | foto Pavel Fišer

A tak se stalo, že se Jan Kvěch umístil devátý, pět příček za postupovou kvótou. „Ta dráha byla téměř jen o startech,“ vrací se do Pardubic. „Počasí neovlivníme. Ale musím se naučit jezdit i v těchto podmínkách.“

Vyřazení ze světové elity mrzelo, ale on jej nebral tragicky. „Pro mě to byla motivace do sezóny 2025, abych se do grand prix zase dostal,“ přibližuje své rozpoložení. „Když se mi závody nepovedou, je to pro mě větší motivace. Chci vyhrávat, nechci bejt poslední.“

Pondělí přišlo s novinkou o udělení jedné ze čtyř stálých divokých karet. „Velká radost, když ta zpráva přišla,“ netají se Jan Kvěch, k němuž se informace dostala stejně jako k ostatním fanouškům. „Nevíš to dopředu. Promotér to zveřejní nejdřív oficiálně a teprve pak to dá vědět tobě. Byla to velká radost, že mi divokou kartu dali.“

 

Vítězství? Ano! Jenže náhradní

Ještě před tím se postavil na start nejstaršího plochodrážního závodu světa. Coby závodník Speedway Grand Prix mohl být přímo nasazený do čtvrtfinále. On se ale rozhodl vstoupit do letošní Zlaté přilby města Pardubice již od vylučovacích skupin.

Jan Kvěch vyhrál malé finále Zlaté přilby | foto Karel Herman

„Dlouho jsme to projednávali s týmem,“ nechává se slyšet, že verdikt nepřišel jako blesk z čistého nebe. „Domluvili jsme se, že lepší bude jet od začátku. Poslední dva roky jsem byl dosazenej a nebylo to ideální. Jsem rád, že jsem jel vylučovačky, byl jsem rozjetej a dobře nastavenej.“

Pohádka se změnila v horor v semifinále, kdy mu porucha připomněla mistrovský závod v srpnu v Kopřivnici. „Semifinálovej defekt mě připravil z velkýho finále,“ připouští. „Povolil se mi spojkovej koš. V Kopřivnici jsem tadyty spojky teprve testoval. Teď to bylo zalepený nejlepším loctitem. Měl jsem ale víc než v normálním závodě a zahřálo se to víc. Do tý doby jsem s tím neměl problém, potvrdilo se, že Zlatá přilba je nejtěžší závod na světě.“

Jenže v ten moment postupová naděje ještě nehořela jasným plamenem na pohřební hranici. „Pád,“ odtuší. „Ale to jsem udělal chybičku. Jel jsem třetí, čtvrtej, potřeboval jsem bejt druhej, lepší vyhrát. Jel jsem přes moc a stálo mě to body.“

Nakonec byl první v malém finále. „V těch závodech jsem si prošel vším,“ vydechne. „Dařilo se, defekt, pád a štěstí. Velká radost, že jsem vyhrál, ale beru to jako náhradní vítězství. Měl jsem ještě větší cíle.“

 

Druhá šance pro všechny

A na kalendáři se opět zubilo pondělí. Nedobrovolně vstávající do nového pracovního týdne by si jeho úsměv raději odpustili. Jan Kvěch nespal po pardubických pádech příliš dobře. Zpráva o divoké kartě pro Speedway Grand Prix platila na odřeniny jako nejlepší medicína. A večer vyhrál Tomíčka. Po třetím místě z roku 2022 a třetím z loňska to mělo logiku. Ale plochá dráha není aritmetika.

„Tam jsem to jel vyhrát od začátku,“ usměje se. „Super závody, dařilo se. Ve finále jsem si vybral pozici, co se mi nejvíc líbila. Škoda, že přišla chybička. Za ní byl pád. Jízda se opakovala, rozhodčí rozhodla, že i se mnou. Nebyl jsem vyloučenej, někdo se hejbal. Prostě to zastavila pro neregulérní start. Tím pádem jsem dostal ještě jednu šanci startovat ve finále. A já jsem jí využil.“

Jan Kvěch (modrá) je v poslední zatáčce finále Tomíčkova memoriálu před Robertem Chmielem (žlutá), Norickem Blödornem (červená) a Luke Beckerem (zelená) | foto Karel Herman

Jaký pošetilec by nad ní ohrnul nosem?! „Na roštu byla taková krásná kolej,“ vrací se Jan Kvěch k prvnímu startu. „Napodruhý už byla špatná, projetá. Musel jsem si vzít jinou a start se mi nepoved‘. Věřil jsem si a dokázal se z třetího místa dostat na první. Tomíčkův memoriál je pro Pražáky jeden z vrcholů sezóny. Vždycky přijde hodně lidí a fanděj.“

Lidé byli z jeho předjížděních manévrů nadšení. Speciálně, když v posledním okruhu přelstil vedoucího Roberta Chmiela. A čtrnáct let po Matěji Kůsovi se stal prvním Čechem, který Tomíčkův memoriál vyhrál. Jenže pak přišel i hořký pelyněk zpochybňující hodnotu jeho vítězství s argumentem, že měl být za svůj pád diskvalifikován.

„Robert na tiskovce řek‘, že jsem měl bejt vyloučenej,“ reaguje Jan Kvěch. „Ale pak se otočil na mě, že kdyby nebyla jízda zastavená, skončil by čtvrtej. Takhle dostal druhou šanci. Využil ji a skončil na bedně.“

 

Soupeřem svého mechanika

Když letos vzaly věci nešťastný obrat v otázce závodní kariéry Josefa France, závodní tým dostal další výraznou posilu. Jenže nezapomenutelný Pražan se zítra v Kopřivnici naposledy posadí za řidítka plochodrážního stroje. A mezi soupeři, které si pozval, bude také Jan Kvěch

Jan Kvěch slaví triumf při Memoriálu Luboše Tomíčka | foto Karel Herman

„Velká osobnost ploché dráhy,“ oceňuje Jan Kvěch postavu Josefa France. „Hodně let na závodech, špičkovej závodník. Pro českou plochou dráhu dokázal hodně. Určitě přijde hodně lidí se s ním rozloučit. Stojí za tom za ním dojet do Kopřivnice popovídat si a rozloučit se s ním.“

On sám se nicméně s Josefem Francem neuvidí naposledy. „Kvůli jeho kvalitám jsem ho oslovil, abych ho měl v týmu. Mají mi s Filipem Šiterou hodně předat a pomáhat. Pak jedeme do Žarnovice. To bude vyrovnaný, uvidíme, my jedeme vyhrát.“

Mít v týmu Filipa Šiteru a Josefa France je obrovská výhoda | foto Petr Makušev (Sport Photo)